Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.

III. volební období. 8. zasedání.

2195.

Interpelace:

I. posl. Ščereckého, Prokopa, Zajíce a druhů min. školství a národní osvěty o schvalování (připouštění) učebnic (příruček) Školním referátem v Užhorodě,

II. posl. Ščereckeho, Prokopa, Zajíce a druhů min. školství a národní osvěty, že se nezachovávají zákonité předpisy při schvalování ruských, učebnic pro Podkarpatskou Rus,

III. posl. Polívku, Hrušovského, Bazalu a druhov vládě ohľadom ťažkého položenia obyvateľstva kraja lučeneckého,

IV. posl. Richtra, Langra, Malého a druhů min. obchodu, zemědělství a zásobováni (min. předsadoví) o cenách vepřového masa v Brně a o možnostech předejíti zbytečnému zdražování masa,

V. posl. Netolického, Slavíčka, Vaňka, Soltronka a druhů min. financí o výnosu zemského finančního ředitelství v Praze o předpisování daní,

VI. posl. Netolického, Slavíčka, Solfronka, Vaňka a druhů min. sociální péče o rozšíření vyživovací akce na chudé živnostníky,

VII. posl. Krumpeho, Greifa a druhů min. vnitra o postupu četnictva v Děčíně a Rumburku dne 1. března 1933.

2195/I.

Interpelace

poslanců V. Ščereckého, K. Prokopa, J. Zajíce a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o schvalováni (připouštění) učebnic (příruček) školním referátem v Užhorodě.

Podlé nařízení ministerstva školství a národní osvěty ze dne 24. listopadu 1923, č. 132. 459-I patří do kompetence školního referátu v Užhorodě

pouze schvalování (připouštění) učebných pomůcek (plánů okresů, map atd. ), ale v žádném případě nepatři tam schvalování (připouštění) učebnic a příruček. Přes to ve »Výkazu« připuštěných nebo schválených učebnic a příruček, tištěném v »Úředním věstníku« školního referátu ze dne 10. července 1932, č. 7, jest řada učebnic a příruček, schválených (připuštěných) školním referátem. Jsou jimi: 1. Hulanič-Markuš-Egreckij: Podkarpatoruský slabikář, 2. A. Vološin: Methodická mluvnice, 3. M. Grigašij: Zeměpis Podkarpatské Rusi, 4. A. Vološin: Fysika, 5. A. Markuš: Občanská nauka, 6. M. Grigašij: Zeměpis Československé republiky, 7. A. Vološin: Nauka o slohu. Kromě těch jsou ještě jiné učebnice a příručky schválené nebo připuštěné školním referátem, které nejsou uvedeny v tomto »výkazu«. Takových učebnic a příruček se nejen úředně užívá jako schválených nebo připuštěných, nýbrž

se také za desítky tisíc státních peněz nakupují pro tak zvané »pomocné knihovny«.

K tomu poznamenáváme, že školní referát skoro každou učebnici nebo příručku, pokud mají ráz ukrajinofilský, hned po vydání schvaluje nebo připouští. Mnoho z takových učebnic a příruček potom neschvaluje ani ministerstvo školství a národní osvěty, právě jako výše uvedené, ale úředně se jich užívá jako povinných podle schválení nebo připuštění samotného pouze školního referátu. Podobnou blahovolnost k ruským učebnicím školní referát nikdy neprojevoval a naopak všemožně usiloval vymýtiti je ze škol. Po této stránce školní referát zřejmě podporuje všechno, co má ráz ukrajinský.

Poněvadž školní referát nemá práva schvalovati nebo připouštěti učebnice a příručky, když to činí, přestupuje meze své příslušnosti. A proto se podepsaní táži:

1. Ví-li pan ministr, že školní referát v Užhorodě schvaluje a připouští učebnice a příručky?

2. Je-li to panu ministru známo, na základě čeho s tím souhlasí?

3. Jest pan ministr ochoten neprodleně zrušiti schválení nebo připuštění učebnic a příruček školním referátem a vyhlásiti toto zrušení?

4. Jest pan ministr ochoten zavésti šetření proti těm, kdož překročili svou kompetenci?

V Praze dne 15. března 1933.

Ščerecký, Prokop, Zajíc,

Inž. Žilka, Haupt, Kočandrie, Honzl, Jan Tůma, Pelíšek, Venci, Bečák, Machnik, Marek, Kaliňák, Nejezchleb-Marcha, Křemen, Petrovič, Stunda, Bistřický, Mašata, Chloupek, Skopal Procházka.

2195/II.

Interpelace

poslanci V. Ščereckého, K. Prokopa, J. Zajíce a druhů

ministrovi školství a národní, osvěty,

že se nezachovávají zákonité předpisy při schvalování ruských učebnic pro Podkarpatskou Rus.

Podle § 7 nařízení bývalého maďarského ministerstva kultu a osvěty ze dne 8. června 1896, číslo 1940 pres. - platného na Podkarpatské Rusi podle zákona číslo 11/1918 Sb. z. a n. až do vydání nařízení ministerstva školství a národní osvěty ze dne 6. prosince 1932, číslo 136. 546-1, -, při schvalování učebnic v případě nepříznivé-

ho posudku oznamuje se tento posudek autoru, aby mohl podati námitky a teprve po odpovědi posuzovatele na autorovy námitky, případně po vyslechnutí mínění druhého posuzavatele vydává se rozhodnutí o této učebnici. Ale může býti zavedeno i nové aprobační řízení.

Učitelský spolek Podkarpatské Rusi a spolek A. V. Duchnoviče vydal tyto učebnice: 1. »Karpatoruský slabikář«, 2. Čítanku »Obecná škola«, 3. Mluvnici »Naše řeč«, 4. Čítanku »Svět«, 5. Čítanku »Kniha ke čtenu, 6. Čítanku »Rodina«, 7. Zeměpis »Evropa a ostatní díly světa«, 8. »Ruskou mluvnici« pro střední školy pod red. E. I. Sabova. Tyto učebnice byly po jejich vydání, a některé z nich několikráte, v různých dobách předloženy ministerstvu školství a národní osvěty, alby je schválilo a při jejich aprobačním řízení nedodržovalo se výše zmíněné nařízení číslo 1940/96, neboť ačkoliv tyto učebnice nebyly schváleny, nebyly autorům oznámeny jejich posudky a není pochybnosti, že když učebnice schváleny nebyly, že posudky o nich jistě nebyly blahovolné. Ve skutečnosti pak nebylo autorům oznámeno ani, že učebnice nebyly schváleny. Školské odděleni oznámilo pouze v »Úředním věstníku«, že bylo odmítnuto schváliti 4 učebnice bez uvedení příčin, a o osudu ostatních není vůbec nic známo, ačkoliv jsou již mnoho let u ministerstva školství a národní osvěty.

Poznamenáváme, že pokud jde o učebnice ukrajinofilské, předpisy se dodržují. Poněvadž pak u ruských učebnic nebyly; předpisy dodrženy, byla jejich autorům vzata možnost dověděti se o případných jejich vadách a napraviti je, aby později bylo lze získati schváleni.

Tak nedodržením, předpisů u ruských učebnic byly jejich autorům způsobeny hmotné škody.

Proto se podepsaní táží:

1. Ví-li pan ministr, že pokud jde o autory ruských učebnic pro Podkarpatskou Rus nebyly při schvalování dodrženy předpisy § 7 nařízení číslo 1940/96 pres. ?

2. Ví-li pan ministr, že se toto nařízení dodržuje jen pokud jde o autory ukrajinofilských učebnic a nikoli ruských?

3. Jest pan ministr ochoten napraviti nedodržování předpisů neprodleným oznámením posudků autorům nebo zavedením nového aprobačního řízení?

4. Nebo čím vůbec napraví pan ministr výše zmíněné nedodržování aprobačních předpisů?

V Praze dne 15. března 1933.

Ščerecký, Prokop, Zajíc,

Haupt, inž. Žilka, Kočandrle, Machník, Honz1, Chloupek, Jan Tůma, Bečák, Pelíšek, Vencl, Kaliňák, Marek, Nejezchleb-Marcha, Křemen, Petrovič, Stunda, Bistřický, Mašata, Skopal Procházka.

2195/III.

Interpelácia

poslancov. V. Polívku, I. Hrušovského, Š. Bazalu a druhov

vláde

ohladom ťažkého položenia obyvatelstva kraja lučeneckého.

Súčasná ťažká hospodárska doba dolieha na kraj lučenecký veľmi ťažko. Mesto Lučenec, ako aj celý kraj novohradský, pociťuje sústavné ochudzovanie dávnejšie ako od vzniku veľkej hospodárskej kríze v našom štáte. Takmer všetky podniky v kraji - okrem malých výjimok stoja od roku 1927, mnohé z nich nikdy sa k akémukoľvek oživeniu nevskriesa. Nezamestnanosť v meste a v okrese rapídne stúpa od doby, čo bola vypovedaná obchodná smluva s Maďarskom. Kraj pohraničný bezsmluvný stav pociťuje mnohonásobne. Boly hľadané nové cesty k oživeniu tamojšieho priemyslu, bohužial bez výdatnej účasti finančného kapitálu je nemožné oživiť výrobu v podnikoch, ktoré po dlhé a dlhé roky stoja a tak kraj je odkázaný na strašné schudnutie. Vedúci činitelia, ako aj predstavitelia tamojšieho verejného života častokrát sa obracali na zodpovedné kruhy, aby bolo kraju zpomožené. O biede tamojšieho ľudu presvedčil sa aj sám pán prezident pri svojom zájazde na Slovensko. Ľud hospodársky vyčerpaný, obchody takmer podlomené, priemysel ochrnutý a zaniklý, to je verný obraz našeho pohraničia. Prirodzene, že v týchto nedostatkoch hospodárskych má mnoho sluchu nebezpečná irredenta rozširovaná, činitelmi z Maďarska, ktorá posilňuje hnutie revizionistické a najme úpravu hranie. Je nutné proti tejto irredente účelnou programovou prácou postupovať. Preto zodpovedné kruhy verejného a politického života v Lučenci predostrely na zodpovedné miesta celý rad splniteľných požiadavok, ktoré boly prijaté dňa 21. februára 1933.

Spoločná porada prijala najme niektoré požiadavky ohľadom problémov daňových a vymáhania daňových nedoplatkov, ktoré sa deje v mnohých prípadoch brutálne. Toto vymáhanie spôsobuje úplné zničenie hospodársky už podlomených poplatníkov, čo prirodzene má za následok aj neoceniteľné ztraty pre štát. Hospodárský úpadok prirodzene nesie za sebou aj úpadok mravný. V ťažkých mimoriadnych dobách prichádza tvrdou praksou vymáhania daňových nedoplatkov takmer do zúfalstva najširšia vrstva občanstva. Porada vyniesla požiadavky, aby boly tieto vrstvy blahovolne chránené od úplného zničenia. V prvom rade sa žiada:

1. Za účelom presného ustálenia daňovej schopnosti nech je jednané s každým daňovníkom osobne a spravodlivé.

2. Platenie dani pre ubiedoený ľud rnalorolnický nech je posunuté po dobu speňaženia úrody.

3. Nech drobní daňovníci obdržia výhodu splatenia daní v mesačných splátkach.

Ohľadom zabezpečenia práce ohromnému počtu nezamestnaných porada predkladá požiadavky, aby bolo ihneď započaté so všetkými projektami prác investičných za výdatného príspevku a pôžičky so strany štátu. Získanie možnosti práce v akomkoľvek odvetví zmierní nezamestnanosť tisícov a umožní ozdravenie hospodárskeho života. Obciam a okresu nech je poskytnutá primeraná pomoc finančná pre všetky pripravené a zahájené investičné práce. Tým by odpadlo mnoho trpkosti spojených s prídelom lístkov na stravovaciu akciu, ktorá nemôže nižiadným spôsobom odstrániť nedostatok vo vrstvách nezamestnaných.

Uvedené požiadavky tlumočíme v tejto interpelácii vo vedomí, že vláda všetkými svojmi prostriedkami prispeje k záchrane kraja novohradského.

Podpísaní dotazujú sa vlády, je-li jej známy skutočný stav pohraničného kraja novohradského a je-li ochotná učiniť všetko k zmierneniu tamojšej biedy a nedostatku?

V Prahe, dňa 16. marca 1933.

Polívka, Hrušovský, Bazala,

Fiala, dr. Patejdl, Hynek, Lanc, Šmejcová, Jos.

Tůma, Pechmanová-Klosová, Malý, Langr, Zemi-

nová, David, dr. Moudrý, B. Procházka, Mikuláš,

Netolický, Stejskal, Richter, Sladký.

2195/IV.

Interpelace

poslanců Ferd. Richtra, Frant. Langra, C. Malého a druhů

ministrům obchodu, zemědělství a zásobování (ministerskému předsedovi)

o cenách vepřového masa v Brně a

o možnostech předejíti zbytečnému

zdražování masa.

Potřeba zemského hlavního města Brna v bagounech dovážených z ciziny činila v době od 1. ledna 1933 do 20. února- 1933 celkem 2120 kusů. V lednu se prodávalo maso z těchto tučných vepřů průměrně l kg za cenu 10. 50 Kč, v únoru

za 9. 70 Kč. Tato cena je zbytečně vysoká a příčina této drahoty spočívá jednak v monopolním postavení určitých firem, jednak v tom, že mezi producenta a spotřebitele se vkládají zbytečné mezičlánky.

Dovozní povolení se vydávají asi 23 firmám podle zásady skutečné nebo přiznané ancienity, čímž je umožněno, aby tyto firmy se dohodly, vytvořily tak cenový kartel (monopol) a diktovaly ceny. Mimo to s výjimkou Prahy tyto firmy neprodávají přímo, nýbrž prostřednictvím komisionáře.

O těchto neutěšených poměrech na trhu tučných vepřů v Brně podala rada zemského hl. města Brna rozklad na pana ministerského předsedu, na ministerstvo obchodu a zemědělství. V tomto rozkladu uvádí, že celá zásada ancienity s hlediska konsumentů je úplně a dokonale pochybená z důvodů v předešlém odstavci uvedených a navrhuje tento postup: dovozní povolení přiděliti tomu, kdo licitaci deminuendo obslouží konsumenta nejlépe a ne tomu, kdo používá monopolu k diktování cen. Podle toho by měla býti dovozní povolení vydávána jenom městským radám velkých konsumních středisk (Praha, Plzeň, Ostrava, Liberec, Brno, Olomouc, Bratislava, Košice atd. ), aby pozvouce ty, kdož obchod či komisionářství cizími bagouny provozují nebo provozovali, předaly dovozní osvědčení tomu, kdo jest s to, aby dodal potřebné zboží za cenu nejlevnější.

Přes to, že byly ohlášeny směrnice konsumentské politiky, spočívající zejména v tom, že bude vyřazen zbytečně meziobchod a zamezeno využívání monopolního postavení ke zvyšování cen, neděje se nic, aby obchod tučnými vepři a masem z nich ve smyslu rozkladu městské rady brněnské byl upraven a četná podání a intervence, které byly podniknuty v této věci v ministerstvu obchodu, zůstaly bezvýsledné.

Podepsaní se táží pana ministerského předsedy a pánů ministrů obchodu a zemědělství, jsou-li jim uvedené poměry známy a co chtějí zaříditi, aby ceny masa z tučných vepřů byly sníženy, zejména jsou-li ochotni zařídit rozdílení dovozních povolení ve smyslu návrhů rady zemského hlavního města Brna ze dne 20. února 1933, č. j. 3451/33/VI?

V Praze dne 16. března 1933.

Richter, Langr, Malý,

dr. Patejdl, Hynek, B. Procházka, Zeminová, dr. Moudrý, Lanc, Mikuláš, Bergmann, PechmanováKlosová, Solfronk, Sladký, Šmejcová, Stejskal, Bazala, David, Polívka, Jos. Tůma, Špatný, Fiala, Hrušovský, Netolický.

2198/V.

Interpelace

poslanců Netolického, Slavíčka, Vaňka, Solfronka a druhů

ministru financí

o výnosu zemského finančního ředitelství v Praze o předpisování daní.

Zemské finanční ředitelství v Praze, pravděpodobně i v Brně a finanční ředitelství v Bratislavě vydalo podřízeným berním správám t. zv. směrnice, které mají sloužiti jako pomůcka ke zjišťování obratu a zisku jednotlivých živností. Začíná to advokáty, autodopravou a končí obchody železem.

Směrnice, vydané zemským finančním ředitelstvím v Praze, mají označení K čj. XXIV-6/ 1932 ai 1932 z. f. ř. Počet zahrnutých výpočtů je 109 a jsou takového rázu, že musí vyvolati pozornost i odpor nejen obsahem, ale i způsobem a zvláště uváděnými výsledky. Když na př. vypočítává u holičů, že jedna kvalifikovaná síla oholí týdně 100 osob, ostříhá 25, při maxim. výkonu však musí 150 oholit a 40 ostříhat, a že týdenní obrat za dělníka činí 275-350 Kč roční 14-16. 000 Kč při 35-40% zisku pro mistra, a u mistra samotného zisk 65-70%, pak to jsou výpočty, které možno nazvati přemrštěnými už z toho důvodu, že není jisto, má-li dělník zaměstnáni po celý rok v takovém počtu a dostane-li předpokládanou odměnu. Podle těchto směrnic se však předpokládá, že ji má a míti musí.

Podobným způsobem provedeny jsou výpočty u všech tam uvedených živností. Má-li se vzíti zřetel a v jaké míře na přiznání poplatníka, to se tam vůbec neuvádí. Vyplývá z toho, že poplatník, ať se nachází v poměrech jakýchkoliv, musí míti příjem, jaký se mu vypočte; proto je možno chápat časté přehmaty berních správ při vyměřování daní, jak obratové, tak všeobecné výdělkové i důchodové, vypočítávají-li se tak šablonovitě. Nebéře se zřetel na podstatně zmenšenou kupní sílu obyvatelstva a tím na miliardy vyřazené z hospodářského koloběhu. Poklesem kupní síly poklesla i koupěchtivost a potřeba vrstev konsumentských a tím i obrat a výnos v živnostech. Neobstojí-li výpočty směrnic v dobách normálních, obstojí tím měně nyní. Vysvětluje se tím také fakt, že ve většině případů jmenované daně jsou vyměřovány o 50-100% výše, nežli kdyby byly vyměřeny podle přiznání poplatníkova.

Výnos tento je v rozporu se zákonem o daních, který v § 306 praví, že základem ke zjištění dani je pravidelně poplatníkovo přiznání. Jak může býťi základem, když se na ně nedbá

a výnos či obrat se vypočítává podle nadiktovaných směrnic? Podle § 327 může pak vyměřovací úřad nebo daňová komise stanoviti výpočtem či odhadem výši důchodu výtěžku nebo požitím dani podrobeného. Zákon ustanovuje, jak patrno, postup vyměřovacího úřadu nebo daňově komise, když určuje, že výměr se má díti výpočtem nebo odhadem, ale nikoliv podle určitých nadiktovaných směrnic. Mohlo by se namítnouti, že vytýkaný výnos je jen pomůckou k podrobnému odhadu a že má sloužiti jako podklad odhadů stejných, od sebe se nelíšících. Námitka tato je nicotná a nemůže obstáti, jeví-li se nebezpečí, jaké je v tomto případě, že by pomůcka tato mohla se státi - ba jak případy ukazuji - již se stala, ne pomůckou, nýbrž směrnici, podle níž daně předpisovány jsou.

Z toho důvodu táží se podepsaní:

1. Je pan ministr financi ochoten naříditi, aby zmíněný výnos zemských finančních ředitelstev byl odvolán?

2. Jest ochoten naříditi, aby podle něho nadáte daně předpisovány nebyly a aby brán byl zřetel na nynější hospodářské a finanční poměry?

V Praze dne 15. března 1933.

Netolický, Slavíček, Vaněk, Solfronk,

Pechmanová-Klosová, dr. Moudrý, Hynek, Lanc, Langr, Šmejcová, Richter, David, Bergmann, Zeminová, dr. Patejdl, Stejskal, Mikuláš, Špatný, Jos. Tůma, B. Procházka, Polívka, Malý, Sladký, Bazala.

2195/VI.

Interpelace

poslanců Netolického, Slavíčka, Solfronka, Vaňka a druhů

ministru sociální péče

o rozšíření vyživovací akce na chudé živnostníky.

Hospodářská tíseň, trvající již čtvrtý rok a zasahující čim dále tím větší okruh strádajících, vyvolává i mezi živnostníky, zvláště chudými, Nedostatek a bídu. Poklesla kupní síla zemědělců, dělnici a soukromí zaměstnanci následkem nezaměstnanosti vykazují denně milionové ztráty na mzdě a služném, státním zaměstnancům bylo sníženo služné, a to vše z koloběhu hospodářského života vyřadilo většinu oběživa a snížilo tak podstatně i obrat a důchod živnosti a obchodu. Mezi těmito samostatnými podnikateli je značná část

těch, kteří jsou živi jen z ruky do úst. Musí dnes vydělati, aby zítra z toho mohli žíti. A když výdělek není, hrozí nedostatek a strádání. Tato tak dlouho trvající hospodářská krise dospívá vrcholu a přivodila i neudržitelný stav celé řadě postižených rodin živnostníků a obchodníků. Až dosud se těmto samostatným hospodářským jednotkám nedostalo žádné sociální ochrany a podpory. Byli a jsou ponecháni sami sobě. Je zde patrný vliv liberalismu a soukromohospodářského podnikání. Výboj a tíseň hospodářské krise jsou tak bolestné, že i zde žádají ochrany a podpory. Zemská rada živnostenská pro Čechy dala ze svých prostředků k disposici 200. 000 Kč na podporu chudých živnostníků. Žádostí došlo tolik, že ani polovice a s podporou nepatrnou nemohla býti příznivě vyřízena. Dokazuje to, že bída u chudých, zaměstnáni a výdělek nemajících živnostníků, je taková, jako u nezaměstnaných dělníků.

Až dosud podpory z vyživovací akce přiznány byly jen nezaměstnaným dělníkům. Nyní i chudí živnostníci, zvláště Obuvníci a j. octli se ve stejných poměrech. Bylo by proto žádoucno, aby i oni, jsou-li chudí, nemají-li práce a výdělku, byli účastni podpor státem poskytovaných a zařazeni mezi ty, kterým nárok tento jest přiznán.

Táží se proto podepsaní:

Jest pan ministr sociální péče ochoten zařaditi chudé nezaměstnané živnostníky mezi ty, kteří mají nárok na podporu z vyživovací akce státem poskytované?

V Praze dne 15. března 1933.

Netolický, Slavíček, Solfronk, Váněk,

Zeminová, dr. Moudrý, Hynek, Lanc, dr. Patejdl, Mikuláš, Malý, Bergmann, Stejskal, Šmejcová, Pechmanová-Klosová, Bazala, Sladký, Langr, Richter, David, Polívka, B. Procházka, Jos. Tůma, Špatný.

2195/VII (překlad).

Interpelace

poslanců H. Krumpe, Greifa a druhů

ministru vnitra

o postupu četnictva v Děčíně a Rumburku dne 1. března 1933.

Poněvadž byly ohlášeny pochody hladových, bylo v jednotlivých městech, zvláště v Děčíně a Rumburku, soustředěno mnoho četnictva. Četnictvo mělo rozkaz oddáliti demonstranty od náměstí a ulic města. Provádělo se to tak, že

nejen byli demonstranti oddalováni, nýbrž také i klidní občané velice sužováni. Opatření četnictva dosáhla rozsahu a mohutnosti, která nebyla v žádném poměru ke skutečnému nebo domnělému nebezpečí. Tak bylo v Děčíně vnitřní město skoro neprodyšně uzavřeno, občanům se bránilo vejíti do města a na tržiště, ba majetníkům obchodů se dokonce zakazovalo státi ve dveřích krámu. Tím byl celý obchodní ruch na několik hodin ochromen. Gumovými obušky častováni byli nevinní chodci, kteří nevěděli o tomto celém stavu věci.

Ještě hůře bylo v Rumburku, kde četnictvo zacházelo s nevinnými občany tak, že to musilo vzbuditi největší rozhořčení. V této době se nedovolovalo občanům jíti za svým pravidelným zaměstnáním. Velmi mnoho jich, ačkoliv vůbec nebudili dojmu, že by se chtěli zúčastniti demonstrací, bylo velmi surově ztlučeno pěstmi a gumovými obušky. Ba četníci vnikli dokonce do domu pana Weidhaase v Schönbornské ulici a zpolíčkovali tam jeho manželku a dceru a bodlem zranili v bytě přítomného jeho zetě Benesche z Horního Jindřichova, takže se musil dáti lékařem ošetřiti. Nic netušící cestující, kteří jeli z Georgswalde do Rumburku, četníci strhli se saní, zatkli a odvedli ke krajskému soudu do České Lípy, kde byli teprve po delším zakročováni po 4 dnech propuštěni.

Jsme velice vzdáleni toho, abychom překáželi státním úřadům v jejich úsilí udržovati klid a pořádek. Ale tento postup četnictva nemá již nic společného s klidem a pořádkem, nýbrž jest to těžký útok na nejpřirozenější práva státního občana. Tento postup budí v celém obyvatelstvu takové rozhořčení, že zamýšlený účel se obrátil v opak. Klid a pořádek se dá udržeti i opatřeními, která se nemusí obraceti především proti nezúčastněným. Při tom bylo ovšem nad míru přitěžující i to, že se četnictvo většinou nemohlo nebo nechtělo dorozuměti s obyvatelstvem německy, což bylo příčinou četných, bezúčelných zatčení.

Podepsaní se tedy táží:

1. Ví pan ministr o těchto událostech?

2. Jest pan ministr ochoten zahájiti přísné vyšetřování?

3. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby se při rozličných četnických akcích postupovalo šetrněji ke klidnému obyvatelstvu a aby se bezúčelně nepřekáželo obchodu a dopravě?

V Praze dne 14. března 1933.

Krumpe, Greif,

dr. Hassold, Matzner, dr. Hanreich, Inž. Kallina, Horpynka, Scharnagl, Fritscher, dr. Schollich, dr. Bacher, dr. Luschka, Jelinek, dr. Pružinský, dr. Petersilka, dr. Mayr-Harting, Kunz, Bobek, Zajíček, Oehlinger, dr. Keibl, Nitsch.

Původni znění ad 2195/VII.

Interpellation

der Abgeordneten Hans Krumpe, Greif und Genossen

an den Minister des Innern

in Angelegenheit des Vorgehens der

Gendarmerie in Tetschen und

Rumburg am 1. März 1933.

Anlässlich der angekündigten Hungermärsche fanden in einzelnen Städten, namentlich in Tetschen und Rumburg, grosse Gendarmeriekonzentrationen statt. Die Gendarmerie hatte den Befehl, die Demonstrierenden von den Plätzen und Gassen der Stadt fernzuhalten. Dies wurde in einer Weise durchgeführt, dass nicht nur die Demonstrierenden ferngehalten, sondern auch die ruhigen Bürger aufs schwerste drangsaliert wurden. Die Gendarmeriemassnahmen erreichten einen Umfang und eine Stärke, die zu der vorhandenen oder vermeintlichen Gefahr in keinem Verhältnis standen. So wurde in Tetschen die innere Stadt fast hermetisch abgeschlossen, den Bürgern das Betreten der Stadt und des-Marktplatzes verwehrt, ja den Geschäftsinhabern wurde sogar verboten, unter der Ladentür zu stehen. Der ganze Geschäftsverkehr war dadurch auf mehrere. Stunden lahmgelegt. Harmlose Passanten, die von der ganzen Sachlage keine Kenntnis hatten, wurden mit Gummiknütteln traktiert.

Noch schlimmer war «s in Rumburg, wo die Gendarmerie gegen harmlose Bürger in einer Weise vorging, die tiefste Empörung auslösen musste. Man verwehrte es den Bürgern während dieser Zeit ihrer normalen Beschäftigung nachzugehen. Eine grosse Zahl wurde, ohne dass sie auch nur den Anschein erweckten, an der Demonstration teilzunehmen, in rohester Weise mit Fäusten und Gummiknütteln geprügelt. Ja die Gendarme drangen sogar in das Haus des Herrn Weidhaas in der Schönbornerstrasse ein und orfeigten dort Frau und Tochter und verletzten in der Wohnung den anwesenden Schwiegersohn Benesch aus Oberhennersdonf durch einen Bajonettstich, so dass er in ärztliche Behandlung genommen werden musste. Nicbtsahnenden Passanten, die von Georgswalde nach Rumburg fuhren, wurden von der Gendarmerie vom Schlitten herabgeholt, verhaftet und an das Kreisgericht nach Böhm. Leipa eingeliefert, wo sie erst nach längerer Intervention nach 4 Tagen entlassen wurden.

Wir sind weit davon entfernt, den Staatsbehörden in ihrem Bestreben, Ruhe und Ordnung aufrecht zu erhalten, in die Arme fallen zu wollen. Doch dieses Vorgehen der Gendarmerie hat mit Ruhe und Ordnung nichts mehr zu tun, sondern ist ein schwerer Angriff auf die seltostver-

ständlichsten Rechte des Staatsbürgers. Dieses Vorgehen löst in der ganzen Bevölkerung eine selche Erbitterung aus, dass der beabsichtigte Zweck ins Gegenteil verkehrt wird. Ruhe und Ordnung lässt sich auch mit Massregeln erhalten, die sich vor allem nicht gegen die Unbeteiligten kehren müssen. Dabei war natürlich der Umstand überaus erschwerend, dass sich die Gendarmerie zum grössten Teile mit der Bevölkerung in deutscher Sprache nicht verständigen konnte oder nicht verständigen wollte, worauf viele zwecklose Verhaftungen zurückzuführen sind.

Die Unterzeichneten fragen daher an:

1. Sind dem Herrn Minister diese Vorfälle bekannt?

2. Ist der Herr Minister bereit, eine strenge Untersuchung einzuleiten?

3. Ist der Herr Minister bereit anzuordnen, dass bei den verschiedenen Gendarmerieaktionen grössere Rücksicht auf die ruhige Bevölkerung genommen wird und dass Handel und Verkehr nicht zwecklos eingestellt wird?

Prag, am 14. März 1933.

Krampe, Greif,

Dr. Hassold, Matzner, Dr. Hanreich, Ing. Kallina, Horpynka, Scharnagl, Fritscher, Dr. Schollich, Dr. Bacher, Dr. Luschka, Jelinek, Dr. Pružinský, Dr. Petersilka, Dr. Mayr-Harting, Kunz, Bobek, Zajiček, Oehlinger, Dr. Keibl, Nitsch.