Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.
III. volební období. 8. zasedání.
2241.
Návrh
poslanců Nejezcbleb-Marchy, Teplanského a druhů ohledně úpravy daně z vína u vinařů-producentů.
V době těžkých hospodářských poměrů, kdy poklesla cena plodin a u některých bylo dokonce nutno přikročiti k redukci, hledají zemědělci všechny prostředky, jimiž by uhájili svou těžkou existenci. Tak na Moravě a na Slovensku přikročili zemědělci v krajích vinařských k znovuzřízení někdejších zašlých vinic. Na Moravě, příkladně v okresích Hustopeč, Klobouky, Hodonín, a Židlochovice bylo v posledních letech vysázeno mnoho set tisíc sazenic révy a v těchto krajích, kde kdysi peronospora zničila nadějné vinice, se horlivě v posledních letech znovuzřizují.
Tak jest tomu také na Slovensku. Mohli bychom jmenovat celé desítky vesnic, kde všechna návrší, svahy a kopečky, hodící se k zařizování vinic, jsou pečlivě osázeny. Vinařství jest samo sebou práce velmi namáhavá a nákladná. Jestliže vidíme tento potěšitelný vzrůst nových vinic, můžeme tvrdit, že i po této stránce může býti republika Československá soběstačná, jako dosahuje soběstačnosti i v četných jiných oborech zemědělské práce.
Na Slovensku a na Podkarpatské Rusi jest vinařství velmi rozšířeno a představuje velkou národohospodářskou hodnotu. Bohužel tato těžká práce a risiko vinařů- jest zatížena opatřeními, která vláda československá od převratu způsobila.
Nejprve byla uvalena daň z vína 1. 40 Kč na l litr. Uvážíme-li tu okolnost, že na Slovensku se loňského roku prodávalo víno i za 2. - Kč l litr, činí daňové zatížení 75% celé docílené ceny. Vinaři očekávali, že toto daňové zatížení bude zmenšeno, ale místo toho dočkali se nového zvýšení, takže se platí 1. 60 Kč daně z l litru vína. Četná města uvalují ještě na víno daň potravní. Tak příkladně v hlavním městě Moravy činí potravní daň 80 haléřů z l litru, takže l litr vína jest zatížen poplatky 2. 40 KČ, což činí více než namnoze při úrodě vinař trží za l litr svého produktu.
Vinaři se domáhali dlouhou dobu, aby pro domácí spotřebu směli použít víno nezdaněné. Konečně vláda zákonem zavedla způsob, který jest naprosto nedostatečný a přímo katastrofální. Majitel vinohradu může použít nezdaněného vína, jestliže jeho výroba nepřekročí přes 2 hl, jakmile však výroba překročí jen l litrem tuto hranici, podléhají i zmíněné 2 hl vyrobeného vína plné dani.
Tento stav jest naprosto nesnesitelný, uvážíme-li, že dělnictvo, které ve vinohradech pracuje, podle starého zvyku musí ku mzdě dostat ještě určité množství vína k posile. Jak učí zkušenost, ani jeden dělník bez této tradiční výsady nepracuje. Rozumí se samo sebou, že také rodina vinohradníkova, která kolem vinic mnoho měsíců pracuje, má určitý nárok
na nezdaněné víno z výrobků, které si sama pro sebe produkuje.
Nyní se dovídáme, že ministr financí předloží sněmovně nový zákon o dani z vina. Již předem upozorňujeme vládu na to, že nesmí nijakým novým zatížením utloukat snahu o znovuvybudování vinic v Československu a že musí na druhé straně uvážit těžké postavení vinařů a umožnit jim rozumnou úpravou daně z vína jejich existenci.
Navrhujeme proto:
Vláda se vyzývá, aby při eventuelním jednání o novém zákoně o dani z vína pamatovala na tato opatření:
1. Majitelé vinohradů, kteří jsou producenty vína, mají nárok pro sebe a pro svou rodinu ponechat si ze sklizně vína každého roku 5 hl daněprostého vína. Teprve co přes 5 hektolitrů sklidí a odprodají, z toho budiž zaplacena daň zákonem stanovená.
2. Daň z vína budiž po rozumné úvaze pronikavě snížena, aby nepřevyšovala velmi často ve spojitosti s daní potravní cenu, kterou vinař za svůj produkt trží.
3. Budiž pamatováno dostatečným uvolněním révových sazenic ze státních školek na znovuzřízení vinic v oblastech, kde se tak děje.
Po stránce formální budiž návrh tento přikázán výboru iniciativnímu, pak zemědělskému a rozpočtovému.
V Praze dne 25. dubna 1933.
Nejezchleb-Marcha, Teplanský,
Křemen, Janček, Marek, Blažek, dr. Zadina, inž. Žilka, Machník, Pozdílek, Zajíc, Chloupek, dr. Černý, Jan Tůma, Stunda, Bistřický, Beran, Dubický, Petrovič,
Mašata, Pelíšek, Honzl.