Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.
III. volební období. 8. zasedání.
2334.
Interpelace:
I. posl. Fialy, Malého, Bergmanna a druhů předsedovi vlády o unifikaci platových a služebních poměrů zaměstnanců poštovní autodopravy, převzatých železniční správou,
II.. posl. Neurneistra, Nového, Polacha a soudruhů min. financí ve věci zespolečňování trafik,
III.. posl. Neumedstra, Polacha, Kučery a soudruhů min. financí ve věci ponechávání trafik bohatým držitelům na účet válečných poškozenou,
IV. posl. Neumeistra, Nového, Biňovce a soudruhů min. financí ve věci nesprávného zadávání prodejen tabáku v obvodu důchodkového kontrolního úřadu v Lounech,
V. posl. Neumeistra, Srby, Váchy a soudruhů min. spravedlnosti v záležitosti nesprávného zadávání trafik okresním finančním ředitelstvím v Chrudimi,
VI.. posl. Koudelky, inž. Nečase a soudruhů min. spravedlnosti v záležitosti postupu krajského soudu v Hoře Kutné proti zásadě redakčního tajemství,
VII. posl. Husnaje a soudruhů min. vnitra ve věci vyhoštění rumunského státního občana Mikuláše Rátze, t. č. v Bodolově, okr. Berehovo na Podk. Rusi,
VIII. posl. Sliwky, Klimenta a soudruhů min. vnitra o protizákonném jednání vrch. četnického strážmistra praporčíka Rodra v Třinci, okr. Č. Těšín a maření vyjednávání stávkujících s firmou,
IX. posl. Steinera, Vallo, Kubače a soudruhů min. vnitra o vypovězení Stefana Szabo a Josefa Školníka z lučeneckého okresu,
X. posl. Štětky a soudruhů vládě o hromadné svévolně a nezákonné persekuci dělnictva v Zábřehu na Moravě tamejším okresním úřadem.
2334/1.
Interpelace
poslanců Čeňka Fialy, Cyrila Malého, H. Bergmanna a druhů
předsedovi vlády
o unifikaci platových a služebních poměrů zaměstnanců poštovní autodopravy,
převzatých železniční správou.
Dnem 1. ledna 1933 odevzdala Československá pošta svůj automobilní provoz podniku Č. S. D podle předchozí dohody mezi poštou a železnicí. Zaměstnanci byli převzati beze změny dosavadního služebního a platového poměru, upraveného podle vlád. mař. čís. 16/1927 za předpokladu, že u C. S. D. bude pro ně příslušný počet míst systemisován. (Pro poštovní automobilní provoz). Vládní nařízení čís. 50 Sb. z. a n. ze 17. března 1933 tuto otázku upravilo a stanoví v § 1. toto:
»Vládní nařízení čís. 16/1927 platí, pokud upravuje služební a. platové poměry řemeslných zaměstnanců v automobilním provozu od 1. ledna 1933 nadále toliko pro řemeslné zaměstnance, kteří tím dnem byli převzati z automobilního podniku čsl. pošt do automobilního provozu podniku C. S. D. a to, pokud jde o příslušnost se změnami, vyplývajícími z převzetí poštovního automobilního provozu podnikem C. S. D. « Shora citovaným nařízením stávají se převzati zaměstnanci skutečnými podnikovými zaměstnanci C. S. D. A patři jim příslušný počet systemisovainých míst, u ČSD, jakož i všechny t. zv. režijní výhody (jízdní výhody, uhlí za režijní cenu atd. ) tak, jako ostatním rovnocenným kategoriím u Č. S. D. Dosud ani systemisace míst, ani charakter podnikových zaměstnanců přiznán přes veškeré úsilí nebyl. Není rozhodným, že jejich platy jsou upraveny vlád. nař. čís. 16/1927 nehledíc k tomu, že mezi platy podle vlád. nař. 15/1927 a 16/1927 není (podstatných rozdílů. Sleduje-li se účel zjednodušení poměrů v dopravnictví a zkoncentrování dopravy v jednom resortu, je nutno, aby
1 platové a služební poměry a všechny ostatní požitky všech zaměstnanců byly jednotné, neboť jen tak se také i administrativa personálních otázek zjednodušuje a zlevňuje. Systemisace míst a přiznáni převzatým zaměstnancům charakteru podnikových zaměstnanců C. S. D. železnice nijak nezatíží.
Táži se proto podepsaní:
1. Jest vláda ochotna zaříditi, aby po návrhu ministerstva železnic byla pro převzaté zaměstnance systemisována místa u podniku Československé dráhy, která jsou dosud systemisována u poštovního automobilního provozu?
2. Jest vláda ochotna zaříditi, aby po systemisaci míst byl řemeslnému personálu pošt. autoprovozu Č. S. D. přiznán charakter podnikových zaměstnanců Č. S. D. a přiznány mu také všechny t. zv. režijní výhody podle norem platných pro ostatní kategorie železničních zaměstnanců?
V Praze dne 25. července 1933. Fiala, Malý, Bergmann,
Zeminová, David, Hatina, Richter, Slavíček, Polívka, Jos, Tůma, Vaněk, Lánc, dr. Patejdl, Solfronk, Pechmanová-KIosová, Špatný, Sladký, Inž. Záhorský, Stejskal, Šmejcová, Tučný, Mikuláš, Tykal.
2334/11.
Interpelace
poslanců Fr. Neumeistra, Fr. Nového, J. Polacha a soudruhů
ministru financí ve věci zespolečňování trafik.
Zemské finanční ředitelství v Praze zespolečnila trafiku Vojtěcha Němce v Praze II., Jungmannovo náměstí, pod č. 5/337 a pozměnilo tak svoje rozhodnuti 5/150 a přidělilo jmenovanému trafikantovi-válečnému invalidovi 2 společnice do trafiky a to jednu s podílem Kč 300. - měsíčně a to Miladu Macháčkovou z Hory Kutné a druhou s podílem Kč 400. - měsíčně slečnu Ludmilu Milčicovou z Prahy XI.
Společenské podíly uvedených společnic jsou příliš vysoké. Dle platebního rozkazu berní správy příjem jmenovaného trafikanta činil 20. 311. Kč. Trafikant je zadlužen a musel splatiti v uplynulém roce Kč 10. 000- Všeobecné záložně v Praze, měsíčně splácí po Kč 200. - tedy Kč 2. 400. - ročně Zemskému úřadu pro péči o válečně poškozence, mimo to dluží Kč 4. 000. soukromníku, které si vypůjčil při zařizování prodejny tabáku. Uvedený trafikant je válečným invalidou na plicní chorobu, má dosud značně dluhů a přidělením 2 společnic jeví se jeho výživa ohrožena, hlavně proto, že mu nebude možno zaplatiti dluhy, 'které vznikly při zařizování prodejny tabáku.
Finanční úřady při přidělování společníků nebraly také ohled na nejpotřebnější žadatele. Do trafiky V. Némce požádala o přidělení za společnici válečná vdova M. Dachovská z Prahy II., Wenzígova 7, která je 100% neschopná k jakékoliv práci, je ošetřována Čsl. Červeným křížem. Tato potřebná válečná vdova do trafiky přidělena nebyla. Naproti tomu ale přiděleny spo-
lečnice méně potřebné. Milada Macháčková z Kutné Hory měla trafiku, tuto prostě pustila, nedovedla si vážit existence poskytnuté jí státem. Ludmila Miličová je slečnou, není válečným poškozencem a nesporně učiněné rozhodnuti odporuje plně výnosu ministerstva financí č. j. 6307324-13 ze dne 17. června 1924 a nařízení ministerstva financí č. j. 100. 284/24/IVA/13, kterážto nařízení výslovně a zásadně ustanovují, že za společníka do trafiky může býti přidělen válečný poškozenec požívající dle předpisů obsazovacích pro trafiky přednostní nárok.
Jsou v tomto případě nesporně porušeny platné předpisy a nařízení. Také 2 společníky nemůže trafikant Němec přijati a těmto společenské podíly bez ohroženi svojí existence nemůže propláceti. Jak dokazujeme, chtěl jeden společenský podíl a to nejpotřebnější žadatelce válečné vdově vypláceti. Podepsaní mají prokázáno, že v celé řadě jiných případů jsou vyšší příjmy z trafik a přece tam není přidělen ani jeden společník, v tomto případě pak jsou přiděleni společníci dva a proto nemůžeme se zhostiti dojmu, že tu bylo nespravedlivě postupováno.
Proto se podepsaní táží pana ministra financi:
Je ochoten pan ministr financí zaříditi, aby tento případ byl zrevidován a spravedlivě rozhodnut, jednak pokud se týče možnosti výplaty společenských podílů, poněvadž 2 vypláceny býti nemohou?
Je ochoten pan ministr financí zaříditi, aby při rozhodováni o společnicích bylý dodržovány platné předpisy a nařízení a hlavně pak nařízení v tomto dotaze uvedené?
V Praze dne 23. června 1933.
Neumeister, Nový, Polach,
Prokeš, Vácha, Klein, Biňovec, Bečko, Benda,
dr. Macek, F. Svoboda, Kučera, dr. Mareš, Srba,
Pik, dr. Winter, Mravec, V. Beneš, Tayerle, Jur-
nečková-Vorlová, Inž. Nečas.
2334/III.
Interpelace
poslanců Fr. Neumeistra, J. Polacha, J. Kučery a soudruhů
ministru financi
ve věci ponechávání trafik bohatým
držitelům na účet válečných
poškozenců
V obci Hole u Průhonic má trafiku Anna Perná. Tato není na trafice existenčně odvislou. Má mimo trafiku obchod koloniálním zbožím,
její manžel provozuje bednářství a mají větší domek. Všeobecně se v místě mluví o tom, že dcera dostane véna přes 100. 000. - Kč. O trafiku ucházela se válečná vdova Richtrová z Hole, její žádost byla okresním finančním ředitelstvím v Praze zamítnuta s odůvodněním, že prý Perná je na trafice existenčně odvislou. Toto sdělení neodpovídá skutečnosti z uvedených důvodů. Mimo to nebylo také provedeno dostatečné šetření poměrů. Okresní finanční ředitelství spokojilo se šetřením Důchodkového kontrolního úřadu, kteréžto šetření je nedostatečné, nebylo provedeno šetření, jak to příslušná ustanovení a nařízení přikazuji, berní správou.
Stále se mluví o úsporách ve státní správě, bylo by opravdu možné v takových případech ušetřiti trvale na důchodech válečných poškozenců, když by trafiky, na nichž nejsou staří držitelé existenčně odvislými, byly zadány do rukou válečných poškozenců.
Váleční poškozenci, kteří dostali prodejnu tabáku, nemají podle § 4 zákona číslo 39/22 nároku na důchod, když příjem z trafiky přesahuje o 100% důchod, který by jinak válečnému poškozenci příslušel. Zadání trafik do rukou válečných poškozenců znamená docilovat trvalou úsporu ve státní pokladně. Proto jeví se nezbytná potřeba, aby pan ministr financí znovu přikázal, aby všechny prodejny tabáku, které mají v rukou bohatí nebo bohatší držitelé staří, byly zadány do rukou válečných poškozenců:
V tomto případě pak se podepsaní dotazují:
Je ochoten pan ministr financí dáti příkaz, aby uvedené držitelce byla prodejna tabáku vypovězena a provedeno také šetření jejího přijmu berní správou?
Je ochoten pan ministr financí zaříditi, aby tato prodejna byla zadána do rukou válečných poškozenců?
V Praze dne 11. července 1933.
Neumeister, Polach, Kučera,
Benda, Bečko, Chalupa, Biňovec, Klein, V. Be-
neš, dr. Winter, Seidl. Mravec, Nový, Prokeš,
Husnaj, dr. Markovič, dr. Macek, inž. Nečas, Plk,
Vácha, Jaroš, Srba, dr. Mareš.
2334/IV.
Interpelace
poslanců Fr. Neumeistra, Fr. Nového, Fr. Biňovce a soudruhů
ministru financí
ve věci nesprávného zadávání prodejen tabáku v obvodu důchodkového kontrolního úřadu v Lounech.
Váleční poškozenci z obvodu lounského stěžují si do neudržitelného postupu některých finančních úřadů a také Důchodkového kontrolního úřadu v Lounech, do prakse při zadávání prodejen tabáku. Prodejny tabáku zadávány jsou zvláštním způsobem, takže postup při tomto zadávání činí dojem protekce. Mnozí váleční poškozenci a hlavně organisace válečných poškozenou Družiny čsl. válečných poškozenců v Lounech osobně dožadovali se nápravy leč bezvýsledně. Při postupu nešetří se ani platných předpisů, potřebnosti válečných poškozenou a podobné. Ani okresní finanční ředitelství v Praze nezjednává v žádném případě nápravu a jednotlivé záležitosti vyřizují se řadu měsíců i roků a tím pochopitelně a oprávněme vzniká značná nedůvěra ke státním úřadům a interpelující žádají pana ministra financí, aby zjednána byla náprava nejen na důchodkovém kontrolním úřadě, ale i na okresním finančním ředitelství a to v referáte, který záležitost trafik v obvodu lounském vyřizuje. Že se toho jeví nezbytná potřeba, dokazujeme:
V Lounech u Žatecké brány byl držitelem prodejny tabáku V. Soukup pravděpodobně se společníkem Fr. Grilem. Trafikant Soukup zemřel, prodejna byla zadána Fr. Grilovi. Po roční činnosti byla mu prodejna odebrána a zadána bezdětné vdově Částkově, která dle zpráv je hmotně zajištěna. Po tu celou dobu jednoho roku nebylo učiněno žádné opatření, trafiku měli dva držitelé, nebyl přidělen druhý, ani prodejna nebyla vypsána a nyní učiněno zmíněné opatření, že trafika zadána bezdětné vdově. O trafiku ucházel se invalida Reichert, klasifikovaný 70% neschopností, otec četné rodiny, který také na důchodkovém úřadě žádal osobně o tuto trafiku a na okresním finančním ředitelství písemně.
O tuto prodejnu ucházela se také vdova Fr. Novotná, velmi potřebná a dle doslechu měla také tuto prodejnu převzít. Byla zavolána na důchodkový kontrolní úřad v Lounech a bylo jí sděleno, že prodejna tabáku je malá. že se jí opatři prodejna nová nebo jiná, aby na tuto nereflektovala. Je tu zřejmá snaha, aby se prodejna udržela tak, jak byla důchodkovým úřadem zadána.
V roce 1931 byla povolena po dobu konání výstavy prodejna tabáku a to od 14. června 1931 do 31. července 1931. Prodejnu dostala k obstarávání paní Laiblová, nemající žádného přednostního nároku. Prodejna tabáku byť byla povolena přechodně, je do dnešního dne v provozu a místní trafikanti, kteří přímo živoří, právem si na tento nemožný způsob tvoření nových trafik lidí, nepožívajících přednostního nároku, stěžují. Trafika byla povolena na jednatele výstavního výboru Vojtěcha Kouckého, který má módní salon.
Podepsaní dotazuji se proto pana ministra financi:
Je ochoten pan ministr financí zaříditi, aby se podobně případy neopakovaly a dáti příslušný rozkaz, aby ihned zjednána byla náprava a při
zadávání trafik postupovalo se dle platných předpisů a prodejny tabáku aby zadávány byly nejpotřebnějším válečným poškozencům?
Je ochoten pan ministr financí zaříditi, aby záležitosti prodejen tabáku vyřizovaly se na okresním finančním ředitelství v Praze urychleně?
V Praze dne 8. července 1933.
Neumeister, Nový, Biňovec,
Bečko, Jurnečková-Vorlová, Tayerle, Prokeš, Chalupa, dr. Macek, Vácha, Klein, dr. Markovič, Husnaj, Seidl, Srba, dr, Winter, Kučera, Koudelka, dr. Mareš, V. Beneš, Polach, Mravec, inž. Nečas.
2334/V.
Interpelace
poslanců Fr. Neumeistra, Ant. Srby, Fr. Váchy a soudruhů
ministru financí
v záležitosti nesprávného zadávání trafik
okresním finančním ředitelstvím
v Chrudimi.
Váleční poškozenci v Chrudimi stěžují si, že již po dobu dvou roků nedostává se válečným poškozencům žádné prodejny tabáku, ačkoliv se několik prodejen tabáku uprázdnilo. Tyto jsou zadávány zvláštním způsobem, že to činí opravdu nepříznivý dojem. Stížnosti válečných poškozenců dokládáme fakty:
Před rokem uvolnila se prodejna tabáku v Chrudimi po paní Staré. Místní skupina Družiny čsl. válečných poškozenců v Chrudimi upozornila, že je řada uchazečů z řad válečných poškozenců, hlavně těžkých invalidů. Trafika však divným způsobem zadána byla státnímu pensistovi a prodavačem je v trafice p. Novák, který vůbec není válečným poškozencem.
Uprázdněná trafika po Mikulínovi v Chrudimi byla zadána obchodnici potravinami Bulíčkové již- téměř před 2 roky. Prodejna na konec byla po velikém nátlaku vypsána veřejnou soutěží. Přes to má trafiku Bulíčkova stále, ačkoliv není válečným poškozencem, nemá přednostního nároku. Mluví se všeobecně o tom, že Bulíčkova je příbuznou pana finančního rady Žídka, který je referentem trafik na okresním finančním ředitelství a dokonce interpelující dostali z několika stran souhlasné zprávy, že držitelka trafiky je fašistkou. Finanční úřady zúmyslně prodlužují zadání prodejny tabáku válečným poškozencům
a mají jedinou snahu, aby Bulíčkové co nejdéle trafika zůstala. Dokonce snaží se dokazovati, že váleční poškozena, požívající přednostního práva, nemají vhodné místnosti. Po dobu 40 roků byla trafika obstarávána v místě, kde váleční poškozenci nabídli místnosti, ale poněvadž Bulíčkova má místo na druhé straně, dokazují finanční úřady, že místo tam, jak se po 40 roků prodejna obstarávala, nevyhovuje. To jsou známé methody uplatňované pravidelně, když se obchází platná nařízení a zadávají se vyvoleným prodejny tabáku z protekce. O trafiku uchází se několik těžkých invalidů, chtějí ji společně obstarávat; 75% a 50% invalida. Oba by neměli nároku na důchod dle § 4 zákona č. 39/22. Kdyby před 2 roky, tak dlouho se již vyřízení táhne, zadala se prodejna těmto 2 uchazečům, mohla republika ušetřiti 8. 000. - Kč na důchodech. Tak je tomu obdobně i v jiných případech.
Trafika sl. Májové v Chrudimi byla špatné obstarávána pro nedostatek finančních prostředků. Váleční poškozenci v Chrudimi se o prodejnu ucházeli, deputace skupiny Družiny prokázala a upozornila, že má uchazeče, kteří mají finanční prostředky a dovedou řádně prodejnu obstarat, přes to prodejna nebyla vypsána a opětně zadána nějakému jinému žadateli, o němž nikdo neví, je-li prodavačem nebo držitelem. Zúmyslně tedy finanční ředitelství opomíjí zástupce stavovské, státotvorné a nepolitické organisace válečných poškozenou, která stále dožaduje se, aby trafiky zadávány byly spravedlivě a těm nejpotřebnějším válečným poškozencům.
Trafiku v Lánech u Bylan má pan Starý, hostinský, rolník a obchodník. Ucházela se o trafiku válečná vdova Nepovímová; měla stánek od obce, mohla prodejnu převzít, ale nedostala tuto, vlastní ji i nadále uvedený nepotřebný držitel. Válečné vdově vyplácí se pak sice nedostatečná renta, ale přece je to vydání, jehož republika byla by přidělením jí trafiky ušetřena.
Ve Vlčnově u Chrudimi má trafiku Fr. Myška, hostinský a rolník, a není na trafice existenčně odvislým. Ucházel se o tuto invalida Josef Sedlák. Tento má malý rodinný domek uprostřed obce v nejlepším místě u silnice. Trafiku nedostal, že prý místnost nevyhovuje. To jsou známé methody, když je potřeba některého uchazeče odstranit, aby mohla býti ponechána prodejna někomu z protekce.
Poukazujeme, že je to právě na Chrudimsku jenom v této interpelaci druhý případ. Invalida nabízel učiniti všechno, aby místnost vyhovovala dle přání důchodkového úřadu, nebylo od něj nic žádáno jenom proto, aby se mohl najíti důvod k jeho zamítnuti. Konstatujeme znovu, že jsou to všeobecně známé methody.
Interpelující konstatují, že podobných stesků z řad válečných poškozenců v Chrudimi jsou spousty. Máme příležitost spolupracovat také s jinými úřady v různých záležitostech, leč přece nikdy jsme se nesetkali s takovým nepochopením jako na okresním finančním ředitelství v Chrudimi. Před rokem byla již posílána panu ře-
diteli okresního finančního ředitelství stížnost, v odpovědi byla řada výmluv, ale konkrétně nebylo docíleno nápravy.
Hlavně poukazujeme na skutečnost, že při spravedlivé praxi finančních úřadů mohla by republika ušetřit značné sumy peněz na výplatě stejně nedostatečných důchodů válečným poškozencům tím, když jim zadá prodejny tabáku a proto podepsaní na tuto možnost znovu pana ministra financí upozorňují a dožadují se, aby této možnosti bylo finanční správou plně použito.
Podepsaní pak žádají:
Je ochoten pan ministr financí zjednat na okresním finančním ředitelství v Chrudimi nápravu a zařídit, aby prodejny tabáku dle platných předpisů zadávány byly s přednostním přivém válečným poškozencům?
Je ochoten pan ministr financí v zájmu státní pokladny zaříditi, aby byly odebrány trafiky nepotřebným držitelům a zadány s přednostním právem obětem světové války?
Je ochoten pan ministr financí zaříditi, aby se podobné případy na okresním finančním ředitelství v Chrudimi neopakovaly?
V Praze dne 11. července 1933.
Neumeister, Srba, Vácha,
dr. Markovič, dr. Winter, Kučera, Brodecký, Polach, Biňovec, Mravec, dr. Macek, Chalupa, Seidl, Koudelka, V. Beneš, Husnaj, Jaroš, Bečko, Jurnečková-Vorlová, Klein, Benda, inž. Nečas.
2334/VI.
Interpelace
poslanců Jana Koudelky, inž. Jar. Nečase, a soudruhů
ministrovi spravedlnosti
v záležitosti postupu krajského soudu v Hoře Kutné proti zásadě redakčního tajemství.
Krajský soud v Kutné Hoře obsílkou ze dne 23. června 1933, čís. jedn. TI 3/33 podepsanou dr. Frant. Holekou obeslal Václava Nováka, správce tiskárny v Kolíně za svědka k hlavnímu přelíčení o obžalobě soukromého žalobce Jaroslava Jetmara proti Janu Koudelkovi pro přestupek § 6 zák. z 30. května 1924, č. 124 Sb. z. a n. a k pozvání tomuto připojil toto:
»Vyzýváte se, abyste ke hlavnímu přelíčení přinesl s sebou rukopis inkriminovaného článku
v č. 1 roč. XIX periodického časopisu Středočeské Hlasy, orgánu československé sociálně demokratické strany dělnické pražské župy dne 6. ledna 1933 na 3. a 4. stránce pod rubr. Kouřimsko článek pod názvem Plaňany. «
Tímto příkazem dotýká se krajský soud v floře Kutné (vrch. soud. rada dr. F. Holeka) hrubě zásady šetření redakčního tajemství. Kdyby jmenovaný svědek vyhověl tomuto příkazu krajského soudu, dopustil by se odcizeni rukopisu, tedy trestného činu, pro který by byl zbaven existence; způsobil by dále existenční zkázu pisatele inkriminovaného článku a nedozírně škody časopisu Středočeské Hlasy.
Podepsaní se proto táží:
1. Jsou panu ministru spravedlnosti známy poměry u krajského soudu v Hoře Kutné, kde takovýto postup je možný?
2. Co hodlá pan ministr spravedlnosti učiniti, aby tento přikaz byl zrušen a aby příště případy takové se neopakovaly?
V Praze dne 8. července 1933.
Koudelka, inž. Nečas,
Bečko, Prokeš, F. Svoboda, Klein, JurnečkováVorlová, Mravec, V. Beneš, dr. Winter, Benda, Chalupník, Seidl, Tayerle, Vácha, dr. Mareš, dr. Markovič, Srba, Polach, Biňovec, Plk, Remeš, Kučera, Nový, Brodecký, dr. Macek.
2334/VII.
Interpelace
poslance Husnaje a soudruhů ministrovi vnitra
ve věci vyhoštění rumunského státního
občana Mikuláše Rátze, t. č. v Bodolově,
okr. Berehovo na Podk. Rusi.
Výměřem Zemského úřadu v Užhorodě byl kalvinský farář Mikuláš Rátz vypovězen z území ČSR pro četnictvem a úřady dokázané protistátní činy. Dle uvedeného výměru měl vzpomenutý opustiti náš stát dne 17. května t. r. Sám Rátz Mikuláš oznámil okr. úřadu v Berehově, že vyhoštění béře na vědomí a dobrovolně opustí území republiky Československé. Také rumunské státní orgány byly o vyhoštění M. Rátze našimi úřady vyrozuměny a dne 17. května čekaly na vyhoštěného.
Farář Rátz M. a rumunské úřady, jak z tohoto je vidět, byly připraveny, ale dne 13. května t. r. na telefonický rozkaz zemského presidenta
Podk. Rusi p. Ant. Rozsypala byl vyhoštující rozkaz zrušen a úřady za nespolehlivého a pro náš stát nebezpečného kvalifikovaný M. Rátz ponechán i nadále v pohraniční obci Bodolově.
Uvedený vyhoštěnec jest všeobecné znám jako element krajně nespokojený a nespolehlivý, sám zemský úřad ve svém vyhošťovacím výměru kvalifikuje jej za takového a vzdor tomu president země Podkarpatoruské, nehledíc na tuto těžkou kvalifikaci vypovězeného, nehledíc na to, že tímto svým novým rozhodnutím diskredituje celý státní aparát, zrušuje vyhoštění a poskytuje i nadále asyl člověku, kterého sám uznává za politicky nebezpečného.
Podepsaní táži se proto pana ministra vnitra, zdali má vědomost o uvedeném zákroku pana presidenta A. Rozsypala a co hodlá učiniti, aby úřednímu výměru, opírajícímu se na vyšetřování četnictva a úřadu bylo zadost učiněno a M. Rátz vyhoštěn.
V Praze dne 4. srpna 1933.
Husnaj,
Biňovec, dr. Mareš, Dlouhý, dr. Winter, Brodecký, Nový, Klein. V. Beneš, Kučera, dr. Markovič, Koudelka, Jaroš, Polach, dr. Macek, Vácha, Jurnečková-Vorlová, Chalupník, Brožík, Chalupa, Benda. Prokeš, Mravec, Srba.
2334/VIII.
Interpelace
poslanců Kar. Šliwky, Aug. Klimenta a soudruhů
ministrovi vnitra
o protizákonném jednání vrch. četnického strážmistra praporčika Rodra v Třinci, okr. č. Těšín a maření vyjednáváni stávkujících s firmou.
Dne 8. srpna 1933 vypukla v Třinci při regulaci potoka Ušnice stávka stavebního dělnictva proti vnucování reversů k podpisu, čímž měli se tamní dělnici zavázati, že budou za 2 Kč za hodinu vykonávati těžké, namáhavé a zdraví škodlivé práce ve vodě. Dělnictvo požádalo klidně zástupce firmy o odvolání reversů a o přiměřenou úpravu mzdy vzhledem k práci ve vodě, která vždy a všude je honorována více.
Když firma po půldenním zastavení práce byla ochotna jednati a za tím účelem odebral se zástupce firmy s vyjednavači k jednání, přistoupil k zástupci firmy praporčík Roder celý vzrušený
a nervosní a počal na něj křičeti: »Tak, pane inženýre, co pak se s nimi pořád mažete! Vždyť vám na tom nezáleží, nechtě práci stát, nechtě to plavat!«
Když praporčíka Rodra slušným způsobem upozornil dělník, který byl dělnictvem pověřen k vyjednávání, prohlásil praporčík Roder: »Já s vámi nemám co mluvit, běžte pryč, vy jste darebáci a lajdáci, my se musíme za vámi toulat a vám se nechce dělat. « Zástupce firmy pod vlivem tohoto zákroku ihned od vyjednávání upustil.
Dne 7. srpna 1933 na stavbě, kde byla stávka v 7. 30 hod., přišel týž praporčík na stavbu a počal bez příčiny křičeti na klidně sedící stávkující, kteří očekávali výsledek jednáni: »Ulejváci, darebáci, dělat se vám nechce, nedostanete žádnou podporu, 16 Kč na směnu máte dost. «
Dne 9. srpna 1933 ve 12. 30 hod. u obecního úřadu na lavici před obecním úřadem seděli 3 dělníci, které hrubě a bez příčiny napadl praporčík Roder slovy: »Ulejváci, dělat se vám nechce, jenom lidi štvát. «
Vzhledem k tomu, že dělníci přes celý čas zastavení práce chovali se úplně klidně jak vůči zaměstnavateli, tak i vůči úředním orgánům, nedopustili se nejmenší výtržnosti, klid a pořádek byl zachován, vůle a ochota k vyjednáváni tohoto sporu byla s obou stran, byl zákrok pana praporčíka nejen protizákonný a klid a pořádek porušující, ale kromě toho mohl vyvolati nepříjemné a nežádoucí následky a dělnictvo připravil o další nepropraoované směny.
Vzhledem k tomu táží se podepsaní pana ministra, co hodlá učiniti, aby praporčík Roder byl pro svoje nezákonně jednání potrestán a dělnictvu z jeho jednání vzniklá škoda uhrazena.
V Praze dne 16. srpna 1933.
Śliwka, Kliment,
Dvořák, Steiner, Kuhn, Babel, Zápotocký, Török,
Vallo, J. Svoboda, Krosnář, Kopecký, Štětka,
Russ, Hadek, Kubač, Gottwald, Hodinová-Spurná,
Čižinská, Hrubý, Hruška, Juran, Novotný.
2334/IX.
Interpelace
poslanců Steinera, Vallo, Kubače a soudruhů
ministrovi vnitra
o vypovězení Stefana Szabo a Josefa Školníka z lučeneckého okresu.
Na Slovensku dochází k čím dále tím častějšímu vypovídání a vykazování z obcí a okresů
osob, které pracuji ve prospěch třídy chudých a tím k existenčnímu poškozování vypovídaných. Jako doklad o tom uvádíme případ Stefana Szabo, vykázaného na tři roky z lučeneckého okresu pod záminkou, že prý nemá stálého příjmu ani zaměstnání. Ač Szabo okamžitě dokázal, že je zaměstnán u Ústředí průmyslového svazu, má řádný stálý příjem a řádně ohlášený byt, přece vypovězení nebylo zrušeno.
Druhým případem je vypovězeni Josefa Školníka z Filakova, tajemníka Ústředního průmyslového svazu, který měl ve Filakově rovněž řádný byt, stálý příjem a byl přihlášen u ONP. Dne 22. července t. r. vniklo však 8 četníků do Dělnického domu ve Filakově a zatkli Školníka spolu s Eugenem Rosenbaumem a odvedli oba do vazby.
Dr. Durdík, okresní náčelník, druhý den při výslechu nadával oběma vyšetřovaným nejhrubším způsobeni a dal na to Rosenbauma odvésti četníky na nádraží s pohrůžkou, aby se více neodvážil objevit v lučeneckém okresu, jinak že ho dá ihned zatknouti a vyšupovat. Josefa Školníka držel dr. Durdík dva dny ve vazbě, načež ho dal vyvézti do Levice, kam je příslušný, a vykázal ho na tři roky z lučeneckého okresu. Poslanec Steiner intervenoval ještě před výslechem zatčených u dr. Durdíka, tento však prohlásil, že Školníka vypoví a že dá vyšupovat každého tajemníka, poslance či senátora, který se objeví mezi stávkujícími dělníky v Mačkaluku nebo Šaforoši.
Toto neslýchané vystoupení dra Durdíka je ovšem porušením ústavních práv občanů tohoto státu a ptáme se proto pana ministra:
1. Je ochoten zavésti nejpřísnější vyšetřování ve shora uvedených případech a naříditi okamžité odvolání vypovězení Josefa Školníka z lučeneckého okresu, stejně jako vypovězení Stefana Szabo?
2. Je ochoten naříditi bezodkladné disciplinární řízení proti dr. Durdíkovi pro jeho protizákonný postup?
3. Je ochoten poučit všechny orgány jemu podléhající, že nemají právo měnit dle svého libovolného uznání ústavní zákony a že se nesmi odvážit zakazovat vstup na kterékoliv území státu poslancům, senátorům, tajemníkům a vůbec řádným občanům?
4. Je pan ministr ochoten dáti zásadní pokyn o tom, jak se mají chovat úředníci vůči stranám a zakázat sprostoty při jednání s vyslýchanými stranami?
V Praze dne 18. srpna 1933.
Steiner, Vallo, Kubač,
Śliwka, Krosnář, Štětka, Russ, Gottwald, Babel,
Kuhn, Zápotocký, Kopecký, Kliment, Juran, Tö-
rök, Dvořák, Novotný, Hruška, Hodinová-Spurná,
Hrubý, Čižinská.
2334/X.
Interpelace
poslance Štětky a soudruhů vládě
o hromadné svévolné a nezákonné perse-
kuci dělnictva v Zábřehu na Moravě
tamějším okresním úřadem.
Okresní úřad v Zábřehu na Moravě potrestal dosud asi 300 dělníků pro domnělé přestupky podle zákona Č. 125 z 1927 peněžitými pokutami až do 1000 Kč nebo vězením až do 14 dnů. Postižení jsou dělníci komunističtí, soc. demokratičtí, národně socialističtí, křesťanští a hakenkreuzlerští. Tyto drakonické tresty proti chudým dělníkům opírají se o úřední tvrzeni, že se prý odsouzení zúčastnili dne 30. června t. r. pouliční demonstrace. Ve skutečnosti šlo tehdy o generální stávku všeho dělnictva proti zhoršení podpor v nezaměstnání a proti zhoršení nemocenského pojištění. Dělnictvo vyslalo deputaci k okresnímu úřadu, pak se odebralo na povolenou schůzi do sálu u Morávků a pak opět do města. Je jasné, že při takovém velkém hnutí, zachvacujícím celé obyvatelstvo města, nelze mluviti o trestním činu jednotlivce.
Okresní úřad v Zábřehu provádí řízení tak, že si povolává jednotlivé dělníky, přemlouvá je k tomu, aby se »doznali« a dává si, využívaje jejich nezkušenosti, podepsati jimi protokoly s trestními nálezy, aniž jim vydává písemného vyhotovení nálezu. Jen jednomu dělníkovi bylo teprve po jeho dlouhém naléhání doručeno písemné vyhotovení v podobě »výpisu z trestního rejstříku«, který však neprávem mluví o »doznání« a neuvádí vůbec žádných důkazů. Také jinak opomíjí trestní řízení vedené okresním úřadem zákonné předpisy.
Dělnictvo města Zábřehu a okolí je persekučním postupem okresního úřadu nadmíru pobouřeno a odhodláno se proti svévoli bránit všemi prostředky, které jsou mu k disposici. A to tím spíše, že podle doslechu má být potrestáno celkem 1000 občanů.
Ptáme se vlády ČSR:
Je ochotna dáti okresnímu úřadu v Zábřehu prostřednictvím pana ministra vnitra okamžite příkaz, aby od další persekuce dělnictva upustil a učiniti všechny kroky k tomu, aby vyměřené tresty byly zrušeny?
V Praze dne 23. srpna 1933.
Štětka,
Zápotocký, Juran, Hrubý, Hruška, HodinováSpurná, Čižinská, Gottwald, Kliment, Novotný, Russ, Babel, Krosnář, Kuhn, Dvořák, Vallo, Hadek, Höhnel, Török, Šliwka, Kopecký.