Účelem smírčího řízení jest dosáhnouti, aby provinilá strana bez formálního rozhodnutí sporné otázky a aniž by bylo potřebí zakročiti proti ní trestními sankcemi, uznala své pochybení a zavázala se učiniti vše, co jest nutné k odklizení a k odčinění rušivého činu a jeho důsledků (§4, odst. 4., a § 5, odst. 1. ).

Aby strana, proti níž stížnost byla podána, nemařila pokus o smír úmyslným nedostavením se k smírčímu jednání, poskytuje osnova ústřednímu smírčímu orgánu právo donucovati ji k dostavení pořádkovými pokutami (§ 4, odst. 2. a 3. ). Nebylo-li by možno následkem nedostavení se strany věc smírně vyříditi, přikročí ústřední smírčí orgán ke zjištění skutkové podstaty, nač bude strana v písemném předvolání výslovně upozorněna (§4, odst. 3. ).

Náležitosti smíru, který jest soudně vykonatelný, stanoveny jsou v § 4, odst. 5. Smír má pro provinilou stranu příznivý účinek i v oboru procesního práva trestního. V tom případě nemůže totiž býti strana pro tentýž čin stíhána před trestním soudem (§ 4, odst. 6. ). Strana, která se na tuto výhodu odvolává, musela by arciť prokázati, že smír řádně splnila. V tom případě přikročí též ústřední smírčí orgán k zastavení řízení. (§ 4, odst. 6. ) O to, aby jednáním o smír netrpěly procesní zájmy stěžovatelovy, vhodně pečuje ustanovení § 4, odst. 7.

Nevedlo-li, ať již z jakýchkoliv důvodů, jednáni o smír k výsledku anebo neprokáže-li strana, proti níž stížnost byla podána, že smír řádně splnila, dojde ke zjištění skutkové podstaty, t. j. k oficiosnímu vyšetření případu, a ke zjištění objektivní pravdy. Za Mm účelem poskytuje osnova ústřednímu smírčímu orgánu dosti význačná oprávnění, srovnávající se smyslem, účelem a povahou věci (§ 5, odst. 2. až 5. ), jež zasahují i do sféry obchodního tajemství (§ 5, odst. 2.: "ať jsou jakékoli povahy").

Vyšetřovací úkony proved a ústřední smírčí orgán Národní bankou československou neb svým zmocněncem. Kdož tyto úkony provádějí, požívají stejné ochrany a jsou stejně trestně odpovědni jako úředníci státní (§5, odst. 3. ).

Na základě zjištěného materiálu přikročí Ústřední smírčí orgán buď k zastavení řízení (§5, odst. 6. ) aneb k rozhodnutí, kte-

rým se konstatuje porušení peněžnické normy soutěžní (§ 6, odst. 1. ). Rozhodnutí jest odůvodniti a vyznačiti v něm okolnosti, které jsou důležitý pro posouzení tíže zavinění a trestnosti pachatelovy. (§ 6, odst. 1. ). Nad to bude v rozhodnutí uloženo straně, aby zaplatila ústřednímu smírčímu orgánu veškeré útraty jemu vzešlé a nahradila stěžovateli poplatek podle § 4, odst. 1. (§6, odst. 2. ). Proti rozhodnutí smírčího senátu Ústředního smírčího orgánu je přípustno odvolání k širšímu sboru téhož orgánu (§ 6, odst. 3. ).

Pravoplatné rozhodnutí zašle ústřední smírčí orgán se svými spisy místně příslušnému okresnímu úřadu s návrhem na potrestání vinníka (§ 6, odst. 4. ). Ještě v tomto stadiu řízení poskytuje osnova provinilé straně možnost ujíti trestním důsledkům svého jednání, uznaného za porušení peněžnické normy soutěžní, poskytne-li dostatečné zadostiučinění (§6, odst. 5. ).

Okresní úřad provede trestní řízení na základě skutečností, zjištěných ústředním smírčím orgánem, a tento orgán zpraví o svém opatření, jakmile nabude právní moci.

V § 8 jest upraveno řízení, jaké nastává, podal-li stížnost pro porušení peněžnické normy soutěžní někdo jiný než peněžní ústav (podnik, ústředí). Řízení to jest v podstatě stejné jako v případě, když stížnost podal peněžní ústav (podnik, ústředí) až na to, že smírčí řízení tu pochopitelně místa nemá.

V § 9 stanoví se zvláštní předpisy pro soudy v tom případě, že otázka porušení peněžnické normy soutěžní je předmětem civilního sporu neb trestního řízení. Je-li totiž účelným neb nutným provésti šetření podle § 5, odst. 2., může soud z moci úřední aneb na návrh některé strany požádati ústřední smírčí orgán o provedení takového šetření nebo vyžádati si posudek tohoto orgánu o tom, zda-li určitým jednáním byla porušena peněžnická norma soutěžní, útraty s tímto šetřením spojené náležejí, pokud jde o trestní řízení, k útratám řízení, které je povinen hraditi odsouzený. Pokud jde o civilní spory, platí v příčině té povšechné zásady civilního soudního řádu.

V § 10 zmocňuje se vláda upraviti nařízením některé organizační a jiné otázky vztahující se na Poradní sbor ve věcech pe-

něžnictví a na Ústřední smírčí orgán, při čemž ponechává se prozatím v platnosti již napřed zmíněné vládní nařízení č. 30/1928 Sb. z. a n., jednající o složení ústředního smírčího orgánu a o řízení před ním jakožto nařizovací předpis.

V § 11 jsou obsaženy trestní sankce na porušení peněžnických norem soutěžních, zejména i po stránce subjektů trestu podléhajících. Pokud jde zvláště o peněžnické normy soutěžní, týkající se úroků, má § 18 osnovy samostatnou vyšší sazbu trestní.

Účelem § 12 jest zajistiti účinné a nerušené provádění funkcí, jimiž jest ústřední smírčí orgán, pokud se týká Národní banka Československá anebo zmocněnec řečeného orgánu, podle § 5, odst. 2. až 4., pověřen.

V § 13 jsou ustanovení v příčině pokut pořádkových (§ 4, odst. 2. ) a útrat uvedených v § 6, odst. 2., a v § 8, odst. 4., jakož i ustanovení o vymáhání náhrady poplatku zapraveného podle § 4, odst. 1., stranou, která si právem stěžovala.

V § 14 stanovena jest nežalovatelnost výhod získaných z porušení peněžnických norem soutěžních. Účelem tohoto ustanovení jest podepříti trestní sankce a znemožniti provinilé straně, aby se cestou žaloby domáhala těchto výhod. Pokud jde o výhody získané porušením stanovených úrokových sazeb, má § 16, odst. 2., zvláštní civilně-právní ustanovení.

Druhá část osnovy (§§ 15 až 18) zabývá se specielně úpravou úrokové úrovně autoritativním zásahem do vývoje úrokových sazeb.

Náběh k takovému autoritativnímu zásahu stal se u nás vlastně již v t. zv. bankovním zákonu, jehož čl. LIV., odst. 2., zmocňuje vládu, aby po slyšení Poradního sboru ve věcech peněžnictví a bankovní rady Národní banky Československé učinila nařízením opatření k úpravě úrokové úrovně.

Usnesením ministerské rady ze dne 28. července 1932 využila vláda tohoto zákonného zmocnění prozatím jen potud, že skrze ministra financí sdělila Poradnímu sboru jakož i bankovní radě Národní banky Československé, že očekává, že jednání o otázce úpravy úrokové úrovně odpovídající hospodářským poměrům, a to snížením míry úrokové, jež jest hospodářsky nezbytné, bude provedeno s největším urychlením a

že přiměřené snížení bude moci býti cestou dobrovolné dohody provedeno do polovice září 1932, ježto jinak by bylo nutno uvažovati o úpravě v rámci již napřed zmíněného čl. LIV. t. zv. bankovního zákona.

Snaže se vyhověti této výzvě vlády, usnesl se Poradní sbor dne 26. září 1932 po dlouhém, úmorném vyjednáváni mezi zástupci jednotlivých skupin peněžních ústavů na jistém snížení úrokových sazeb ze vkladů jakožto předpokladu pro snížení sazeb úvěrových.

Již v lůně Poradního sboru nebylo sporu o tom, že jeho úsilí o žádoucí zlevnění úvěru nemůže dosáhnouti výsledku za platného právního stavu, který nezaručuje, aby taková úprava měla všeobecnou a právně vynutitelnou závaznost.

Doplniti tento závažný nedostatek, pro který i napřed dotčené zmocnění vlády upraviti úrokové sazby jest ve skutečnosti neúčinné, má za přední úkol tato část osnovy, ustanovujíc v § 16, odst. 2., že jsou neplatná smluvní ustanovení, kterými se dlužník zavazuje platiti více, než je připuštěno v úrokových sazbách (stanovených ať Poradním sborem či vládou), a hrozíc v § 18 administrativními pokutami pro přestupování takto stanovených sazeb.

Autoritativní stanovení úrokových sazeb vládou jest myšleno jen jako prostředek podpůrný a prostředek mimořádný.

Že řečený zákrok vlády má míti povahu jen takovou, vysvítá z § 15, odst. 1., jenž předpokládá, jednak že dříve pokusí se o náležitou úpravu úrokových sazeb Poradní sbor sám, jednak že vláda bude moci úpravně zasáhnouti, jen pokud si toho vyžádají mimořádné hospodářské poměry, a nadto jen po dobu časově obmezenou (viz § 20, odst. 1. ). Nato, že k řešení otázky úpravy úrokových sazeb, tak národohospodářsky choulostivé, přikročila by vláda až po nejpečlivějším šetření všech jeho předpokladů a následků, ukazuje ustanovení, že vláda má předtím slyšeti zmíněný sbor a bankovní radu Národní banky Československé.

Ke slovnímu znění tohoto ustanoveni sluší poznamenati, že předmětem úpravy mají býti jednak sazby ze vkladů (sazby t. zv. kreditní), jednak sazby úvěrové vůbec (sazby t. zv. debetní), v posledním ohledu tedy nikoliv jen sazby ze zápůjček

v právním slova smyslu, podávajícím se z §§ 983 až 1002 všeob. obč. zák.

Účel ustanovení § 15, odst. 2., které zmocňuje vládu, aby závaznost úrokové úpravy, provedené ať Poradním sborem či vlastním zákrokem, rozšířila i na jiné subjekty než jen peněžní ústavy a podniky, podává se z této úvahy: Kdyby se provedla úprava úrokových sazeb jen u peněžních ústavů a u peněžních podniků, mělo by to v zápětí, že by se u těchto ústavů a podniků vybíraly vklady a peníz dříve uložený by se umísťoval v zápůjčkách na vyšší volný úrok; dále by taková jen částečná úprava úrokových sazeb nepřinesla úlevy dlužníkům pojišťoven a jiných ústavů a zařízení, ukládajících své jmění v zápůjčkách, ani dlužníkům soukromníků.

Ustanovení § 16, odst. 1., blíže určuje, co jest rozuměti úrokovými sazbami. Tato definice vztahuje se na sazby, stanovené nejen vládou, nýbrž i Poradním sborem; má za účel zabrániti, aby takto stanovené sazby nebyly obcházeny zvyšováním vedlejších příplatků, poskytováním bonifikací při vkladech atp.

O smyslu ustanovení § 16, odst. 2., stala se již napřed zmínka.

Ustanovení § 16, odst. 3., sleduje ten účel, aby výrobním kruhům bylo zmírněno úrokové břímě, které je nyní dusí, a tím aby byl povzbuzen podnikatelský ruch. Má-li se toho dosáhnouti, nezbývá než zasáhnouti úrokovou úpravou i do úvěrů již existujících, a protože - buď znovu zdůrazněno - jest pro vydatnější úpravu debetních sazeb nutným předpokladem vedle snížení úrokového rozpětí i snížení vkladových sazeb, nelze také nechati bez úpravy sazby vkladů, které v den, kdy úprava nabude účinnosti, budou již uloženy.

Podle § 17 nemohou býti předmětem úpravy úrokových sazeb ani sazby úvěrů emisních (státních půjček, zástavních listů a obligací vydávaných zemskými úvěrními ústavy i jinými subjekty), ani sazby Národní banky Československé a poštovní spořitelny. První výjimku ospravedlňuje, že sazby úvěru emisního nevykazují u nás příkrostí, které by odůvodňovaly i u nich autoritativní úpravu. Vynětí sazeb Národní banky československé z takové úpravy pak není ničím jiným než opakováním toho, co

s ohledem na zásadní autonomní funkce cedulové banky ustanovuje též čl. LIV., odst. 2., t. zv. bankovního zákona. Konečně výjimka ohledně poštovní spořitelny odůvodněna jest tím, že úrokové sazby u tohoto ústavu upraveny jsou zákonem s právem vlády nařízením stanoviti v jistých mezích jejich změny (§§ 13 a 19 zák. č. 143/1930 Sb. z. a n. ).

Trestní ustanovení § 18 na přestupování stanovených úrokových sazeb liší se od trestních ustanovení § 11 podstatně tím, že nevyžadují, aby trestní případ byl dříve projednán v ústředním smírčím orgánu. Přes tuto odchylku hledí se ulehčiti správnímu úřadu výkon trestní pravomoci i podle § 18 odborným spolupůsobením řečeného orgánu.

V § 19, který s § 20 tvoří třetí část osnovy, uplatňuje se názor, že ke stupňování konkurenčního boje o vklady a tím, jak již bylo častěji podotknuto, ke zdražování úvěru přispívá mnoho nadbytečný počet peněžních ústavů a peněžních podniků, jakož i nepoměrný počet jejich pobočných závodů. Nutným předpokladem nápravy těchto neurovnaných, hospodářsky tak povážlivých poměrů jest, aby nynější již nepříznivý stav nebyl zakládáním nových peněžních závodů a poboček dále zhoršován. Proto vyslovuje se tu, arciť časově obmezený zákaz zřizování dalších peněžních ústavů a bankéřských podniků a jejich místního rozšiřování pod značně přísnými trestními následky. Poněvadž přímočaré dodržení tohoto zákazu mohlo by býti někdy na újmu hospodářským zájmům, zejména kdyby se objevila potřeba zříditi peněžní ústav zvláštního typu, který by byl uznán užitečným snaze o konsolidaci hospodářských poměrů, budou možný ojedinělé výjimky, dá-li k nim souhlas vláda.

V prováděcí doložce § 20 pověřují se prováděním zákona ministři, které uvádí čl. LIV., odst. 1., t. zv. bankovního zákona, a hledíc k §§ 9, 12 a 13, odst. 2., osnovy, také ministr spravedlnosti. Zákon má působiti hned od svého vyhlášení, ač obsahuje trestní ustanovení; to však není v rozporu s praktikovanou zásadou, jež žádá aspoň 14tidenní lhůtu pro počátek účinnosti takových zákonů, neboť trestní ustanovení této osnovy nemohou vstoupiti dříve v život,

dokud se neuskuteční zákonem předpokládané další normativní zákroky, jež vyžádají si jisté doby.

O přechodné jen účinnosti § 15, odst. 1., stala se zmínka ve výkladu k tomuto ustanovení.

V P r a z e dne 9. února 1933.

Předseda vlády: Malypetr v. r.

Ministr financí: Dr. Trapl v. r.