Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.
III. volební období.
7. zasedání.
2137.
Návrh
poslanců Štětky, Hadka, Vallo, Töröka, Śliwky a soudruhů
na změnu a doplnění zákona z 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne .................
jímž se mění a doplňuje zákon z 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáři.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. 1.
§ 2 zákona č. 221/1924 ve znění zákona č. 184/1928 Sb. z. a n. se doplňuje takto:
(3) Dále je pojištěním pro případ nemoci povinen a podle tohoto zákona pojištěn každý, kdo je bez zaměstnání a marně se ucházel u veřejné zprostředkovatelny práce o zaměstnání přiměřené jeho kvalifikaci a -jeho fysickým schopnostem.
Čl. 2.
§ 7 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. z. a n. se doplňuje takto:
(4) Pojištění pro případ nemoci nezaměstnaného vzniká dnem, kdy se tento u veřejné zprostředkovatelny práce marně ucházel o zaměstnání.
Čl. 3.
§ 12 zákona č. 221/24 ve znění zákona č. 184/28 Sb. z. a n. doplňuje se takto:
(9) Nezaměstnaného jest zařaditi do třídy Aa.
Čl. 4.
§ 129 zákona č. 221/24 ze znění zákona č. 184/28 Sb. z. a n. doplňuje se takto:
(4) Nároky nezaměstnaného získané uplynutím aspoň čekací doby zůstanou uchovány ve výši, kterou měly v době, kdy nezaměstnanost nastala.
Čl. 5.
§ 160 zákona č. 221/24 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 184/28 Sb. z. a n. doplňuje se takto:
Lit. d): je bez zaměstnání a marně se uchází o zaměstnání u veřejné zprostředkovatelny práce.
ČI. 6.
§ 162 zákona č. 221/24 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 184/28 Sb. z. a n. se doplňuje takto:
(3) Za nezaměstnaného hradí celé pojistné ze svého poslední jeho zaměstnavatel nebo právní nástupce téhož. Nelze-li placení pojistného vymoci na posledním zaměstnavateli (jeho nástupci) hradí je Ústřední sociální pojišťovna.
Jde-li o nezaměstnaného, který ještě zaměstnán nebyl, hradí pojistné ze svého Ústřední sociální pojišťovna.
Čl. 7.
§ 184 zákona č. 221/24 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 184/28 Sb. z. a n. se doplňuje takto:
Obzvláště budiž potřebná část volného jmění věnována na zaplacení pojistného pro případ nemoci ve prospěch nezaměstnaných (§ 162).
Čl. 8.
§ 264 zákona č. 221/24 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 184/28 Sb. z. a n. se doplňuje takto:
(3) Pokud nezaměstnaný požívá dávek podle tohoto zákona, nemá tato okolnost vlivu na jeho podporu v nezaměstnání.
Čl. 9.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Současně pozbývají platnosti všechna zákonná ustanovení jemu odporující. Provésti jej ukládá se ministrům soč. péče a financí.
Odůvodnění.
Podle platných zákonů pozbývá zaměstnanec nároku na to, aby byl nemocenskou pojišťovnou uznán nemocným a aby mu byly přiznány příslušné dávky 6 týdnů po té, kdy pozbyl zaměstnání. Tato zákonná ustanovení jsou krajně nespravedlivá, poněvadž zaměstnanec jednak po celou dobu, kdy byl zaměstnán, platil příspěvky, které jsou pojednou znehodnocovány, jednak potřebuje právě v době nezaměstnanosti, kdy je v důsledku podvýživy a bídy vůbec nejvíce vydán nebezpečí nemoci, také největší ochrany. Nedostatek léčebné péče o nezaměstnané je kromě toho přímým hygienickým nebezpečím pro nejširší massy lidu v důsledku vzniku a rozšíření hromadných trvalých a nevyléčitelných nemocí, které jsou samy následkem zanedbávání léčebné péče.
Je proto bezpodmínečně potřebí, aby zákon byl pozměněn v ten smysl, že zaměstnanec zachová své nároky na nemocenské pojištění aspoň v nejskrovnější míře i tehdy, kdy zaměstnání pozbyl. Ježto přirozeně sám příspěvků platit nemůže, jest žádoucí, aby tyto za něho za-
platil jeho poslední zaměstnavatel, nebo právní nástupce tohoto zaměstnavatele. Tím by byla také aspoň částečné učiněna přítrž libovolnému propouštění zaměstnanců. Za mladistvé nezaměstnané, kteří ještě vůbec nemohli najíti zaměstnání, jakož i v případě, že by poslední zaměstnavatel nebo jeho nástupce nemohl býti donucen k zaplacení pojistného, hradila by pojistné ze svého ÚSP.
Navrhujeme pojištění nezaměstnaných v nejnižší třídě Aa, t. j. s týdenním pojistným 2. 60 Kč a s denním nemocenským 2. 70 Kč. Jsme si ovšem plně vědomi nedostatečnosti tohoto nemocenského, ale chceme tím aspoň docílit, aby nezaměstnaní byli co do léčebné péče postaveni na roven učňům nebo volontérům. Vycházíme-li z nynějšího oficielního čísla nezaměstnaných 750. 000, činily by týdenní příspěvky circa 2, 000. 000 Kč měsíčně. Z toho by asi % platili zaměstnavatelé a 1/4 ÚSP, která má podle § 184 zákona stejně zabrániti předčasné invaliditě dělníků a rozšíření hromadných nemocí. Ostatně by se ÚSP mohla snadno hojiti vymezením nedoplatků pojistného na za-
městnavatelích, kteří dluhují několik set milionů Kč, takže by nároky dosavadních pojištěnců ÚSP nebyly jinak zkráceny.
Náklad na jednoho pojištěného nezaměstnaného činil by cirka 200 Kč ročně. Z toho by asi % byly hrazeny nemocenským, zbytek cirka 50 milionů Kč ročně pro všechny nezaměstnané na věcné dávky nahradily by nemocenské pojišťovny samy. Mohly by to zejména učiniti z nedoplatků pojistného, které mají u zaměstnavatelů a předepsáním pojist-
ného těm zaměstnavatelům, kterým dosud vůbec předepsáno nebylo, čímž by docílily nejméně 400 milionů KČ. Důsledným a energickým vymáháním těchto obnosů zdefraudovaných zaměstnavateli byla by tedy zaručena léčebná péče pro všechny nezaměstnané na mnoho let, takže by nároky dosavadních pojištěnců rovněž nebyly zkráceny.
Náš návrh je tedy plně oprávněn a opírá se o vůli všech zaměstnanců a nezaměstnaných.
Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému a rozpočtovému k urychlenému projednání během l týdne.
V Praze dne 13. ledna 1933. Štětka, Hádek, Vallo, Török, Śliwka,
dr. Stern, Babel, Juran, K. Prochádzka, Kliment, Kopecký, Novotný, Tyll, Höhnel, Zápotocký, Hruška, J. Svoboda, Steiner, Gottwald, Hrubý, Krosnář.