Světlo lze zdaniti hlavně dvojím způsobem. Jednak lze uvaliti daň na vlastní zdroj světla (svítící látku nebo energii), jednak ji lze uvaliti na zařízení nezbytně nutná k jeho vyvození (knot, žárovka, hořák). Oba tyto způsoby mohou zatěžovati spotřebu světla, buď samostatně nebo současně, protože se při vhodné úpravě nevylučují, nýbrž doplňují.

U nás postiženo jest svícení přímo daní z minerálních olejů u petroleje a benzinu, nepřímo daní z uhlí a z vodní síly potřebné k vyvození elektrické energie a plynu. Světelná zařízení sama dosud u nás zdaněna nejsou.

Zdanění elektrických zdrojů světelných zavedeno je v Německu a Itálii.

Zdanění světelných zdrojů bylo prvně zavedeno v Německu zákonem o říšské spotřební dani z osvětlovacích prostředků (Leuchtmittelsteuergesetz) z 15. července 1909.

Předmětem této daně byly elektrické žárovky a hořáky pro ně, žárová tělesa pro žárové světlo plynové, lihové, petrolejové nebo pod., uhlíky pro obloukovky, rtuťové a jim podobné lampy elektrické, určené pro tuzemskou spotřebu.

Pro elektrické žárovky platila pevná sazba stupnicová, podle počtu wattů a činila:

S ohledem na tehdejší ceny žárovek činilo toto zatížení asi 8-25% průměrné prodejní ceny.

Poválečnou inflací staly se sazby úplně bezvýznamnými a proto byly zákonem z 8. dubna 1922 zečtyřnásobeny. Zamýšleného znovuzavedení bývalého poměru mezi sazbou daně a cenou žárovek nebylo však touto, úpravou dosaženo. Z toho důvodu byla dosavadní daň nahrazena daní vybíranou podle velkoobchodní prodejní ceny.

Novelisace byla provedena zákonem z 9. července 1923, platným s malými změnami povahy administrativní dodnes.

Podle tohoto zákona podléhají říšské dani ze světelných těles:

a) elektrické žárovky a hořáky k lampám Nernstovým,

b) rtuťové a jim podobné lampy,

c) uhlíky k obloukovkám,

d) žárová tělesa ku zvětšení svítivosti plamenů.

Sazba daně u výrobků tuzemských činí 20% ze základu.

Základem je cena, kterou daňový dlužník účtuje svému odběrateli. Byla-li tělesa dána bezplatně, pak se platí daň z jejich přibližně odhadnuté běžné ceny. Za základ pro vyměřování daně při dovozu se považuje fakturovaná cena včetně všech až k okamžiku vstupu do celního území povstalých nákladů dopravních, pojišťovacích, skladních a jiných a včetně dovozního cla.

V Italii byla král. dekretem - zákonem ze 17. srpna 1919, čís. 1583, strana 3.287/1919 zavedena spotřební daň z elektrických žárovek (diritto di monopolio sulle lampadine elektriche). Dani podléhají jen elektrické žárovky, nikoliv ostatní světelná tělesa jako v Německu (ani obloukovky), a to vyrobené v tuzemsku i dovezené.

Sazba daně činí 25% velkoobchodní ceny, kterou účtuje továrna. Podnikům, které vyrábějí méně než 10.000 žárovek ročně, může býti vyměřen paušál podle jejich maximální výkonnosti.

Článkem 2. král. dekretu - zákona z 3. července 1921, čís. 848, byla tato daň zrušena, a král. dekretem - zákonem z 16. listopadu 1921, čís. 1593, byla nahrazena novou daní.

Předmětem této nové daně (imposta sugli organi dell illuminazione elektrica) jsou mimo elektrické žárovky také obloukovky.

Sazba daně činí:

a) u žárovek a jiných elektrických lamp s výjimkou obloukovek

b) u osvětlovacích těles pro obloukovky mimo uhlíky L. 3,- za 1 kg.

c) u uhlíků do obloukovek L. 2,- za 1 kg.

Tyto sazby platí pro výrobky domácí i pro dovezené. Výrobky vyvezené do ciziny jsou za kontrolních opatření od daně osvobozeny.

Do Čsl. republiky bylo v roce 1931 pří celní sazbě obecné 4. 000 Kč a sazbě smluvní 2. 200 Kč za 100 kg:

Z toho je patrno, že větší část domácí spotřeby jest kryta dovozem, menší část tuzemskou výrobou. Při tom však tuzemský průmysl vyváží takové množství výrobků, které by téměř stačilo ku krytí tuzemské spotřeby.

Další pozoruhodnou skutečností jest, že průměrná cena zboží vyváženého jest podstatně nižší, než průměrná cena zboží dováženého. U normálních žárovek jsou tyto dvě ceny v poměru 2:3, u žárovek ke kapesním svítilnám v poměru 1:2.

Vysvětlení těchto skutečností plyne zejména ze souvislosti s hospodářskou strukturou firem, které náš trh ovládají a jsou členy mezinárodního žárovkového kartelu švýcarského.

O kolik se zdraží elektrické světlo zavedením navrhované daně u žárovek, jest patrno z tohoto výpočtu.

Žárovka s kovovým vláknem má průměrné trvání asi 1000 hodin. Vezmeme-li za průměr velikosti žárovku 40 wattů, která dává asi 50-55 svíček světla, pak na jednu svíčku a jednu hodinu připadá zhruba 1/50. 000 částky, připadající na celou žárovku. Kdyby daň z takovéto žárovky činila 1,5 Kč, zdraží se provoz za jednu svíčku po dobu jedné hodiny o 0'003 haléře. Protože žárovka této velikosti spotřebuje 0,8 wattů na svíčku a hodinu, stojí elektrický proud na tuto jednotku při ceně proudu 2,70 Kč za 1kwh. 0,216 haléře. Po zdanění žárovek by náklad na kwh. činil 0, 219 haléře, tudíž o necelé 1,5% více. Znamenala by tedy zamýšlená daň zcela nepatrné zatížení elektrického osvětlení, které by nemohlo míti praktického vlivu na jeho spotřebu. Při tom možno míti za to, že není třeba vůbec zdanění přesunouti na spotřebitele, poněvadž mezi čistou výrobní a detailní prodejní cenou žárovek jest u běžných (80%) druhů rozpětí kol 3:8.

Předmětem daně jsou veškeré elektrické zdroje záření, tedy nejen světelné. Rozsah daně se tudíž nekryje s rozsahem daně říšskoněmecké a italské. Na rozdíl od zákona německého a italského mají býti u nás dani podrobeny také elektronové lampy a Rentgenový lampy, proti tomu se nezdaňují žárové hořáky. Elektronové lampy a Rentgenový lampy byly do zákona pojaty z toho důvodu, že při značném rozpětí mezi cenou velkoobchodní a detailní snadno snesou navrhované zatížení. Ostatně jde vesměs o cizozemské výrobky, jichž cena jest u nás podstatně vyšší než v cizině. Zahrnutí žárových hořáků (punčošek) plynových, lihových atd. do zdanění není doporučitelno, a to jednak z důvodů hospodářských, jednak z důvodů administrativní techniky.

Plynového osvětlení jest již dnes v soukromých domácnostech zřídka používáno, protože postupující elektrisací bylo zatlačeno výhodnějším světlem elektrickým. Dnešní spotřeba žárových hořáků v Československu činí asi 700.000 kusů ročně, zatím co v roce 1919 (tedy v době zásobovacích obtíží) činila asi 1,100.000 kusů. Plynového světla se používá ponejvíce k veřejnému osvětlení (ulice, náměstí), pak v některých veřejných budovách, v železničních vozech a v některých podnicích. Jest na stálém ústupu. Jeho zdanění by znamenalo hlavně zdražení veřejného osvětlení, hrazeného beztak veřejnými korporacemi, žárové hořáky ostatní, lihové, benzinové a j. jsou celkem málo významný. Po stránce administrativní techniky by to znamenalo zkomplikování dozoru a vybírání daně při malém a nad to stále klesajícím výnosu.

K bodu 5 tohoto paragrafu bylo by poznamenati, že není úmyslem podrobiti dani elektrické lampy usměrňovači, ježto účelem těchto lamp jest přeměna elektrického proudu střídavého na stejnosměrný, kterého teprve se používá k dalším speciálním účelům.

Regenerované žárovky se považují za nové z toho důvodu, že hlavní součást, totiž zářivé vlákno, jest u nich součástkou novou, kdežto funkčně méně důležité součásti zůstávají staré.

Pokud jde o sazbu daně, je možno ji konstruovati jednak sazbou pevnou, odstupňovanou podle velikosti zdroje, jednak v procentech její ceny. První způsob jest sice administrativně jednodušší, avšak zato málo pružný. Druhý způsob jest s hlediska administrativní techniky komplikovanější, zato se však lépe přimyká k proměnlivým cenám zdaněných předmětů a je proto spravedlivější.

Pro navrhovanou daň byla zvolena forma kombinovaná. Pro nejrozšířenější elektrické zdroje záření, které jsou předmětem lidové spotřeby a vyrábějí se v poměrně malém počtu normalisovaných druhů, totiž žárovky a elektronové lampy, navrhuje se pevná sazba stupnicová, rovnající se u žárovek asi 25% ceny prodejní. Pro všechny ostatní druhy elektrických zdrojů zářeni se navrhuje sazba v procentech prodejní ceny, poněvadž jde o předměty, vyráběné v nepřehledném množství druhů, u nichž stanovení jakékoliv pevné sazby by bylo technicky neproveditelno.

Výše sazby byla stanovena vzhledem k výnosu, jehož má býti docíleno, t. j. 10 mil. Kč v roce 1933 (10 měsíců).

K těmto paragrafům bylo by poznamenati, že odsunutím splatnosti daně u tuzemských výrobků na konec druhého měsíce, následujícího po vzniku platební povinnosti, stávají se volná skladiště pro mezitímní ukládání zboží zbytečnými, ježto výrobci mají během této doby možnost své výrobky odprodati.

Tyto paragrafy byly konstruovány obdobně jako u jiných daní spotřebních. Ustanovení týkající se zboží dovezeného jsou v soulade s celním zákonem.

Vzhledem k tomu, že rozpětí mezi čistými výrobními náklady a mezi cenami velkoobchodními a detailními jest daleko větší než u jiných elektrotechnických výrobků, možno míti za to, že by výrobci a obchodníci mohli bez ohrožení svojí hospodářské základny a bez ohrožení normální rentability investovaného kapitálu nésti větší část daně když ne celou daň. Z toho důvodu se navrhuje v zákoně cenová klausule, která by zmocňovala státní správu ke stanovení prodejních cen, jíž by bylo možno použíti, kdyby ceny v drobném měly býti v důsledku této daně zvýšeny bezdůvodně.

Výnos daně podle této osnovy lze odhadnouti ročně asi takto:

Poněvadž však spotřeba vůči roku 1931-1932, dle něhož byl odhad učiněn, klesla podle sdělení výrobců asi o 30%, dlužno počítati s výnosem asi Kč 7,000.000,-.

Spotřeba elektronových lamp v r. 1932 činila podle odhadu výrobců:

Jiné odhady jsou však podstatně nižší a také zde spotřeba velmi klesá a možno proto pro r. 1933 počítati s počtem nejvýše 450.000 kusů; činil by tudíž výnos daně u tohoto bodu asi 2,250.000 Kč.

Spotřeba těchto lamp se u nás odhaduje asi na 200 kusů ročně, při průměrné ceně 6000 Kč za kus činil by výnos daně asi 300.000 Kč.

Spotřeba se u nás přibližně rovná dovozu, který činí asi 600.000 Kč ročně, činila by tudíž daň asi Kč 150.000,-.

Žárovek uhlovláknových se u nás spotřebuje asi 150.000 kusů ročně, při průměrné ceně Kč 4,- za kus činila by daň asi Kč 150.000,-.

Z ostatních zdrojů tvoří největší položku reklamní trubice neonové a pak t. zv. horská slunce. Přesnějších dat tu není, možno zcela zhruba počítati, že se jich prodá asi za 1,000.000 Kč ročně (cena velkoobchodní). Daň by tudíž vynesla asi Kč 250.000,-.

Dle toho by úhrnný výnos daně činil:

k č. l........Kč 7,000.000,-

k č. 2........Kč 2,250.000,-

k č. 3........Kč 300.000,-

k č. 4.........Kč 150.000,-

k č. 5........ Kč 400.000,-

úhrnem... Kč 10,100.000,-.

V tomto odhadu jest vzat zřetel na pokles konjunktury v dnešní době již nastavší.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách přikázán výboru rozpočtovému a živnostensko-obchodnímu k podání zprávy v době nejkratší, aby zákon mohl vyjíti do 1. března 1983.

V Praze, dne 18. ledna 1933.

Předseda vlády: J. Malypetr v. r.

Ministr financí:

Dr. Trapl v. r.