Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.
III. volební období.
7. zasedání.
2177.
Odpovědi:
I. mim. spravedlnosti na intenp. posl. Hrušky a soudr. o zavraždění dělníka Václava Skuhrovce majitelem cihelny Janem Křižem v Horničtí Černošicích (tisk 1956/III),
II. mim. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudr. o šizení mužstva při vydávání chleba a stravy, jakož i o šikanování mužstva opilými rotmistry u 23. pěšího pluku v Bratislavě (tisk 1980/IX),
III. min. národní obrany má interp. posl. Dvořáka a soudr. o vydírání (vojáků srážkami ze žoldu v Turč. Sv. Martině (tisk 2030/XII),
IV. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudr. o příčinách hladovky vojína Desidera Kohlmanna z 1. roty 5.. pěšího pluku na Smíchově (tisk 2042/XX),
V. min. vnitra na interp.. posl. Štetky, Dvořáka a soudr. o případu Anny Šípové v Ledvicích; vyživovací příspěvek (tisk 2084/II),
VI. min. železnic na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o nedostatečně ochotě a neodpovědném chování dopravních a pokladních úředníků státních drah (tisk 1841/IV),
VIl. min. železnic na interp. posl. Geyera a druhů, že ve stanici Nejda u Karlových Varů bylo odepřeno dopraviti 54 výletníků (tisk 1841/V).
VIII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Simma a druhů o započítávání služební doby učitelům (tisk 1977/IV),
IX. mm. školství a národní osvěty na interp. posl. Windirschc a druhů o nehospodárných výdajích na české menšinové školy (tisk 2035/XI).
X. vlády na interp. posl. inž. Kalliny a druhů, že nebylo provedeno zákonné ustanovení § 15 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., o volbě správního výboru pozemkového úřadu (tisk 2131/XIII).
2177/I.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Hrušky a soudruhů
o zavraždění dělníka Václava Skuhrovce majitelem cihelny Janem Křížem v Horních Černošicích (tisk 1956/III).
Na Jana Kříže byla podána obžaloba pro zločin vraždy. Rozsudkem krajského soudu trestního jako soudu porotního v Praze ze 16. listopadu 1932 byl Jan Křiž uznán vinným zločinem zabití a odsouzen za to do těžkého zostřeného žaláře na čtyři roky, kterýžto trest byl mu zvýšen vrchním soudem v Praze na pět let.
Pozůstalé Václava Skuhrovce, kteří se sice připojili k trestnímu řízení jako soukromí účastníci, avšak nároků svých blíže neuvedli, odkázal soud s dějích nároky na pořad soukromého práva.
V Praze dne 16. ledna 1933.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner. v. r.
2177/II.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o šízení mužstva při vydávání chleba a stravy, jakož i o šikanování mužstva opilými rotmistry u 23. pěšího pluku v Bratislavě (tisk 1980/IX).
Podle vykonaného úředního šetření neodpovídá pravdě, co interpelace uvádí o nesprávnostech při vydáváni chleba a stravy u pěšího pluku 23.
Ve dnech 16. až 20. srpna 1932 dostali vojíni správně chléb na všechny dny a nebyli nijak zkráceni. V uvedené dny nebyla totiž předepsaná dávka chleba vojínům vydána najednou, jak se vždy normálně děje, nýbrž nadvakrát. Dne 16. srpna 1932 byl chléb vydán na tri dny, t. j. na den 17., 18. a 19. srpna a dne 20. srpna byla vy-
dána zbývající dávka na týž den. Tato změna ve vydávání chleba byla nutná pro mimořádné okolnosti, vzniklé cvičením mimo posádku, při kterém vojíni i mimo posádku nocovali.
Ani při ostatním stravování nebyly zjištěny nesprávnosti. Zmíněné cvičení mimo posádku vyžádalo si ještě další změny pro oběd i večeři. Proto byla dne 18. srpna 1932 před plukovním cvičením vydána každému vojínu přesně podle předpisů normální snídaně, dále dvě porce studené přesnídávky a další porce černé kávy do polní láhve. Jest zřejmo, že vojíni během cvičení hladem netrpěli. Oběd byl pak vojínům podán večer téhož dne po cvičeni mezi 19. a 191/2 hod.
Množství stravy odpovídalo platným předpisům a vojíni po této stránce neutrpěli žádné újmy.
Pro neoprávněné použití povozu a vojenských koní rotmistry Hudcem a Tvrdým nařídil jsem, aby byli oba kázeňsky potrestáni. Uvedeného poklesku se dopustili o své újmě a bez vědomí a svoleni nadřízených vojenských orgánů.
V Praze dne 20. ledna 1933.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2177/III.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o vydíráni voláků srážkami ze žoldu v Turč. Sv. Martině (tisk 2030/XII).
Dne 14. října 1932 uspořádali polští železničáři z Krakova koncert ve Vrátkách v místnosti Robotnického domu. Pro uměleckou úroveň koncertu a na propagaci československo-polské vzájemnosti doporučili velitelé vojsku dobrovolnou účast. Vstupné 3 Kč pro vojíny zvlášť stanovené zaplatila většina vojínů hotově, ostatní, kteří neměli peněz, ale chtěli se koncertu zúčastniti, sami projevili souhlas, aby jim 3 Kč byly strženy při přísti výplatě denního platu a aby zatím bylo za ně vstupné zaplaceno.
Jelikož k těmto srážkám došlo po předchozím svolení vojínů, kteří sami žádali, aby se jim takte umožnilo koncert navštíviti, nemohu souhlasiti s názorem interpelace, že by se v tomto postupu vojenských orgánů mělo spatřovati něco závadného.
Dále neodpovídá skutečnosti tvrzení interpelace, že vojíni byli k návštěvě koncertu nuceni. Účast civilního obecenstva byla velmi značná, takže nebylo třeba, jak se interpelace mylné domnívá, nutiti k návštěvě vojíny pro nedostatek civilních účastníků.
Z uvedených důvodů není příčiny k opatřením, interpelaci požadovaným.
V Praze dne 20. ledna 1933.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2177/IV.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o příčinách hladovky vojína Desidera
Kohlmanna z 1. roty 5. pěšího pluku
na Smíchově (tisk 2042/XX).
Podle výsledku úředního Setření bylo zjištěno, že tvrzení interpelace, pokud se jimi obviňují vojenské orgány z nesprávností, neodpovídají skutečnosti.
Pravda je, že stížnost podaná vojínem Kohlmannem na nepřístojnosti ve vojenském zátiší pluku a na praporčíků Kučeru byla fádně vyšetřena bez nátlaku na svědky. Šetřením nebylo však obviněným orgánům prokázáno žádné nezákonné nebo nedovolené jednání.
Kohlmann nebyl potrestán pro podání této stížnosti, nýbrž proto, že hrál karty v dozorci službě, dále pro vzdorovité chování a předstírání nemoci, kterou netrpěl.
V dalším odkazuji na úřední opravu, uveřejněnou v Rudém večerníku dne 12. listopadu 1932, ve které byly stejné inkriminace již vyvráceny.
O povaze Kohlmannově svědči okolnost, že bylo naň podáno trestní oznámení pro přečin podvodu podle § 502 a 510 vojenského trestního zákona, jehož se podle udáni dopustil tím, že na služebné dívce vylákal 1. 800 Kč, která proto spáchala sebevraždu, dále pro zločin zběhnuli podle § 183, 199, 286: f) a 288 I vojenského trestního zákona. Trestní řízeni jest toho času v klidu a bude obnoveno, jakmile pachatel, který se zdržuje v cizině, bude dopaden.
Jelikož výsledek šetření prokázal bezpodstatnost interpelačních údajů, není důvodů k opatřením interpelací požadovaným.
V Praze dne 20. ledna 1933.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2177/V.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Štětky, Dvořáka a soudruhů
o případu Anny Šípové v Ledvicích;
vyživovací příspěvek
(tisk 2084/II).
Zemská vyživovací komise, která se skládá jak ze zástupců státních úřadů, tak i ze zástupců obyvatelstva, přezkoumávajíc po rozumu ustanovení k § 7, odst. 7 vl. nař. č. 582/1919 Sb. z. a n. uplatňovaný nárok matky k vojenské službě povolaného Václava Dvořáka Anny Šípové uznala, že podmínky nároku na vyživovací příspěvek; stanovené v § 4 zákona ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb. z. a n. nebyly splněny.
Anně Šípové dostalo se v rozhodnutí zemské vyživovací komise poučení, že z rozhodnuti může podati odvolání k ministerstvu vnitra. Jmenovaní odvoláni vsak nepodala, čímž rozhodnuti zemské vyživovací komise nabylo právní moci.
Není zde proto předpokladu pro přezkoušení uvedeného rozhodnutí ani důvodu k nějakému dalšímu opatření.
V Praze dne 8. února 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2177/VI (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů
o nedostatečné ochotě a neodpovědném chováni dopravních a pokladních úředníků státních drah (tisk 1841/IV).
Pokud jde o závady, které byly pozorovány dne 15. května 1932 ve stanici Karlovy Vary hor. nádraží u vlaku 1512, třeba uvésti tolik, že podle původních disposic měly býti otevřeny v tento den tři pokladny teprve od 7. hod, ranní, neboť u vlaku 1512 nebyla očekávána větší frekvence pro příliš časnou dobu jeho odjezdu. Před tím obecenstvo tohoto vlaku nikdy ve větším rozsahu nepoužívalo a výdej jízdenek mohla vždy hladce obstarati pokladna jediná. Jakmile však bylo zpozorováno, že příliv obecenstva k tomuto vlaku nabývá mimořádných rozměrů, byli přivoláni další pokladníci, kteří se ovšem pro značnou odlehtost svých bydlišť od nádraží dostavili teprve mezi 6. 15 hod. a 6. 30 hod. Avšak ani těmto pokladníkům nepodařilo se ihned veliký nával zdolati, neboť cestující přicházeli hromadně ještě
i v době, kdy vlak již měl odjeti. Situace u pokladen byla také velmi ztížena tím, že cestující z těch vývozních stanic, pro které výhoda zlevněných zpátečních jízdenek neplatila, vystupovali z vlaků v Karlových Varech, odkud sleva platila, aby si pro další úsek opatřili zlevněné zpáteční jízdenky; při tom bylo odbavení zdržováno žádanými informacemi o rozsahu a podmínkách noví zavedené a dosud nevžité výhody.
Železniční správa učinila podle zkušeností z tohoto dne ihned náležitá opatření, takže podle vyšetření se již neopakovaly závady, vytýkané v interpelaci.
O případu dne 16. května 1932 ve stanici Nejda, jehož se týká také interpelace poslanců J. Geyera a druhů (č. tisku 1841/V), bylo zjištěno), že za opožděné odbavení účastníků zájezdu kralického tělocvičného spolku při odjezdu z uvedené stanice nemůže býti činěn odpovědným výpravčí úředník. Podle vyšetření nepamatovalo pořadatelstvo společného zájezdu tohoto sdružení, jehož účastníci hodlali použiti vlaku 505, na to, aby se účastnici zavčas shromáždili ve stanici a tím umožnili vyřízení nutných formalit, spojených se zjištěním nároku na požadovanou slevu Jízdného a se sepsáním příslušného přepravního rejstříku, ještě před příjezdem vlaku. Ač vlak přijel se zpožděním, nebyli ještě ani v době jeho Opožděného příjezdu všichni účastníci výpravy na nádraží; její vedení si teprve zajišťovalo počet výletníků, potřebný k dosažení slevy jízdného.
Úředník, který měl toho dine službu a jenž vedle služby dopravní obstarával jako obvykle i službu telegrafní z pokladní, prokázal dobrou vůli odbaviti cestující přes uvedené závady a přes neodkladnost jiných výkonů služebních; částečně již vyplnil přepravní rejstřík některými cestovními údaji, jak také konstatuje interpelace. Když však seznal, že by bez dalšího podstatného zpoždění vlaku, zajisté zvláště rušivého v době sesílané dopravy svatodušní, rejstřík dohotoviti nemohl, nezbylo mu, než vlak vypraviti a členy kraslikého skolku odkázali na vlak příští; tím také výprava pak odjela.
Bohužel před tím ještě došlo k politováníhodným a nyní i soudu oznámeným výpadům tohoto obecenstva proti úředníku, jenž svými disposicemi sledoval jen zajištění pravidelné a bezpečné dopravy a nemůže býti pro svůj postup kárán.
Není snad třeba ujišťovati, že státní správa železniční zaujala by jinaké stanovisko, kdyby při této nebo při kterékoli jiné příležitosti mohla u zaměstnance zjistiti nedostatek ochoty nebo dobré vůle k cestujícím.
V Praze dne 13. února 1933.
Ministr železnic: Rud. Bechyně, v. r.
2177 VII (původní zněni).
Odpověď
ministra železnic
na Interpelaci poslance J. Geyera a druhů,
že ve stanici Nejda u Karlových Varů
bylo odepřeno dopraviti 54 výletníků
(tisk 1841/V).
Výsledky provedeného šetření prokazují, že příhoda v interpelaci vylíčená nebyla vyvolána zaujatostí úředníka Hrocha proti kraslickému tělocvičnému spolku. Bylo zjištěno, že pořadatelstvo společného zájezdu tohoto sdružení, jehož účastníci hodlali použíti vlaku 505, nepamatovalo na to, aby se účastnici zavčas shromáždili ve stanici a tak umožnili vyřízení nutných formalit, spojených se zjištěním nároku na požadovanou slevu jízdného a se sepsáním příslušného přepravního rejstříku, ještě před příjezdem vlaku. Ač vlak přijel se zpožděním, nebyli ještě ani v době jeho opožděného příjezdu všichni účastníci výpravy na nádraží; její vedeni si teprve zajišťovalo počet výletníků, potřebný k dosažení slevy jízdného.
Úředník, který měl toho dne službu a jenž vedle služby dopravní obstarával jako obvykle i službu telegrafní a pokladní, prokázal dobrou vůli odbaviti cestující přes uvedené závady a přes neodkladnost jiných výkonů služebních; částečně již vyplnil přepravní rejstřík některými cestovními údaji, jak se také konstatuje v interpelaci. Když však seznal, že by bez dalšího podstatného zpoždění vlaku, zajisté zvláště rušivého v době sesílené dopravy svatodušní, rejstřík dohotoviti nemohl, nezbylo mu, než vlak vypraviti a členy kraslického spolku odkázati na vlak příští: tím také výprava pak odjela.
Bohužel před tím ještě došlo k politováníhodným a nyní i soudu oznámeným výpadům tohoto obecenstva proti úředníku, jenž svými disposicemi sledoval jem zajištění pravidelné a bezpečné dopravy a nemůže býti pro svůj postup kárán.
Není snad třeba ujišťovati, že státní správa železniční zaujala by jinaké stanovisko, kdyby při této nebo při kterékoli jiné příležitosti mohla u zaměstnance zjistiti nedostatek ochoty k cestujícím nebo nepřípustné pohnutky, připisované v interpelaci výpravčímu v Nejdě. Železničním zaměstnancům se jejich povinnosti k zákaznictvu dráhy opětovně připomínají a jsou jim proto dobře známy.
V Praze dne 13. února 1933.
Ministr železnic: Rud. Bechyně, v. r.
2177/VIII (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance H. Simma a druhů
o započítávání služební doby učitelům (tisk 1977/IV).
Provedení zákona, číslo 104/1926 Sb. z. a n., v ustanoveních, jichž se interpelace dotýká, jest úzce spjato s provedením obdobných ustanovení zákona, číslo 103/1926 Sb. z. a n., neboť již s hlediska parity učitelstva národních škol se státními zaměstnanci jest nutno, aby při provádění obou zákonů byly zachovány jednotné směrnice. Bylo však již učiněno opatření, aby žádané prováděcí nařízení k zákonu učitelskému mohlo býti
vydáno současně s prováděcím nařízením k zákonu platovému, číslo 103/1926 Sb. z. a n., jež se připravuje.
V Praze dne 11. února 1933.
Ministr školství a národní osvěty: Dr. Dérer, v. r.
2177/IX (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance Windirsche a druhů
o nehospodárných výdajích na české
menšinové školy
(tisk 2035/XI).
Konaným šetřením bylo zjištěno, že všechny děti, které docházejí do české školy obecné v Nové Vsi, jsou ve věku školou povinném. Počet jejich jakož i vzdálenost nejbližší české školy odůvodňovaly otevření školy v interpelaci uvedené. Státní školská správa dbá také v menšinovém školství zásady šetrnosti, pokud je to ovšem slučitelno s kulturními potřebami obyvatelstva.
V Praze dne 11. února 1933.
Ministr školství a národní osvěty: Dr. Dérer. v. r.
2177/X (původní zněni).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů,
že nebylo provedeno zákonné ustanoveni
§ 15 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215
Sb. z. a n., o volbě správního výboru
pozemkového úřadu
(tisk 2131/XIII).
Odpovídá skutečnosti, že ve funkci jest správní výbor Státního pozemkového úřadu, původně
zvolený Národním shromážděním. Tento stav není nezákonný, jak jest tvrzeno v interpelaci, neboť opírá se o zákon (§ 9 zákona o pozemkovém úřadě) a judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí z 22. června 1925, č. 11. 985).
Hospodaření Státního pozemkového úřadu podléhá dozoru Nejvyššího účetního kontrolního úřadu a to ze zákona. Dozoru Národního shromáždění podléhá Státní pozemkový úřad a to jeho rozpočet, jenž jest spolu s vysvětlivkami obsažen v návrhu státního rozpočtu. Rozpočtovým výborům Národního shromáždění podává zprávu president Státního pozemkového úřadu nebo jeho náměstek.
Ve věci činností Státního pozemkového úřadu vyjmenované v interpelaci pod bodem č. 2 odkazuje vláda k úředním publikacím, jež vydává Státní pozemkový úřad pod názvem »Zprávy Státního pozemkového úřadu«.
Podle shora vylíčeného stavu věci nemá vláda důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 20. února 1933.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
Překlad ad 2177/VI.
Antwort
des Eisenbahnministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Ing. O. Kallina und Genossen
In Angelegenheit des mangelnden Entgegenkommens und unverantwortlichen Verhaltens der Verkehrs-, bezw. Kassenbeamten der Staatseisenbahn (Druck 1841/IV).
Was die Misstände anbelangt, welche am 15. Mai 1932 in der Station Karlsbad - Oberer Bahnhof bei dem Zuge 1512 beobachtet worden sind, muss soviel angeführt werden, dass auf Grund der ursprünglichen Dispositionen an diesem Tage drei Kassen erst ab 7 Uhr früh geöffnet werden sollten, dabei dem Zuge 1512 wegen des sehr frühen Zeitpunktes der Abfahrt desselben eine grössere Frequenz nicht erwartet worden war. Vorher hatte das Publikum diesen Zug niemals in grösserem Umfange benützt und die Fahrkartenausgabe konnte stets von einer einzigen Kasse glatt besorgt werden. Sobald jedoch beobachtet wurde, dass der Andrang des Publikums zu diesem Zuge ausserordentliche Ausmasse annimmt, sind weitere Kassiere herangerufen worden, wel-
che wegen der bedeutenden Entfernung ihrer Wohnungen vom Bahnhofe allerdings erst zwischen 6. 15 und 6. 30 Uhr erschienen sind. Aber auch diese Kassiere konnten den grossen Andrang nicht sofort bewältigen, da die Reisenden massenweise auch noch zu einer Zeit kamen, wo der Zug bereits hätte abfahren sollen. Die Situation bei den Kassen war auch dadurch sehr erschwert, dass die Reisenden aus jenen Ausgangsstationen, für welche die Begünstigung ermässigter Rückfahrkarten nicht gegolten hat, in Karlsbad, von wo die Ermässigung gegolten hat, zu dem Zwecke aus dem Zuge ausgestiegen sind, um sich für den weiteren Abschnitt ermässigte Rückfahrkarten zu besorgen; hiebei ist die Abfertigung durch die verlangten Informationen über Umfang und Bedingungen der neu eingeführten und bisher noch nicht eingelebten Begünstigung aufgehalten worden.
Die Eisenbahnverwaltung hat auf Grund der Erfahrungen dieses Tages sofort die notwendigen Maßnahmen getroffen, so dass sich laut Erhebung die in der Interpellation vorgehaltenen Misstände nicht mehr wiederholt haben.
Ueber den Vorfall am 16. Mai 1932 in der Station Neudau, den auch die Interpellation der Abgeordneten J. Geyer und Genossen betrifft (Druck Nr. 1841/V), ist festgestellt worden, dass der Verkehrsbeamte für die verspätete Abfertigung der Teilnehmer des Ausfluges des Graslitzer Turnvereines bei der Abfahrt aus der angeführten Station nicht verantwortlich gemacht werden kann. Auf Grund der Erhebungen haben die Ordner des gemeinsamen Ausfluges dieser Vereinigung, deren Teilnehmer den Zug 505 zu benützen beabsichtigt hatten, nicht daran gedacht, dass die Teilnehmer sich rechtzeitig in der Station versammeln und dadurch die Erledigung der mit der Feststellung des Anspruches auf die verlangte Fahrpreisermässigung und mit der Abfassung des diesbezüglichen Transportregisters verbundenen notwendigen Formalitäten noch vor Ankunft des Zuges ermöglichen würden. Trotzdem der Zug verspätet eingefahren ist, waren nicht einmal zur Zeit seiner verspäteten Ankunft noch alle Expeditionsteilnehmer am Bahnhofe versammelt: die Leitung derselben hat erst die zur Erlangung der Fahrpreisermässigung erforderliche Zahl der Ausflügler festgestellt.
Der Beamte, welcher an diesem Tage Dienst gehabt hat und welcher neben dem Verkehrsdienste wie gewöhnlich auch den Telegraphenund Kassendienst versehen hat, zeigte den guten Willen, die Reisenden trotz der angeführten Mängel und trotz der Unaufschiebbarkeit anderer Dienstverrichtungen abzufertigen; er hat, wie die Interpellation auch konstatiert, das Transportregister bereits mit einigen Reiseangaben zum Teile ausgefüllt. Als er jedoch sah, dass er ohne weitere wesentliche Zugsverspätung, welche namentlich zur Zeit des verstärkten Pfingstverkehres gewiss störend gewesen wäre, das Register nicht fertigstellen konnte, blieb ihm nichts anderes übrig, als den Zug abzufertigen und die Mitglieder des Graslitzer Vereines auf den nach-
stein Zug zu verweisen; mit diesem ist die Expedition dann auch abgefahren.
Leider ist es vorher zu bedauernswerten und nunmehr auch dem Gerichte angezeigten Ausfällen dieses Publikums gegen den Beamten gekommen, welcher durch seine Dispositionen nur die Gewährleistung des regeimässigen und sicheren Verkehrs verfolgt hat und wegen seines Vorgehens nicht gemassregelt wenden kann.
Es ist vielleicht nicht notwendig zu versichern, dass die staatliche Eisenbahmverwaltung einem anderen Standpunkt einnehmen würde, wenn sie bei dieser oder bei jedweder anderen Gelegenheit bei einem Bediensteten Mangel an Gefälligkeit oder an guten Willen gegenüber den Reisenden feststellen würde.
Prag, am 13. Feber 1933.
Der Eisenbahnminister: Rud. Bechyně, m. p.
Překlad ad 2177/VII.
Antwort
des Eisenbahnministers
auf die Interpellation des Abgeordneten J. Geyer und Genossen
in Angelegenheit der Verweigerung der
Abfertigung von 54 Reiseteilnehmern In
der Station Neudau bei Karlsbad
(Druck 1841/V).
Die Ergebnisse der durchgeführten Erhebung zeigen, dass der in der Interpellation geschilderte Vorfall nicht durch die Voreingenommenheit des Beamten Hroch gegen den Graslitzer Turnverein hervorgerufen worden ist. Es ist festgestellt worden, dass die Ordner des gemeinsamen Ausfluges dieser Vereinigung, deren Teilnehmer den Zug 505 zu benützen beabsichtigt hatten, nicht daran gedacht haben, dass die Teilnehmer sich rechtzeitig in der Station versammeln und dadurch die Erledigung der mit der Feststellung des Anspruches auf die verlangte Fahrpreisermässigung und mit der Abfassung des diesbezüglichen Transportregisters verbundenen notwendigen Formalitäten noch vor Ankunft des Zuges ermöglichen würden. Trotzdem der Zug verspätet eingelangt ist. waren nicht einmal zur Zeit seiner verspäteten Ankunft noch alle Expeditionsteilnetaier am Bahnhofe versammelt; die Leitung derselben hat erst die zur Erlangung der Fahrpreisermässigung erforderliche Zahl der Ausflüger festgestelt.
Der Beamte, welcher an diesem Tage Dienst gehabt hat und welcher neben dem Verkehrs-
dienste wie gewöhnlich auch den Tetegraphenund Kiassendienst versehen hat, zeigte den guten Willen, die Reisenden trotz der angeführten Mängel und trotz der Unaufschiebbarkeit anderer Dienstverrichtungen abzufertigen; er hat, wie die Interpellation auch konstatient, das Transportregister bereits mit einigen Reiseangaben zum Teile ausgefüllt. Als er jedoch sah, dass er ohne weitere wesentliche Zugsverspätung, welche namentlich zur Zeit des verstärkten Pfingsiverkehres gewiss störend gewesen wäre, das Register nicht fertigstellen konnte, blieb ihm nichts anderes übrig, als den Zug abzufertigen und die Mitglieder des Graslitzer Vereines am den nächsten Zug zu verweisen; mit diesem ist die Expedition auch abgefahren.
Leider ist es vorher zu bedauernswerten und nunmehr auch dem Gerichte angezeigten Ausfällen des Publikums gegen den Beamten gekommen, welcher durch seine Dispositionen nur die Gewährleistung des regelmässigen und sichern Verkehrs verfolgt hat und wegen seines Vorgehens nicht »emassregelt werden kann.
Es ist vielleicht nicht notwendig zu versichern, dass die staatliche Eisenbahnverwaltung einen anderen Standpunkt einnehmen. würde, wenn sie bei dieser oder bei jedweder anderen Gelegenheit bei einem Bediensteten Mangel an Gefälligkeit oder die in der Interpellation dem Verkehrsbeamten in Neudau zugeschriebenen unzulässigen Beweggründe feststellen würde. Den Eisenbahnbediensteten werden ihr« Pflichten der Bahnkundschaft gegenüber wiederholt in Erinnerung gebracht und sind ihnen daher gut bekannt.
Prag, am 13. Februar 1933.
Der Eisenbahnminister: Rud. Bechyně, m. p,
Překlad ad 2177/VIII.
Antwort
des Ministers für Schulwesen und Volkskultur
auf die Interpellation des Abgeordneten H. Simm und Genossen,
betreffend die Berechnung der Dienstzelt der Lehrpersonen (Druck 1977/IV).
Die Durchführung der in der Interpellation bezogenen Bestimmungen des Gesetzes S. d. O. u. V. Nr. 104/1926 ist mit der Durchführung der analogen Bestimmungen des Gesetzes S. d. G. u. V. Nr. 103/1926 eng verknüpft, da es schon vom Standpunkt« der Parität der Lehrerschaft
der Volksschulen mit den Staatsbediensteten notwendig ist, dass bei der Durchführung der beiden Gesetze einheitliche Richtlinien eingehalten werden. Es ist jedoch bereits die Verfügung getroffen wörden, dass die verlangte Durchführungsvwerordnung zum Lehrergesetze gleichzeitig mit der Durchführungsverordnung über die Gehaltgesetze S. d. u. «. V. Nr. 103/1936, welche vorbereitet wird, erlassen könne.
Prag, am 11. Februar 1933.
Der Minister für Schulwesen und Volkskultur: Dr. Dérer, m. p.
Překlad ad 2177/IX.
Antwort
des Ministers für Schulwesen und Volkskultur
auf die Interpellation des Abgeordneten Windirsch und Genossen,
betreffend die unwirtschaftlichen Auf'
wendungen für čechische Minderhelts-
schulen (Druck 2035/XI).
Durch die gepflogenen Erhebungen ist sichergestelft wordes dass alle Kinder, welche die čechische Volksschule in Neundorf besuchen, sich im schulpflichtigen Alter befinden. Die Zahl derselben sowie die Entfernung der nächsten čechischen Schule neben die Eröffnung der in der Interpellation angeführten Schule begründet. Die staatliche Schulverwaltung beobachtet auch auf dem Gebiete des Minderheitsschulwesens die Grundsätze der Sparsamkeit, soweit dies allerdings mit den kulturellen Bedürfrissen der Bevölkerung vereinbar ist.
Prag, am 11. Februar 1933.
Der Minister für Schulwesen und Volkskultur: Dr. Dérer, m. p.
Překlad ad 2177/X.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation des Abgeordneten Ing. O. Kallina und Genossen
in Angelegenheit der Nichtdurchführung der im § 15 des Gesetzes vom 16. April 1919, S. d. G. u. V. Nr. 215, festgelegten gesetzlichen Bestimmungen nach Wahl des Verwaltungsrates des Bodenamtes (Druck 2131/XIII).
Es entspricht den Tatsachen, dass der ursprünglich von der Nationalversammlung gewählte Venvaltungsaussschutss des Staatlichen Bodenamtes in Funktion ist. Dieser Zustand ist nicht ungesetzlich, wie in der Interpellation behauptet wird, da er sich auf das Gesetz (§ 9 des Gesetzes über das Badenamt) und auf die Judikatur des Obersten Verwalturgsgerichtes (Erkenntnis vom 22. Juni 1925, Nr. 11. 985) stützt.
Die Gebarung des Staatlichen Bodenamtes untersteht der Aufsicht der Obersten Rechnungskontrollbehörde, und zwar von Gesetzes wegen. Der Aufsicht der Nationalversammlung unterliegt das Staatliche Bodenamt, und zwar der Voranschlag desselben, welcher samt den Erläuterungen im Entwürfe des Staatsvoranschlages enthalten ist. Der Präsident des Staatlichen Bodeoamtes oder dessen Stellvertreter pflegt den Budgetausschüssen der Nationalversammlung Bericht zu erstatten.
In Angelegenheit der in der Interpellation unter Punkt Nr. 2 aufgezählten Tätigkeit des Staatlichen Bodenamtes verweist die Regierung auf die amtlichen Publikationen, welche das Staatliche Bodenantt unter dem Titel »Zprávy Státního (pozemkového úřadu« herausgibt.
Auf Grund des abgeschilderten Standes der Angelegenheit hat die Regierung keinen Grund zu irgendeiner Verfügung.
Prag, am. 20. Februar 1933.
Der Vorsitzende der Regierung: Malypetr, m. p.