Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.
III. volební období.
7. zasedání.
2163.
Odpovědi:
I. min. financí na interp. posl. Remeše a soudruhů o poškozování držitelů slosovatelných zástavních listů peněžními ústavy, k vydávání zúročitelných zástavních listů oprávněnými (tisk 2011/IV),
II. min. financí na interp. posl. Seidla, Chalupy, Bendy a soudruhů o obsazování volných systemisovaných míst ve službách kancelářských v obvodu zemského finančního ředitelství v Praze (tisk 1989/III),
III. předsedy vlády, min. zemědělství, min. obchodu, min. financí a min. soc. péče, na interp. posl. Koudelky, inž. Nečase, Biňovce, Bečko a soudruhů o libovolném rušeni cukrovarských podniků cukerním kartelem (tisk 1461/VI),
IV. min. financí na interp. posl. dra Patejdla a druhů o pití denaturovaného lihu v Podkarpatské Rusi (tisk 2011/X),
V. min. vnitra na interp. posl. J. Svobody a soudr. o případu Josefa Sedláka ze Kbel (tisk 2042/IX),
VI. min. spravedlnosti na interp. posl. Zápotockého, Krosnáře a soudr. o konfiskaci brožury "Kdo rabuje kapsy vesnickému lidu", vydané nákladem časopisu "Odboj pracujícího venkova" v Praze v Hoffmannově tiskárně (tisk 2104/I),
VII. vlády na interp. posl. Dubického, dra Staňka, Mašaty, Berana a druhů o postupu církevních úřadů při provádění jazykového zákona (tisk 1613/VI),
VIII. mm. financí na interp. posl. Remeše a soudr. o praksi při provádění zákona o 1/2%ním paušálním poplatku ze služebních smluv, dále o domovní dani z farních a klášterních budov a o státním příspěvku ke kongrui (tisk 2011/V),
IX. min. vnitra na interp. posl. Srby, Váchy a soudr. ve věci přizpůsobení se "Spořitelny města Poličky" zákonu čís. 302/1920 Sb. z. a n. (tisk 2035/I),
X. vlády na interp. posl. dra Staňka, Mašaty, Berana, Bečáka, Navrátila, Šamalíka, Špačka a druhů o náhradě členům Svazu válečných poškozenou v Olomouci za pohledávky z válečných úkonů, válečných dodávek a za válečné škody (tisk 1780/IV),
XI. min. financí a min. průmyslu, obchodu a živností na interp. posl. Stejskala, Hynka a druhů o znemožňování dovozu textilních surovin (tisk 2042/XVIII),
XII. min. spravedlnosti a financí na interp. posl. Hrušky, Štětky, Krosnáře, Novotného a soudruhů o zpronevěření peněz státními úřady (tisk 2042/XI).
2163/I.
Odpověď
ministra financí
na Interpelaci poslance Remeše a soudruhů
o poškozování držitelů slosovatelných zástavních listů peněžními ústavy, k vydávání zúročitelných zástavních listů oprávněnými (tisk 201 l/IV).
Zástavní listy vydané našimi peněžními ústavy umořují se trojím způsobem:
1. bud že je ústavy samy ze splacovacích fondů na volném trhu nakupují pod jmenovitou hodnotou;
2. buď že jimi dlužníci splácejí své dluhy;
3. anebo že je ústavy slosují.
U zástavních listů, jejichž kursy jsou pod jmenovitou hodnotou, bývají způsoby uvedené pod č. 1. a 2. pravidlem, takže ku slosování dochází jen zřídka. Zástavních listů s přesným dnem splatnosti naše peněžní ústavy nevydávají. Čísla a série slosovaných zástavních listů uveřejňuji peněžní ústavy po každém slosování v úředním listě, připojujíce seznamy zástavních listů slosovaných při všech dřívějších slosováních, které ještě nebyly předloženy k výplatě. Kromě toho ústavy vyvěšuji tažební listiny ve svých úřadovnách a zasílají je z vlastního popudu bankám a jiným peněžním ústavům, které působí jako jejich platebny, dále všem známým majitelům zástavních listů a na požádání každému. Přes tato opatření se ovšem stává, že některý slosovaný zástavní list není včas předložen k výplatě splatné jistiny, v kterémžto případě původní její zúročení sice přestává, avšak emisní ústavy po určité době poskytují přece jakýsi úrok z nevybraně jistiny; tak na př. poskytuji Hypoteční banka Česká a Hypoteční a Zemědělská banka moravská z nevybraných peněz za tři měsíce po splatnosti prvá 21/2%, druhá 3% úrok, Ústav zástavních listů první moravské spořitelny poskytuje po půl roce po splatnosti jistiny 2%, Ustav zástavních listů Spořitelny České po jednom roce 21/2% úrok, Hypoteční ústav mést. spoř. Pražské ukládá kapitálové splatnosti za půl roku po splatnosti pro vlastníka na úrok u Městské spořitelny Pražské a Slezský pozemkový a komunální úvěrní ústav v Opavě úrokuje kapitálové splatnosti ze slosovaných zástavních listů dále touže sazbou, na kterou zněly zástavní listy, sráží však z nich 2% depositní poplatek ročně. Tento postup odůvodňují ústavy tím, že musí míti v době splatnosti slosovaných zástavních listů a ještě delší čas po něm potřebný kapitál na výplatu připraven a že jim tudíž ničeho nenese. Zisk plynoucí emisním ústavům z opožděného předkládáni slo-
sování zástavních listů k výplatě není tudíž značný již proto, poněvadž ani také podle toho, co bylo napřed řečeno, neběží o značné sumy, které u ústavů zůstávají ležeti buď zcela bezúročně nebo na úrok poměrně nízký. Tak na př. bylo u Hypoteční banky České dne 15. listopadu 1932 slosovaných a k výplatě nepředložených zástavních listů ve jmenovité hodnotě 1, 342. 100 Kč, což při celkové emisi za 1. 650, 232. 500 Kč činilo pouhých 0. 0813%.
Jest vůbec pochybno, zda jest nutno, aby byl omeškaný majitel slosovaného zástavního listu na úkor emisních ústavů, které jsou většinou nevýdělečnými, obecně prospěšnými ústavy, proti následkům vlastního omeškání zvlášť chráněn. Kromě výše uvedených publikačních opatření prováděných emisními ústavy samými má majitel zástavních listů dosti prostředků zabrániti tomu, aby k omeškání nedošlo, anebo aby následky omeškání nenesl. Může na př. zástavní listy dáti do bezplatné úschovy a správy u emisního ústavu samého, anebo za mírný poplatek ke kterékoli bance, čímž se vyhne nepříznivým následkům omeškání. Může čas od času u emisního ústavu nebo u kterékoliv banky nahlédnouti do úředních tažebních listin zejména při inkasu kuponů, může kupony předkládané k inkasu opatřiti svou adresou, načež jej emisní ústav upozorní, že jeho papír byl slosován.
Není tudíž po mém náhledu důvodu, aby byla činěna ještě jiná opatření k ochraně omeškaných majitelů slosovaných zástavních listů. O nějakých podstatných ziscích plynoucích emisním ústavům z omeškání majitelů zástavních listů nelze podle toho, co bylo výše řečeno, vážně mluviti. Ostatně tyto nepatrné zisky, jsou-li vůbec jaké, plynou ústavům obecně prospěšným k posílení ztrátových fondů, tudíž k dobru veřejnosti.
V Praze dne 12. ledna 1933.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2163/II.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců Františka Seidla,
Rudolfa Chalupy, Ferdinanda Bendy
a soudruhů
o obsazováni volných systemisovaných míst ve službách kancelářských v obvodu zemského finančního ředitelství v Praze (tisk 1989/III).
Se svolením ministerstva financí vypsalo zemské finanční ředitelství v Praze veřejnou soutěž
na obsazení volných systemisovaných služebních míst v 7. platové stupnici v osobním stavu kancelářských úředníků pro obvod zemského finančního ředitelství v Praze a místa ta (celkem 19) byla již se zmocněním ministerstva financí dnem 31. prosince 1932 propůjčena.
K námitkám interpelace proti způsobu vypsání této soutěže zemským finančním ředitelstvím v Praze nutno uvésti toto:
Ježto při obsazováni volných systemisovaných služebních míst kancelářských úředníků v 7. platové stupnici jde o ustanovení v novém služebním poměru (o prvé ustanovení úředníkem), je úřad propůjčující tato služební místa nejen oprávněn, nýbrž i povinen vyžadovati všechny příslušné doklady a podle nich zkoumati, zda vyhovuje uchazeč předepsaným podmínkám pro ustanovení úředníkem.
Zejména je třeba vyššího vzdělání pro ustanovení úředníkem (§ 4 P. Z. ) než pro ustanovení kancelářským pomocníkem (§ 7 vl. nař. č. 113/26 Sb. z. a n. ). Ale též ostatní doklady je třeba přezkoumati, neboť doklady předložené v dřívějším služebním poměru (v kancelářské pomocné službě) jsou namnoze staršího data a neodpovídají již namnoze nynějším poměrům a předpisům; a skutečně byly v nich při předloženi dokladů nových konstatovány různé závady.
Ostatně při soutěžích mohou přijití v úvahu nejen uchazeči z řad kancelářských oficiantů, nýbrž i uchazeči jiní: úředníci již ustanovení, úředníci na dovolené s čekatelným nebo na dočasném odpočinku (§ 7 odst. 7 P. Z. ), zejména pak i zaměstnanci z jiných resortů; a tu je nezbytně třeba požadovati všechny příslušné osobní doklady.
Přesný počet volných služebních míst, jež je zamýšleno obsaditi, lze stěží v době vypsání soutěže uvésti, nejvýše bylo by možno uvésti jej jen přibližně; zejména v dnešní době, kdy často těžká situace státní pokladny oddaluje propůjčení vypsaných služebních míst.
A proto také nelze hned při vypsání hromadné soutěže přesně sděliti, u kterých úřadů, resp. v kterých městech se místa obsadí.
Ostatně služební místa neuvolňují se jen v 7. platově stupnici, nýbrž per successum i z platových stupnic vyšších. Proto nelze rozhodnouti již při vypsání soutěže, které z uprázdněných stanic mají býti kandidáty nejdříve obsazeny, resp. kam mají býti nově jmenovaní přiděleni.
Pozdější stanovení služebního působiště děje se pak v rámci celkových personálních dislokací; je proto mnohem snadnější a může při něm s daleko větší měrou býti přihlíženo při plném zachování služebních zájmů k osobním a rodinným poměrům každého jednotlivce, jež jsou v těchto případech v rámci ustanovení § 67 služ. pragmatiky respektovány.
Ježto v těchto případech propůjčení služebního místa, resp. s ním případně související přesázka děje se na žádost příslušných uchazečů, odpovídá jen platným předpisům, že i případná přesázka děje se na vlastní útraty uchazečovy.
Hledíc k vylíčenému nelze tvrditi, že by šlo o nějaký nový úsporný systém namířený proti nejhůře placeným zaměstnancům, jak tvrdí interpelace, nýbrž lze tvrditi naopak, že těmto platným předpisům plně vyhovující způsob vypsání soutěže je prospěšným nejen zájmům služebním, nýbrž též zájmům samotných uchazečů.
To vidno pak zejména z okolnosti, že proti postupu zemského finančního ředitelství v Praze nebylo z řad jeho zaměstnanců kancelářské služby vůbec stížnosti.
Není tudíž nutno činiti opatření interpelací žádaná.
V Praze dne 24. ledna 1933.
Ministr financi: Dr. Trapl, v. r.
2163/III.
Odpověď
předsedy vlády, ministra zemědělství,
ministra obchodu,
ministra financí a ministra sociální péče
na interpelaci poslanců Jana Koudelky,
inž. J. Nečase, Františka Biňovce,
J. Bečko a soudruhů
o libovolném rušení cukrovarských
podniků cukerním kartelem
(tisk 1461/VI).
Přistoupení Československa k Chadbournovu plánu, který byl u nás přijat bez jakéhokoliv státního zásahu, vedle očekávaných příznivých účinků na ceny suroviny i produktu z ní vyráběného, vyžádalo si ode všech složek cukerní výroby určité oběti.
Likvidaci některých závodů provedly v prvé řadě cukrovarské koncerny, které převedením řepy ze zrušeného cukrovaru do jiného svého závodu si zmenšily režii spojenou se zpracováním řepy. Jiným závodům, nenáležejícím k žádnému koncernu, zbylo po nastalých redukcích řepného osevu tak malé množství řepy, že provoz jejich se stal nemožným a muselo dojíti k zastavení provozu. Ke zrušování podniků došlo kromě tří
případů pouze z vlastního rozhodnutí jich majitelů, tedy bez ingerence organisace průmyslu cukrovarnického, jež také žádného plánu pro zrušení cukrovarů nevypracovala. Účelem organisace průmyslu cukrovannického jest naopak za dnešních nepříznivých poměrů udržeti řepnou a cukerní výrobu.
Jak se poměry v průmyslu cukrovarnickém vyvinou v budoucnosti, nelze předvídati. Závisí to na vývoji světové situace cukerní. Podaří-li se uskutečniti cíle, ke kterým směřuje mezinárodní dohoda cukerní, zjedná-li se rovnováha mezi světovou výrobou a spotřebou, a spotřebují-li se nahromaděné přebytečně zásoby, pak lze počítati opětně s postupným zvyšováním výroby.
Koncentrace cukrovarnické výroby jest stále sledována vzhledem k zatížení, které působí státní pokladně výdaje na podporování nezaměstnaných.
Úřady majíce zájem na tom, aby počet nezaměstnaných nebyl bezdůvodně rozmnožován, navázaly jednání s vedením ohrožených cukrovarnických závodů a konaly porady za tím čelem, aby k zastavení cukerní výroby nedošlo. Tam, kde není naděje na udržení výroby, jest dbáno toho, aby zaměstnancům podniku byly zachovány různé výhody (naturální byt atd. ). Stálým zaměstnancům zrušeného závodu poskytují kolektivní smlouvy nárok na odškodné, nejsou-li převedeni do jiného závodu. Propuštění zaměstnanci mohou také za podmínek zákona č. 267/1921, resp. č. 74/1930 Sb. z. a n. uplatňovati nárok na státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti a mohou participovati na přídělu poukázek ze státní stravovací akce.
V návrhu vypracovaném ministerstvem sociální péče na vydání zákona o zprostředkováni práce pomýšlí se též na stanovení povinnosti zaměstnavatelů hlásiti omezení nebo zastavení výroby, aby státní správa měla možnost předejíti neodůvodněnému propouštění zaměstnanců.
V Praze dne 6. prosince 1932.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
Ministr zemědělství: Dr. Hodža, v. r.
Ministr obchodu: Dr. Matoušek, v. r.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.
2163/IV.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dra Patejdla a druhů
o pití denaturovaného lihu v Podkarpat-
ské Rusi (tisk 2011/X).
Požívání denaturovaného lihu je známým sociálním i mravním zlem, které je rozšířeno hlavně ve východních částech republiky. Min. financi věnuje tomuto zjevu bedlivou pozornost a snažilo se již několikráte docíliti nápravy vhodnou změnou denaturačního prostředku přidávaného k lihu. Zejména v roce 1927 byl podstatně pozměněn denaturační prostředek. Změna tato dosáhla však svého účelu jen neúplně, neboť zkušenost ukázala, že postupem doby si lidský organismus zvyknu
i na pozměněný denaturační prostředek v lihu, zvláště když denaturovaný líh, přicházející do nejširších kruhů spotřebitelských, nesmí býti jedovatý, ba ani nesmí šířiti při spalování přílišný zápach, který - i když by přímo neohrožoval zdraví upotřebitelů - znemožňoval by jim účelně použiti denaturovaného lihu.
Ministerstvo financí stále bedlivě sleduje veškeré pokusy u nás i v jiných státech, směřující k sestavě nejvhodnějšího denaturačního prostředku k lihu. Dlužno však přiznati, že při dnešních technických znalostech nelze sestaviti denaturační prostředek, který by absolutně znemožnil zneužívání jím denaturovaného lihu. Jediný způsob, omezující co nejvíce pití denaturovaného lihu, je časté měněni složeni denaturačního prostředku.
Finanční správa vedle toho ještě provádí podle platných předpisu důraznou kontrolu denaturovaného lihu, při čemž je hleděno hlavně k tomu, aby z krajů, kde pití denaturovaného lihu není rozšířeno, nebyl denaturovaný líh převážen do krajů značně zamořených uvedeným zlem. Nemůže býti sporu o tom, že používání denaturovaného lihu k účelům pitným účinně může býti potlačeno jen soustavnou výchovou a poučováním lidu.
V Praze dne 13. ledna 1933.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2163/V.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Josefa Svobody a soudruhů
o případu Josefa Sedláka ze Kbel (tisk 2042/IX).
hne 20. října 1932 (nikoli dne 21. října) byla stráž bezpečnosti při rozptylováni demonstrantů na Havlíčkově náměstí v Praze II. těmito napadena, při čemž byl strážník Josef Tůma povalen na zem. Tu se na strážníka Tůmu vrhl Josef Sedlák a počal ho bezohledně tlouci po těle i obličeji. Současně kopal Emil Šíp strážníka Tůmu a nohou mu zasadil ránu do obličeje. Oba pachatelé byli proto zatčeni. Sedlák se předvedení vzpíral a popuzoval demonstranty k útokům proti stráži, takže bylo nutno předvésti ho násilím. Po výslechu na okresním policejním komisařství byl Sedlák dopraven na policejní ředitelství a odtud dodán do soudní vazby a učiněno na něho, právě tak jako na Šípa, trestní oznámeni pro zločin veřejného násilí.
Údaje, že policejní orgány Sedláka ztýraly a jemu nadávaly, nezakládají se na pravdě, jak konaným šetřením bylo nade vší pochybnost zjištěno, což potvrzuje též výsledek policejní zdravotní prohlídky, při níž na Sedlákovi neshledány žádné stopy po zranění. Rovněž údaje o špatném nakládání se Šípem a Povolným policejními orgány neodpovídají skutečností.
Není tudíž důvodu k žádanému opatření.
V Praze dne 11. ledna 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2163/VI.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Zápotockého, Krosnáře a soudruhů
o konfiskaci brožury »Kdo rabuje kapsy vesnickému lidu«, vydané nákladem časopisu »Odboj pracujícího venkova« v Praze v Hoffmannově tiskárně (tisk 2104/I).
Zabavení v interpelaci uvedených míst z brožury »Kdo rabuje kapsy vesnickému lidu« zaří-
zené státním zastupitelstvím v Praze bylo soudem přezkoumáno a v celém rozsahu potvrzeno. Opravné prostředky nebyly podány.
V Praze dne 19. ledna 1933.
Ministr spravedlnosti: Dr. Melssner, v. r.
2163/VII.
Odpověď
vlády
na Interpelaci poslanců Jana Dubického,
dra Fr. Staňka, Fr. Mašaty, R. Berana
a druhů
o postupu církevních úřadů při prováděni jazykového zákona (tisk 1613/VI).
Vyřizování sporů o užití jazyka, náleží jak interpelace správně podotýká - podle § 7 jazykového zákona na instanční pořad příslušných státních orgánů dohlédacích. Bylo učiněno opatření, aby touto cestou bylo postupováno.
V Praze dne 7. února 1933.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
2163/VIII.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Remeše a soudruhů
O praxi při provádění zákona o ½%ním paušálním poplatku ze služebních smluv, dále o domovní dani z farních a klášterních budov a o státním příspěvku ke kongrui (tisk 2011/V).
Odpověď na interpelaci bude podána, jakmile bude skončeno setření, které v záležitosti pra-
xe při provádění zákona o 1/2%ním paušálním poplatku ze služebních smluv a ve věci státního příspěvku ke kongrui bylo zavedeno.
V Praze dne 28. ledna 1933.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2163/ IX.
Odpověď
ministra vnitra
na Interpelaci poslanců Srby, Váchy a soudruhů
ve věci přizpůsobení se "Spořitelny města
Poličky" zákonu čís. 302/1920 Sb. z. a n.
(tisk 2035/I).
Zákon ze dne 14. dubna 1920, číslo 302 Sb. z. a n. ukládá v § 21. státní správě, aby učinila potřebná opatření z moci úřední, kdyby některá spořitelna, pokud není zaručena obci nebo okresem, se do 5 let od vydání citovaného zákona nepřeměnila na spořitelnu odpovídající tomuto zákonu, nebo se nesloučila s jinou takovou spořitelnou.
Toto ustanovení, použito na případ "Spořitelny města Poličky", která jest zaručena celým jměním osady města Poličky uvnitř hradeb, nelze vykládati v ten smysl, že by státní správa mohla prostě uložiti spořitelně, na jakou spořitelnu se má přeměniti (zda na obecní, okresní, po případě zemskou), nebo s kterou spořitelnou se má sloučiti. Z moci úřední bylo by lze k odstranění protizákonného stavu naříditi pouze likvidaci.
Přes to, že jednání mezi "Spořitelnou města Poličky" a osadou města Poličky uvnitř hradeb s jedné a obcí Poličkou s druhé strany trvá již drahnou dobu a nevedlo dosud k úplné dohodě, nemohlo se ministerstvo vnitra odhodlati: aby sáhlo k tomuto nejzazšímu kroku, poněvadž jde o, ústav spravující přes 60 mil. vkladů a plnící velmi úspěšně své poslání. Likvidace znamenala by vejmi citelný zásah do poměrů chudého horského kraj", čehož nutno se vyvarovati zejména v dnešní hospodářsky svízelné době.
Ostatně jednání mezi zúčastněnými stranami pokročilo v poslední době do té míry, že jest odůvodněna naděje, že bude lze nyní již v krát-
ké době na podkladě dohody přivoditi žádoucí stav.
Ministerstvo vnitra věnuje již od roku 1925 věci plnou pozornost a bude důrazně naléhati na urychlené definitivní uzavření dohody.
V Praze dne 31. ledna 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2163/X.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců dra Fr. Staňka,
Fr. Mašaty, R. Berana, J. Bečáka, Fr.
Navrátila, J. Šamalíka, J. Špačka
a druhů
o náhradě členům Svazu válečných poškozenců v Olomouci za pohledávky z válečných úkonů, válečných dodávek a za válečné škody (tisk 1780/IV).
I. Na programu reparačních jednání v Haagu a v Paříži v letech 1929 a 1930 bylo mimo jiné též určení konečné výše závazků Československa podle mírových smluv. Pro případ, že by placení těchto závazků bylo na Československu požadována v rozsahu, k němuž bylo podle mírových smluv zavázáno, zejména, že by bylo nuceno cokoliv platiti za převzaté státní statky, bylo nutno připraviti seznam škod a požadavků všeho druhu, které by bylo Československo v případě potřeby uplatňovalo, aby docílilo snížení svých závazků a to bez ohledu na to, zda-li k takovémuto postupu byl dán podklad v mírových smlouvách, čili nic.
V tomto připraveném seznamu, podle povahy věci co nejobsáhlejším, byly mezi t. zv. administrativními dluhy zahrnuty i reklamace československých příslušníků z válečných dodávek a úkonů, jak bylo také Svazu sděleno přípisem z 30. prosince 1929, číslo 134. 741/29-19, v interpelaci citovaným. Podotýká se, že administrativní dluhy byly vykázány kumulativně okrouhlou paušální číslicí; proto nelze udati, jaká částka z toho připadá na požadavky členů Svazu válečných poškozenou v Olomouci.
Výsledkem těchto mezinárodních jednání bylo mimo jiné úplné škrtnutí platů za převzaté státní statky všem cessionářským státům; tím odpadla eventualita, pro niž byl seznam připraven.
Výsledky konferencí v Haagu a v Paříži byly předloženy zákonodárným sborům k ústavnímu schválení. Veřejnost byla o jejich obsahu informována z obsáhlých zpráv tisku o parlamentním projednávání dohod, jež byly na jmenovaných konferencích sjednány; úřední vysvětlení byla zájemcům dávána jen na jejich výslovnou žádost, čehož v daném případě nebylo.
Pohledávky československých příslušníků z válečných dodávek a úkonů byly vnitrostátně vyřízeny již zákonem z 9. října 1924, číslo 236 a vládním nařízením ze 4. dubna 1925, číslo 56 Sb. z. a n.
Členům Svazu válečných poškozenců v Olomouci, pokud vyhovovali podmínkám citovaného zákona a jichž nároky bylo lze jako válečné dodávky a úkony v jeho rámci řešiti, dostalo se úplaty v 3% ních dluhopisech.
Válečné škody, které jsou též předmětem interpelace, spadají do akce upravené vládním nařízením ze dne 3. července 1931, číslo 106 Sb. z. a n., o likvidaci škod válečných a některých škod válečných a některých škod popřevratových.
Meziministerská komise podle § 4 tohoto vlád. nař. zřízená projednává přihlášky poškozených členů Svazu zpravidla ihned, jakmile dojdou od zemského úřadu. Nutno ovšem zdůrazniti, že komise naráží při tom na požadavky mnohdy veliké a nedostatečně prokázané, takže teprve zevrubným, šetřením musí býti jejich obsah uveden na pravou míru. Při vyřizováni přihlášek řídí se komise, přihlížejíc zejména k platným zákonům o náhradě za válečné úkony (č. 236/12 ř. z. resp. čl. LXVIII ai 1912), dále k zákonu čís. 236/24 Sb. z. a n., o přejímání pohledávek, zásadou, že v akci podle vlád. nař.. č. 106/31, která je pouze akcí podpůrnou, nemůže býti přiznáno více než by žadatel mohl dostati, kdyby byl jeho požadavek posuzován jako nárok podle zákona o válečných úkonech. Béře tedy, jsou-li ovšem také ostatní předpoklady splněny, za základ svého rozhodování hodnotu, kterou věc dodaná resp. odebraná měla v době škody, a to vzhledem k zákonu č. 236/24 pouze z 50%.
II. Škody ze sporu československo-polského a z konfliktu polsko-ukrajinského nejsou škodami válečnými podle mírových smluv a nemohly býti proto předmětem jednání v Haagu a v Paříži.
Pokud jde o odškodnění ze sporu československo-polského dlužno uvésti, že na podkladě prohlášení polského ministerského předsedy (Grabského a československého ministra zahraničních věci ve Spaa dne 14. července 1920 došlo k rozhodnutí konference velvyslanců z 28. července 1920 o rozdělení Těšínská (číslo 20/1925 Sb. z. a n. ). Oběma súčastněným státům bylo zůstaveno, aby se samy vypořádaly s požadavky svých příslušníků na odškodnění za škody utrpěné v době plebiscitní kampaně. Z tohoto prohlášeni nemohou jednotlivci odvozovati vůči státu nijakých právních nároků. Tyto škody byly již likvidovány, jak již bylo uvedeno v důvodové zprávě k vládnímu nařízení číslo 106/31 Sb. z. a n., kte-
ré bylo i s důvodovou zprávou podle § 3 zákona číslo 337/1920 Sb. z. a n. oběma sněmovnám předloženo. V této likvidační akci dostalo se také některým členům Svazu příspěvku.
Škody způsobené ze sporu polsko-ukrajinského spadají pod vládní nařízeni č. 106/1931 Sb. z. a n. a nemají nejmenší souvislosti s prohlášením polského ministerského předsedy a československého ministra zahraničních věcí v interpelaci uvedeným.
V Praze dne 15. února 1933.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
2163/XI.
Odpověď
ministra financi a ministra průmyslu, obchodu a živnosti
na interpelaci poslanců Josefa Stejskala, J. Hynka a druhů
o znemožňování dovozu textilních surovin (tisk 2042/XVIII).
Podle usneseni vlády ze dne 19. a 22. prosince 1932 bylo vyhláškami ministerstva financí ze dne 20. a 28. prosince 1932, č. j. 149. 968/32 a 152. 957/32, osvobozeno od devisového osvědčení toto zboží:
ex 180 Bavlna surová, mykaná, bílená, barvená, mletá; odpadky: bavlna surová a bavlněné odpadky.
ex 202 Konopí, juta a jiná výslovně nejmenovaná přediva rostlinná, vesměs surové, močené (rosené), třené, vochlované, bílené, barvené a jich odpadky.
220 Vlna surová, praná, česaná, barvená, bílená, mletá a odpadky.
221 Vata z vlny a chlupů (srsti); klobouková vata a kloboukový podsadek (návěj) (oboji jenom polozplstěné, nevalchovaně).
657 Hadry a jiné odpadky atd. Tímto opatřením bylo vyhověno žádostí vznesené ve shora zmíněné interpelaci.
V Praze dne 31. ledna 1933.
Ministr financi: Dr. Trapl, v. r.
Ministr obchodu: Dr. Matoušek, v. r.
2163/XII.
Odpověď
ministrů spravedlnosti a financí
na Interpelaci poslanců Hrušky, Štětky, Krosnáře, Novotného a soudruhů
o zpronevěření peněz státními úřady (tisk 2042/XI).
Interpelace zakládá se na nesprávné informaci o skutkovém a právním stavu. František Malivánek měl dosáhnouti zletilosti 4. října 1932, byl však 26. července 1932 propuštěn z moci otcovské a prohlášen zletilým. Tím nastala povinnost předčasné výplaty sirotčího jmění. Protože sirotci jmění ukládané v hromadných sirotčích pokladnách nemůže ležeti bez užitku, ale musí ho bytí dle zákonných ustanovení upotřebeno tak, aby neslo úrok (k zápůjčkám hypotekárním,
nákupu cenných papírů požívajících sirotčí jistoty a pod. ), stává se, že někdy, zvláště při předčasném skončeni poručenství a když nové vklady nepřirůstají stejnoměrně s výplatami, není okamžitě volné hotovosti k výplatě.
Sirotčí pokladny si proto vzájemně půjčují potřebné hotovosti na výplaty (sirotčí pokladna v Chrudimi má takto u jiných sirotčích pokladen rozpůjčeno kol 300. 000 Kč) a byla by mohla i sirotčí pokladna okresního soudu v Chrudimi peníz potřebný na výplatu takto si opatřiti prostřednictvím presidia vrchního soudu aspoň v době po prohlášení Malivánka zletilým.
K výplatě došlo 5. ledna 1933. K jinému opatření podle toho, co bylo uvedeno, není důvodu.
V Praze dne 25. ledna 1933.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.