Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.

III. volební období.

7. zasedání.

2166.

Návrh

poslanců Hodinové-Spurné, Čižinské, Kuhnové a soudruhů na vydání zákona o ochraně žen v mateřství a novorozenců.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne................,

o ochraně žen v mateřství a novorozenců.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I. Ochrana žen v době těhotenství.

§ 1.

Žena, která chce rodit, je tímto zákonem chráněna proti poškození na zdraví, životní úrovni a existenci.

Článek II. Hmotná pomoc ženám těhotným.

§ 2.

1. Ženy, které před otěhotněním nebo v době těhotenství byly pojištěny pro případ nemoci, mají kromě všech dávek podle nemocenského zákona nárok na výbavné pro novorozence Kč 100. - pro kaž-

dý případ porodu od ústředen sociálních pojišťoven (ÚSP., VPU., ÚBP., L. f. v. a s. z. ).

2. Ženy nepojištěné a nemajetné (rodinný domek nepokládá se za majetek) mají nárok na vyživovací příspěvek Kč 5. denně po 6 týdnů před a 6 týdnů po porodu a na výbavné pro novorozence Kč 100. - pro každý případ porodu z prostředků státních.

§ 3.

1. Nároky na výbavné, uvedené v § 2, odst. l uplatňují ženy těhotné u nemocenské pojišťovny v místě svého pobytu a nemocenská pojišťovna je povinna na účet příslušné ústředny vyplatit výbavné ještě před porodem.

2. Nároky na výbavné a vyživovací příspěvky, uvedené v § 2, odst. 2 uplatňují se prostřednictvím obecních úřadů místa pobytu na příslušném okresním úřadě, který výbavné vyplatí před porodem a vyživovací příspěvky týdně vždy předem.

Článek III.

Ochrana těhotných námezdně pracujících. §4.

1. Po dobu těhotenství a 6 měsíců po porodu nesmí být žena propuštěna z práce a zaměstnavatel je povinen přidělovati jí v těhotenství a po porodu takové zaměstnání, které odpovídá jejímu tělesnému a zdravotnímu stavu.

2. V době těžších těhotenských a poporodních obtíží budiž ženám poskytnuta přiměřená nemocenská dovolená, bez újmy ustanovení § 95, odst. 2 nemocenského zákona.

Článek IV. Ochrana žen proti nežádoucímu početí.

§5.

1. Ve zdravotních obvodech buďtež zřízeny zdravotní poradny na náklad státu, které mají veřejnými přednáškami, individuelními poradami, výstavami a jinými vhodnými prostředky poskytovati pouče-

ní jak ženám tak mužům a zejména dospívající mládeži o ochraně před nežádoucím početím.

2. Zdravotní poradny jsou dále povinny poskytovati nemajetným ženám zdarma přiměřené množství vhodných ochranných prostředků proti nežádoucímu početí na účet ústředen soc. pojištění pro pojištěnky a na účet státu pro ženy nepojištěné a nemajetné.

§6.

1. Nechce-li nebo nemůže-li žena míti dítě, je přerušení těhotenství, provedené s jejím svolením či k jejímu přání pro ni beztrestné.

2. Přerušením těhotenství rozumí se každé jednání či opomenutí, které má za následek, že plod odumře, nebo se dítě narodí mrtvé.

§7.

1. Nemajetné těhotné ženy mají právo, aby přerušení těhotenství bylo jim vykonáno v léčebném ústavě bezplatně, lékařem.

2. Nelze-li přerušení těhotenství nemajetné ženy vykonati v ústavě nebo nepřeje-li si toho žena sama, má nárok, aby přerušení těhotenství bylo vykonáno lékařem i mimo léčebný ústav na náklad orgánů uvedených v následujícím odstavci.

3. Náklady spojené s výkonem přerušení těhotenství nemajetných žen nesou ústředny soc. pojišťoven (ÚSP, ÚPB, L. f. v. a s. z. ).

Za náklady za přerušení těhotenství žen nepojištěných mají tyto ústavy nárok vůči státu na odškodněni.

4. Nemocenské pojišťovny jsou povinny svým členkám a rodinným příslušnicím svých členů poskytovati za přerušení těhotenství tutéž pomoc a dávky, jako poskytují svým členkám při porodu. V ostatních městech vztahují se na přerušení těhotenství ustanovení nemoc. zákona o nezaviněných chorobách.

§8.

Kdo provede přerušení těhotenství třeba za souhlasu těhotné, nemaje však k to-

mu odborného medicínského vzdělání, nebo nešetře při tom nutných opatření a péče, dopustí se zločinu a bude potrestán žalářem od 6 měsíců do 1 roku. Vznikla-li však ze zákroku těhotné smrt nebo těžká škoda na zdraví, bude pachatel potrestán žalářem od 1 do 5 let.

§ 9.

Je-li plod starší 3 měsíců, musí býti přerušení těhotenství provedeno odborným lékařem v ústavě. Ten, kdo nešetře tohoto předpisu, provede přerušení těhotenství, bude potrestán dle § 8 tohoto zákona.

§ 10.

1. Zaměstnavatel, na němž těhotná je hospodářsky závislá, nebo jiná osoba, nutící ženu vyhrožováním neb jiným násilným, či lstivým způsobem, aby si dala vyhnat plod, bude potrestána žalářem od 1 do 5 let a nastala-li zákrokem smrt, či těžká škoda na zdraví těhotné, dle ustanovení zákona o zabití.

2. Kdo ženě přerušil nebo dal přerušiti těhotenství bez jejího souhlasu, bude potrestán žalářem od 1 do 10 let.

3. Ve všech případech v tomto paragrafu označených je pachatel povinen k plné náhradě škody, jakož i ušlého výdělku, pokud trestním činem vznikly.

§ 11.

1. Přerušení těhotenství se svolením matky provedené není činem trestným, s výjimkami v tomto zákoně uvedenými.

2. Toto ustanovení vztahuje se také na všechny případy těhotenství, které se staly před účinností tohoto zákona.

§ 12.

1. Matka, která hned při porodu nebo bezprostředně po něm v mimořádném duševním zatemnění způsobí smrt dítěte nebo jeho těžké zranění, nedopouští se trestného činu.

2. Duševním zatemněním rozumí se mimořádný duševní stav, vyvolaný těhotenstvím a porodem, nebo stav takový, který je podmíněn sociálními nebo zdravotními poměry.

§ 13.

V každém jiném případě je čin, uvedený v § 12, trestný vězením od 6 měsíců do l roku.

§ 14.

Minimální tresty v tomto zákoně stanovené nelze žádným způsobem zmírniti. Podmíněné odsouzení dle tohoto zákona je vyloučené.

§ 15.

Je-li pohnutkou trestního jednání či opomenutí ziskuchtivost, vyměří se zvláštní dodatkový trest při vězení ve výměře 14 dnů až 3 měsíců, při žaláři 2 měsíce až 3 leta.

§ 16.

Všechna ustanovení vojenského i občanského trestního zákona, odporující tomuto zákonu, se ruší.

§ 17.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedení jeho se ukládá ministrům spravedlnosti, národní obrany, soc. péče, veřejného zdravotnictví a vnitra.

Odůvodnění.

Otázky mateřství, ochrany novorozenců stávají se čím dále tím ožehavějším problémem souběžně se stoupající krisí hospodářskou, krisí pracovní i se stoupající bídou a nemocností nejširších vrstev lidu. Většina žen touží však po možnosti zroditi zdravé dítě, žádajíce jen pro ně aspoň nejnutnější výživu a pro sebe záruku, že v nejtěžší době svého těhotenství, při porodu a šestinedělí bude zajištěna i ona. Jaké jsou však dnes tyto záruky?

Otěhotní-li žena a její stav je zřejmý, může býti jista, že bude propuštěna z práce a jinde nikde přijata nebude; ocitne se tedy v nejtěžší době s dítětem na ulici. To se děje nejen v úřadech soukromých, ale jsou známy i případy, kdy vdané ženy jsou propuštěny pro těhotenství ze za-

městnání v úřadech zemských a státních. A nikdo nepopře, že dosavadní dobrovolná péče o matky a kojence, třeba i státem subvencovaná, je naprosto nedostatečná. Přirozeným důsledkem tohoto stavu je zoufalství matky, jež zvrhá její mateřskou lásku v extrém, takže vraždí své novorozeně a sebe též. Tak často čteme podobné zprávy v denním tisku a zprávách ze soudní síně!

Dalším důsledkem těchto poměrů je strach před těhotenstvím a mateřstvím. Překotná racionalisace, hospodářská krise, jiné motivy sociální, vyřazují denně větší počet dělníků z práce, zbavují je možnosti vydělat si jen suchý chléb a nedovolují jim bydleti tak, jak by bylo člověka důstojno. Nejširší vrstvy lidové v městech a na venkově hladoví, bydli

v chlévech, boudách, koloniích, bez nejprimitivnějších hygienických opatření! Jaká to ironie vychvalované kultury lidstva!

Kdo má právo žádati na ženě, aby rodila na hnojišti, hladová, děti určené za obět sociálním chorobám, hladu a bídě? Vždyť ani pro porod dítěte není dnes místa. Je známo, že dle platných předpisů nesmí veřejné nemocnice přijímati normální porody a jaký je počet míst v porodnicích? Za tohoto stavu je povinností státu a sociálních institucí poskytnouti chudé ženě prostředky a poučení, jak se chrániti před nežádoucím otěhotněním, l ta nejchudší žena má lidské právo býti účastná moderních vymožeností v tomto směru, neboť zámožné vrstvy již dávno jí svými penězi opatřily ochranné prostředky samy, střeží se před nadbytečným počtem dětí, regulují porody dle svých finančních prostředků a ještě více dle svého pohodlí a požívačnosti. Jen chudá žena je zakleta zákonem, aby byla nekonečnou továrnou mrzáků, neduživých a mrtvých dětí.

Ze strachu před nežádoucím těhotenstvím podnikne žena vše, jen aby se jej zbavila. Je si vědoma velikého risika zdraví a života, je si vědoma zákonného trestu a přece vyhledává pomoc porodních asistentek a laiků, nebo i sama páše na svém těle vražedné pokusy, aby se těhotenství zbavila. Z čeho pramení její síla, toto nutkání, nelekající se žádných následků? Ze zoufalství, hladu, bídy a z toho, že vidí, jak vrstvy sociálně silné, které, mají finanční prostředky, lehko se zbavují plodu a přece se před soud nedostanou. Ročně provádí se v ČSR na 500. 000 potratů. Přesnější čísla - ovšem jen z kruhů žen dělnických - jež hlavně chce tato osnova chrániti, uvedl na sexuologickém kongresu v Brně 1932 docent dr. Hugo Hecht v přednášce »Wie oft treiben die Arbeiterinnen ab?« Podkladem jeho práce je materiál, získaný anonymními dotazníky u dělnických žen. Z něj dochází dle úřední statistiky porodů, počtu žen vůbec, úmrtí novorozenců a jiných dat docent Hecht k závěru, že v roce 1928 provedeno bylo v tomto státě 323. 955 potratů u žen dělnických. Tento

výpočet je potvrzen několikerou kontrolou, avšak uvádíme-li poměr, je konečné číslo jistě vyšší. Žena dělníka zavádí potrat sama, nebo vyhledává levnou neodbornou pomoc. Je proto vystavena větší nemocnosti a tudíž dochází u ní k otěhotnění tak často; také více rodí (5 i více dětí není u ní vzácností) než ženy zámožné, kde bezvadná pomoc odborníka zaručuje nejnižší míru následků a výkon není tak odstrašující svojí bolestností. Podle této úvahy vidíme, že v kruzích zámožných častěji dochází k potratům a tudíž konečné číslo jistě není o mnoho nižší než 500. 000.

Paragraf 1. našeho návrhu vyslovuje zásadní myšlenku absolutního práva každé ženy, aby svobodně rozhodovala chce-li rodit a ihned stavíme bezpodmínečný důsledek toho v zákonné ochraně ženy, která roditi chce proti poškození zdraví, životní úrovně a existence.

Jen na základě svobodné vůle a existenčních záruk pro těhotnou, rodící matku i novorozence je možno rozřešit přirozeně a trvale populační problém i co do početnosti i po stránce eugenické. Dnes jeví se úbytek porodů dle statistik velmi nápadně.

V roce	narodilo se dětí	t. j. na 1000 obyvatel
1921	399. 019	29. 21%
1925	355. 899	25. 07%
1928	337. 269	23. 26%
1931	318. 196	21. 53%

Tedy během desíti let po válce nastal úbytek porodnosti skoro 10%. Jaké jsou příčiny? Hospodářské poměry nejširších vrstev se postupně neustále zhoršují, nezaměstnanost s přibývající racionalisací stoupá a tyto sociální obtíže postihují nejvíce ženy, které zvyšovaly dosud čísla porodnosti. V zámožných vrstvách obyvatelstva je již dávno před tím přijat princip nejvýše dvě děti, případně manželství bezdětných, takže jen venkov, nejširší kruhy dělnické a nižších úředníku a zřízenců udržovaly porodnost. Zhoršením sociálních poměrů došly i tyto ženy k nutnosti chránit se před velkým počtem dětí, tím spíše, když viděly umírati je bídou, hladem, různými sociálními choroba-

mi již v nejútlejším věku. Počet potratů - z 95 % umělých - stoupá proto zejména u žen vdaných, které mají 3 i více dětí. Nejvíce je tomu tak u žen ve věku od 30 let výše. Uvážíme-li však, že ve vrstvách chudých stoupá nápadně úmrtnost dětí, je přírůstek populační velmi problematický.

Úmrtnost dětí v rodinách dělnických zámožných

s 1 dítětem 23. 5% -. %

se 3 dětmi 31. 6% 11. 5%

s 9 dětmi 52. 0% 20. 8%

s 13-15 dětmi 59. 9% 23. 1%

Tento stav podmíněn je tím, že proletárská žena nemá sama dostatečné výživy v těhotenství, čímž trpí i plod a přichází na svět podvyživený, náchylný k chorobám a bez přirozené ochranné schopnosti organismu. Matka musí do poslední chvíle před porodem těžce pracovat, aby uhájila živobytí a ihned po porodu vstává opět k práci, pro kterou nemůže novorozenci věnovat ani nejnutnější péči v šestinedělí a po dobu kojení. Sama trpí i tehdy podvýživou a své dítě tudíž rovněž nedostatečně živí.

Těmto poměrům snaží se náš návrh čelit ustanovením paragrafů, které mají matce a novorozenci poskytnout nejnutnější existenční minimum a zlepšit poněkud životní úroveň. Sluší zdůrazniti, že, ač se populace hájí, přece tam, kde dosud mohl stát svými zákony populaci zvýšit, neučinil tak. Úředníci státní a jim na roven postavení dostávají vyživovací příspěvek na děti, avšak tím systémem, že na prvé dostanou vyšší částku, na třetí dítě nejnižší a na další už vůbec nic. Zájem na populaci předpokládal by zcela opačný systém, t. j. úměrně s počtem dětí vždy vyšší a vyšší příspěvek. Pokud náklady dotýkají se sociálních institucí, stačí poukázati na jejich miliardové fondy, jichž úkolem má býti péče zdravotní, tedy i populační a jichž přebytku je zatím používáno ke stavbě silnic i jinak. Poukazujeme na příklad na nabídku půjčku 550 milionů Kč státu na práce investiční, učiněnou ÚSP na rok 1933. Dále se podotýká, že touto podporou při a po porodu klesne počet umělých potratů, z většiny

doléčovaných ve veřejných ústavech buď ihned nebo v následcích na náklad těchto institucí a státu, resp. obcí, země a pod., a že se tudíž nebude jeviti podstatný rozdíl zvýšení nákladů buď vůbec neb jen s počátku a ještě v míře co nejmenší. Poznámku, že rodinný domek nepokládá se za majetek, nutno chápati tak, že tento je jednou z existenčních podmínek a není produktivním majetkem. To bylo nutno uvésti v návrhu zákona s ohledem na dosavadní praksi při vymáhání léčebného za účty ve veřejných ústavech.

K § 3 není třeba poznámek, ježto stanoví logickou nutnost, aby příspěvky byly vypláceny předem, dále kým mají býti vypláceny, neboť by jinak tyto podpory ztrácely svého významu a praktické ceny.

K § 4 nutno podotknouti, že za dnešních dnů je pravidlem, že žena těhotná jako méněcenná pracovní síla je bezdůvodně propouštěná z práce, nejen ve službách soukromých, ale i veřejných, zemských a státních. Tím ztrácí finanční předpoklady, za kterých se svobodně rozhodla pro mateřství. Snižuje se tak podstatně její životní úroveň a je ohrožen její klidný průběh mateřství, život její i dítěte. Je tudíž dle svrchu uvedené zásady samozřejmým ustanovením tohoto paragrafu, avšak rozšiřuje se tím, že s ohledem na její stav má těhotná (je tu myšlen hlavně vyšší stupeň těhotenství) právo na přidělení práce, jaká odpovídá jejímu zdravotnímu a tělesnému stavu. Jedná se tu hlavně o to, aby těhotná nebyla pracovním výkonem (zvedáním těžkých břemen, prudkými pohyby a pod. ) zbytečně vystavována nebezpečí úrazu pokročilého těhotenství a z toho plynoucím potratem, předčasným porodem nebo dokonce odumřením dítěte. V druhém odstavci není zúmyslně doba nemocenské dovolené stanovena přesně, neboť stav každé těhotné může býti individuelně různý a vyžaduje dle posudku odborného lékaře různé doby této dovolené. Jestliže některá žena je schopna beze škody vykonávati do poslední hodiny před porodem svoji práci, je na druhé straně značné procento žen, kde stav těhotenský je různými komplikacemi ztížen do té míry, že nedovoluje jakékoliv, i

lehké zaměstnání vůbec, delší dobu před porodem (srdeční vady, nervosy, otoky nohou, hydramnion atd. ). Zůstává tedy povinnost této nemocenské dovolené a její trvání úkolem odborného lékaře, jemuž se musí zákonem stanovené, podporou povinné instituce podrobiti.

K § 5. Snahy odborných lékařů již po léta nesou se k tomu, aby zdokonalily a uvedly do oběhu prostředky, chránící ženu před nežádoucím těhotenstvím. Lékaři nemohou doporučovati úplnou abstinenci pohlavního života hlavně v manželství, neboť jsou jim známy všechny škodlivé následky jak na tělesné, tak na nervové soustavě obojího pohlaví. Právě tak musí se postaviti proti praktikované přerušené souloži, jevící tytéž následky. Proto kombinují ochranu chemickými prostředky a vynalezli a používají různá pessaria (hubky, gumové, kovové a z jiných látek vyrobené pessary), preservativy pro muže, ač tyto sloužily původně před nákazou pohlavními chorobami. Proti některým bylý vzneseny oprávněné námitky škodlivosti a také byly ze seriosních ordinací vyřazeny, avšak zbývá jich sdostatek neškodných, jmenovitě tehdy, jsou-li ordinovány a zaváděny zkušeným odborníkem. Druhá námitka, že ochrana není stoprocentní, je rovněž pravdivou. Avšak je jisto z prakse, že pravděpodobnost ochrany je 95% a že se dá na 100% zvýšit vhodnou kombinací. Jiné námitky, u nás snad vznesené, nutno odmítnouti, ježto neúspěchy byly zaviněny nevhodným a nesprávným použitím, prostředky byly ordinovány a zaváděny většinou neodborníky, porodními asistentkami, které si tímto zařídily vedlejší výnosnou živnost. Naproti tomu dobré zkušenosti odborníků tradují se většinou ústně a neobjevují se u nás dosud v literatuře odborné, hlavně z nedostatku času pro literární a statistickou činnost. Tu mohou přinésti jedině jasný obraz rozsáhlé poradny po vzoru cizích států, řádně a odborně vedené, s přesnými statistickými záznamy o ošetřovaných ženách. Neznalost v tomto směru a náklad na prostředky i jich zavádění brání nemajetným, chudým ženám, aby byly účastny jejich dobrodiní. Proto žádá se

v osnově zřízení podobných poraden, jaké již po léta jsou v činnosti v Anglii, Francii, Německu, Švýcarech a pod. nákladem státu. Podmínkou je, aby byly řádně vybaveny a odborně vedeny odborníky-lékaři. Zároveň se stanoví způsob a okruh jejich činnosti, jakož i úhrada provozovacích nákladů. Podotýkáme, že důležitým bodem činnosti poraden bude regulace porodů po stránce eugenické i všeobecně zdravotně sociální. Má-li žena zásadně svobodné právo rozhodnouti se pro mateřství, musí míti bezpodmínečně svobodu dáti si těhotenství přerušit odborným lékařem beztrestně. Tímto ustanovením § 6 dostáváme se k zásadním důsledkům předchozích paragrafů. Již v úvodníku bylo poukázáno na to, že tato prakse je běžnou i za dnešního stavu zákona pro nemajetné vrstvy obyvatelstva, které si mohou vlastními prostředky zaplatiti výkon u odborníka a ošetřeni v soukromém ústavě. Na druhé straně nemajetné ženy jsou krutě postiženy jednak nemožností ochrany před těhotenstvím, jednak nemožností odborného přerušení. Proto větší procento přerušení deje se neodborně, laicky a tím vystaveny jsou ženy cele stupnici lehčích i těžších následků, včetně smrti.

K námitkám proti svobodě žen, které se objevily hlavně v poslední době a jsou kryty mnohdy jmény autorit, máme doklady, že hlavně praktikující lékaři i ti, kteří snad formálně z jiných a osobních důvodů mlčky zastávají stanovisko negativní, jsou v nitru přesvědčeni - a jich většina otevřeně hájí správnost stanoviska úplné beztrestnosti a volnosti ženy v této otázce. Někteří z obavy před poklesem výnosu své potratové prakse mlčí.

Návrh jest si vědom, že i odborné přerušení těhotenství, zejména ve čtvrtém a vyšších měsících, není výkonem pro ženu indiferentním nebo neškodným. Vzaty jsou v úvahu všechny námitky zdravotní i zkušenosti ze Svazu sovětských socialistických republik; než podotknouti dlužno, že všechny vědecké práce (v poslední době na příklad článek dr. A. Mayera z Tübingen v »Zentralblatt für Gynekologie« - »Ueber die russische Erfahrung

mit der Lokalisierung des Aborts«) mají za podklad mnoho statistik a prací těch vědeckých pracovníků, kteří jsou politickými odpůrci a tudíž své práce zabarvují tendenčně. I z jiných oborů víme, jak často vědecké publikace a závěry ukázaly se při seriosním zkontrolování falešnými a i uměle falešně konstruovanými. Je nesporné, že následky okamžité i pozdní jsou při odborném provedení výkonu podstatně sníženy, než jak se jeví dnes a s těmi se polemisuje proti, kdy výkon je prováděn fušersky, bez nejprimitivnějších znalostí anatomických i technických (asepse atd. ). Námitka trvalé neplodnosti dá se snadno vyvrátiti poznáním, že jsou ženy, které prodělaly ve svém životě 5 i více - až 40 - potratů neodborně provedených a přece nestaly se sterilními. Dle statistiky docenta dr. Hechta ve zmíněné již přednášce bylo z 305 dělnických žen

9, které potratily 7krát, 8, » » 8krát,

7, » » 9krát,

8, » » lOkrát, 6, » » llkrát, 4, » » 12krát,

2, » » 13krát, l, » », 14krát, l, » » 17krát, 1, » » 18krát, l, » » 19krát, l, » » 20krát,

3, » » 22krát(!).

K tomu sluší podotknouti, že tyto ženy měly 3 i více živých dětí, nebo pětkrát i častěji rodily. Kde je tedy ta obávaná sterilita? A - zdůrazňujeme (!) při neodborném provedení. A bude tato trvalá sterilita závadou u žen, které již častěji porodily a mají více živých dětí, čímž je dán i dostatečný důvod sociální, aby nebyly povinny déle rodit? Bylo by lehké získat přesný statistický materiál. Nechť je dána státem beztrestnost pro pravdivé a upřímné přiznání všech žen v potřebně vybavených statistických dotaznících a statistický úřad bude míti brzy ten nejjasnější a úplný obraz k disposici. Odborné provedení neznamená pouhý výkon, tu se požaduje kontrola výsledků i stavu ženy po provedení, případně léčení mo-

žných následků v začátcích. Dnešní morbidita je dána hlavně neodborným provedením bez další kontroly, dále pak rozšířením pohlavních chorob, nedostatečným prováděním zákona o jejich potírání, konečně pak i nedostatečnou péči o ženy chudé při porodu. Tu jsou dány předem choroby děložní (záněty a jiné), jež se později přičítají na vrub provedenému přerušení těhotenství. Jestliže odpůrci poukazují na zkušenosti z SSSR nutno odpověděti, že místní poměry předpokládaly rozsáhlou a prudkou destrukci starého systému, takže dosavadní výsledky nově a těžce vytvořené konstrukce není možno, dnes ještě kriticky objektivně posoudit. Příklad švýcarský z roku 1874, třeba se poukazovalo na malou rozsáhlost ženevského kantonu, mluví jasně pro zásady, navržené osnovy i v otázce obavy o populaci. Než i v SSSR jeví se dle statistiky Společnosti Národů vzrůst populace (A. Z. ze dne 2. srpna 1932). Od roku 1930 zvýšil se počet obyvatelstva v Evropě o 8 milionů a z toho připadá na SSSR 7 milionů. Odpůrci mluví též o nebezpečí mravním. Již z předchozího je jasno, že tento důvod padá. Než pro důkladnost rekapitulujeme: asi 500. 000 potratů ročně se dnes již provádí. Udáno je průměrné 800 a trestáno asi 168 většinou dělnic, žen dělníka, služebnic a pod. To je mravné? A uvolnění pohlavní zdrženlivosti? Nevíme, zda se tato ještě více může Uvolnit v zámožných vrstvách, kde není dnes vůbec obav z trestnosti nebo z následků?

Jestli pak tvrdí někteří lékaři, že výkon není ve smyslu ideí a učení lékařského, pak jsou na omylu, neboť posláním lékaře je bránit nemoci a zlu, tudíž v tomto případě býti nápomocným v boji proti fušerství a jeho následkům; býti nápomocným v boji proti bídě a jí provázejícím nemocem matek a dětí vrstev sociálně slabých.

Par. 7 ustanovuje detailně jakým způsobem má býti provedeno přerušení těhotenství u žen nemajetných. O majetných zmiňovati se netřeba, jelikož - jako při jiných chorobách - opatří se provedení a ošetření z vlastních prostředků. Pochopitelné dána je přednost provedení ústavnímu, avšak k odstranění možných pře-

kážek má chudá žena možnost žádati přerušeni těhotenství lékařem i mimo ústav. Současně stanoví se přesně i nositelé nákladů s výkonem spojených. Pokud se týče nemocenských pojišťoven, zdůrazňujeme znovu, že náklad jejich jinak nestoupne, ježto odpadne na druhé straně ošetřování žen ambulantně i v ústavech z důsledků dnes fušersky prováděných potratů.

V odst. 4 je zdůrazněno zásadní nazírání na přerušení těhotenství jako na každou jinou nezaviněnou nemoc. Současně zdůrazněn je nárok členek pojišťoven na dávky stejné jako při porodu.

Par. 8 jasně vyslovuje ideu celé osnovy. Zabránit fušerským potratům a jich hrozným následkům jmenovitě ve vrstvách sociálně slabých. Proto je také navržena výše trestu za každý neodborný výkon. Vyšší tresty pak pro případ, kde vzniká nebezpečí vinou neodborného výkonu pro zdraví či život, odůvodněny jsou srovnáním s jinými zákony tohoto státu. Již v odůvodnění § 6 bylo zdůrazněno, že i při odborném provedení výkonu přerušení těhotenství v době od čtvrtého měsíce je výkonem závažnějším než do třetího měsíce. Proto je v § 9 zdůrazněna nutnost provedení jedině odborníkem v ústavě. Na toho, kdo by nešetřil tohoto předpisu, vztahuje se trest předchozího paragrafu.

K tomuto ustanovení nutí zkušenost, získaná ve státech s uzákoněným volným přerušením těhotenství. Při větším materiálu ukázalo se lékařům, že přerušení těhotenství po třetím měsíci není výkonem tak jednoduchým, jak se zdálo z dřívějšího malého materiálu. Ukázala se často nutnost přikročiti k operativním výkonům vážného rázu, aby děloha mohla býti vyprázdněna.

Z dosavadních zkušeností i z ustanovení paragrafů předchozích plyne obava, že by zaměstnavatel, nebo kdokoliv jiný, ve svém osobním zájmu, mohl nějakým způsobem omezovat ženu ve svobodném rozhodnutí pro mateřství. Proto ustanovuje návrh na lakové jednání příslušné tresty a ukládá náhradu škody i ušlého výdělku, trestním činem vzešlých.

V zájmu spravedlnosti je pochopitelno ustanovení § 11 o beztrestnosti pro případy přerušení těhotenství, které se staly již před platností tohoto zákona.

Paragraf 12 vztahuje se k vědecky prokázané skutečnosti, že u mnohých žen těhotenství a porod vyvolává takové poruchy duševního stavu, že není je možno činiti zodpovědnými za usmrcení nebo těžké poranění dítěte. Je zároveň spravedlivé vzíti v úvahu i takový mimořádný duševní stav, který může býti vyvolán poměry sociálními nebo zdravotními. Je rovněž pochopitelné, že v průběhu těhotenství mohly se sociální poměry (i zdravotní) do té míry změnit, že kontrastují ostře s původním rozhodnutím pro mateřství a jsou schopny porušit duševní stav na tolik, že žena není za své jednání zodpovědná.

Paragraf 13 stanoví výši trestu pro usmrcení nebo těžké zranění dítěte při porodu, je-li vyloučen mimořádný duševní stav. Z celé osnovy je vidno, že trestné případy omezeny jsou na minimum, kde ochrana mateřství a tím i populace vyžaduje ostrého potrestání škůdce, ať je jím matka sama nebo osoba druhá, proto stanoví § 14 vyloučení jakéhokoliv zmírnění trestu a tím spíše podmínečné odsouzení.

Podle dnešního stavu je jasno, že jsou přímo určitá centra pro přerušování těhotenství a jiné podobné trestné činy, která z těžké situace žen těží a případně i nepřímým nátlakem mohla by v budoucnosti obcházet ustanovení zákona ze ziskuchtivosti. Tomu návrh čelí stanovením zvýšených trestů dle okolnosti jednání a jmenovitě pocitu jeho nečestnosti. Výlohy, které z provedení tohoto zákona vzniknou, odhadujeme:

1. Z výbavného po 100 Kč pro každý případ porodu členkám soc. pojišťoven, jichž počet odhadujeme na 20, 000 ročních případů. Náklad 2 miliony Kč mohou ústředny soc. pojišťoven z vlastních miliardových reserv bez zvýšení příspěvků členských hradit.

2. Z vyživovacího příspěvku 5 Kč denně po 90 dnů pro každý případ porodu ženám nepojištěným a nemajetným, jichž

počet odhadujeme na 150. 000 případů ročně. Pro případ 450 Kč činí 67. 500 tisíc Kč. K tomu výbavné po 100 Kč pro každý případ činí 15 milionů Kč, nebo-li celkem 82, 500. 000 Kč. Obnos ten vyplatily by okresní úřady ženám na účet státu. Náklady buďtež zařazeny do rozpočtu ministerstva sociální péče a uhrazeny zavedením účelové daně zvláštní, postihující osoby s ročním příjmem vyšším než 50. 000 Kč.

3. Z výloh hospitalisace uvolněného potratu. V tomto směru muselo by ročně odhadnutých asi 400. 000 potratů býti opatřeno ještě asi 8000 lůžek k dosavadnímu počtu 30. 000 postelí, již v nemocnici zřízených, protože tyto jsou ustavičně přeplněny a nemohou pro zmíněný úkol přicházeti v úvahu.

Z břemen, vzniklých převzetím výloh spojených s vyhnáním plodu nositeli soc. pojištění a státem. Tato břemena jsou hojně kryta odpadem nesčetných chronických onemocnění následkem nynějšího

neodborného vyhnání plodu a zatěžujících v konečných důsledcích nemocenské i soc. pojišťovny a stát, nehledě k osobním ztrátám nešťastných žen samých (desetitisíce úmrtí a zmrzačení ročně).

Z nákladů na sexuální poradny, jež by opět byly kryty omezením potratů, které by se staly zbytečnými.

Náklady státu, odhadnuté na 100 milionů Kč ročně byly by kryty zdaněním potratů bohatých žen, neboť není důvodů, aby právě tyto měly výhody ze zákonného uvolnění vyhnání plodu. Tímto uvolněním snížily by se náklady pro ženy bohaté, neboť i pro ně by klesly ceny placení za vyhnání plodu a je proto důvodné, aby část těchto úspor byla odejmuta ve prospěch žen chudých. Kdyby daň na jeden potrat bohaté ženy činila 1000 Kč, vynesla by při odhadnutých 100. 000 případů 100 milionů Kč ročně. Placení muselo by ovšem býti vynuceno přísnou kontrolou v sanatoriích a u gynekologických praktiků.

Po stránce formální navrhujeme, aby návrh byl přikázán výboru ústavněprávnímu, sociálně-politickému a rozpočtovému k projednání do jednoho měsíce.

V Praze dne 13. února 1933.

Hodinová-Spurná, Čižinská, Kuhn,

Dvořák, Hadek, Höhnel, Hrubý, Šťourač, Babel, Steiner, Kubač, Kopecký, Sliwka,

Vallo, Török, K. Procházka, Juran, Novotný, Tyll, Russ, Gottwald, dr. Stern,

Štětka, Krosnář, J. Svoboda, Hruška, Kliment, Zápotocký.