Poslanecká sněmovna N. 5. R. Č. 1933.

III. volební období.

9. zasedáni.

2360.

Zpráva

výboru zahraničního a výboru živnostensko-obchodniho

o vládním návrhu (tisk 2331),

kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda

k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července

1928, sjednaná v Paříži dne 12. května 1933 a uvedená v prozatímní platnost vládní

vyhláškou ze dne 7. července 1933, čís. 110 Sb. z. a n.

I.

Zahraniční výbor projednal tento návrh ve své schůzi dne 17. října 1933 a usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně ke

schváleni následující schvalovací usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé schvaluje dodatkovou dohodu k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednanou v Paříži dne 12. května 1933 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 7. července 1933, čís. 110 Sb. z. a n.

V P r a z e dne 17. října 1933.

Frant. Tomášek, v. r.,

předseda.

Inž. Žilka, v. r., zpravodaj.

II.

Francouzská vláda ve snaze přizpůsobiti svůj celně-tarifní systém dnešním obtížným podmínkám mezinárodní výměny zboží, přistupovala v poslední době k revisi svých obchodních smluv s některými státy i za cenu eventuelní výpovědi.

Také československá vláda požádána francouzskou vládou o revisi obchodní úmluvy ze dne 2. července 1928 odhodlala se k jednání proto, aby zabezpečila domácímu průmyslu takové vývozní možnosti do Francie, které dle dnešního stavu jsou dosažitelný. Důsledkem tohoto jednání je předkládaná dodatková dohoda ze dne 12. května 1933, která byla uvedena v prozatímní účinnost dnem 7. července t. r. vládní vyhláškou č. 110/33 Sb. z. a n.

Tato dodatková dohoda, tvořící součást zmíněné úmluvy ze dne 2. července 1928, obsahuje jednak část tarifní, jednak nová ustanovení o doložce nejvyšších výhod. Prvá část jedná o vyvázání oněch celních položek na obou stranách, o jichž obchodně-politickou volnost v zájmu ulehčení výměny zboží každá strana usilovala. Oba státy si vzájemně dávají právo dospěti po 15denní výpovědní lhůtě k naprosté celně-tarifní svobodě u některého ze zboží výslovně vyjmenovaného v listinách k dohodě připojených. Aby pak druhý smluvní stát tímto zřeknutím se celnětarifních výhod nebyl zkrácen, poskytují si obě strany v úmluvě recipročně i právo, po předchozím jednání, nebo v případě jeho bezvýslednosti po uplynutí dalších 10 dnů, autonomně upraviti své celní

sazby nebo jiné dovozní podmínky u zboží, jehož obchodně-politická úprava by mohla míti význam pro zlepšení odbytových jeho možností.

Druhá část dodatkové dohody představuje omezení působnosti doložky nejvyšších výhod. I zde bylo nutno přizpůsobiti tuto všeobecně v obchodní politice uznávanou doložku dnešním těžkým poměrům v mezinárodní výměně zboží. V dohodě sjednané výjimky z klausule nejvyšších výhod omezují se však jedině na ochranná opatření měnová a dále na ony dohody, jichž sjednání doporučovala konference ve Strese. Zde však podařilo se československé vládě docíliti ujištění, že nebude výjimky této použito se strany Francie v případech, kdy takovými dohodami by byly nepříznivě dotčeny vývozní zájmy Československa.

Dohoda znamená jisté uvolnění dosavadních obchodních styků, jak to vyžaduje dnešní těžká situace mezinárodního obchodu, na druhé straně však, poněvadž je zachována úplná reciprocita v míře a povaze poskytnutých ústupků, i výhodu pro Československo, zejména pro případ, že by i u nás bylo nutno zabezpečiti ochranu některého odvětví výroby proti ničivé cizí soutěži.

Výbor živnostensko-obchodní navrhuje proto poslanecké sněmovně, aby tuto dodatkovou dohodu k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií schválila.

V P r a z e dne 19. října 1933.

Jos. Netolický, v. r., předseda.

Jan Slavíček, v. r.,

zpravodaj.