Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.

m. volební období. 8. zasedání.

Překlad.

2345.

Návrh

poslance Windirsche a druhů

na změnu vládního nařízení ze dne 26. dubna 1920, číslo 263 Sb. z. a n., jímž se provádí zákon ze dne 14. dubna 1920, číslo 262 Sb. z. a n., o dani z masa.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Vláda se vybízí, aby § 13 vládního nařízení ze dne 26. dubna 1920, číslo 263 Sb. z. a n., jímž se provádí zákon ze dne 14. dubna 1920, číslo 262 Sb. z. a n., o dani z masa, změnila v tom smyslu, že žádost o vrácení daně z masa musí býti předložena dozorčímu úřadu do šesti dnů.

Odůvodnění.

§ 13 vládního nařízení ze dne 26. dubna 1920, číslo 263 Sb. z. a n., jímž se provádí zákon ze dne 14. dubna 1920, číslo 262 Sb. z. a n., p dani z masa, obsahuje o případném vrácení daně z masa toto ustanovení:

»Žádost o vrácení daně musí ten, kdo daň z porážky zaplatil, podati spolu s platební stvrzenkou i s dokladem o tom, jakým způsobem bylo s masem k lidskému požívání nezpůsobilým naloženo, do 3 dnů po vykonané porážce dozorčímu úřadu; tento úřad žádost prozkoumá a předloží ji pak k rozhodnutí finančnímu úřadu I. stolice. «

Třídenní lhůta jest příliš krátká a praktické případy dokazují, že chovatelé zvířat, kteří musili provésti nouzové porážky, nemohli vždy do 3 dnů podati žádost o vrácení daně z masa. Nouzová porážka jest zvláště v podniku drobných zemědělců neobyčejnou a často i neočekávanou událostí, která působí mnoho rozčilení a zmatku. Právě psychologické důvody zavinují, že chovatelé zvířat nepodávají vždy svých žádostí o vrácení daně ve třídenní lhůtě nařízením ustanovené, když se ukázalo, že maso není způsobilé k lidskému požívání. V případech nouzových porážek nastávají však také často po-

chybnosti, je-li toto maso způsobilé k požívání, které mohou býti rozhodnuty teprve vyšetřením tělesných součástek zvířat nouzově poražených ve státním zvěrolékařském ústavu v Ivanovicích. Často uplynou více než 3 dny, než chovatel zvířat dostane zprávu, je-li maso skutečně nezpůsobilé k požívání a než může podati svou žádost o vrácení zaplacené daně z masa. Za takových okolností jest chovatel příliš krátkou lhůtou, dosud ve vládním nařízení ustanovenou, poškozován, což jest tím bolestnější, když jde o drobného zemědělce, který kromě ztráty hodnoty zvířete nouzově poraženého musí želeti ještě i ztráty daně z masa.

Jaké náhody v takových případech ještě působí, vysvítá ze znění tohoto dopisu jistého drobného zemědělce z okresu frýdlantského v Cechách:

»Prosím Vás, abyste mi pomohl v této věci, alespoň chci Vám uvésti případ, který ukazuje, jak přicházíme o své peníze, když od důchodkového úřadu žádáme vrácení daně, na které máme zákonitý nárok. Tak se stalo již i jiným.

Dne 7. března 1932 zabil jsem krávu. Kráva byla jako nepoživatelná zničena. Měl jsem tedy právo žádati vrácení daně z masa. Učinil jsem to, ovšem po uplynutí třídenní lhůty, neboť zde se nedalo totiž nic jiného dělati. Tyto žádosti o vrácení jsou jistě osvobozeny od kolku, ale z opatrnosti jsem okolkoval žádost kolkem l Kč. Podle připojeného rozhodnutí ze dne 16. června 1932 zaslalo mi liberecké okresní finanční ředitelství platební příkaz na 7 Kč, protože jsem žádost nízko okolkoval. Abych měl pokoj, zaplatil jsem těchto 7 Kč. Nyní přichází další výsledek. Mám zaplatiti ještě 22 Kč, a to za svou

stížnost, že mi vrácení nebylo povoleno. Tato stížnost byla vlastně prosbou o milost. Zaplatil jsem tedy nebo mám zaplatiti:

výdajů, místo aby mi bylo vráceno 50 Kč daně z masa. Kromě toho to běhání. Byl jsem pro to třikrát ve Frýdlante, představený jednou. Budu se prozatím střežiti podati nějakou stížnost, neboť to zase stojí kolky. Tím jest prokázán jeden z četných případů, které dokazují, že podle okolností by musila býti celá kráva prokolkována při pokusu dosíci zákonitě předepsaného vrácení daně. Mně a jiným zdejším drobným zemědělcům záleží na tom, abychom ukázali, jak se s námi nakládá. Neboť co se dnes ještě dostane za krávu? Ale půjde-li to tak dále, bude jistě lépe, když dá člověk krávu rozsekati a k tomu ještě zaplatí daně, neboť jinak to stojí mnoho kolkových poplatků. To ukazuje, jak jsme bezbranní. «

Aby chovatelé zvířat byli chráněni před škodami a nespravedlnostmi působenými dosavadní příliš krátkou lhůtou, jest zapotřebí, aby ve smyslu návrhu byla dosud platná třídenní ohlašovací lhůta prodloužena na 6 dnů.

Přijetí návrhu nezatíží státní finance, poněvadž se vracejí jen takové částky daně z masa, které beztoho státní pokladně nepatří.

Žádáme, aby návrh byl pokud možno nejdříve přikázán výboru rozpočtovému.

V P r a z e dne 6. září 1933.

Windirsch,

Viereckl, Gläsel, A. Köhler, Zierhut, Platzer, dr. Hodina, Wagner, Böhm, Heller,

Halke, Oehlinger, dr. Mayr-Harting, Zajíček, Fritscher, Scharnagl, Bobek, Kunz,

dr. Luschka, dr. Petersilka, Greif, Krumpe.