Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.

III. volební období.

9. zasedání.

2359

Zpráva

výboru zahraničního a technickodopravního

o usnesení senátu Národního shromáždění republiky Československé (tisk 2353)

k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 785 a 1090),

jímž se propůjčuje vnitrostátní účinnost Úmluvě o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě a jejímu Dodatkovému protokolu.

l.

Osnova zákona, která byla přijata a schválena usnesením senátu Národního shromážděni republiky československé ve schůzi ze dne 12. července 1933, má za účel, právním ustanoveními obsaženým ve výše zmíněné úmluvě a jejím Dodatkovém protokolu opatřiti závaznost vnitrostátní, úmluvou o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě a jejím Dodatkovým protokolem, sjednaným ve Varšavě dne 12. října 1929 23 státy, byly stanoveny závazné normy pro mezinárodní dopravu leteckou. "Mezinárodní rtopravou" podle této úmluvy rozumí se každá doprava, při které podle ujednání stran leží místo odletu a místo určení buď na území dvou smluvních stran, anebo sice na územích pouze jedné strany, byla-li jenom stanovena zastávka na území některého druhého státu. Předpisy pro jízdenky, průvodky pro zavazadla, nákladní listy letecké a zejména

předpisy upravující odpovědnost dopravce' jsou odchylné od ustanovení našeho zákona, o letectví z 8. července 1925, čís. 172 Sb. z. a n. Tímto zákonem má oněm předpisům,, jak již uvedeno, býti dána účinnost vnitrostátní, ovšem jen pro dopravu mezinárodní výše definovanou, úmluva sama byla již dříve ústavně schválena.

Skutečnost, že předpisy právní pro leteckou dopravu mezinárodní a pro leteckou dopravu vnitrostátní jsou odchylné, není udržitelná a proto příslušná ministerstva připravují novelisaci jednak obchodních zákonů, jednak zákona leteckého 172/1925 Sb. z. a n., avšak nutnost zjednati mezistátní Úmluvě vnitrostátní účinnost co nejdříve nutí k tomu, aby obsah úmluvy a jejího Dodatku byl už nyní bez ohledu na chystané osnovy vřaděn do vnitrostátního právního řádu.

Zahraniční výbor navrhuje, aby osnova zákona byla schválena ve zněni s nadpisem

a s uvozovati formulí, jak se na ní usnesl senát Národního shromáždění.

V P r a z e dne 17. října 1933.

Frant. Tomášek v. r.,

předseda.

Ferd. Richter v. r.,

zpravodaj.

II.

Osnova zákona, jež jest předmětem jednání, má za účel včleniti do vnitrostátního právního řádu ona ustanovení mezinárodní úmluvy o unifikaci některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě ze dme 12. října 1929, která se odchylují od tohoto právního řádu.

Opatření toto "jest nutno vzhledem k tomu, že mezinárodní úmluvy, ani když byly schváleny Národním shromážděním a uveřejněny ve Sbírce zákonů a nařízení, nemají moci zákona. Pokud tedy znamenají odchylku od platných předpisů vnitrostátních, vyplývá z nich pro stát, který je ratifikoval, povinnost přizpůsobiti vnitrostátní právní řád těmto úmluvám.

Toto přizpůsobení právního řádu může se státi buď tím způsobem, že změní se příslušnou novelou všecka jednotlivá ustanovení, jichž se změny týkají. Tento způsob jest vhodný v případě, kdy předpisy dotčené mezinárodní úmluvy přejímají se i pro čistě vnitrostátní právní poměry a propůjčuje se jim tedy platnost všeobecná. Druhým způsobem je, že všeobecnou transformační normou propůjčuje se ustanovením úmluvy moc zákona, při čemž se ponechává praxi úřadů, resp, stranám, aby samy uvážily, jak dalece dosavadní vnitrostátní právní řád jest měněn. Tento způsob jest praktický v tom případě, kdy úmluva má se provésti jenom pro poměry mezinárodní.

Shora zmíněná úmluva obsahuje dvě hlavní skupiny předpisů, totiž:

a) předpisy o dopravních listinách leteckých,

b) ustanovení o odpovědnosti dopravce za škody způsobené osobám a věcem dopravovaným.

Úmluva vztahuje se však podle svého článku I. jenom na mezinárodní leteckou dopravu osob a věcí, t. j. takovou dopravu, při níž místo odletu resp. odeslání zboží jest v jednom a místo určení v druhém státě, anebo jsou-li obě tato místa sice v jednom státě, avšak přelétá-li se při tom území druhého státu, na němž je stanovena předem zastávka.

Z úmluvy plyne tedy pro československo toliko závazek převzíti do svého právního řádu předpisy úmluvy jenom pokudi jde o tyto mezinárodní lety. Stav tím vzniklý, kdy budou platiti pro mezinárodní lety jiné předpisy, než pro lety vnitrostátní, není ovšem nikterak ideální, avšak proti převzetí předpisů úmluvy i pro lety vnitrostátní postavily se značné překážky spočívající v tom, že úprava souvisí s připravovanou osnovou nového obchodního zákoníka, poněvadž bude nutno nově definovati pojem speditéra a spedice, a v důsledku toho rozhodla se vláda převzíti ustanovení úmluvy jenom v tom rozsahu, jak jest k tomu mezinárodním závazkem povinna. Provedení

úmluvy i pro lety vnitrostátní jest připravováno a přikročí se k němu ihned', jakmile to dovolí legislativní práce, s nimiž tato úprava souvisí.

Výbor technicko-dopravní navrhuje, aby osnova zákona byla schválena ve znění, s nadpisem i uvozovací formulí, jak byla usnesena senátem Národního shromáždění.

V P r a z e dne 18. října 1933.

B. Procházka v. r.,

místopředseda.

Ant. Srba v. r., zpravodaj.

Zákon

ze dne........________..................._________1933,

jímž se propůjčuje vnitrostátní účinnost Úmluvě o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě a jejímu Dodatkovému protokolu.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§1.

Ustanovení úmluvy o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě a jejího Dodatkového protokolu, sjednaných ve Varšavě dne 12. října 1929, mají po dobu své mezinárodní účinnosti též účinnost vnitrostátní.

§2.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministr veřejných prací, ministr spravedlnosti a ministr zahraničních věcí.

Státní tiskárna v Praze. - 3406-S3.