Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.
III. volební období. 8. zasedání.
2235.
Návrh
poslanců dra Jos. Patejdla, Al. Tučného, Frant. Zeminové, H. Bergmanna,
E. Špatného a druhů
na doplnění zákona ze dne 28. prosince 1932, čís. 204 Sb. z. a n., o úsporných
opatřeních personálních.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne...............,
kterým se doplňuje zákon ze dne 28. prosince 1932, čís. 204 Sb. z. a n., o úsporných
opatřeních personálních.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
V § 23 připojuje se jako odstavec 5. toto ustanovení:
Ustanovení tohoto zákona nevztahují se na zaměstnance obecních, okresních a zemských podniků.
Článek II.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem, kdy vstoupil v platnost zákon ze dne 28. prosince 1932, čís. 204 Sb. z. a n. a provedou jej všichni členové vlády.
Odůvodnění.
V § 23 zákona ze dne 28. prosince 1932, čís. 204 Sb. z. a n., jest ustanoveno, že ustanovení tohoto zákona platí obdobné
pro zaměstnance veřejnoprávních korporací a ústavů uvedených v § 212, odst. l plat. zákona.
Dle tohoto ustanovení nesmějí přesahovati služební požitky a právní nároky zaměstnanců veřejnoprávních korporací a ústavů, na které se vztahuje § 19 zák. čís. 394/1922 Sb. z. a n., míru práv a nároků státních zaměstnanců, stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných služebních, jakož i rodinných poměrů. Z tohoto ustanovení jest patrno, že jak požitkový zákon, tak zákon 204/1932 má se vztahovati u samosprávných korporací toliko na ony samosprávné zaměstnance, kteří spadají pod ustanovení § 19 zák. čís. 394/1922.
Jest tedy pro výklad ustanovení zákona o úsporných opatřeních personálních z roku 1932 rozhodný zákon č. 394 z r. 1922.
Dle § 19 tohoto zákona vztahuje se úprava zákona na služební požitky a právní nároky zaměstnanců zemí, žup, fondů a ústavů jimi spravovaných a zaměstnanců okresů a obcí a fondů a ústavů jimi spravovaných.
Ze znění zákona jest patrno, že se úprava měla vztahovati toliko na ony zaměstnance, kteří jsou činní ve vrchnostenské správě samosprávných korporací a v ústavech a fondech jimi spravovaných, nikoli však na zaměstnance, kteří jsou účastni v podnikovém hospodářství samosprávných korporací.
Pojem ústavu a podniku jest ve správě komunální přesně rozlišen; ústavem rozumí se ona zařízení, kde samosprávná korporace vykonává na základě zvlášť odděleného majetkového substrátu veřejnou správu, kdežto podnikem rozumí se ona součást obecního jmění, kde obec sledujíc po případě též veřejný zájem, ale nevylučujíc dosažení zisku, jedná obdobně jako podnikatel soukromý.
Kdežto chorobinec, veřejná nemocnice, sirotčinec atd. mají povahu ústavu, nemají
již této povahy plynárny, elektrické podniky, lesní a zemědělské podnikání atd. Máme-li na příklad na mysli elektrické podniky hl. města Prahy, jde skutečně
o podnik, nikoliv o ústav, což je zřejmo
i z právní konstrukce těchto podniků, které jsou spravovány zvláštní správní radou.
Poněvadž prakse nerozlišuje dosti dobře mezi ústavy a podniky a vztahuje předpisy, týkající se vrchnostenské správy a ústavů také na podnikové hospodářství samosprávné, jest třeba, aby přímo zákonem byl stav upraven. Této úpravy je třeba tím více, že ministerstvo vnitra ukládá pražské obci provádění zákona o úsporných opatřeních pro zaměstnance elektrických podniků, kdežto obec pražská zastává názor, že ustanovení těch nelze použíti pro její podniky.
Zkušenosti plynoucí jak ze zákona čís. 204/32, tak i z řady předchozích zákonů svědčí o tom, že složité právní poměry samosprávných korporací, obcí, okresů a zemí nemají býti řešeny pouhým vztahem na zákon, upravující obdobné poměry ve státě, nýbrž že je potřebí zákonů zvláštních.
To platí zvláště o hlavním městu republiky, jehož administrativa jest tak složitá a mnohotvárná, že je třeba, aby byla upravena zvláštním zákonem. Jest možno poukázati k tomu, že ve všech jiných státech právní poměry hlavních měst jsou normovány zvláštními zákony, tak na př. postavení Londýna, Paříže a celé řady hlavních měst.
S prováděním tohoto zákona nevzniknou státu žádné náklady, pročež není třeba přiložení rozpočtu o finančním dosahu osnovy a návrhu na úhradu dle § 41 ústavní listiny.
V Praze dne 26. dubna 1933.
Dr. Patejdl, Tučný, Zeminová, Bergmann, Špatný,
Solfronk, Polívka, Jos. Tůma, Slavíček, Vaněk, Lanc, Hatina, dr. Moudrý, B. Procházka, Hrušovský, Pechmanová-Klosová, Netolický, Stejskal, dr. Stránský, Tykal,
Malý, Fiala, Bazala.