Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.

III. volební období. 8. zasedání.

2202.

Návrh

poslanců K. Procházky, Klimenta, Štětky, Hádka a soudruhů

na vydání zákona o sanaci pojištění u báňských bratrských pokladen a zachování

jeho samostatnosti.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne ................

o sanaci pojištění u báňských bratrských pokladen a zachování jeho samostatnosti.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Prostředky, jichž je třeba k úhradě schodků pojištění u báňských bratrských pokladen, uhradí stát a báňští podnikatelé.

(2) Samostatnost pojištění u báňských bratrských pokladen zůstává touto úpravou nedotčena.

§ 2.

Ústřední bratrská pokladna v Praze stanoví pro každý rok rozpočtem peněžitou částku napadených důchodů dle zák. č. 242/22 Sb. z. a n.; vykázaný neuhrazený schodek ÚBP v Praze zařadí min. financí v plné výši do řádného rozpočtu státního každého roku pod zvláštní položku k výše uvedeným účelům.

§3.

K úhradě schodků ÚBP v Praze podle § l tohoto zákona uloží se a vybere ministerstvem financí zvláštní, nejméně 5% dávka ze zisku hornickým podnikatelům.

§4.

Veškeré ustanovení zák. č. 242/22 Sb. z. a n. odporující tomuto zákonu pozbývají platnosti dnem jeho vyhlášení.

§5.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej ministři sociální péče, veřejných prací a financí.

Odůvodněni.

Hornické pojištění nalézá se již několik let v těžké finanční krisi. Finanční bankrot hornického pojištění vyvrcholuje. Vybrané příspěvky na pojištění nestačí ke krytí vyplácených důchodů. Každý měsíc objevuje se schodek vyšší jak 2 miliony Kč, který až dosud byl kryt výpůjčkami na záruku státu. Schodky pokladny ÚBP v Praze dostoupily koncem r. 1932 výše 180 milionů Kč. To znamená, že jsou projedeny pojišťovací příspěvky více než na jeden rok dopředu. Už třikrát byl podniknut útok na hornické pojištění, ale vždy jednotným bojem všech horníků bez rozdílu politické a národnostní příslušnosti podařilo se útok odrazití. V poslední době připravuje se za účasti ministra veřejných prací a soc. péče zvláštní komisí změna hornického pojištění, která má spočívati v tom, že hornické pojištění má býti zbaveno své samostatnosti, hornické pense sníženy a pojišťovací příspěvky zvýšeny. Tyto záměry je co nějrozhodněji odmítnouti jako reakční a protisociální.

Tvrzení, že vysoké důchody hornických provisionistů jsou jednou z příčin finanční krise hornického pojištění, je nepravdivé, naopak hornické provise jsou nízké a právem lze říci: hladové, neboť jejich výše neodpovídá ani těm nejnutněj-

ším životním potřebám hornických provisiantů a jejich rodin, jak dokazuje toto srovnání:

Hornické důchody podle zák. č. 242/22 Sb. z. a n. rozpočtené na den:

Za pojisť. hornický vdovský sirotčí

dobu důchod důchod důchod

Za 10 let 3. 78 1. 89 0. 95

Za 20 let 6. 41 3. 20 1. 60

Za 30 let 9. 04 4. 52 2. 26

Rovněž tak zvýšení pojišťovacích příspěvků pro aktivní členy je nemožné, neboť hornický pojištěnec bez ohledu na výdělek platí dnes 33 Kč měsíčně pojišťovacích prémií.

Desetitisíce horníků pracuje dnes dvě směny v týdnu, nebo jen několik směn v měsíci, ale při tom je každému z nich sráženo 33 Kč měsíčně pojišťovací prémie, jako kdyby pracovali celý měsíc.

Hornické jako bratrské pojištění horníků je nejstarším pojištěním vůbec. Jeho struktura zák. č. 242/22 Sb. z. a n. byla úmyslně stavěna tak, aby se vyžilo. Dnem 1. října 1924 počala působnost zákona o hornickém pojištění. Bratrské pokladny, které až do působnosti zákona o pojištění v báňských bratrských pokladnách byly v neomezené správě a

držení majitelů horních podniků a reservní fondy bratrských pokladen byly vlastně jejich provozovacím kapitálem. Před odevzdáním bratrských pokladen ústředí v Praze byla upravena tak zv. aktiva bratrských pokladen tak, že na konec některé vykázaly velmi podstatná pasiva, takže hornické pojištění zůstalo bez náležitého finančního podkladu a zajištění.

V čem spočívá finanční krise hornického pojištění?

V prvé řadě lze právem zdůraznit, že stát nepřispěl ani haléřem na hornické pojištění, ba co víc, státní podniky v Příbrami hodily na krk ÚBP v Praze bez zajištění všechny provisianty, ač podle zákona měl stát hradit všechny schodky bratrského pojištění příbramských horníků až do r. 1936. Bratrská pokladna státního podniku v Příbrami předala ÚBP na reservách 4, 240. 000 Kč, avšak roční důchody pro příbramské provisionisty činily 8, 200. 000 Kč. Roční příspěvky státních podniků v Příbrami činily ročně průměrně 1, 500. 000 Kč. V r. 1925 ÚBP už doplácela na státní příbramské podniky k jejich reservám, 2, 460. 000 Kč a v každém dalším roce 6, 700. 000 Kč, takže do konce roku 1932 zatížily jen státní podniky v Příbrami hornické pojištění částkou 46, 900. 000 Kč.

Proto náš návrh právem se dožaduje, aby státní správa spolusanovala s horními podnikateli dnes hornické pojištění.

Další příčinu stále se zhoršující finanční situace hornického pojištění v současné době nutno hledati v úbytku aktivních pojištěnců a v přírůstku důchodců. Maji-

telům horních podniků byla dána úřady úplná volnost vyhazovat dělníky ze zaměstnání. Za každého propuštěného horníka činí úbytek na příspěvcích měsíčně 33 Kč a na zaměstnavatelském příspěvku o 54 Kč měsíčně méně. Podle státní statistiky od r. 1920 do konce r. 1932 bylo propuštěno 36. 000 horníků, což znamená úbytek pro pojištění ročně na pojišťovacích příspěvcích 37 milionů Kč. Také hodně horníků, kteří ztratili své zdraví ve světové válce, je dnes vydržováno na účet bratrských pokladen.

Podle nynějšího stavu je asi 85. 000 hornických provisionistů, vdov a sirotků. Náklady na správu hornického pojištění a důchody činí kolem 170, 000. 000 Kč ročně. Na pojišťovacích příspěvcích počítáme-li, že je aktivních pojištěnců 130. 000- vybere se ročně asi 136, 000. 000 Kč, takže se jeví schodek ročně 34, 000. 000 Kč, který navrhujeme, aby byl uhrazen 5% dávkou ze zisku horních podnikatelů. K zavedení dávky ze zisků horních podnikatelů na sanaci hornického pojištění nás vede tato skutečnost:

1. Ze horničtí podnikatelé i v době hospodářské krise zvýšili ohromně výrobu, která podle státní statistiky proti r. 1923 v r. 1931 stoupla o 825. 900 tun. Naproti tomu hornické mzdy poklesly, počítámeli jen pokles od r. 1929. za rok 1931 o 275 milionů Kč.

2. Že horničtí podnikatelé rok co rok vydělávají stále víc a více a že jejich zisky stoupají i v době hospodářské krise, jak to dokazuje státní statistika v tomto srovnání:

Jen u těchto 5 revírů je miliarda Kč čistého zisku, kterých bylo nesporně docíleno na podkladě snížení hornických mezd. Proto náš návrh na zavedení 5% dávky ze zisku kryl by úplně sanaci hornického pojištění a je tím více odůvodněn, neboť za všechna léta majitelé horních podniků nedali z ohromných miliardových zisků na hornické pojištění ani haléře. Přijetím našeho návrhu na sanaci hornického pojištění byl by kryt celý schodek a není tudíž třeba opatřovat jiné úhrady. Sanaci hornického pojištění dle našeho návrhu provedlo by ministerstvo financí tak, že by zisky docílené v r. 1932

postihlo 5% dávkou, kterou by v plné výši předalo ÚBP, jakož i doplatilo vykázaný schodek hornického pojištění za prošlá léta a to tím, že na rok 1933 vybralo by 10% dávku ze zisku na majitelích horních podniků. Každým rokem pak zařadilo by ministerstvo financí příslušnou částku, vykázanou ÚBP jako schodek, tak, jak náš návrh ukládá do rozpočtu a vybralo by pak pro tuto položku úhradou nejméně 5% dávku ze zisku všech horních podnikatelů. Tím jsou dány všechny náležitosti našeho návrhu, ústavní listinou předepsané.

Po stránce formální doporučujeme přikázání tohoto návrhu výborům sociálně-politickému a rozpočtovému k bezodkladnému projednání.

V Praze dne 21. března 1933.

K. Procházka, Kliment, Štětka, Hadek,

Śliwka, Babel, Zápotocký, Török, Russ, Steiner, Vallo, dr. Stern, Tyll, Krosnář, Hrubý, Hruška, Novotný, Juran, J. Svoboda, Gottwald, Kopecký.