Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období.
7. zasedáni.
Překlad.
2078.
Naléhavá interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů ministrovi školství a národní osvěty
o útisku, jehož se dopustila velkostatkářka Váňová z, Podbořan, hrozíc propuštěním z práce, a jímž byly německé školní dítky donuceny docházeti do české školy.
Dělníci zaměstnaní ve dvoře velkostatkářky Váňové byli letos počátkem školního roku pohrůžkou propuštěním z práce donuceni posílati do české školy své děti, docházející dosud do školy německé. Ve stížnosti podbořanské místní školní rady bylo vylíčeno, že jmenovaná velkostatkářka svolala všechny německé dělníky velkostatku, vyzvala je, aby posílali děti do české školy, ačkoliv již je přihlásili do německých škol, a k tomuto vyzvání připojila pohrůžku, že jinak budou propuštěni z práce, ale okresní úřad našel jen vyřízení, že není důvodu k nějakému opatření, tedy vyřízení, které jest příznačné pro poměry ve státě. V tomto výnosu podbořanského okresního úřadu č. 21. 009 ze dne 3. srpna 1932 byl také doslova uveden výsledek výslechu rodičů, a to Marie Brunnerové, Františky Rossmeislové, Marie Mikuttové a Hermíny Weissové. Výpovědi rodičů zní takto: "V den školního zápisu dítek přišla k nám naše paní, paní Váňová z Podbořan, u niž jsme zaměstnáni, a vyzvala nás, abychom posílali děti do české školy. Nebylo to po prvé, co to od nás paní Váňová žádala. Paní Váňová řekla, že propustí nás z prá-
ce, nebudeme-li posílati děti do české školy, že pak budeme musiti jíti do práce k Němcům. Po tomto prohlášení paní Váňové jsme řekli, že jsme děti zapsali již do německé školy. Když jsme to řekli, odpověděla paní Váňová, že na tom nezáleží a vyzvala nás, abychom šli s dětmi do české školy a dali je tam zapsati. Šli jsme tedy a dali jsme děti zapsati. «
Paní Váňová při protokolárním výslechu uvedla toto: »Při školním zápisu vzkázala jsem jmenovaným ženám po svém adjunktu Josefu Fialkovi, aby pokud možno zapsaly děti do české školy, jelikož se koná zápis do českých škol. On se však vrátil, a řekl mi, abych je vyzvala sama. Učinila jsem to druhého dne, dala jsem všechny svolati a prostřednictvím dělnic Grohmannové a Kotkové, které mluví německy tak jako česky, dala jsme jim tlumočiti svou radu, aby pokud možno daly zapsati děti do české školy. Nikomu jsem nehrozila, že bude propuštěn z práce, neuposlechne-li, a nedopustila jsem se tedy žádného útisku a ani násilí. «
Porovnání těchto protokolárních výpovědí u okresního úřadu jest typické pro
soustavu potlačování, která zavládla od založení státu a pro lapání duší německých dětí.
Rodičům dělníků, zaměstnanců a úředníků státních úřadů a státních podniků se neúředně doporučovalo a doporučuje, aby posílali děti do českých škol. Nehrozí se jim úředně, že se s nimi zatočí, budou-li se zdráhati, nýbrž jednoho krásného dne tím, že neobstojí při jazykových zkouškách, jsou posláni do výslužby nebo propuštěni jako přespočetní.
Pomocí pozemkové reformy bylo mnoho set německých velkostatků odňato německým držitelům a odevzdáno českým, především podél jazykové hranice, jako na příklad také v Podbořanech. Noví čeští držitelé přivádějí s sebou ihned spoustu českých dělníků a němečtí dělníci, kterých jest nad to ještě zapotřebí, chtějí-li zůstati ještě dále v práci, musí posílati děti do českých menšinových škol.
Podle státní statistiky jen r. 1930 musilo 2270 německých dětí vyplniti české menšinové školy, které by jinak většinou byly bez dětí. Rodiče, kteří s krvácejícím srdcem se tomuto teroru musejí podříditi, aby nemusili hladověti, z obavy se ve většině případů neodváží stěžovati si.
V tomto případě se rodiče nepodřídili tomuto teroru, který jest zajisté nejodpornější věcí, jakou si můžeme představiti, a při úředním výslechu u podbořanského okresního úřadu pravdivě doznali,
že, když jim paní Váňová pohrozila propuštěním z práce, se cítili donuceni jako Němci poslati děti do české školy, ačkoliv již do německé školy docházely a na nový školní rok byly již také opět přihlášeny.
Rovněž příznačná jest výpověď paní Váňové. Cech Josef Fialka, zajisté věrně národně smýšlející, nemohl asi přenésti přes srdce, aby přemlouval Němce ke zradě na jejich dětech a jejich národě. Toto dílo vykonala paní Váňová osobně. Sotva lze u ní předpokládati nějaké mateřské city, neboť jinak byla by musila tušiti, jaké těžké hoře její vyzvání způsobilo dělnickým matkám. Další znění její výpovědi ovšem třeba posuzovati za bezvýznamné, poněvadž jsou to známá rčení, která se vždy našla, aby se ještě obešla úskalí zákonných ustanovení. Zde musí rozhodovati, že ony tři matky při prvém úředním výslechu potvrdily těžká obvinění. Úkolem státního úřadu musí býti, aby proti takovémuto útisku a pokusům o odnárodnění zakročil se vší přísností.
Interpelanti se tedy táží, je-li pan ministr ochoten zaříditi vše,
1. aby byla zabezpečena přirozená práva oněch německých rodičů, dáti svým dětem německou školní výchovu a
2. aby se proti těm, kdo se provinili tímto útiskem, zakročilo se vší přísností zákona?
V Praze dne 21. září 1932.
Inž. Kallina,
dr. Schollich, dr. Keibl, inž. Jung, dr. Mayr-Harting, Köhler, Krebs, Krumpe,
Greif, Kunz, Zajíček, Fritscher, Scharnagl, Bobek, Oehlinger, Schubert, Geyer,
Kasper, Simm, Knirsch, dr. Petersilka, dr. Hassold, Matzner, dr. Hanreich,
Horpynka.