Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období.

7. zasedání.

2128.

Návrh

poslanců dra Moudrého, AI. Tučného, Fr. Zeminové a druhů

na změnu §§ l a 8 zákona ze dne 31. března 1925, čís. 61 Sb. z. a n., o zachování pracovních (služebních poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebních).

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne .................

jímž se mění §§ l a 8 zákona ze dne 31. března 1925, čís. 61 Sb. z. a n., o zachování pracovních (služebních poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebních).

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§1.

Odstavec (1) se mění a bude zníti takto: (1) Je-li zaměstnanec podle § 22 branného zákona ze dne 19. března 1920, čís. 193 Sb. z. a n., nebo podle § 9 odst. l zákona ze dne 7. prosince 1922, čís. 370 Sb. z. a n., jímž se stanoví výhody v plnění branné povinnosti, a podle prováděcích předpisů k těmto zákonům a směrnic ministerstva národní obrany povolán ke cvičení ve zbrani (cvičení služebnímu), nesmí jeho zaměstnavatel poměr pracovní (služební) vypověděti v období, které počíná:

a) u zaměstnanců vyšších služeb tři měsíce před nastoupením a tři měsíce po skončení cvičení;

b) u ostatních zaměstnanců čtyři neděle před nastoupením a čtyři neděle po skončení cvičení.

§8.

Odstavec (1) se mění a bude zníti takto:

»(1) Platnost pracovních (služebních) poměrů podle tohoto zákona nezpůsobuje po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebního) přerušení pojistné povinnosti, vyplývající ze všech druhů sociálního pojištění; veškeré pojistné za zaměstnance povolaného ku cvičení ve zbrani (cvičení služebnímu) a po tu dobu platí jeho zaměstnavatel a stát polovinou. Pojistné odvádí zaměstnavatel, který má proti státu právo postihu.

Odstavec (2) se zrušuje.

Odůvodnění.

K § 1. Odborové organisace námezdních pracovníků konstatují z četných stížností svého členstva, že nynější zákonná karenční doba a zejména v posledních dvou letech naprosto nestačí, aby služební a pracovní poměry zaměstnanců, povolávaných vojenskou správou ke cvičení ve zbrani (cvičení služební) poskytovaly zaměstnancům dostatečnou ochranu. Krátká karenční doba zavinuje ve velmi četných případech ztrátu existence zaměstnanců jen proto, že období, po které zaměstnavatel nesmí služební, aneb pracovní poměr zaměstnanců vypověděti, je vyměřena příliš krátkou lhůtou a zaměstnavateli zneužívána tím, že se u příležitosti nastoupení k povinnému cvičení ve zbrani (cvičení služebnímu) zbavují zaměstnanců z důvodu, aby jejich místa ihned obsadili.

K § 8. Je nanejvýš spravedlivé, aby stát a zaměstnavatel převzal na se pojišťova-

cí povinnost za zaměstnance, povolaného ku cvičení ve zbrani za účelem vojenské zdatnosti zaměstnance pro, případ obrany státu a majetku zaměstnavatele. (Jinak viz § 3 pensijního zákona ze dne 21. února 1929, čís. 26 Sb. z. a n. ) Odůvodnění znění § l vyplývá z prakse a z potřeby účinnější ochrany pracovního (služebního) poměru zaměstnance.

Navrhované změny cit. zákona finančně stát nezatěžují; oproti tomu je nanejvýš spravedlivo, aby stát lepší ochranou služebního a pracovního poměru nepřipustil, aby občané zaměstnanci byli z důvodu povinného nastoupení cvičení ve zbrani (cvičení služební) nezaviněně ohrožováni ztrátou existence a tím i výživa jejich rodin.

Provedení tohoto návrhu nezpůsobí státu žádných vydání, odpadá tedy doložka úhradová.

Po stránce formální navrhujeme, aby návrh byl přikázán výboru sociálněpolitickému k projednání.

V Praze dne 19. prosince 1932.

Dr. Moudrý, Tučný, Zeminová,

David, Hatina, Richter, Jos. Tůma, Slavíček, Polívka, Vaněk, Lanc, inž. Záhorský,

Pechmanová-Klosová, dr. Patejdl, Solfronk, Šmejcová, Špatný, Sladký, Stejskal,

Mikuláš, Hynek, Bergmann, Fiala, Tykal.