Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.

III. volební období. 8. zasedání.

2266.

Návrh

posl. Mašaty, Tomáška, dr Patejdla, dr Noska, Ježka, Hackenberga, dr Hodiny a druhů

na změnu a doplnění některých ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 325 Sb. z. a n., o jednacím řádu poslanecké sněmovny N. S. R. Č.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti na tomto zákoně:

Zákon

ze dne ....................... .................... 1933,

kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 325 Sb. z. a n., o jednacím řádu poslanecké sněmovny Národního shromáždění.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Tato ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 325 Sb. z. a n., o jednacím řádu poslanecké sněmovny Národního shromáždění, mění a doplňují se takto:

§ 2, odstavec 4 zní:

(4) K písemné řádně odůvodněné a vlastní rukou podepsané, v nutných případech telegrafické žádosti poslancově dává předseda dovolenou do 7 dnů, o delší dovolené rozhoduje sněmovna na návrh předsedův bez rozpravy prostým hlasováním. Předseda může žádati, aby důvody žádosti byly osvědčeny. Dodatečné omluvy se zásadně nepřijímají.

§ 3, odstavce 2 a 3 znějí:

(2) Nezúčastní-li se poslanec bez platné omluvy plenárních schůzí v pěti dnech téhož měsíce, ztrácí celou náhradu podle § 82 na jeden měsíc.

(3) Byl-li poslanec v témže kalendářním roce třikráte podle odst. 2 pokutován, anebo nezúčastnil-li se v témže zasedání bez platné omluvy schůzí plenárních po 15 dnů, pozbývá poslaneckého mandátu. Ztrátu mandátu vysloví volební soud, po návrhu předsednictva sněmovny (§9 zákona o volebním soudě ze dne 29. února 1920, č. 125 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 30. května 1924, č. 145 Sb. z. a n. ),

§5, odstavce l, 2 a 6 znějí:

(1) Nově zvolená sněmovna ustaví se v plné schůzi do 6 týdnů po vyhlášení výsledků volby (§55 řádu volení do poslanecké sněmovny).

(2) Schůzi tu zahájí a řídí předseda vlády, přijme slib poslanců (§6, odst. 1), dá neprodleně provésti volbu předsedy a dotáže se ho, zda volbu přijímá. Při tom příslušejí předsedovi vlády všechna práva, 'která má předseda sněmovny při řízení plné schůze.

(6) Kdyby během volebního období sněmovny nastala nutnost voliti znovu celé předsednictvo, svolá předseda vlády nejpozději do 6 týdnů sněmovnu k volbě nového předsednictva. Tato volba je konečná.

§9, odstavec l, lit. a), b), n) a o) zní:

(1) Plná schůze předsednictva usnáší se za předsednictví předsedy neb úřadujícího místopředsedy:

a) o autentickém výkladu jednacího řádu;

b) o vyloučení poslance a odnětí náhrad poslanci vyloučenému (§ 52, odst. 2 a 4) nebo nedbalému a o návrhu na ztrátu mandátu poslance nedbalého (§ 3);

n) o tom, že se upouští od rozpravy o vládních návrzích tiskem rozdaných (§ 20, odst. 1);

o) o provedení druhého čtení ihned po čtení prvém (§ 54, odst. 1).

§10, odstavce l, 2 a 3 znějí:

(1) Předseda svolává plné schůze sněmovny (§40), řídí je, pečuje, aby zachován byl jednací řád a při schůzích pořádek (§§ 50-52), dává slovo, stanoví a klade otázky při hlasování a prohlašuje jeho výsledek.

(2) Kdyby byl porušen pořádek ve schůzi, může schůzi přerušiti nebo skončiti; ruší-li schůzi posluchači, dá rušitele vyvésti. Je-li potřeba, dá vykliditi galerii nebo některou její část.

(3) Předseda ukončuje schůzi (§40).

§ 12 zní:

Zapisovatelé.

Zapisovatelé dohlížejí na účast poslanců v plné schůzi, na hlasování a konání voleb, sčítají hlasy, provádějí losování a výsledek ohlašují předsedovi; ověřují zápisy jednací, podpisují spolu listiny sněmovní a dohlížejí na kancelář těsnopiseckou. Úřadují v pořadí určeném předsednictvem.

§ 20 zní: Jak se přikazují návrhy vládní.

(1) Když byl vládní návrh tiskem rozdán, dá předseda rozpravu o něm na pořad některé z nejbližších pěti schůzí sněmovních, ačli se předsednictvo neusnese, že rozprava se konati nebude. V tom případě může žádati písemně 50 poslanců, aby se rozprava konala. O žádosti té rozhodne sněmovna bez rozpravy.

(2) Rozpravu zahájí člen vlády, který osnovu zákona podal, nebo jeho zástupce. V rozpravě může promluviti z každého klubu toliko jeden jeho člen a jeden řečník z poslanců mimo

kluby.

(3) V rozpravě možno podati toliko návrh na přechod k pořadu; hlasuje se o něm po skončení této rozpravy.

(4) Nepřešla-li sněmovna přes vládní návrh zákona k pořadu, nebo nebyla-li rozprava podle odstavce l konána, přikáže předseda vládní návrh jednomu nebo více výborům, jež považuje za příslušné. Navrhne-li některý poslanec, aby vládní návrh přikázán byl výboru jinému nebo dalšímu, rozhodne o tom sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním.

(5) Vláda může své návrhy odvolati, dokud sněmovna nepřikročila ke druhému čtení.

(6) Usnesení druhé sněmovny přikazují se výborům bez rozpravy.

§§47 a 48 se mění takto:

Ustanovení § 47, odst 3 se škrtá, odst. 4 označí se jako (3).

Do § 48, odst. l vsunuje se jako druhá věta toto ustanovení:

Návrhu na zamítnutí nelze činiti, nýbrž jen návrh, aby se přešlo k pořadu, s odůvodněním nebo bez něho.

§ 50 zní:

Volání k věci a k pořádku, odnětí slova, vyloučení projevů z jednání.

(1) Odchyluje-li se řečník od věci projednávané, volá jej předseda k věci. Za projevy a činy porušující jednací řád, urážející slušnost či mrav anebo trestuhodné volá předseda k pořádku. Vykonávaje svůj úřad, může předseda řečníka přerušovati.

(2) Předseda může odníti slovo řečníkovi, kterého volal za jeho řeči třikráte k věci nebo k pořádku, jakož i řečníkovi, který překročil dobu řeči určenou podle § 45. Byl-li řečník za své řeči volán třikráte k věci nebo k pořádku, nebo bylo-li řečníku odňato slovo, přestane se další jeho řeč těsnopisecký zaznamenávati.

(3) Bylo-li poslanci odňato slovo nebo ztratil-li poslanec slovo (§ 45, odst. 7), nesmí v téže rozpravě mluviti.

(4) Projevy a návrhy směřující zřejmě k tomu, aby sněmovní jednání mařily nebo svévolně zdržovaly, může předseda se svolením sněmovny vyloučiti z jednání. Sněmovna udílí toto svolení bez rozpravy prostým hlasováním.

§ 51 zní: Kárné řízení pro urážky na cti.

(1) Urazí-li poslanec u výkonu mandátu (§23 úst. list. ) při jednání sněmovním člena Národního shromáždění, člena nebo zástupce vlády, může uražený do 8 dnů žádati písemně u předsedy sněmovny, aby proti provinilému bylo zavedeno kárné řízení, žádost přikáže předseda s urychlením výboru imunitnímu. Urazí-li poslanec některou sněmovnu nebo její orgán, navrhne předseda do 8 dnů písemně výboru imunitnímu, aby zavedl kárné řízení.

(2) Imunitní výbor vyslechne obviněného, případně žadatele a svědky (§ 28) a podá do 8 dnů předsedovi písemnou zprávu se všemi doklady a s návrhem, bud' aby se přes žádost (návrh) přešlo k pořadu, neb aby byl provinilý potrestán veřejnou důtkou, spoje-

nou podle vážnosti případu se ztrátou poslaneckých náhrad na jeden měsíc.

(3) Konečný návrh výboru se rozdá tiskem a dá se na pořad nejbližší schůze sněmovny. Sněmovna vyslechne toliko zpravodaje, provinilého, po případě i žadatele, a po doslovu zpravodajově rozhodne o návrhu výboru, po případě o návrzích podaných podle §§ 47 a 48.

§ 52 zní:

Vyloučení ze schůzí.

(1) Urazil-li poslanec ve schůzi předsedu sněmovny, předsednictvo sněmovny nebo jeho členy, presidenta republiky, vládu, předsedu nebo člena vlády, nebo odpírá-li předsedovým nařízením aneb opatřením, anebo maří-li jednání sněmovní, může předseda vyloučiti provinilého na dobu trvání této schůze, po případě na dobu až šesti schůzí dalších.

(2) Maří-li poslanec jednání takovým způsobem, že se nemůže v jednání pokračovati, nebo dopustí-li se násilností, může předsednictvo sněmovny vyloučiti jej až na dobu dvaceti schůzí sněmovny. Při tom ztrácí vyloučený náhradu poslaneckou na 2 měsíce, po případě z usnesení předsednictva i na dobu dalších až 6 měsíců.

(3) Nepodrobí-li se vyloučený poslanec dobrovolně rozhodnutí, kterým byl vyloučen, ztrácí poslaneckou náhradu na jeden měsíc.

(4) Byl-li poslanec v témže zasedání podle odst. l neb 2 již jednou vyloučen, ztrácí při každém dalším vyloučení poslaneckou náhradu na jeden měsíc, po případě podle usnesení předsednictva na dobu dalších až 6 měsíců.

(5) V době vyloučení není vyloučenému poslanci dovolen vstup do zasedací síně a do místností výborových.

§ 54, odstavec l zní:

(1) Při druhém čtení hlasuje se o celé osnově nejdříve za 24 hodiny po skončení čtení prvého. Druhé čtení osnov naléhavých může býti z usnesení předsednictva provedeno v téže schůzi.

§ 68 zní: Interpelace.

(1) Je-li takový dotaz podepsán vedle tazatelů, uvedených v záhlaví, ještě aspoň 20 jinými poslanci, jest dotázaný povinen na

tuto interpelaci odpověděti písemně nebo v plné schůzi ústně, nebo týmž způsobem odpověď odepříti s udáním důvodů. Jestliže vláda nebo dotázaný její člen do 3 měsíců na interpelaci neodpoví nebo neodepře odpověděti, vyzve předseda sněmovny dotázaného, aby odpověděl nejdéle do dalších 30 dnů. Nedojde-li v této lhůtě odpověď, aneb její odepření, bude věc dána na pořad plné schůze, požádá-li o to do 8 dnů písemně 21 poslanců, kteří podepsali interpelaci. Jednání omezí se na projev k věci jednoho z tazatelů, označeného v žádosti, a dotázaného.

(2) Interpelace i písemná odpověď nebo její odepření podává se kanceláři sněmovní a rozdává se tiskem. Tazatelé mohou interpelaci a svoje podpisy, podpisovatelé pak svoje podpisy odvolati, dokud interpelace nebyla rozdána tiskem.

(3) Nejpozději ve schůzi, která následuje po rozdání odpovědi nebo jejího odepření, může býti navrženo, aby se o odpovědi nebo jejím odepření rokovalo. Pro návrh a rokování platí § 65.

(4) K žádosti člena vlády musí předseda pro odpověď na interpelaci prohlásiti schůzi za důvěrnou; v tom případě se odpověď nevytiskne, leč by se sněmovna jinak usnesla. Případný návrh na zahájení rozpravy učiniti jest ihned ve schůzi důvěrné a sněmovna usnášejíc se o zahájení rozpravy rozhodne zároveň, zda rozprava provede se ve schůzi veřejné či důvěrné (§§ 37 a 38).

§ 69 zní:

(1) Je-li interpelace kromě podpisů tazatelů uvedených v záhlaví opatřena ještě dalšími 50 podpisy poslanců, a je-li závažnost a naléhavost případu v interpelaci náležitě věcně odůvodněna, pokládá se interpelace tato za naléhavou a dotázaný musí do 14 dnů odpověděti buď písemně nebo v plenární schůzi ústně nebo stejným způsobem odepříti odpověď s udáním důvodů. Nejpozději ve schůzi po rozdání odpovědi tiskem nejblíže příští nebo po 14 denní lhůtě uplynulé bez odpovědi může tazatel navrhnouti, aby se rokovalo o předmětu interpelace. O návrhu tom usnáší se sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním a v usnesené rozpravě náleží slovo nejprve jednomu z tazatelů uvedených v záhlaví interpelace. Dotázaný musí se v rozpravě ujmouti slova, jestliže do zahájení rozpravy nebyla odpověď rozdána tiskem.

(2) Ustanovení §§ 68 a 65 platí obdobně.

článek II.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení pro případy nastalé po jeho účinnosti. Provedou jej všichni členové vlády.

Odůvodnění.

Jednací řád poslanecké sněmovny: zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 325 Sb. z. a n., který měl býti, jak vysvítá z § 37, odst. 2, prozatímním řádem volené sněmovny, trvá téměř plných 13 let v účinnosti bez podstatných změn. Jest to dokladem, s jakou důkladností a prozíravostí byl pracován a jak se v zásadě dobře osvědčil.

Podávají-li dnes podepsaní návrh na změnu některých jeho ustanovení, má to pouze ten důvod, že jest nutno aspoň některá jeho ustanovení, zvláště ta, jejichž výklad byl v praxi sporný, vyjasniti a doplniti, jednak přizpůsobiti jeho ustanovení změněným poměrům dnešním. Vůdčími motivy navržené novely k jednacímu řádu jest povznesení a upevnění parlamentního zřízení proti útokům a proti snahám parlamentarismus odstraniti nebo ochromiti, jakož i povznesení a upevnění práv, svobody, autority a vážnosti parlamentu.

Účelem navrhovaných změn pak jest především: zvýšiti zájem o jednání v plenu sněmovním, povznésti jeho úroveň (§§ 2, 3, 12, 20), zabezpečiti klidnou a věcnou práci a pořádek ve schůzích (§§ 10, 50, 51, 52) a zhodnotiti interpelační právo sněmoven (§§ 68 a 69).

Návrh nezatěžuje státní pokladny, odpadá tudíž potřeba připojiti doklady v § 41, odst. 2 úst. list. požadované.

Po stránce formální podepsaní navrhují, aby byl návrh výborem iniciativním přikázán výboru ú s t a v n ě-právnímu k podání zprávy.

V P r a z e, dne 19. května 1933.

Mašata, Tomášek, dr Patejdl, dr Nosek, Ježek, Hackenberg, dr Hodina,

Pik, Hampl, dr Ivanka, Häusler, dr Daněk, Schweichhart, Zierhut, Polívka, Langr, špaček, Gläsel, dr Mičura, Beran, Nejezchleb-Marcha.