Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1953.

III. volební období. 8. zasedání.

2327.

Návrh

poslanců J. Tykala, J. Netolického, J. Slavíčka, J. Vaňka, P. Sotfronka a druhů na doplněni živnostenského řádu novým paragrafem 21 h.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne................,

kterým se doplňuje živnostenský řád.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek 1.

Za § 21. živnostenského řádu vsunuje se nový paragraf 21 h, tohoto znění:

»Úpravu kopyt a kování zvířat, náležející do oprávnění koncesované živnosti podkovářské, v zájmu veřejném nelze prováděti za pomoci zaměstnanců této živnosti bez živnostenského oprávnění ani pro vlastní potřebu. «

Článek 2.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr pro průmysl, obchod a živnosti.

Důvody.

Podkovářství bylo prohlášeno živností koncesovanou nařízením ministerstva obchodu a vnitra ze dne 21. června 1874, Č.

100 ř. z., z veřejných a vojenských důvodů, neboť je prokázáno, že sebe lepší chov koní sám o sobě nestačí, není-li postaráno

o správné ošetření kopyta a řádné okování. Jen řádně okovaný kůň jest schopen výkonu, který se na něm vyžaduje, a naopak ten nejlepší kůň, není-li správně okován, stává se předčasně k práci nezpůsobilým.

Z těchto důvodů bylo udělení koncese podkovářské vázáno průkazem o složení podkovářské zkoušky, předepsané nařízením ministerstva vnitra ze dne 27. srpna 1873, č. 140 ř. z.

Důležitost podkovárství došla ocenění za světové války, která kladla nejen na koně, ale tím i na podkováře veliké požadavky a zároveň ukázala slabiny výchovy podkováni. Proto opět v zájmu veřejném bylo jednáno o úpravě této výchovy a vládním nařízením ze dne 10. května 1928, č. 72 Sb. z. a n. byly zřízeny povinné osmitýdenní občanské kursy podkovářské. Každý, kdo chce započíti samostatně provozovati podkovárství, musí předložiti průkaz o absolvování tohoto kursu a o úspěšném složení podkovářské zkoušky na konci kursu. Tím má také býti výchova podkovářů usměrněna a zaručeno správné kování koní.

Všechny uvedené předpisy platí však pouze pro zaměstnané živnostníky. Naproti tomu u velkostatkářů, mlékáren, lihovarů, pivovarů, povozníků, uhlířů atd. mohou koně kovati i osoby, které nesložily podkovářské zkoušky, s odvoláním na to, že koně se kovou pouze pro vlastní potřebu podniku s odvoláním na odst. 2, § 37 ž. ř., resp. u velkostatků na čl. V., lit. a) uvozov. patentu.

Důvody tyto při bližším prozkoumání neobstojí, neboť u velkostatků nelze mluviti při podkování koní o »zpracování výrobků vlastních« ve smyslu ustanovení čl. V. lit. a) uvoz. patentu, tím méně o udržování vlastního závodového zařízení odst.

2, § 37 ž. ř. nepřísluší činnostem vyňatým ze živn. řádu.

Ale ani odvolání se na odst. 2 § 37 neobstojí, uváží-li se, že v průmyslových podnicích neslouží kůň k výrobě, nýbrž k rozvážení zboží. Mimo to není dobře vysvětlitelné, jak je možno opovězením svobodné živnosti (povozníci, uhlíři) nebo tovární výroby nabýti současně oprávnění k provozování celého oprávnění koncesované živnosti podkovářské, vázané zvláštním průkazem způsobilosti.

Následkem těchto nejasností a neurovnaných poměrů i přes zostřený průkaz způsobilosti podkovářství upadá právě vlivem t. zv. domácích (režijních) dílen, které se tolik rozmohly. Tak na příklad v samotné Velké Praže vedle 104 oprávněných mistrů kovářských jest 96 domácích kováren bez živnostenského oprávnění.

Těmito dílnami poškozován jest i stát, kterému jednak unikají daně: výdělková, důchodová, daň z obratu, obecní a samosprávné přirážky, za druhé proto, že stát mající koně v evidenci pro případnou službu vojenskou, nemůže na ně plně spoléhati při neodborném, ano i špatném ošetření kopyt.

Nejvíce však trpí zvířata, neboť ta se brániti nemohou proti neodbornému kování necvičenými silami, které často hraničí až k týrání zvířat. Tím přirozeně trpí veřejný majetek, kůň, jehož stav má neocenitelný vliv na obranu státu.

Provedením tohoto zákona nevzniknou státu žádné náklady. Odpadá tedy návrh rozpočtu a úhrady.

Z těchto důvodů žádáme, aby podkovářství svrchu uvedeným opatřením byla poskytnuta ochrana, která mu v zájmu veřejném náleží.

V P r a z e dne 28. června 1933.

Tykal, Netolický, Slavíček, Vaněk, Solfronk,

Stejskal, Lanc, Langr, Jos. Tůma, dr. Patejdl, Richter, Bergmann, Hynek, Pechmanová-Klosová, Šmejcová, inž. Záhorský, Hatina, Zeminová, dr. Moudrý, Sladký,

Mikuláš.