Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 7. zasedání.

Překlad.

2112.

Návrh

poslanců dra Peterse, dra Hodiny a druhů

na změnu zákona ze dne 19. března 1923, číslo 50 Sb. z. a n. na ochranu

republiky.

Podepsáni navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne................,

jímž se mění zákon ze dne 19. března 1923, číslo 50 Sb. z. a n. na ochranu

republiky.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

První odstavec § 32 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n. na ochranu republiky se mění a zní takto:

»Uzná - li soud pro zločin uvedený v tomto zákoně na trest na svobodě, má jako vedlejší trest vysloviti, že odsouzený pozbývá čestných občanských práv, byl-li zločin spáchán z nízkých a nečestných pohnutek. Za spáchaný z pohnutek nízkých a nečestných nepovažuje se nikdy

zločin, byl-li pachatel veden jen úmyslem vykonávati vliv na utváření veřejných nebo sociálních věcí. «

Článek II.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Jeho provedením se pověřuje ministr spravedlnosti.

Odůvodnění.

Podle znění § 32, odst. 1 zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n. na ochranu republiky má soud, uzná-li pro zločin uvedený v zákoně na ochranu republiky na trest nejméně jednoho roku, vysloviti jako vedlejší trest, že odsouzený pozbývá čestných občanských práv. Toto ustanovení jest velkou nespravedlností, a právní cit širokých vrstev obyvatelstva je odmítá, zvláště že odst. 2 téhož paragrafu velice rozšiřuje rozsah čestných občanských práv, jichž odsouzený má pozbýti. Sazby trestů v zákoně na ochranu republiky jsou tak vysoké, že ani z důvodů kriminálně politických není nutno je zostřovati potupným vedlejším trestem. V žádném kulturním státě nejsou politické zločiny trestány ztrátou čestných občanských práv.

Účelem návrhu jest, aby ztráta čestných občanských práv nastala jen tam, kde jde skutečně o nízké a nečestné pohnutky. Za takové označuje trestní právník především ziskuchtivost, úmysl obo-

hatiti se, pak také surovost, ale nikdy politické smýšlení samo o sobě, byť se sebe více příčilo státnímu pořádku. Proti nepřátelům státu jsou zde jako hlavní trest hrozby dlouholetým žalářem, potupný vedlejší trest, který povinně musí býti vysloven, nejen zde není na místě, nýbrž jest pro soudnictví přímo zahanbující, což pociťují zvláště trestní soudcové a již také častěji to projevili.

V druhé větě navrhované nové stylisace § 32, odst. 1 zákona na ochranu republiky se výslovně ustanovuje, že se politické zločiny nikdy nesmějí považovati za spáchané z pohnutek nízkých a nečestných. Definice jest úmyslně širší než v zákoně ze dne 16. července 1931, č. 123 Sb. z. a n., o státním vězení, který vědomě chtěl jisté skutkové podstaty politických přečinů vyloučiti z úlevy státního vězení.

Provedení tohoto návrhu není spojeno se zatížením státní pokladny.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl neprodleně přikázán ústavně-právnímu výboru poslanecké sněmovny.

V Praze dne 14. prosince 1932.

Dr. Peters, dr. Hodina,

Zierbut, Böhm, Viereckl, Kaufmann, Leibl, Hackenberg, Heller, Wagner, Halke, dr. Rosche, Gläsel, Jelinek, Windirsch, Häusler, Müller, Blatny, Platzer, Dietl, Grünzner, Heeger, Kirpal, Schweichhart, Katz, Schäfer, dr. Witte, Jaksch, Röscher,

Taub, dr. Bacher.