Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.

III. volební období.

7. zasedání.

2176.

Interpelace:

I.. posl. Štětky, Hrušky, Čižinské a soudr. min. vnitra o fašistickém a protizákonném řáděni pověstného strakonického okresního hejtmana Bočka,

II. posl. Stejskala, Hynka a druhů min. spravedlnosti v záležitosti prakse u okresního soudu pojišťovacího v Jičíně,

III. posl. dr. Szüllo a druhov min. spravedlnosti o přehmatech cenzury, resp. o konfiškácii listu »Prágai Magyar Hirlap«,

IV. posl. Hrušovského, Polívku a druhov min. školstva a nár. osvěty vo veci nemeckého školstva na Slovensku,

V. posl. Hynka, Stejskala a druhů min. financí, aby proměněn byl berní úřad v Hořicích v Podkrkonoší na berní správu,

VI. posl. Čižinské a soudr. min. sociální péče a min. vnitra o stavu nezaměstnaných na Semilsku a o brutálním postupu četnictva.

2176/I.

Interpelace

poslanců Štětky, Hrušky, Čižinské a soudruhů

ministra vnitra

o fašistickém a protizákonném řáděni pověstného strakonického okresního hejtmana Bočka.

Řáděni pověstného strakonického hejtmana Bočka přesáhuje již všechny meze. Poslanec Zápotocký ve své řeči poukázal již v poslanecké sněmovně na protizákonné řádéní tohoto človeka,

který byl dokonce ve spojení s pašeráky zlata Reichlem a Martincovem. Poukázal na to, že hejtman Boček je na celém Strakonicku znám jato notorický alkoholik, kterážto jeho vlastnost má vliv i na jeho počínání v úřadě. Přes to však nebyl dosud úřadu zbaven a suspendován.

O tomto okresním hejtmanu je dále zjištěno, že je nejzuřivější fašista a celému městu je známo, že s nedávno zatčenými fašistickými předáky ve Strakonicích, u nichž byly dokonce domovní prohlídky, je iv nejužších, víc než přátelských stycích. Je veřejné tajemství ve Strakonicích, že tento fašistický okresní hejtman před provedením domovních prohlídek rychle zpravil gajdovské předáky o chystaných prohlídkách, aby mohli včas uklidit všechny doklady o fašistických rejdech. Jeho osobni chování, holdování alkoholu a nezřízený život vůbec je takovéto druhu, že se s Bočkem rozešla i vlastní rodina. Je přirozené, že tím rozhořčeněji odsuzuje jeho počínáni veřejnost ve Strakonicích, kde řádí jako diktátor a usurpátor.

Jeho počínání vrcholí však řáděním proti dělnickému hnutí a jeho vedoucím ve Strakonicích, zvláště během poslední stávky textilního dělnictva ve Strakonicích. Na radu jeho fašistických zákroků proti stávkujícím poukázal již poslanec Zápotocký ve své řeči ve sněmovně. Nyní oznamuje se nám ze Strakonic celá řada dalších případů, z nichž vyjímáme zvláště charakteristický případ jeho persekučního, zřejmě protizákonného a mstivého zákroku vůči Janu Švehlovi, hostinskému ve Strakonicích, členu obecního zastupitelstva a městské rady. Dne 25. ledna t. r. dostal hostinský Švehla výměr okresního úřadu ve Strakonicích, diktovaný a podepsaný okres. hejtmanem Bočkem, pod č. j. 2416/33-8-Š-3, v němž tento okr. hejtman uděluje hostinskému Švehlovi pokutu 400 Kč za to, že mluvil nad hrobem zastřeleného dělníka. Tato vysoká pokuta byla p. Švehlovi udělena, aniž jeho řeč v nejmenším porušovala zákon. Ostatně ani sám hejtman nepokouší se to nějak vysvětlovat nebo dokázat, jak je zřejmo z tohoto jeho přípisu:

» Okresní úřad ve Strakonicích. Č. 2416/33 8-Š-3. Dne 25. ledna 1933. Pan Jan Švehla, hostinský ve Strakonicích. Pro přestupek čl. 3, odst. 2 zák. č. 125/1927 Sb. z. a n., kterého jste se dopustil dle seznání stráže, úředního šetření a částečného svého doznání tím, že jste dne 23. října 1932 při pohřbu dělníka O. Uldricha nad otevřeným hrobem před spuštěním rakve do hrobu po církevních obřadech promluvil k přítomnému zástupu řeč, ve které mimo jiné jste uvedl: » Tak jsme opět doprovodili jednoho soudruha, který zahynul tragickou smrtí, následkem nynějšího kapitalistického a buržoasního špársystému«, dále jste vyzýval přítomné takto: »Proto je na nás, kamarádi, bysme mohli čelit kapitalismu, potřeba spojit se muži i ženy v jeden celek, aby se předešlo takovým tragickým případům našich kamarádů, kterých již tisíce takto zahynulo a ještě zahyne, a bude tím docílena i kolektivisace. « Touto řeči byl porušen dobrý mrav a slušnost a vzbuzeno mezi lidem veřejně pohoršení, zvláště s ohledem na místo a okolnosti, kde a za nichž řeč byla proslovována, odsuzujete se dle čl. 3, odst. 2 cit. zák. č. 125/1927 Sb. z. a n. k pokutě 400 Kč, t. j. slovy čtyři sta korun československých ve prospěch statni pokladny, kterou je složit u okresního úřadu ve Strakonicích, bude-li pokuta nedobytná, k vězení 36 hodin. Pokutu dlužno do 4 dnů zaplatiti. Z nálezu tohoto lze se Vám odvolati ve lhůtě 3denní k zemskému úřadu v Praze podáním u okresního úřadu ve Strakonicích. Okresní hejtman Boček v. r. «

Sám výměr tedy nejlépe dokazuje, že řeč Švehlova nad hrobem dělníka byla naprosto nezávadná, že udělená pokuta je jen dokladem pomstychtivosti a fašistického smýšlení tohoto usurpátora, neboť Švehla je znám jako neohrožený protifašistický bojovník. Právě tato okolnost je důvodem, že fašistický hejtman Boček jde ve své persekuční svévoli tak daleko, že se odvažuje úplně zničiti existenci hostinského Švehly.

Již dne 6. února t. r. dostal hostinský Švehla nový výměr okresního úřadu ve Strakonicích,

tentokrát »Trestní nález«, pod č. j. 164 pres., ve kterém mu hejtman Boček oznamuje, že za to, že prý když jej žebrák požádal o almužnu, volal na něho: »Jděte si k těm s těma žihadlama, ať vám dají«, při čemž prý ukázal na četníky, a dále za to, že prý ve svém hostinci poskytl nocleh komunistovi Špírkovi, aniž jej přihlásil, vyměřuje se mu další pokuta 2. 500 Kč, případně 7 dnů vězeni.

Obě »obvinění« hostinského Světily jsou okresním hejtmanem líčena naprosto nesprávně a falešně, na př. zmíněný Špírek v hostinci Švehlově vůbec nikdy nepřespal, ač se hlásil k pobytu po poledni dne 3. února t. r. a hostinský Švehla jej již o půl 3. hod. odpol. hlásil u popisného úřadu.

Ale i kdyby obviněni byla pravdivá a dokázána, pokuta 2. 500 Kč je strašně vysoká, diktovaná patrně ještě pod vlivem opojných účinků alkoholu. Avšak ani tímto persekučním aktem se hejtman Boček nespokojil. Již druhého dne, tedy 7. února t. r., poslal hostinskému Švehlovi nový výměr č. 164 pres., v němž na základě výše uvedených falešných a nesprávných obvinění znovu oznamuje Švehlovi uděleni pokuty 2. 500 Kč a připojuje dáte:

» Jelikož jste se dopustil tím činů, které jsou na úkor zákonnému požadavku spolehlivosti při koncesované živnosti hostinské a výčepnické a současně přestupku § 22 živn. řádu, jelikož jste přechovával Josefa Špírka, nemaje k tomu příslušného oprávnění, odnímám Vám podle § 13, odst. 2 lit. b) živn. řádu navždy koncesi k provozování živnosti hostinské a výčepnické pro dům čp. 140 ve Strakonicích, která Vám byla udělena koncesním dekretem okresního úřadu ve Strakonicích dne 2. března 1924 č. 8952/23. Z tohoto výměru lze se Vám odvolati k zemskému úřadu v Praze odvoláním, u okresního úřadu ve Strakonicích do 15 dnů podaným. Okresní hejtman Boček. «

Zde tedy vrcholí sadistické sklony fašisty Bočka, který na základě falešných a vylhaných důvodů zbavuje existence chudého živnostníka, který má odvahu býti v čele hnutí boje proti fašismu, jehož čelným přívržencem a propagátorem je okresní hejtman Boček.

Ptáme se pana ministra:

1. Je pan ministr ochoten zbavit strakonický kraj tohoto fašistického hejtmana, okamžitě Bočka suspendovat a učinit tak přítrž jeho protizákonnému řáděni?

2. Je pan ministr ochoten kromě toho okr. hejtmana Bočka i exemplárně potrestat?

3. Je pan ministr ochoten nařídit okamžité zrušeni výměrů okr. hejtmana Bočka o protizákonně uložené pokutě hostinskému Švehlovi, jakož i o protizákonném odnětí hostinské koncese?

4. Je pan ministr ochoten nařídit okamžité odvoláni četnických posil ze Strakonic, kde stávkující dělníky jejich přítomnost zbytečně provokuje?

5. Je pan ministr ochoten nařídíte okamžité propuštěni dělníků, na Strakonicku zatčených četníky z nařízení okr. hejtmana Bočka?

V Praze dme 14. února 1933.

Štětka, Hruška, Čižinská,

Gottwald, Hrubý, Hadek, Höhnel, J. Svoboda,

Kubač, Hodinová-Spurná, Kliment, Kopecký,

Krosnář, Dvořák, Török, Vallo, dr. Stern, Juran,

Tyll, Kuhn, K. Procházka, Russ.

2176/II.

Interpelace

poslanců Josefa Stejskala, Jaroslava Hynka a druhů

ministru spravedlnosti

v záležitosti prakse u okresního soudu pojišťovacího v Jičíně.

Dne 24. října 1931 onemocněl a byl uznán nemocným J. Rosa, tovární dělník v Trutnově, a byla mu vyplácena nemocenská podpora až do dne 1. března 1931, kdy mu bylo další její vyplácení zastaveno tamní okresní nemocenskou pojišťovnou. Na základě toho podal Rosa dne 25. února 1932 žalobu k Rozhodčímu soudu uvedené pojišťovny v Trutnově, domáhaje se tak svých nároků dle zákona mu příslušejících. O žalobě této bylo jednáno dne 31. března 1932 a žaloba tato byla zamítnuta. Rosa odvolal se z tohoto zamítavého rozhodnutí k Pojišťovacímu soudu v Jičíně spisem ze dne 16. dubna 1932. Odvolání tomuto bylo vyhověno rozhodnutím tohoto soudu ze dne 27. října 1932 v tom smyslu, že nález rozhodčího soudu v Trutnově byl zrušen a Rosoví další nemocenská podpora byla přiznána.

Výrok soudu je pro žalobce účinným teprve vydáním rozsudku. Rosa, aby mohl požadovat výplatu jemu přisouzených nemocenských dávek zažádal o vydání rozsudku doporučenou žádostí ze dne 20. prosince 1932.

Do dnešního dne nebyl však rozsudek žadateli vydán, ač od té doby uplynuly již dva měsíce. Žadatel, který je odkázán na nemocenskou podporu, nemůže výplatu této dosíci, jelikož tato je podmíněna vydáním rozsudku.

Podepsáni obrací se proto na pana ministra spravedlnosti a táží se jej:

Je ochoten pan ministr dáti vyšetřiti tento případ a naříditi, aby dělníku Rosovi byl vydán

po právu rozsudek Pojišťovacím soudem v Jičíně, aby tak žadatel mohl dosíci svých práv, jež mu dle zákona náleží?

V Praze dne 23. února 1933.

Stejskal, Hynek,

Šmejcová, Polívka, Zeminová, dr. Patejdl, Jos. Tůma, Vaněk, Pechmanová-Klosová, inž. Záhorský, Slaviček, Hrušovský, Netolický, Solironk, Fiala, Richter, Malý, Lanc, Bazala, dr. Stránský, Spatný, Sladký.

2176/III (překlad).

Interpelácia

poslanca dra Szüllö a druhov ministrovi spravedlnosti

o prehmatoch cenzúry, resp. o konfiškácii listu »Prágai Magyar Hirlap«.

Štátne zastupiteľstvo v Prahe dalo konfiškovať číslo listu »Prágai Magyar Hirlap« vydané dňa 3. februára 1933, lebo inkriminovalo túto vetu mojej reči, prednesenej v zasedaní nášho parlamentného klubu na pamiatku zosnulého senátora Rudolfa Böhma: »Ticho usnul a dal sa pohrbiť v zemi, ktorej bol verným synom a kde pod slobodnou hrudou slobodného štátu spí svojím večným spánkom. «

Československá republika podľa vety ústavnej listiny je voľným štátom demokratickým. Vláda v každej svojej manifestácii a vládna správa vo všetkých svojich prejavoch hlása, že štát československý je štítom slobodným, že zem československá je zem slobodná a že je ona vlasťou demokracie, a totiž z toho nasleduje, že kto sa vysloví o niektorej zemi, že je to zem slobodná, kto povie o niektorom štáte, že je to štát slobodný, tým nespácha čin proti ústavnej listine a týmto svojím prejavom nijako nemôže sa dotýkať slobody integrity alebo verejnoprávnych záujmov republiky Československej.

V Československu však i proti hlásaniu demokracie jestvuje ustanovizeň cenzúry, ktorá rozhodne pôsobí tendenčné a ktorá i tuná má chybu, že je predpojatá a zaslepená. Každá cenzúra je tendenčná a zaslepená, lebo jestliže niekto chce, môže smysel čohokoľvek obísť, a ktorémukoľvek slovu čokoľvek podložiť, jestliže tomu niekto zlovoľne nerozumie alebo rozumieť nechce.

Senátor Rudolf Böhm zomrel. Rudolf Böhm bol pred válkou a za války verným úradníkom bývalého Uhorska, ktorý sa veľmi zaslúžil i po dobu války. Prv než skonal, vyslovil svoje prianie, že chce odpočívať v pôde, kde kedysi ztrávil najkrásnejšie časy svojho mladého veku a ktorej snažil sa byt kedysi verným synom akožto úradník. Že ako úradník uhorského štátu choval sa vytečme, toho dôkazom je i už to, že republika Československá neprijala ho za svojho úradníka.

Uvažujúc o týchto okolnostiach tážem sa, zdá je previnením alebo štátne záujmy poškodzujúcim prejavom to, riekneme-li o niekom, ako som to povedal ja vo svojej reči na pamiatku senátora Böhma, - že on bol verným synom Maďarska? Chcieť to vykladať tak, že on tiež ako senátor československý bol verným jeho synom, je urážkou pamiatky zosnulého, lebo veď on ako senátor složil sľub na ústavu československú, on bol vždy poctivý a svoj sľub voči štátu neporušil. Táto domnienka sama o sebe je urážkou piety, a musím ju odmietnuť.

Nasvedčuje to však ešte niečomu inému, t. j. tomu, že cenzor, ktorý cenzúru vykonal, nezná dobre maďarsky. Lebo kto dobre vie maďarsky, ten vie i to, že sloveso »volt« znamená čas minulý, a podložiť mu smysel, ako keby on i v prítomnosti bol býval vždy dobrým maďarským štátnym občanom, - môže byť len dôsledok neznalosti maďarského jazyka.

Vo výraze však, že «pod slobodnou hrudou slobodného štátu spí svojím večným spánkom«, nie je poburovanie. Lebo, že Maďarsko je štátom slobodným, o tom nemôže byt debaty, že územie štátu maďarského je územím slobodným, o tom stejne nemožno debatovať. Jestliže však skutok, vyslovíme-li sa o ktorejkoľvek zemi, že je ona »územím slobodným«, poškodzuje podľa cenzora záujmy štátu československého, vtedy zahrnuje to v sebe domnienku, že vtedy »štát československý nie je slobodný«, že «toto územie nie je zemou slobodnou« a to musí i sám pán minister odmietnuť.

Po uvedenom tážem sa pána ministra: Či sa ztotožňujete s duchom cenzúry?

Jestliže nie, či ste ochotný poskytnúť kautelu, že listy nebudú vystavované takýmto vexáciám a hmotným škodám?

V Prahe dňa 6. februára 1933.

Dr. Szüllö,

Hokky, dr. Jabloniczky, Szentiványi, Nitsch, Oehlinger, dr. Mayr-Harting, Scharnagl, Fritscher, Eckert, Prause, Kunz, Greif, Bobek, dr. Holota, Dobránsky, dr. Törköly, Fedor, Krumpe, dr. Petersilka, Zajíček, dr. Luscbka, Stenzl.

2176/IV.

Interpelácia

posl. I. Hrušovského, V. Polívku a druhov

ministrovi školstva a národnej osvety

vo veci nemeckého školstva na Slovensku.

Ako je pánu ministrovi známo, pred prevratom na Slovensku Nemca nemali svojich vlastných škôl a i v tých niekoľko málo ľudových školách, ktoré pro forma niesly názov škôl nemeckých, vyučovalo sa len v jazyku maďarskom a v duchu krajne maďarsko-šovinistickom. Po prevrate československá správa školská postarala sa o to, aby bola odčinená nielen krivda páchaná maďarskými vládami na školskom vyučovaní Slovákov, ale tiež aj krivda páchaná na Nemcoch. Z toho dôvodu všade tam, kde sebemenšie percento Nemcov je osadené na Slovensku, zriadila naša školská správa značný počet nielen ľudových škôl nemeckých, ale aj nemeckých škôl stredných.

Zdá sa však, že v tomto svojom úsilí napraviť krivdu páchanú Maďarmi na Nemcoch šla naša školská správa priďaleko, lebo nielen že sriadila školy nemecké aj tam, kde ich nebolo treba, ale ponechala na takýchto miestach značnú čiastku slovenského obyvateľstva bez slovenskej škody, takže patričné slovenské detí sú nútené chodiť do škôl nemeckých. Postavily sa aj zbytočné stredné školy nemecké. Tak na príklad v Spiši, kde prevažnú majoritu obyvateľstva tvoria Slováci, sú dve nemecké stredné školy, z ktorých jedna je úplne zbytočnou. Je to reálne gymnázium v Levoči, ktoré vykazuje najmenší počet žiakov zo všetkých stredných škôl Československej republiky, a kde aj tento malý počet žiakov z velikej čiastky rekrutuje sa zo slovenského aj židovského žiactva.

Ale ešte povážlivejším je ten zjav, že na nemecké školy na Slovensku a na Podkarpatskej Rusi dostávajú sa za učiteľov resp. profesorov takí ľudia zo znemčených častí historických zemi, ktorí sú infikovaní myšlienkou nemeckej irredenty a ktorí sú naplnení nenávisťou proti československému národu a štátu. Takto sa stáva, že Nemci na Slovensku, ktorí doposiaľ žili v shode s domácim obyvateľstvom slovenským a ktorí za bývalého Uhorska boli tými najloyálnejšími štátnymi príslušníkmi, odchovávajú sa v živel štátu nepriateľský a turbulentný. Nemecké hnutie irredentistické príliš shovievavou štátnou politikou podporované na Slovensku pracuje vlastne ruka v ruke s irredentou maďarskou. Ako zarážajúci zjav takéhoto vývoja vecí na Slovensku slúži udalosť, ktorá v posledné dny odohrala sa na nemeckých stredných školách v Bratislave.

Žiaci reálneho gymnázia nemeckého bratislavského sú niektorými triednými profesormi vedení k tomu, aby sa pozdravovali oslovením Hejl Hitler! Jestli akolvek považujeme za samozrejmé, aby v našom štáte, v slobodnej demokracii každý mohol dať výraz svojmu politickému. presvedčeniu bez akehokolvek omedzenia, predsa len považujeme to za stav povážlivý, keď pod vedením profesorov školská mládež sa organizuje na komando podlá politických strán. Týmto sa len vštepuje u nedospelých detí politická a prípadne i náboženská nenávisť a nenávisť proti štátu, ktorý tieto školy vydržuje.

Pýtame sa prelo pána ministra:

1. Či sú mu známe skutočnosti v tejto interpelácii uvedené?

2. Či chce upraviť počet nemeckých škôl na Slovensku podla skutočnej potreby a zrušiť zbytočné školy nemecké?

3. Či chce zamedziť, aby na nemeckých školách na Slovensku a Podkarpatskej Rusi bola do srdc a mysiel mládeže vštepovaná nenávisť k nášmu národu a štátu?

4. Či chce vyšetriť v "tejto interpelácii zmienený prípad na bratislavskom reálnom gymnáziu?

V Prahe, dňa 23. února 1933. Hrušovský, Polívka,

Sladký, dr. Patejdl, Zeminová, Bergmann, Pech-

manová-Klosová, Stejskal, Sláviček, Solironk,

Tučný, Jos. Tůma, Vaněk, Lanc, Hatina, Bazala,

Richter, Fiala, Hynek, inž. Záhorský, Malý,

dr. Stránský, Mikuláš, Spätný.

2176/V.

Interpelace

poslanců J. Hynka, J. Stejskala a druhů

ministru financí,

aby proměněn byl berní úřad v Hořicích v Podkrkonoší na berní správu.

Finanční správa státní zápasí stále s naprostým nedostatkem personálu u všech finančních úřadů, ač právě zde tento nedostatek stonásobně

se mstí. Jest uznanou skutečností, že státní správa získala by mnoho soustředěním berních úřadů s berními správami v jeden finanční úřad první instance. Ušetřilo by se zasíláni tisíců spisů mezi těmito úřady a manipulace úřední značně by se zjednodušila jak ku prospěchu státu, tak i k prospěchu poplatnictva a obcí, kteréž rovněž mají eminentní zájem na tom, aby nebylo nedoměrků a aby předepsané daně s přirážkami včasně docházely.

Nedostatek úředních síl je tak veliký, že dnes po provedené depurační akci vykazuji berní správy aktivních nedoplatků na 7 miliard, ačkoliv byly provedeny milionové odpisy.

Pro nedostatek úřednictva a jeho přetížení nemohou bytí daně včas vybírány a vymáhány. Obce participují na těchto ohromných nedostatcích převážným podílem a tato okolnost je také jednou z příčin dnešního neblahého finančního stavu obcí.

V poslední době ukládá se obcím značné spolupůsobení při vyměřování a vybírání daní, což působí nesnáze při nynější finanční krisi a při ohromné práci, která obcím přibyla následkem nezaměstnanosti.

Obce nevzpouzí se tomuto spolupůsobení, třebas je značně zatěžovalo, avšak jest otázkou zdali za nynějších poměrů a jak dlouho budou moci spolupůsobení to vykonávati.

Berní úřad v Hořicích jest jedním z největších úřadů vzhledem k poplatnosti hořického okresu, kde roční předpis daní s přirážkami činí na 8 milionů Kč. Obci k němu patří 54 a poplatníků jest asi 13. 000.

Pro poiplatnictvo města Hořic a berního okresu hořického jest velikou nevýhodou, že sídlo berní správy není v Hořicích, nýbrž v Nové Páce, ježto, při častých a nutných návštěvách a při nevýhodném železničním spojení ztrácí mnoho času i na výlohách osobní dopravy. Jest známou a prokázanou okolností, že i ve věcech berních jest přímý a snadný styk úřadu s poplatnictvem nejlepší jak pro berní morálku, tak i pro předpis a platbu. To prokazuje i ta okolnost, že nedoplatků daňových jest v soudním okrese hořickém, kde není samostatné berní správy, mnohem více, než v soudním okrese novopackém. To jest zajisté doklad pro naše tvrzení, že i pro berní morálku a platbu jest přímý styk poplatnictva s úřadem nejvýhodnější.

Z těchto důvodů bylo by účelné, aby berní úřad v Hořácích v Podkrkonoší byl proměněn v berní správu, což lze provésti poměrně velmi nepatrným nákladem personálním, totiž přidělením jednoho nebo dvou konceptních úředníků. Změnou touto by finanční správa velmi získala a přestaly by dosavadní obtíže a stížnosti poplatnictva.

Upozorňujíce na tuto důležitou záležitost účelné finanční správy jak pro stát, tak i celý velmi poplatný hořický kraj, podepsaní se Vás. pane ministře, táží:

1. Jsou Vám známy administrativní potíže berní správy v Nové Pace vzhledem k bernímu okresu hořickému?

2. Jste ochoten působiti k tomu, aby berní úřad v Hořicích byl proměněn v berní správu?

V Praze dne 23. února 1933.

Hynek, Stejskal,

Zeminová, dr. Patejdl, Tučný, Fiala, Sladký. Pechmanová-Klosová, Bazala, Jos. Tůma, Richter, Vaněk, Bergmann, dr. Stránský, Malý, Špatný, Hrušovský, Mikuláš, Hatina, Solfronk, inž. Záhorský, Slavíček.

2176/ VI.

Interpelace

poslanců M. Čižinské a soudruhů

ministru sociální péče a ministru vnitra

o stavu nezaměstnaných na Semilsku a o brutálním postupu četnictva.

V celém okrese semilském na Železnobrodsku a Lomnicku trpí téměř všechno obyvatelstvo již přes dva roky trvající úžasnou nezaměstnanosti. Dělníci, kteří dříve pracovali ve Sklářském a textilním průmyslu, jsou úplně bez prostředků a podpůrná akce je tak nepatrná, že rodiny nezaměstnaných trpí nepopsatelnou bídou. Mnohde živí celou rodinu jen školní děti, které navlékáním korálků vydělávají denně 2-3 Kč. Ve stech rodinách řádí tuberkulosa, jako následek podvýživy.

Dne 15. února sešly se deputace z více než 20 obcí, které vedla posl. Čižinská na okresní úřad, aby tam žádaly urychlené zahájení nouzových prací a příděl podpor. Po vyřízení na okresním úřadě byla podána zpráva nezaměstnaným, čekajícím v počtu asi 700-800 osob. Ačkoliv asistující úředník Novák slíbil, že nechá 5 minut mluvit k podání zprávy, dal přece četnický major povel kordonu asi 100 četníků, kteří s nevídanou brutalitou vrtili se na nezaměstnané. Mlátili ženy i děti kolbami i obušky přes hlavy, vnikali i do obchodů a domů a tloukli i tam, a zbili i děti, jdoucí právě ze školy. Poslankyně Čižinská žádala politického úředníka Nováka i četnického velitele, aby dali pokyn k ukončení hrozné řeže. Na to jí však četnický velitel - dle doslechu z Jičína sem komandovaný - odpověděl: »Když dojde ke střílení, budete tím vinna Vy. « Byl dokonce tak smělý, že se rozkřikl, aby ihned odjela autem a když nemá peníze, že jí půjčí, při

čemž okázale vytahoval peněženku. Nezaměstnané hladové dělníky úmyslně dráždil poznámkami, že prý » raději půjde na knedlíky s uzeným« a , pod. Podle jeho vzoru nadával pak i četníci, řvali na posl. Čižinskou: »Kliďte se odtud!« Jeden ji dokonce začal rýpat obuškem, že prý »ji pobídne« a pod. Z toho je patrno, jak hrubě puk nakládali s dělníky, jejich ženami a dětmi.

Ptáme se proto pánů ministrů:

Co hodláte podniknouti, aby onen četnický velitel byl bezodkladně zjištěn a exemplárně potrestán?

Co hodlá učiniti pan ministr sociální péče pro hladovějící na Semilsku?

Je ochoten vzhledem k mimořádnými poměrům, nezaměstnanosti a bídě v tajnějších obcích dát neprodleně pokyn k zvýšení přídělů podpor a k urychlenému zahájení prací, jakož i poskytnouti mimořádnou výpomoc?

Je ochoten pan ministr vnitra znemožnit na příště taková a podobná - - ?

V Praze dne 24. února 1933.

Čižinská,

Dvořák, Hruška, J. Svoboda, Kopecký, Tyll,

K. Procházka, Krosnář, Kubač, Gottwald, Štětka,

Śliwka, dr. Stern, Steiner, Zápotocký, Hodinová-

Spurná, Kuhn, Juran, Russ, Hrubý, Török.

Původní znění ad 2176/ III.

Interpelláció

az Igazságügyi Miniszter Úrhoz

a censura túlkapásai, illetve a Prágai Magyar Hírlap elkobzása tárgyában.

Benyújtják: Szüllö Géza dr. nemzetgyűlési képviselő és társai.

A Prágai Magyar Hírlap 1933. február 3. án megjelent számát a prágai államügyészség elkoboztatta, mert inkriminálta a Böhm Rezső elhunyt szenátor emlékére parlamenti klubunk ülésén mondott beszédemnek ezt a mondatát: »Csendesen elhunyt s eltemettette magát abba a földbe, a nelynek hűséges fia volt. s ahol szabad állam szabad röge alatt alussza örök álmát. «

A csehszlovák köztársaság az alkotmányiéval tétele szerint demokratikus szabad állam. A kormány minden manifesztációjában és a kormányzat minden megnyilvánulásában azt hirdeti, hogy a csehszlovák állaim szabad állam, a csehszlovák föld szabad föld, s ez a demokrácia hazája. Vagyis ebből következőleg az, aki azt

mondja valamely földről, hogy az szabad föld, azt mondja valamely államról, hogy az szabad állam, ezzel az alkotmányba ütköző cselekedetet nem követ ed, s ezzel a kijelentésével sehogysem érintheti a csehszlovák köztársaság szabadságát, integritásait, vagy közjogi érdekeit.

Csehszlovákiában azonban a demokratikus kijelenitésk ellenére is megvan a cenzúra intézménye, amely határozottam tendenciózusan mukodik, s amelynek itt is megvan az a hibája, hagy elfogult és elvakult. Minden cenzúra tendenciózus és elvakult, ment ki lehet játszani az értelmét bárminek, ha valaki akarja, s bele lehet magyarázni egy szóba mindenfélét, ha valaki rosszakaratulag nem érti, vagy nem akarja érteni.

Bohm Rezső szenátor meghalt. Böhm Rezső a haboru előtt és alatt a régi Magyarország hűséges tisztviselője volt, aki igen hagy érdemeket szerzett a háború alatt is. Mielőtt meghalt, azt az óhaját fejezte ki, hogy abban a földben akar nyugodni, ahol valamikor ifjúsága legszebb idejét töltötte, s amelynek igyekezett egykor mint tisztviselő hűséges fia lenni. Hogy mint a magyar állam tisztviselője kitűnően viselte magát, annak bizonyitéka már az is, hogy a csehszlovák respublika ót nem fogadta el tisztviselőjének.

Ezeket a körülményeket számbavéve kérdem, vájjon bunos-e, vagy az állam érdekeit sértő kifejezés-e az, ha valakiről, -mint itt Bohm szenátorról szóló emlékbeszédemben, -azt mondjuk, hogy Magyarországnak hűséges fia volt? Ezt irgy magyarázni akarni, hogy ő mint csehszlovák szenátor is huséges fia volt, sértő a halott emlékére, mert hiszen ő mint szenátor fogadalmat tett a csehszlovák alkotmányra, - ő minidig becsületes volt, s fogadalmát az alkon iránt nem szegte

meg. Ez a feltevés önmagában kegyeletsértő, amit vissza kell utasítanom.

Ez azonban igazol még mást is: azt, hogy a cenzor, aki a cenzúrát megejtette, nem tud jól magyarul. Ment, aki tud jól magyarul, az tudja azt, hogy a »volt« ige a mult időt jelenti s ebbe belemagyarázin azt, mintha ő a jelenben is mindig jó magyar állampolgár lett volna, csak a magyar nyelv megnernértésének konklúziója lehet.

Abban a kifejezésben pedig, hogy »szabad állam szabad röge alett alussza örök álmát«

- izgatás nincsen. Mert az, hogy Magyarország szabad állam, nem kérdés, -hogy a magyar állaim területe szabad terület, ugyancsak nem kérdés. Hogyha pedig az a tény, hogy bármely földről azt mondjuk, hogy »szabad terület«, a cenzor szerint a csehszlovák állam érdekeit sérti, akkor ez önmagában involválja azt a feltevést, hogy akkor a »csethszlovák állam nem szabadi,

- ez »a terület nem szabad föld«, - ezt pedig vissza kell utasítania magának a miniszter urnák.

Ezek után kérdem a Miniszter Urat:

Azonositja-e magát a cenzúra szellemével?

Ha nem, hajlandó-e biztositékot nyújtani arra, hogy a lapok ilyen vetoszációknak és anyagi kártevésnek kitéve ne legyenek?

Prága. 1933. február 6.

Dr. Szüllö,

Hokky, dr. Jabloniczky, Szentiványi, Nitsch, Oehlinger, dr. Mayr-Harting, Scharnagl, Fritscher, Eckert, Prause, Kunz, Greif, Bobek, dr. Holota, Dobránsky, dr. Törköly, Fedor, Krumpe, dr. Petersilka, Zajiček, dr. Luschka, Stenzl.