Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.

III. volební období.

7. zasedáni.

2172.

Zpráva

výboru rozpočtového a živnostensko-obchodního o vládním návrhu (tisk 2154) zákona,

kterým se vydávají zvláštní předpisy o soutěži ve věcech peněžnictví a o úpravě úrokové úrovně.

l.

Rozpočtový výbor projednal ve schůzích dne 14. a 23. února 1933 vládní osnovu zákona čís. tisku 2154 a schválil ji s některými změnami, o kterých bude níže promluveno. Zásadní ustanovení vládní osnovy zůstala však nedotčena. Výbor je přesvědčen, že hlavní účel, za kterým jde vládní osnova, totiž zavedení náležitého pořádku v peněžnictví a snížení úrokové míry, zasluhuje vší podpory a že také prostředky, jimiž vládní osnova tohoto účelu chce dosáhnouti, lze uznati za vyhovující.

Nebude sporu o tom, že úprava soutěže mezi peněžními ústavy a podniky je způsobilá potlačiti některé výstřelky, které organisaci peněžnictví rozrušují, a brání tomu, aby peněžnictví v celku naprosto spolehlivě plnilo svoje úkoly. Vhodně stanovené zásady dobrých mravů pro soutěž v peněžnictví odstraní jmenovitě přetahování vkladů a poskytování nepřiměřených výhod vkladatelům, tedy zjevy, které na konec poškozují toho, kdo u peněžního ústavu nebo podniku hledá úvěr, neboť ten musí vysokou úrokovou sazbou nahraditi ústavu všechny náklady honbou za vklady vzniklé.

Určovati zásady dobrých mravů pro soutěž v peněžnictví nutno ponechati orgánu, který už dnes je povolán vésti smírčí řízení ve věcech nekalé soutěže v peněž-

nictví a ustanovením čl. LIV t. zv. bankovního zákona č. 54/1932 Sb. z. a n. byl přetvořen na Poradní sbor ve věcech peněžnictví. Vládě se přiznává možnost vyvolati příslušné usnesení Poradního sboru a jí také přísluší usnesení sboru schvalovati, aby se stala závaznými peněžnickými soutěžními normami, které budou chráněny. potřebnými sankcemi trestními i civilními.

Peněžnickými normami soutěžními mají býti upraveny (§ l, odst. 2 osnovy to důrazně naznačuje) zvláště také úrokové sazby z vkladů a zápůjček a tím regulována - a proti dosavadním poměrům snížena sazba úroků debetních. Snížení debetní sazby bude znamenati pro celé národní hospodářství značnou úlevu a je schopné učiniti znovu rentabilním podnikám, které při dnešních vysokých sazbách rentabilním býti nemůže.

Tím by se oživila výroba a opět umožnila práce četným zaměstnancům dnes z práce vyřaděným. Pro tuto důležitost úpravy úrokových sazeb nespokojuje se osnova s tím, aby stanovení sazeb ponechala toliko podnětu Poradního sboru ve věcech peněžnictví, nýbrž zmocňuje vládu, aby, neučiní-li tak Poradní sbor nebo nelze-li sazby jím dohodnuté schváliti, úrokové sazby z vkladů a zápůjček stanovila sama

nařízením. Osnova tím pokračuje na cestě, kterou naznačil bankovní zákon v čl. LIV. Příslušné zmocnění je vládě dáno toliko na přechodnou dobu mimořádných hospodářských poměrů a končí se po 2 letech ode dne vyhlášení zákona.

K jednotlivým změnám, jež ve vládní předloze navrhuje rozpočtový výbor, se podávají tyto vysvětlivky:

Textová změna § 4, odst. 2., která v tom záleží, že slova "pořádkovými pokutami až do 10. 000 Kč" nahrazují se slovy: "pořádkovou pokutou až do 10. 000 Kč, která může býti opětovně uložena", jest odůvodněna nejenom stylisací vládní předlohy budící pochybnosti, zdali peníz 10. 000 Kč představuje maximum jednotlivé pokuty či nejvyšší hranici úhrnu opětovaných pokut. Rozpočtový výbor změnou napřed řečenou dává jasný výraz chtěné intenci, že peníz 10. 000 Kč představuje tu nejvyšší hranici jednotlivé pokuty.

Tato změna v textu, jasně naznačující, že pokuta může býti opětována, činí zbytečnými slova "po případě opětovné", která přicházejí v následujícím odst. 3.; byla proto škrtnuta.

V §u 14 vyslovuje vládní předloha tu soukromoprávní sankci na porušování peněžnických norem soutěžních, že návrh na plnění výhod z takového porušování získaných neuznává žalovatelným, čili jej charakterisuje jako obligaci jen naturální. Podle toho ovšem tedy, kdo již takové výhody nabyl, nebyl by povinen ji vrátiti. Toto řešení neuznal však rozpočtový výbor za sankci, dostatečně posilující dodržování peněžnických norem soutěžních, a proto vyslovil v navrženém znění zásadu, že úmluvy o takových protiprávních výhodách jsou neplatné. Z této zásady pak plyne důsledek, že i nabytá již výhoda bude musiti býti vrácena. Podle §u 16, odst. 2. má stejná zásada platiti i o výhodách plynoucích z překročování úrokových sazeb, jež stanoví Poradili sbor, po případě vláda sama; pro upozornění na tento zvláštní předpis připojena byla jeho citace.

V § 15, odst. 1. přichází tu věcná změna, že slovy "s náležitým rozlišením mezi různými druhy vkladů a úvěrů" určuje se blíže obsah vládního nařízení, jímž za určitých předpokladů mohou býti stanoveny úrokové sazby z peněžních vkladů a zápůjček.

Jde sice o samozřejmost, ježto není dobře myslitelno, že by zmíněné vládní nařízení nepřihlíželo k různým odrůdám obchodů vkladových (hlavně co do doby výpovědi) a k různým druhům obchodů úvěrových, kde rozdílnost sazeb má důvod v míře složených jistot, výši úvěru, jeho časovým mezím atp., avšak rozpočtový výbor uznal přes to vhodným přihlédnouti k přání zájmových kruhů, aby v této věci bylo zjednáno jasno přímou dikcí zákona.

V odst. 2 §u 15 se nově uvádí Poradní sbor pro otázky hospodářské jako další orgán, který má býti slyšen před vydáním vládního nařízení, jež má rozšířiti úpravu úrokových sazeb i mimo obor peněžnictví. Tento doplněk má své odůvodnění v té okolnosti, že v tomto sboru jsou zastoupeny zájmové kruhy, kterých by se takové rozšíření úrokové úpravy týkalo.

K § 15, odst. 3. a 4: Úprava úrokových sazeb, ať podle usnesení Poradního sboru ve věcech peněžnictví, ať podle vládního nařízení, bude míti u ústavů a podniků, pro které sazby budou platiti, za následek určitý pokles příjmů a vynutí si patrně mnohá opatření úsporná. Pro případ, že by úspory musily zasáhnouti i personální režii, jistě by bylo slušné a spravedlivé, aby se především snížily platy nepřiměřeně vysoké a aby úbytek příjmů nebyl vyrovnáván na účet zaměstnanců nižších kategorií. Ale právě zaměstnanci, kteří mají zaručeny vysoké požitky, namnoze mají smlouvy se strany ústavu nevypověditelné, které by bylo lze zrušiti leda po předchozím kárném řízení, ústav by musil podle takové smlouvy platiti zaměstnanci vysoké služební požitky i za změněných poměrů, na dobrovolné snížení platů by zaměstnanec asi nebyl ochoten přistoupiti, a nezbylo by, než hledati úspory na jiných místech a třebas i snižovati příjmy zaměstnanců hůře placených a smlouvami méně zajištěných.

Doporučuje se proto, aby se odpovědným orgánům ústavů umožnilo, upraviti nepřiměřeně vysoké služební požitky na míru odpovídající pokleslým příjmům. Za tím účelem vsunuta byla do § 15 osnovy jako odst. 3. a 4. nová ustanovení, která dopouštějí, aby odpovědní orgánové ústavu nebo podniku, dokud potrvají úrokové sazby podle § l nebo § 15 osnovy stanovené, vypověděli ona ustanovení jednotlivých služebních smluv, která zajišťují zaměstnancům

nepřiměřeně vysoké služební požitky. Hromadných (kolektivních) smluv se osnova nedotýká a i na jednotlivé (individuální) smlouvy se vztahuje jen potud, pokud jsou nevypověditelné.

Nepřiměřeně vysokými služebními požitky sluší v odst. 3. rozuměti - stejně jako v § 17b, odst. 2. zákona č. 239/1924 Sb. z. a u. ve znění čl. XXVII. bankovního zákona - požitky jakéhokoliv druhu, jako služné, přídavky, remunerace, novoročné, podíl na zisku, provise a pod., i odpočivné a jiné zaopatřovací platy, které neodpovídají hospodářské nosnosti ústavu. Vypoví-li ústav podle odst. 3. ona ustanovení služební smlouvy, která se týkají požitků (výpovědní lhůta stanovena jest na jeden měsíc), bude na něm, aby se se zaměstnancem dohodl o nové úpravě. Nedojde-li ve výpovědní lhůtě mezi ústavem a zaměstnancem k dohodě, určí nové služební požitky rozhodčí soud, o němž mají platiti obdobně ustanovení § 17b, odst. 7. až 13. zákona č. 239/ 1924 Sb. z. a n. ve znění čl. XXVII. bankovního zákona. Všechna jiná ustanovení služební smlouvy zůstávají výpovědí podle odst. 3. a rozhodnutím rozhodčího soudu nedotčena, a zaměstnancům bude tedy - s výjimkou platů - i nadále zachováno vše, co jim smlouva zajišťovala.

V § 16, odst. 1., nahrazuje se slovo "zvyšující" výrazem "pokud zvyšují", aby bylo jasněji naznačeno, že do skutečného kapitálového výnosu nepatří jakákoli náhrada

skutečných provozovacích výloh s tím kterým úvěrem spojených.

Nová tekstace odst. 2. § u 16 byla volena proto, aby lépe přiléhala ke rčení §u 18, odst. 1.

K § 18: Do osnovy, která chce zavésti náležitý pořádek do peněžnictví a zvláště do poměrů úvěrových, třeba také pojmouti ustanovení, které by zamezilo jakékoliv pokoutní zprostředkování úvěru. Je nepochybné, že právě soukromé zprostředkování nejvíce zdražuje úvěr, a toho, kdo úvěr potřebuje, někdy přímo vyssává. Zákon ze dne 19. srpna 1925, č. 203 Sb. z. a n., prohlásil zprostředkování úvěru hypotekárního i osobního za koncesovanou živnost a dopouští se tedy každý, kdo by se zprostředkováním úvěru zabýval po živnostensku, přestupku živnostenského řádu. Tato sankce je však málo účinná a jmenovitě nepostihuje toho, kdo jen ojediněle nějaký úvěr zprostředkuje, třebas si při tom vymínil podmínky pro dlužníka sebe těžší. Navrhuje se proto, aby tresty určenými v § 18, odst. 1., byl potrestán, kdokoliv nejsa k tomu podle cit. zákona č. 203/1925 Sb. z. a n. oprávněn - úvěr zprostředkuje za nějakou majetkovou výhodu. K tomu je připojena sankce civilní, že úmluvy o zprostředkovatelské odměně nebo o jiném majetkovém prospěchu jsou neplatné; dlužník není tedy povinen je plniti, a toho, co snad splnil, může se domáhati zpět.

V Praze, dne 23. února 1933.

Dr. Černý v. r., předseda.

Dr. Nosek v. r.,

zpravodaj.

II.

Živnostensko-obchodní výbor projednal shora zmíněnou osnovu zákona ve své schůzi konané dne 23. února 1933 a usnesl se připojiti se ke zprávě výboru rozpočtového.

V Praze, dne 23. února 1933.

Josef Netolický v. r.,

předseda.

Josef Vaněk v. r.,

zpravodaj.

Zákon

ze dne____...........................................________1933,

kterým se vydávají zvláštní předpisy o soutěži ve věcech peněžnictví a o úpravě úrokové úrovně.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

část první. O soutěží ve věcech peněžnictví.

§1.

(1) Poradnímu sboru ve věcech peněžnictví (čl. LIV., odst. 1., zákona ze dne 21. dubna 1932, č. 54 Sb. z. a n. ) přísluší stanoviti pro soutěž v peněžnictví zásady dobrých mravů, zejména pokud jde o dohody úrokové všeho druhu, a zásady jím stanovené měniti nebo rušiti.

(2) Vláda může Poradní sbor vyzvati, aby stanovil takové zásady o jednotlivých otázkách, zejména aby v určité lhůtě upravil úrokové sazby na úroveň odpovídající hospodářským poměrům. Mimo to může si vláda vyžádati na sboru vyjádření o přiměřenosti rozpětí mezi pasivními a aktivními úroky u jednotlivých druhů peněžních ústavů a peněžních podniků (čl. LII. zák. č. 54/1932 Sb. z. a n. ).

(3) Zásady stanovené podle předešlých odstavců stávají se právně závaznými (peněžnické normy soutěžní), byly-li vládou schváleny a vyhlášeny ve Sbírce zákonů a nařízení; předložití návrh na jejich schválení přísluší ministru financí v dohodě s ministrem průmyslu, obchodu a živností a ostatními zúčastněnými ministry.

§2.

(1) Jednati o stížnostech na porušení peněžnické normy soutěžní, pokud nejde o trestný čin podle § 18, přísluší ústřednímu smírčímu orgánu (§ 10).

(2) Stížnost jest podati nejdéle do jednoho roku ode dne, kdy k závadnému činu došlo.

(3) Právo ke stížnosti mají nejen peněžní ústavy, peněžní podniky a jejich ústředí, nýbrž i kdokoli jiný.

(4) Vznesení věci na ústřední smírčí orgán nevylučuje zákroku podle ustanovení zákona proti nekalé soutěži ze dne 15. července 1927, č. 111 Sb. z. a n., je-li porušení peněžnické normy soutěžní závadné i podle řečeného zákona.

§3.

(1) ústřední smírčí orgán prozkoumá stížnost a vrátí stěžovateli stížnost opožděnou, nebo pro niž není věcně příslušný, aneb stížnost zřejmě bezdůvodnou s odůvodněním, proč byla odmítnuta.

(2) Shledá-li ústřední smírčí orgán, že byla podána stížnost pro trestný čin v § 18 uvedený, postoupí ji z moci úřední příslušnému okresnímu úřadu, aniž provedl řízení podle §§ 4 až 8, a zpraví o tom stěžovatele.

§4.

(1) O stížnosti, kterou podal peněžní ústav (podnik, ústředí), zavede ústřední smírčí orgán neprodleně smírčí řízení. Za tento úkon zaplatí ústav (podnik, ústředí) ústřednímu smírčímu orgánu napřed poplatek, jehož výše bude stanovena vládním nařízením.

(2) Smírčí řízení zahájí se tím, že se strany vyzvou doporučeným dopisem, aby se dostavily k smírčímu jednání před smírčí senát ústředního smírčího orgánu. Nedostaví-li se strana, proti níž stížnost byla podána, může ji ústřední smírčí orgán donucovati k tomu pořádkovou pokutou až do 10. 000 Kč, která může býti opětovně uložena.

(3) Nemělo-li uložení pokuty výsledku aneb bylo-li by ukládání pokut zřejmě bezvýsledné, přikročí ústřední smírčí orgán ke zjištění skutkové podstaty (§5). Na tento účinek nedostavení se k smírčímu jednání jest stranu v písemném předvolání upozorniti.

(4) Vyřízení věci smírem může býti učiněno závislým zejména na tom, že strana nahradí peněžnímu ústavu (podniku, ústředí) škodu, závadným jednáním mu způsobenou, i s poplatkem v odst. 1. uvedeným.

(5) Smír, k němuž došlo, vyžaduje ke své platnosti písemné formy. Do smíru jest pojmouti obsah převzatého závazku strany ve formě schopné exekučního výkonu. Vyhotovení smíru, podepsané předsedou smírčího sonátu a zapisovatelem a opatřené datem jeho uzavření, jakož i označením stěžovatele a jeho odpůrce, jest titulem pro soudní exekuci.

(6) Smír před ústředním smírčím orgánem uzavřený má, byl-li řádně splněn, v příčině trestnosti pachatelovy týž procesní význam, jako výslovné prominutí trestného činu neb ustoupení od obžaloby podle platného trestního práva. Prokáže-li strana, proti níž stížnost byla podána, že smír řádně splnila, Ústřední smírčí orgán řízení zastaví a zpraví o tom obě strany.

(7) Ode dne, kdy došla stížnost, až do dne, kdy stěžovatel byl ústředním smírčím orgánem zpraven o tom, že smírčí řízení bylo zastaveno (odst. 6. a § 5, odst. 6. ) anebo že bylo od návrhu na potrestání vinníka upuštěno (§ 6, odst. 5. ), a navrhl-li ústřední smírčí orgán potrestání vinníka (§ 6, odst. 4. ), až do dne, kdy tento návrh došel příslušného okresního úřadu, staví se promlčení nároků vzešlých z porušení peněžnických norem soutěžních. Totéž platí o lhůtách k trestnímu stíhání a o jeho promlčení.

§ 5.

(1) Odmítne-li strana upustiti od vytýkaného jednání, odstraniti závadný stav nebo po případě nahraditi i škodu i s poplatkem v § 4, odst. 1., uvedeným, anebo selže-li smírčí jednání z jakéhokoli jiného důvodu, přikročí Ústřední smírčí orgán ke zjištění skutkové podstaty. Totéž platí, neprokáže-li strana, proti níž stížnost byla podána, na vyzvání Ústředního smírčího orgánu, že smír řádně splnila.

(2) ústřední smírčí orgán, zjišťuje skutkovou podstatu, jest oprávněn zejména náhlí-

žeti do obchodních knih, jejich dokladů a jiných písemností peněžních ústavů (podniků), zjišťovati obsah tiskopisů, jichž ústav (podnik) používá, zjišťovati určité skutečnosti, poměry a zařízení v obchodních místnostech peněžních ústavů (podniků), dále vyslýchati stěžovatele a jeho odpůrce, zaměstnance neb orgány peněžních ústavů (podniků), třebas i v místnostech těchto ústavů (podniků), a vyžadovati různé zprávy nebo vysvětlivky, ať jsou jakékoli povahy, o všech skutečnostech, které pro posouzení případu jsou důležitý.

(3) úkony podle odst. 2. provede ústřední smírčí orgán Národní bankou československou neb svým zmocněncem. Kdož tyto úkony provádějí, požívají stejné ochrany a jsou stejně trestně odpovědni jako úředníci státní.

(4) Pokud toho zjišťování skutkové podstaty vyžaduje, může se ústřední smírčí orgán obrátiti na soud se žádostí, aby vyšetřil určité skutečnosti a vyslechl o nich, po případě, pod přísahou, určité osoby. O takovém výslechu platí obdobně ustanovení trestního řádu o výslechu svědků.

(5) Po zjištění skutkové podstaty jest poskytnouti stranám příležitost k vyjádření.

(6) Shledá-li ústřední smírčí orgán po provedeném šetření, že není důvodu k opatření podle § 6, zastaví řízení a zpraví o tom strany.

§6.

(1) Shledá-li ústřední smírčí orgán, že strana porušila peněžnickou normu soutěžní, označí toto jednání ve svém písemném rozhodnutí, které jest odůvodniti, za porušení peněžnické normy soutěžní, při čemž vyznačí okolnosti, které jsou důležitý pro posouzení tíže zavinění a trestnosti vinníkovy.

(2) V tomto písemném rozhodnutí uloží se též straně, aby zaplatila ústřednímu smírčímu orgánu veškeré útraty jemu vzešlé, zejména i útraty se zjišťováním skutkové podstaty, a nahradila stěžovateli poplatek zapravený podle § 4, odst. 1.

(3) Proti rozhodnutí ústředního smírčího orgánu může strana, jejíž čin byl označen za porušení peněžnické normy soutěžní. podati do 15 dnů odvolání, o kterém rozhodne širší sbor Ústředního smírčího orgánu. Ve svém rozhodnutí určí tento sbor zároveň, kdo mí nésti útraty odvolání a jakým penízem.

(4) Rozhodnutí, proti němuž nabylo podáno odvolání neb které širší sbor ústředního smír-

čího orgánu potvrdil, zašle ústřední smírčí orgán se spisy místně příslušnému okresnímu úřadu s návrhem na potrestání vinníka podle § 11.

(5) ústřední smírčí organ upustí od návrhu na potrestání vinníka, jestliže strana nejpozději ve svém vyjádření ke zjištění skutkové podstaty (§5, odst. 5. ) uzná, že porušila peněžnickou normu soutěžní, zaváže se od vytýkaného jednání upustiti, odstraní ve lhůtě, kterou ústřední smírčí orgán k tomu na její žádost určí, závadný stav a nahradí ústřednímu smírčímu orgánu útraty (odst. 2. ) jakož i stěžovateli poplatek podle § 4, odst. 1., po případě i další škodu jím požadovanou. Ód návrhu na potrestání nelze upustiti, jestliže ústřední smírčí orgán v posledních dvou letech již alespoň dvakrát rozhodl, že strana porušila některou peněžnickou normu soutěžní.

(6) O tom, že bylo upuštěno od návrhu na potrestání, zpraví ústřední smírčí orgán strany.

§ 7.

(1) Okresní úřad, u něhož byl podán návrh na potrestání pro porušení peněžnické normy soutěžní, provede trestní řízení (§ 11), a uloží-li straně trest, zakáže jí závadné jednání, po případě nařídí, aby odstranila závadný stav příčící se peněžnické normě soutěžní; o svém opatření, jakmile nabude právní moci, vyrozumí ústřední smírčí orgán.

(2) Okresní úřad, pokud jde o otázku, byla-li objektivně porušena peněžnická norma soutěžní, rozhoduje na základě skutečností zjištěných ústředním smírčím orgánem, může však z moci úřední nebo na návrh strany požádati o doplnění.

(3) ústřední smírčí orgán může uveřejniti výměr okresního úřadu v některém odborném časopise.

§ 8.

(1) Podá-li stížnost pro porušení peněžnické normy soutěžní někdo jiný než peněžní ústav (podnik, ústředí), zašle ústřední smírčí orgán stejnopis stížnosti straně s výzvou, aby se do určité lhůty k ní vyjádřila.

(2) Nedojde-li ve stanovené lhůtě žádného vyjádření neb neshledá-li je ústřední smírčí orgán postačujícím, aby stížnost mohla býti bez dalšího řízení uložena, aneb má-li ústřední smírčí orgán i jinak za to, že jest nutno věc

podrobněji vyšetřiti, zjistí skutkovou podstatu podle § 5, odst. 2. až 5., a shledá-li, že strana porušila peněžnickou normu soutěžní, zakročí i podle § 6. Na to budiž strana v písemném vyzvání (odst. 1. ) upozorněna.

(3) Ustanovení § 5, odst. 6., platí obdobně i tu.

(4) Byla-li stížnost zřejmě svévolná, může Ústřední smírčí orgán uložiti stěžovateli náhradu útrat se zjišťováním skutkové podstaty.

§9.

Ukáže-li se v civilním sporu aneb v trestním řízení, v němž jde o otázku porušení peněžnické normy soutěžní, účelným neb nutným provésti šetření podle § 5, odst. 2., může soud z moci úřední aneb na návrh některé strany požádati ústřední smírčí orgán o provedení takového šetření; rovněž může si vyžádati posudek tohoto orgánu o tom, zdali určitým jednáním byla porušena peněžnická norma soutěžní. V trestním řízení náležejí útraty šetření k útratám řízení, které jest povinen hraditi odsouzený.

§ 10.

(1) Podrobnější předpisy o činnosti Poradního sboru ve věcech peněžnictví a ústředního smírčího orgánu, kterou jim přikazuje tento zákon, zejména ustanovení o usnášení těchto orgánů na peněžnických normách soutěžních, budou vydány vládním nařízením.

(2) ústřední smírčí orgán jest složen ze zástupců organisací peněžních ústavů (podniků) za předsednictví zástupce Národní banky československé. Podrobnější předpisy o jeho složení, o jeho orgánech a jejich působnosti, jakož i o řízení před nimi budou vydány vládním nařízením. Dokud se tak nestane, platí o jeho složení a o řízení před ním ustanovení vládního nařízení ze dne 23. února 1928, č. 30 Sb. z. a n., jakožto nařizovací předpis podle tohoto paragrafu.

§11.

(1) Porušení peněžnické normy soutěžní trestá se, pokud nejde o trestný čin uvedený v § 18, jako správní přestupek na návrh ústředního smírčího orgánu (§ 6, odst. 4. ), okresním úřadem pokutou od 50 Kč do 10. 000 Kč nebo vězením do jednoho měsíce. Je-li pokuta nedobytná, uloží se podle míry zavinění trest vězení do jednoho měsíce,

(2) Stíhání tohoto přestupku promlčuje se v době jednoho roku.

(3) Trestní odpovědnost stíhá pachatele,, spolupachatele, návodce a pomahače. Členové správních a dozorčích orgánů peněžního ústavu (podniku) a jeho vedoucí úředníci jsou nadto trestně odpovědni, jestliže zanedbáním povinné péče zavinili, že v peněžním ústavu (podniku) došlo ke spáchání přestupku v odst. 1. uvedeného.

(4) Nelze-li zjistiti osobu za porušení peněžnické normy soutěžní trestně odpovědnou, uloží se pokuta peněžnímu ústavu (podniku).

(5) Z trestního nálezu lze se odvolati do 15 dnů ode dne doručení.

(6) Potrestáním vinníka není dotčeno zákonné právo správních úřadů k jinakému zakročení.

(7) Přesunouti placení pokut uložených podle tohoto paragrafu na peněžní ústav (podnik), v němž se pokutovaný vinník přestupku dopustil, jest zakázáno, úmluvy tomu odporující nejsou právně účinné.

§ 12.

(1) Kdo jakýmkoliv způsobem úmyslně ztěžuje nebo znemožňuje úkon ústředního smírčího orgánu směřující ke zjištění skutkové podstaty (§ 5), bude potrestán, není-li čin přísněji trestný, soudem pro přestupek vězením do 14 dnů nebo peněžitým trestem od 50 Kč do 10. 000 Kč.

(2) Stejně bude potrestán, není-li čin přísněji trestný, kdo ve zprávách nebo vysvětlivkách, vyžádaných podle § 5, anebo ve svědecké neb znalecké výpovědi před ústředním smírčím orgánem v podstatných bodech vědomě něco nesprávného uvede nebo zamlčí.

(3) o přesunutí peněžního trestu podle tohoto paragrafu uloženého platí obdobně ustanovení § 11, odst. 7.

§ 13.

(1) Pořádkové pokuty podle § 4, odst. 2., jakož i útraty uvedené v § 6, odst. 2., a § 8, odst. 4., připadají ústřednímu smírčímu orgánu; vymáhají se politickou exekucí na výkaz o nedoplatku opatřený ústředním smírčím orgánem doložkou o vykonatelnosti.

(2) Rozhodnutí ústředního smírčího orgánu o náhradě poplatku (§ 4, odst. 1., a § 6, odst. 2. ) jest titulem pro exekuci soudní.

§ 14.

Úmluvy o výhodách z porušení peněžnických norem soutěžních jsou neplatné; pokud jde o úroky, platí § 16, odst. 2.

část druhá.

O úpravě úrokové úrovně.

§ 15.

(1) Nestanoví-li Poradní sbor ve věcech peněžnictví nejvyšší úrokové sazby z peněžních vkladů nebo zápůjček, anebo neschválí-li vláda tyto sazby (§ 1), může vláda sama, pokud toho vyžadují mimořádné hospodářské poměry, stanoviti je s náležitým rozlišením mezi různými druhy vkladů a úvěrů na návrh ministra financí nařízením; předtím jest slyšeti Poradní sbor ve věcech peněžnictví a bankovní radu Národní banky československé.

(2) Vláda se zmocňuje, aby, dojde-li k úpravě úrokových sazeb podle § l nebo podle odst. 1. tohoto paragrafu, upravila nařízením obdobně úrokové sazby smluvené i mezi jinými věřiteli a dlužníky; předtím jest slyšeti Poradní sbor ve věcech peněžnictví, Poradní sbor pro otázky hospodářské a bankovní radu Národní banky československé.

(3) Dokud potrvají úrokové sazby, upravené podle § l nebo podle předešlých ustanovení tohoto paragrafu, mohou odpovědní orgánové peněžních ústavů a peněžních podniků, jakož i jiných ústavů a podniků, které přijímají vklady nebo poskytují zápůjčky, vypověděti ve lhůtě jednoho měsíce a dohodou změniti ta ustanovení jednotlivých (zvláštních) dosud nevypověditelných služebních smluv, jež trvale zajišťují nepřiměřeně vysoké služební požitky. Ostatní ustanovení služebních smluv jsou při tom nedotčena.

(4) Nedojde-li ve výpovědní lhůtě k dohodě (odst. 3. ), jest vznésti věc na rozhodčí soud, o němž platí obdobné ustanovení § 17 b, odst. 4. až 13. zák. č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XXVII. zák. č. 54/1932 Sb. z. a n. ).

§16.

(1) úrokovými sazbami (§§ l a 15) jest rozuměti netoliko čistý úrok, nýbrž i provisi, správní (režijní) příspěvek a jiná vedlejší

plnění, pokud zvyšují skutečně jen kapitálový výnos.

(2) Smluvní ustanovení, jimiž dlužník se zavazuje platiti úrok, který s případnými vedlejšími plněními (odst. 1. ) činí více než nejvyšší přípustná úroková sazba (§§ l a 15), jsou neplatná.

(3) úprava úrokových sazeb podle §§ l nebo 15 týká se také úrokových sazeb ze vkladů a zápůjček smluvených přede dnem, kdy tato úprava nabude účinnosti.

§17.

úprava úrokových sazeb (§§ l a 15) netýká se sazeb Národní banky československé ani poštovní spořitelny; rovněž jí nepodléhají úvěry emisní.

§18.

(1) Kdo požaduje, dá si slíbiti nebo přijme ze zápůjčky úrok, který s případnými vedlejšími plněními (§ 16, odst. 1. ) činí více než nejvyšší přípustná úroková sazba (§§ l a 15),

kdo poskytuje, nabízí nebo slíbí z peněžního vkladu úrok, který s případnými vedlejšími plněními (§ 16, odst. 1. ) činí více než nejvyšší přípustná úroková sazba (§§ l a 15),

bude potrestán okresním úřadem, není-li čin přísněji trestný, pro správní přestupek pokutou od 100 Kč do 100. 000 Kč nebo vězením do 3 měsíců. Je-li pokuta nedobytná, uloží se podle míry zavinění trest vězení do 3 měsíců.

(2) Stejně bude potrestán, kdo nemaje koncesi k soukromému zprostředkování úvěru (zákon ze dne 19. srpna 1925, č. 203 Sb. z. a n. ), požaduje, dá si slíbiti nebo přijme majetkový prospěch za zprostředkování úvěru. V těchto případech jsou úmluvy o zprostředkovatelské odměně neb o jiném majetkovém prospěchu neplatný.

(3) Ustanovení § 11, odst. 2. až 7., platí i tu.

(4) Před rozhodnutím v případech v odst. l. uvedených může si okresní úřad vyžádati z moci úřední aneb na návrh některé strany od ústředního smírčího orgánu posudek anebo zjištění rozhodných skutečností; jde-li však o čin, spáchaný při provozování peněžního ústavu (podniku), platí obdobně ustanovení § 7, odst. 2.

13

část třetí. Závěrečná ustanovení.

§19.

(1) Do dne 31. prosince 1934 jest zakázáno zříditi nový peněžní ústav některého z druhů, uvedených v § 2, odst. 1., zákona ze dne 10. října 1924, č. 239 Sb. z. a n. (ve znění zák. č. 54, 1932 Sb. z. a n. ) nebo nový peněžní podnik (čl. LII. zák. č. 54, 1932 Sb. z. a n. ), pokud se týká počíti s provozováním živnosti bankovní a směnárenské; do téže doby jest již stávajícím peněžním ústavům a peněžním podnikům zakázáno zříditi pobočku, exposituru, platebnu, jednatelství neb jakýkoli jiný pobočný závod (vedlejší závod). Povolení státní správy ke zřízení peněžních ústavů tohoto druhu a jejich pobočných závodů, pokud ke zřízení ještě nedošlo, zanikají. Výjimky může z důvodů zvláštního zřetele hodných povoliti vláda.

(2) Kdo jako člen správního neb dozorčího orgánu peněžního ústavu, majitel peněžního podniku, a náleží-li takový podnik veřejné obchodní společnosti neb společnosti komanditní, společník oprávněný ji zastupovati a vésti její obchody poruší zákaz, uvedený v odst. 1., nebo se porušení tohoto zákazu zúčastní anebo zanedbáním povinné péče zaviní, že k němu došlo, bude potrestán okresním úřadem, není-li čin přísněji trestný, pro správní přestupek pokutou od 100 Kč do 100. 000 Kč nebo vězením do 3 měsíců. Je-li pokuta nedobytná, uloží se podle míry zavinění trest vězení do 3 měsíců. Ustanovení § 11, odst. 2. až 7., platí i tu.

§20.

(1) Tento zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení. Právo vlády stanoviti nařízením nejvyšší úrokové sazby z peněžních vkladů nebo zápůjček podle § 15, odst. 1., pomíjí po 2 letech ode dne vyhlášení zákona.

(2) Zákon provede ministr financí v dohodě s ministry průmyslu, obchodu a živností, vnitra, zemědělství, sociální péče a spravedlnosti.

Státní tiskárna, v Praze. - 422-33