Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období.

7. zasedání.

2095.

Zpráva

výboru ústavné právního, technicko-dopravního a rozpočtového

o usnesení senátu (tisk sněm. 2049) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 882 a 912),

kterým se zmocňuje vláda republiky Československé, aby převzala státní záruku za zápůjčky Podkarpatoruských elektráren, akciové společnosti v Užhorodě.

l.

Osnova zákona, jímž se zmocňuje vláda republiky československé, aby převzala státní záruku za zápůjčky Podkarpatoruských elektráren akciové společnosti v Užhorodě, byla přijata už senátem Národního shromáždění. Jde v podstatě o podobnou akci všeužitečných podniků soustavné elektrisace, jako v jiných částech republiky. Historický vývoj elektrisačních snah jest následující: Už zákonem ze dne 22. července 1919, čís. 438 Sb. z. a n., byl dán podnět provádění soustavné elektrisace v celém státě za pomoci státu. Akce, jež byla založena tímto zákonem, vedla k vytvoření 251 všeužitečných podniků elektrárenských, které vznikly ve všech zemích státu, a to za účasti státu, zemí, okresů, obcí i soukromého kapitálu.

V Podkarpatsku původně byla elektrárenská činnost naprosto nedostatečná, jak ji prováděla Užhorodská elektrárenská akciová společnost jednak vlastním podnikem, jednak na podkladě dlouholetých smluv s elektrárenskými podniky v Mukačevě, v Berehově a v Sevljuši. Všechny tyto podniky pracovaly za podmínek velmi nepříznivých, se starým, technicky nedostačujícím strojním zařízením, a to ještě z cizí

nafty. Celé podnikání bylo tak roztříštěno, že za stávajících podmínek nebylo záruky, že by se dala provésti soustavná elektrisace. Bylo třeba soustředění výroby, aby soustavnou elektrisací bylo možno zastihnouti co možno nejširší oblast.

Už v roce 1922 ministerstvo veřejných prací pokusilo se zříditi v Podkarpatsku všeužitečný podnik elektrárenský za účasti veřejného a soukromého kapitálu. Měla-li míti tato snaha úspěch, bylo třeba, aby takový všeužitečný podnik nabyl veškerých práv k výrobě a rozvodu elektrické energie i vlastnického práva na dosavadní podniky, jež měly býti sloučeny v podnik jediný, který mohl provésti elektrisaci země za účinné kontroly státu.

Ovšem této snaze ministerstva veřejných prací po řadu let se stavěly v cestu velké potíže, a to jak finančního rázu, tak i z důvodu vlastnických práv dosavadních podniků. Majitelem akcií totiž Užhorodské akciové společnosti byla Slovenská všeobecná úvěrní banka, která má svůj mateřský ústav v Budapešti, jež nepřála ani finančně ani jinak tomuto podnikání za účasti veřejných činitelů.

Ani úmysl vyvlastniti tento podnik neměl mnoho nadějí v brzký úspěch, takže na všeobecnou elektrisační činnost bylo by nutno čekati příliš dlouho.

Situace se změnila, jakmile akcie zmíněné společnosti v Užhorodě v roce 1928 koupila českomoravská Kolben Daněk, akciová společnost v Praze, která umožnila urychlení soustavné elektrisace v Podkarpatsku za účasti státu v rámci soustavné elektrisace státu. Nabídku akciové společnosti Kolben Daněk ministerstvo veřejných prací přijalo a na podkladě jejím vypracovalo návrh na provedení soustavné elektrisace všeužitečným podnikem za účasti soukromého kapitálu, zúčastněných měst a státu. Podkladem byl tu zákon ze dne 1. července 1921, čís. 258 Sb. z. a n.

Podle tohoto návrhu pak valná hromada dosavadní elektr. společnosti v Užhorodě, konaná 20. listopadu 1929, změnila tuto společnost na společnost novou pod názvem Podkarpatoruské elektrárny, akciová společnost v Užhorodě, s účasti státu a měst Užhorodu, Berehova, Sevljuše, Mukačeva, země Podkarpatoruské a pak kapitálu soukromého.

Akciový kapitál rozdělen byl takto:

I. emise Kč 6, 500. 000'- rozděleny na 32. 500 akcií a 200 Kč, znějící na podatele,

II. emise 13, 500. 000 Kč rozd. na 67. 500 akcií a 200 Kč, znějící na jméno.

Společnost má tedy celkem akciového kapitálu 20, 000. 000 Kč, který jest složen takto:

Táž společnost za okresy a obce 80. 000 Kč, t. j. 0'4%.

Akciový kapitál tento může však býti zvýšen na Kč 30, 000. 000'-. Přednostní právo na odebírání akcií III. emise jest pak zaručeno těmto veřejným činitelům:

1. státu......Kč 2, 000. 000'-,

2. zemi Podkarpatoruské Kč 1, 000. 000'-,

3. okresům a obcím země

Podkarpatoruské.. Kč 1, 000. 000'-. Zbytek soukromému kapitálu.

V par. 11 stanov společnosti bylo veřejným činitelům podle par. l citovaného zákona přiznáno právo do 20 let převzíti ze soukromého kapitálu tolik, aby účast jejich odpovídala předpokladům par. 2 a 4 zákona čís. 438 z roku 1919 Sb. z. a n. i s podmínkami tohoto převzetí a zajištěna jedna třetina členů představenstva veřejným činitelům ve společnosti. Ministerstvo veřejných prací mělo vyhrazeno právo dozoru na soustavnou elektrisaci.

Nato výnosem ministerstva veřejných prací ze dne 8. února 1930 byl podnik ten prohlášen za elektrický podnik všeužitečný v oblasti země Podkarpatoruské. Nová společnost v r. 1930 zřídila moderní parní elektrárnu o výkonu 5000 kW, provedla rekonstrukci rozvodové sítě v Užhorodě a položila dálkové vedení o dostatečném napětí tak, že již koncem r. 1930 bylo město Užhorod zásobováno z nové elektrárny a v r. 1931 i Mukačevo a řada venkovských obcí. Na této akci bylo pokračováno v r. 1931, takže v poslední době spojena byla města Berehovo, Sevljuš, Chust, Svaljava, Baťovo a Velká Dobroně.

Smlouvou s všeužitečným podnikem Východoslovenskými elektrárnami, akciová spol. v Košicích, na dodávku elektrické energie byla elektrárenská akce Podkarpatska značně doplněna, takže v té době už měla zajištěn odběr proudu nová společnost ve 40 obcích venkovských, čímž plní velmi důležitý úkol národohospodářský pro celou zemi. Koncem roku 1931 měla společnost už v provozu 351 km dálkových elektrického vedení. Společnost v roce 1931 také uvedla do provozu 2 nové elektrárny ve Volovém a Jasině. Společnost součinností se státem využije vodních sil na řece Uži, kde pro zřízení hydroelektráren má dodati strojní zařízení. Nerušený provoz bude získán prodloužením hlavního napájecího vedení o napětí 35. 000 kW z Chustu do

slatinských dolů. Tím také bude získána možnost opatřovati elektrickou energii pro pohraniční oblasti Rumunska.

Snahou je, aby Podkarpatoruské elektrárny rozšířily rozvodovou síť pro zásobování celého území Podkarpatska.

Toto už značné rozšíření umožnilo zlevnění proudu u světla ze 4 Kč 50 hal. na Kč 3, 80 a pro motory z 3 Kč 30 hal. na Kč 2, 50 za kW.

Investice společnosti k 31. prosinci 1931 podle účtu rozvažného činí po odpisech, které vykazují Kč 69, 074. 565. 64 na výstavbu rozvodových sítí primárních, strojní a elektrickou výzbroj hydroelektráren na Uži, výkup elektrárny v Mukačevě, výkup ostatních malých místních elektráren Kč 19, 550. 000'-, tedy dohromady Kč 88, 624. 565, 64. Tyto investice se zmenší o obnosy, které získány byly prodejem Slovenských závodů východoslovenským elektrárnám v Košicích a odprodejem dosavadních místních centrál o Kč 8, 000. 000'-. Úhrn investic činí tedy Kč 80, 624. 565, 64. Investice tyto chce společnost uhraditi takto:

Rentabilita investic společnosti při vydání 5 1/2% dílčích dlužních úpisů jevila by se takto:

Z tohoto obšírného vylíčeni jest vidno, že společnost plní národohospodářský úkol, že má zdroj příjmů zabezpečen, účast státu na společnosti odpovídá ustanovení zákona čís. 259/1921 Sb. z. a n. Také i další účast i zájem státu na celé akci elektrárenské, zejména i už vybudování nebo projekto-

vání hydroelektráren na Podkarpatsku, vede k tomu, že musí míti stát zájem i na tom, aby podpořil vývoj společnosti a jejího podnikání. Rovněž i důvody celostátní jsou důležitým momentem k tomu, aby převzetím státní záruky za dlužní úpisy podepřel a zachoval si silný vliv na provádění soustavné elektrisace na celém Podkarpatsku.

Má-li stát převzíti záruku, je pochopitelno, že musí míti zájem také na tom, aby měl jistotu, že vypůjčených peněz bude použito jen k vlastnímu účelu provádění soustavné elektrisace a mohl vykonávati účinnou kontrolu hospodaření společnosti.

Proto chce státní správa podmíniti převzetí záruky tím, že

1. veškeré platy, které by stát za společnost měl v důsledku záruky činiti, budou považovány za půjčky státní u společnosti. Zápůjčky takové budou zúročitelny 5% a státní správě se vyhrazuje požadovati jejich zajištění dluhopisy, jichž útraty zaplatí společnost.

2. Veškeré obligační nebo hypotékami zápůjčky po dobu záruky na podniky a nemovitosti společnosti vyžadovati budou svolení státní správy.

3. Společnost nebude moci vypláceti žádné dividendy, pokud nebude postaráno o řádnou amortisaci a úrokování garantovaných zápůjček.

4. Zápůjček může býti použito výlučně k účelům, pro něž byly povoleny, a státu přísluší právo vhodné kontroly. Na požádání musí společnost připustiti zástupce státní správy do správy společnosti.

Otázka pupilami jistoty nemusí býti řešena tímto zákonem, poněvadž už čl. II. zák. ze dne 17. prosince 1931, č. 203 Sb. z. a n., vláda dostala zmocnění, aby nařízením poskytovala sirotčí jistotu dílčím dlužním úpisům všeužitečných elektr. podniků, je-li zajištěno zúročení a splacení těchto dlužních úpisů.

Ze všech uvedených důvodů navrhuje ústavně právní výbor poslanecké sněmovně, aby schválila osnovu zákona ve znění, přijatém senátem N. S., i s resolucí, jak doplněna byla ústavně právním výborem.

V Praze dne 6. prosince 1932.

Dr. Černý v. r.,

místopředseda.

Dr. L. Daněk v. r.,

zpravodaj.

II.

Technickodopravní výbor projednal ve své schůzi 6. prosince 1932 usnesení senátu, kterým se zmocňuje vláda republiky Čsl., aby převzala státní záruku za zápůjčky Podkarpatoruských elektráren, akciové společnosti v Užhorodě.

Technickodopravní výbor přijal zákon ve znění navrženém v senátě a připojil se rovněž k resoluci, přijaté ve výboru ústavně právním Národního shromáždění.

V Praze dne 6. prosince 1932.

Ant. Srba v. r.,

místopředseda.

Inž. Jar. Nečas v. r.,

zpravodaj.

III.

Rozpočtový výbor přijal návrh zákona v znění navrhnutom v senáte a připojil sa tiež k rezolúcii, prijatej vo výboru ústavno-právnom Národného shromaždenia.

V P r a h e dňa 7. decembra 1932.

Jan Rýpar v. r.,

místopředseda.

Teplanský v. r.,

zpravodajca.

Zákon

ze dne ... ........

kterým se zmocňuje vláda republiky Československé, aby převzala státní záruku za zápůjčky Podkarpatoruských elektráren, akciové společnosti v Užhorodě.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Vláda se zmocňuje, aby převzala státní záruku jako rukojmí a plátce za kapitál, úrok a umoření zápůjček nejdéle ve třiceti letech splatných, které si opatří na vybudování elektrických podniků Podkarpatoruské elektrárny, akciová společnost v Užhorodě, až do výše potřebné k opatření hotových 20, 000. 000- Kč (dvacet milionů korun československých).

(2) Podmínkou záruky jest, že smlouvy o zápůjčkách budou schváleny vládou, která zmocní ministra financí, aby smlouvy ty spolu-

podepsal, pokud jde o závazek československého státu.

§ 2.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provésti jej se ukládá ministrům veřejných prací a financí.

Resoluce.

Státní správa nechť si vymíní z titulu státní záruky přiměřené zastoupení ve správě společnosti a sjedná si záruku, že ke III. emisi akcií nedojde před schválením vlády.

Státní tiskárna v Praze. - 4609-32.