Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období.

7. zasedání.

2O46. Vládní návrh.

Zákon

ze dne..................................

o báňských dávkách z kutišť a z měr.

Národní shromážděni republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Z každého výhradného kutiště (§§ 22 a 31 obecného horního zákona), z každé dolové míry (čl. III. císařského patentu ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z., a. §§ 42 a 43 obecného horního zákona), z každého přebytku (§ 71 obecného horního zákona) a z každé povrchové míry (§§ 76 a 77 obecného horního zákona) zapravuje se příslušnému báňskému hejtmanství báňská dávka.

§ 2.

(1) Báňská dávka z výhradného kutiště činí 20 Kč za každé kalendářní pololetí.

(2) Z dolové míry o ploše 45. 116 čtverečních metrů ve vodorovné rovině a z povrchové míry o ploše 115. 000 čtverečních metrů platí se z každého kalendářního pololetí báňská dávka 50 Kč. Tak zvaná délková míra, o měnivé šířce a neurčité hloubce (délce a výšce), je podrobena téže báňské dávce jako dolová míra o ploše 45. 116 čtverečních metrů.

(3) Báňská dávka z míry jiné výměry, než jak uvedeno v prvé větě odst. 2., a z přebytku činí částku úměrnou ploše při základní sazbě označené v téže větě, nejméně však 5 Kč za každou míru neb každý přebytek; není-li částka odpovídající ploše vyjádřena koru-

námi bez haléřů, zaokrouhlí se na nejblíže vyšší částku v korunách.

(4) Sazby uvedené v odst. 1. a 2. mohou býti vládním nařízením zvýšeny až o 50 procent.

(5) Báňská dávka odpovídající sazbě podle předpisů tohoto zákona nemůže býti ani snížena ani prominuta.

§ 3.

1) Kutiště podléhá báňské dávce i za kalendářní pololetí, ve kterém bylo ohlášeno (§ 22 obecného horního zákona), když báňské úřady neodmítly ohlášku potvrditi (§ 39 obecného horního zákona), a dávková povinnost pomíjí koncem kalendářního pololetí, ve kterém kutiště z důvodů uvedených v §§ 251 a 252 obecného horního zákona nebo v důsledku propůjčení dolové míry neb přebytku zaniklo.

(2) Míra neb přebytek podléhají báňské dávce počínaje prvním dnem kalendářního pololetí po pravoplatném rozhodnutí o propůjčení (§§ 57, 72 a 76 obecného horního zákona) a dávková povinnost pomíjí koncem kalendářního pololetí, ve kterém míra neb přebytek byly pravoplatným rozhodnutím prohlášeny za zrušeny (§§ 259, 263 a 265 obecného horního zákona). Avšak pro vlastníka hor, vzdávajícího se míry neb přebytku (§ 263 obecného horního zákona), zastavuje se povinnost placení báňské dávky z opuštěného oprávnění koncem kalendářního pololetí, ve kterém prohlášení o opuštění došlo u příslušného úřadu; dojde-li k dražbě a k příklepu opuštěných hor (§§ 264 a 265 obecného horního zákona), zapraví se báňské dávky za dobu od zastavení dávkové povinnosti až do příklepu z výtěžku dražby; nedojde-li k dražbě a k příklepu, odepíší se báňské dávky za dobu od zastavení dávkové povinnosti až do dne zrušeni míry neb přebytku.

§ 4.

(1) Báňské dávky z kutišť, z měr a z přebytků jsou splatný 1. ledna a 1. července a zapravují se za každé kalendářní pololetí napřed. Kutiště, za které báňská dávka nebyla zcela zapravena do 30 dnův ode dne splatnosti, může býti rozhodnutím báňského hejtmanství zrušeno. Má-li kutéř více než jedno kutiště, zapravil však do 30 dnův ode dne splatnosti toliko část úhrnu báňských dávek, předpokládá se, neurčí-li kutéř v téže lhůtě jinak, že složená částka je určena k úhradě báňských dávek za

kutiště, v záznamech báňského revírního úřadu pořadím přednější.

(2) Báňská dávka z kutiště za kalendářní pololetí, ve kterém kutiště bylo ohlášeno, jest splatná dnem ohlášky. Nebyla-li báňská dávka zapravena do 15 dnů po vypravení potvrzení o ohlášce, zaniká kutiště se zpětnou platností ke dni ohlášky. Ohlásil-li kutéř téhož dne více než jedno kutiště, zapravil však ve lhůtě shora uvedené toliko část úhrnu báňských dávek, zanikají kutiště, na která se plné báňské dávky nedostalo a to počínajíc kutištěm posledním v pořadí, ve kterém byla kutiště ohlášena nebo v kutební knize zaznamenána.

(3) Vlastníku míry neb přebytku, jenž dluhuje báňskou dávku za dobu tří let a mimo to neplní povinnosti uložené mu předpisy §§ 174, 175 a 176 obecného horního zákona, může býti míra (přebytek) rozhodnutím báňského hejtmanství odňata aniž je třeba, aby k plnění těchto povinností byl před tím donucován peněžitými pokutami podle § 243 obecného horního zákona.

§5.

(1) Báňská dávka vázne na horním oprávnění a ten, kdo oprávnění nabyl převodem nebo přechodem, je práv i z nedoplatků svých předchůdců.

(2) Báňské dávky vymáhá báňské hejtmanství podle obdoby předpisů zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n. Právo vymáhati báňskou dávku promlčuje se do 6 let po kalendářním pololetí, ve kterém se báňská dávka stala splatnou. Promlčení se přetrhuje doručením platebního vyzvání vydaného proti osobě povinné platiti báňskou dávku, zavedením exekuce nebo povolením lhůty k placení. Uplynutím správního roku, v němž bylo platební vyzvání doručeno, poslední exekuční zákrok proveden nebo uplynula platební lhůta, počíná běžeti nová promlčecí lhůta. Byly-li splatné báňské dávky zajištěny ruční zástavou, platí ustanovení § 1483 ob. zák. obč.; byly-li zajištěny knihovním zápisem, nemůže býti do 30 let po zápise namítáno proti uplatňování práva tím získaného promlčení, jež zatím nastalo.

§6.

Dokud zákon ze dne 28. března 1928, č. 57 Sb. z. a n., o zařízení a působnosti báňských úřadů, nenabude účinnosti, zapravují se v zemi Slovenské a zemi Podkarpatoruské báňské

dávky vládnímu komisariátu pro báňské a hutnické záležitosti v Bratislavě a tento úřad je vymáhá, úkony báňského hejtmanství podle § 4, odst. 1. a 3., vykonává do stejné doby v zemi Slovenské báňský kapitanát, v zemi Podkarpatoruské báňský úřad 1. stolice.

§ 7.

(1) Tento zákon nabude účinnosti kalendářním pololetím následujícím po vyhlášení. Tímto dnem pozbudou platnosti všechny předpisy, které s tímto zákonem nesouhlasí nebo které obsahují stejná ustanovení, zejména nařízení ministerstva financí ze dne 4. října 1854, č. 267 ř. z., jímž se vyměřují báňské dávky plynoucí z báňské propůjčky. nařízení ministerstva financí ze dne 30. září 1859, č. 181 ř. z., o zachování dosavadní výměry poplatku z měr u dolů a o přípustnosti jeho snížení, zákon ze dne 28. dubna 1862, č. 28 ř. z., o zrušení báňského desátku, cís. nařízení ze dne 29. března 1866, č. 42 ř. z., o snížení báňských dávek, nařízení ministerstva obchodu a národního hospodářství a ministerstva financí ze dne 25. dubna 1866, č. 49 ř. z., týkající se změny platebních termínů pro poplatek z měr a kutišť, zák. čl. XXVII/1875 o báňské dani, zák. čl. XIV/1885, jímž se modifikuje § 12 zák. čl. XXVII/1875 a zákon ze dne 25. června 1919, č. 368 Sb. z. a n., jímž mění se výměra poplatků z dolových a povrchových měr (měrného) a z výhradných kutisk (kutebného).

(2) Provésti tento zákon ukládá se ministru veřejných prací.

Důvodová zpráva.

Podle § 215 obec. hor. zákona platí se z každé propůjčené důlní míry o 45. 116 m2, z každé povrchové míry o 115. 000 m2 roční poplatek; u měr větší neb menší výměry a u přebytků vyměřuje se tento poplatek podle poměru plošného obsahu. § 217 obec. horního zákona stanoví, jakým způsobem určuje se dávce podrobená plocha měr, propůjčených podle starších zákonů. Zákonem ze dme 28. dubna 1862, č. 28 ř. z., byla povinnost placení poplatků stanovena i pro

kutiště. Podle motivů k obecnému hornímu zákonu je poplatek osvědčením o uznávání výsostného práva regálního a náhradou výdajů vzešlých vykonáváním státního dozoru.

V §§ 215 a 216 ob. hor. zák. bylo stanoveno, že poplatek platí se pololetně napřed v měsících červnu a prosinci každého roku. Tato ustanovení vztahovala se podle zákona č. 28/1862 ř. z. i na poplatek z kutišť. Ministerským nařízením

ze dne 25. dubna 1866, č. 49 ř. z., byly místo anticipačních pololetních lhůt v červnu a prosinci zavedeny lhůty čtvrtletní; poplatek byl splatný posledním dnem dotčeného čtvrtletí. Zákonem ze dne 25. června 1919, č. 368 Sb. z. a n., nařizuje se placení poplatků z měr i kutišť pololetně napřed a to vždy k 1. lednu a k 1. červenci. Povinnost placení poplatků vzniká prvním dnem nejbližšího pololetí po propůjčení míry neb po ohlášení kutiště a trvá ještě v pololetí, ve kterém míra neb kutiště z jakéhokoli důvodu zanikly.

Poplatek z měr byl ministerským nařízením ze dne 4. října 1854, č. 267 ř. z., stanoven obnosem 6 zl. ročně, poplatek z kutišť zákonem ze dne 28. dubna 1862, č. 28 ř. z. obnosem 20 zl. ročně. Císařským nařízením ze dne 29. března 1866, č. 42 ř. z., byl poplatek jak z měr tak i z kutišť snížen na 4 zl. ročně. Zákonem zedne 25. června 1919, č. 368 S b. z. an. vyměřuje se poplatek z měr obnosem 40 Kč, poplatek z kutišť obnosem 24 Kč ročně.

Ministerským nařízením ze dne 30. září 1859, č. 181 ř. z., bylo na základě císařského zmocnění stanoveno, že poplatky z měr s velmi chudými a velmi rozptýlenými ložisky, jichž dobývání je spojeno s mimořádnými výdaji, mohou býti sníženy na polovici zákonné výměry. Za těchže podmínek mohly býti sníženy podle císařského nařízení ze dne 29. března 1866, č. 42 ř. z., i poplatky z kutišť. Podle zákona ze dne 25. června 1919, č. 368 Sb. z. a n., povolují se slevy na poplatcích z měr a kutišť "pouze výminečně ministerstvem veřejných prací, jedná-li se podle úsudku znalců o chudá ložiska neb o závažné důvody technické a hospodářské, jež kutání dosud nedovolovaly. " Tímto zákonem nemění se ustanovení dřívějších zákonů, podle nichž poplatky možno snížiti toliko na polovici.

Předpisování poplatků z měr a kutišť je upraveno instrukcemi. Poplatky z měr předpisují báňská hejtmanství, poplatky z kutišť revírní báňské úřady.

Vymáhání poplatků z měr a kutišť děje se podle předpisů o vymáhání přímých daní (nařízení ministerstva financí ze dne 4. října 1854, č. 267 ř. z. a výměr ministerstva obchodu ze dne 1. června 1862, č. 3927). Z textu příslušných ustanovení obecného hor. zákona a zákona ze dne 28. dubna 1862, č. 28 ř. z., plyne, že poplatek vázne na míře (kutišti). Mimo to ručí majitel míry neb kutiště osobně, spolumajitelé solidárně (§ 187 obec. hor. zák. ).

Zákonná ustanovení o poplatcích z měr a kutišť vydaná v letech 1854-1866 platila až do rakousko-uherského vyrovnání i na území bývalých Uher a podržela svoji platnost i po vyrovnání. Bylo to zejména vyřčeno v § 12 zák. čl. XXVII/ 1875, jenž praví: "Poplatky z měr a kutišť se podržují a platí, pokud jde o jich vyměřování a vybírání, dosavadní způsob provádění. " § 12 uvedeného zák. článku doznal některých změn v zák. čl. XIV/1885, pokud jde o poplatky z kutišť. V § l tohoto zákona se praví, že z každého kutiště platí se napříště místo dosavadního poplatku z kutišť dozorčí dávka. Zák. čl. XIV/ 1885 podržuje (§ 2) dřívější roční výměru poplatku z kutišť (4 zlaté), stanoví však (§ 3), že při ohlášení nového kutiště platí se poplatek z kutišť za tu dobu, na kterou ještě má platnost kutací povolení, o něž ohláška se opírá, při prodloužení tohoto povolení na celý rok. Nová jsou dále ustanovení, že nezaplacení poplatků má v zápětí odmítnutí ohlášky, po případě zrušení kutiště (§ 4), a že slevy se nepovolují (§ 5). Předpisy zákonných článků z 1875 a 1885 byly podstatně derogovány zákonem ze dne 25. června 1919, č. 368 Sb. z. a n.

Nynější zákonodárství o poplatcích z měr a kutišť má značné nedostatky. Jsou to zejména roztříštěnost právních pramenů dříve rakouských a dříve uherských a nejistota, pokud byly zákonem č. 368/1919 Sb. z. a n. derogovány zejména předpisy zákonů dříve uherských. Mimo to je dikce zákona č. 368/1919 Sb. z. a n. Slovy "Nová ohlášení podléhají zdanění nejbližším, pololetím" (§ 1) postihují se toliko kutiště nikoli míry, poněvadž tyto nenabývají se ohlášením, nýbrž propůjčením; také výraz "zdanění" je neodborný. "Ku-, tání" (§ 2) je odborným výrazem pro vyhledávání vyhrazených nerostů, nikoli pro dobývání těchto nerostů v pro-

půjčených mírách, nepostihuje tedy míry, ačkoliv ustanovení v § 2 má se patrně i na ně vztahovati.

Dosavadní zákonodárství vyžaduje změn i po stránce věcné. Podle státního rozpočtu pro rok 1932, kap. 14, tit. 11, činí řádné výdaje báňských úřadů, nepočítajíc v to ústředí, 5, 445. 100 Kč, příjmy pak toliko 4, 069. 300 Kč, z toho 2, 527. 000 Kč na poplatcích z kutišť a 1, 441. 300 Kč na poplatcích z měr; jeví se tedy schodek 1, 375. 800 Kč. Bylo by tudíž poplatky zvýšiti, a to poplatek z kutiště ze 24 na 40 Kč a poplatek z dolové míry ze 40 na 100 Kč ročně. Zvýšením poplatku za výhradné kutiště o 16 Kč a za výměru odpovídající jednoduché dolové míře o 60 Kč vzrostou příjmy na poplatcích z kutišť o 1, 696. 000 Kč (106. 000 X 16), na poplatcích z měr o 2, 154. 000 Kč (35. 900 X 20), úhrnem o 3, 850. 000 Kč. Dávka 40 Kč ročně jest nepatrnou částkou v poměru k výdajům, s nimiž musí počítati kutéř pomýšlející vážně na provádění prací směřujících k vyhledávání vyhrazených nerostů; jest také nepatrnou náhradou za výhodu výhradného práva k hledání vyhrazených minerálů s nárokem na propůjčení důlní míry. Vyšší poplatek z míry je odůvodněn tím, že propůjčením míry dostává se vlastníku hor značné hodnoty majetkové. Aby příjmy báňských úřadů mohly býti bez průtahu přizpůsobovány změněným poměrům, doporučuje se umožniti zvýšení poplatku z měr a kutišť cestou administrativní až o 50%. Slevami podporuje se po případě neplodné zabírání velkých ploch k vyloučení jiných kutéřů. Na druhé straně nemohou slevy míti podstatného vlivu na zvýšení podnikatelské činnosti, poněvadž poplatek činí nepatrnou část výdajů, s nimiž musí počítati podnikatel, vyhovující zákonným předpisům o stálém provozu. Z těchto důvodů bylo by ustanovení o povolování slev zrušiti. Další závadou nynějších zákonných ustanovení je, že umožňují ba podporují unikání povinnosti dávkové, ohlašování kutišť k účelům toliko spekulačním a hromadění nedoplatků. Ježto kutiště podléhá dávce teprve k prvnímu dnu nejbližšího pololetí po ohlášce (k 1. lednu a k 1. červenci), nemá kutéř ohlásivší kutiště počátkem pololetí a odhlásivší je koncem téhož pololetí povinnosti platiti kutebné. Toho zneužívají kuten ohlašujíce kutiště toliko za tím účelem, aby je v době mezi ohláškou a

odhláškou zcizili; stává se dokonce zhusta, že kutéři kutiště, počátkem pololetí ohlášená, koncem pololetí odhlašují, aby je počátkem nejbližšího pololetí opět ohlásili. Tím unikají dávkové povinnosti zatěžujíce báňské úřady přihláškami a odhláškami. Nezbývá proto než pojati do zákona ustanovení, že kutiště je podrobeno poplatku již v tom pololetí, ve kterém bylo ohlášeno, a že kutiště zaniká, nebyla-li dávka zapravena. Toto ustanovení samo o sobě nebylo by s to zabrániti hromadění se nedoplatků na poplatcích z kutišť starších. Nedoplatky dosahují značné výše a jich vymáhání nepotkává se s výsledkem, poněvadž váznou zpravidla za kutéři nemajícími ani prostředků ani úmyslu prováděti kutací práce. Bylo by tedy do zákona pojati další ustanovení, že kutiště starší, za něž dávka nebyla zapravena v předepsané lhůtě, může býti rozhodnutím báňského hejtmanství zrušeno. Rovněž setkává se s obtíží vymáhání nedoplatků na poplatcích z měr, v nichž bylo dolování zastaveno, zatěžujíc značně agendu báňských i jiných úřadů, zejména má-li poplatník bydliště v cizině. Je proto třeba čeliti hromadění takových nedoplatků zostřením předpisů o odnětí horních oprávnění.

Navrhovaný zákon nepozbude zcela svého významu ani zamýšlenou reformou obecného horního zákona, poněvadž zůstanou v platnosti míry propůjčené podle starších předpisů a po přechodnou dobu i výhradná kutiště.

K jednotlivým paragrafům se poznamenává:

§ 1. Toto ustanovení stanoví dávkovou povinnost na stejném podkladě jako dosud, shrnujíc v různých pramenech obsažené předpisy.

§ 2. Základní sazba poplatku je při dávce z kutišť toliko pětkrát, při dávce z měr dvanáct a půlkrát vyšší než poplatek předválečný (8 Kč ročně z měr i z kutišť).

§§ 3 a 4. Ustanovením, že kutiště podléhá poplatku již za pololetí, ve kterém bylo ohlášeno (§ 3, odst. 1. ), a že kutiště, za něž poplatek za toto pololetí nebyl zapraven, zaniká (§ 4, odst. 2. ), má býti čeleno ohlašování a odhlašování kutišť k účelům spekulačním, unikám poplatkové povinnosti a hromadění nedoplatků zpravidla nedobytných. Ježto lze o kutéři, jenž nezapravil

poplatek ani při ohlášce, bezpečně souditi, že kutiště neohlašuje k provádění prací, je na místě zánik kutiště ipso iure. Pravidelné zapravování poplatku z kutišť starších je zaručeno pohrůžkou, že kutiště může býti odňato (§ 4, odst. 1. ), nebyl-li

poplatek včas zapraven. Zásada fakultativního rušení kutiště dává úřadu možnost přihlížeti k polehčujícím okolnostem u kutéře, jenž poplatky dříve pravidelně platil a vyhovoval zákonným předpisům o stálém provozování.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán k podání zprávy výboru rozpočtovému.

V P r a z e dne 17. listopadu 1932.

Předseda vlády: Malypetr v. r.

Ministr veřejných prací: Inž. Dostálek v. r.

Státní tiskárna v Praze. -'4222-32.