Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.

III. volební období. 8. zasedání.

2252.

Návrh

poslanců Fr. Seidla, Rud. Tayerle, inž. Jaromíra Nečase a soudruha

na doplnění zákona ze dne 28. prosince 1932, čís. 204 Sb. z. a n. o úsporných

opatřeních personálních.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne .................

kterým se doplňuje zákon ze dne 28. prosince 1932, č. 204 Sb. z. a n. o úsporných

opatřeních personálních.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

§ 23 doplňuje se odstavcem 5. tohoto znění:

Ustanovení tohoto zákona nevztahují se na zaměstnance obce hlav. města Prahy, obecních, okresních a zemských podniků.

Článek II.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem, kdy vstoupil v platnost zákon ze dne 28. prosince 1932, č. 204 Sb. z. a n. a provedon jej všichni členové vlády.

Odůvodnění.

Ustanovení § 23 zákona ze dne 28. prosince 1932, č. 204 Sb. z. a n. praví, že tohoto zákona jest obdobně užíti i na zaměstnance veřejnoprávních korporací a ústavů uvedených v § 212, odst. 1. plat. zákona.

Přihlíží-li se k tomuto zákonnému ustanovení, nesmějí přesahovati služební požitky a právní nároky zaměstnanců veřejnoprávních korporací a ústavů, na které se vztahuje § 19 zák. čís. 394 z roku 1922 Sb. z. a n., míru práv a nároků státních zaměstnanců stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných služebních, jakož i rodinných poměrů.

Jak z ustanovení tohoto vysvítá, může se zákon č. 204 z roku 1932 vztahovati u samosprávných korporací toliko na ony zaměstnance, kteří spadají pod ustanovení § 19 zákona č. 394 z roku 1922 Sb. z. a n.

Jest nesporným, že pro rozsah zákona č. 204 z r. 1932 o úsporných opatřeních personálních jest rozhodujícím pouze zákon č. 394 z r. 1922, neboť ze znění posléz uvedeného zákona nelze vyvozovati, že by zákon o úsporných opatřeních personálních měl se vztahovati též na zaměstnance, kteří jsou zaměstnáni v samostatných hospodářských podnicích obcí, okresů neb zemí, na příklad na zaměstnance elektrických aneb plynárenských podniků hlav. města Prahy.

Pod pojem »ústavů« nelze zahrnovati podniky, neboť oba termíny jasně rozlišují, co jest »ústavem« (humánním či zdravotním) a co jest »podnikem« (elektrické podniky, plynárenské podniky).

Jelikož nebylo a nemohlo zajisté býti úmyslem zákonodárce, aby zákonem o úsporných opatřeních personálních čís. 204/1932 Sb. z. a n. byli postiženi též zaměstnanci podniků obecních, najmě podniků hlav. města Prahy, jichž finanční rovnováha není nijak otřesena, bylo by jen aktem slušnosti vůči zaměstnancům těchto podniků, aby na platech nebyli zkracováni.

Pokud se týče zaměstnanců hlav. města Prahy, dlužno vyzvednouti výjimečnost postavení města Prahy, jako hlavního města republiky Československé, které jest v neustálém vývoji a na jehož zaměstnance kladou se stále větší a větší požadavky.

Hlavní město Praha rozumným a účelným hospodařením má míti možnost upravovati platy a služební poměry svých zaměstnanců podle jich zásluh a podle finanční schopnosti obce.

Vzhledem k těmto důvodům byla by u zaměstnanců hlav. města Prahy plné ospravedlněna výjimka tím, že by z ustanovení o úsporných opatřeních personálních ve veřejné správě byli vyjmuti.

V Praze dne 5. května 1933.

Seidl, Tayerle, inž. Nečas,

Biňovec, Brodecký, Polach, Vácha, Koudelka, Bečko, Husnaj, Chalupa, Chalupník, Mravec, dr. Macek, dr. Markovič, Dlouhý, Prokeš, Pik, Stivín, Benda, Kučera, Jurnečková-Vorlová, Neumeister, dr. Winter, Klein, Srba.