Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období.
7. zasedání.
Překlad.
2043.
Návrh
poslanců F. Macouna, R. Kleina a soudruhů
na změnu §§ 15 a 47 zákona ze dne 15. června 1927, čís. 76 Sb. z. a n., o přímých daních.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne............,
jímž se mění §§ 15 a 47 zákona ze dne 15. června 1927. čís. 76 Sb. z. a n., o přímých daních.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
V § 15, odst. 1. bod 1. připojuje jako písm. f) toto ustanovení:
»f) Náklady spojené s vyhledáváním objednávek obchodních cestujících zástupců a jednatelů, a to cestovné různými dopravními prostředky, dovozné za vzorková zavazadla, nocležné a stravné na cestách a pod. «
Článek II.
V § 47. odst. 1. připojuje se jako bod 2 a) loto ustanovení:
» Zaměstnání obchodních cestujících, zástupců a jednatelů pracujících jménem a na účel jednoho nebo i více zaměstnavatelů. Osoby vykonávající taková zaměstnání nepodléhají dani výdělkové, pokud jsou pojištěny podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, a to co do činnosti, která jest podkladem pro tuto pojistnou povinnost, a to i tehdy, jsou-li současně zaměstnány u několika firem a pensijně pojištěny ve smyslu § 4. odst. 6. zákona ze dne 21. února 1929, čís. 26 Sb. z. a n. " pouze podle svého hlavního zaměstnání. «
Článek III.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí pro všechny případy, ve kterých nebyla daň ještě pravoplatně předepsána.
Jeho provedením se pověřuje ministr financí.
Odůvodnění.
Prakse, vyvinuvší se při vykladu výše citovaného zákona, nese se v lom směru, že při vyměřování daně důchodové obchodním cestujícím, zástupcům a jednatelům odvolávají se finanční úřady na § 17. odst. 4. tohoto zákona, kde se mluví o tom, že » výdaje na byt a výživu poplatníka, jeho příslušníku rodiny atd. nemohou býti odečteny od důchodu «. Takový výklad zákona považujeme za nesprávný, poněvadž v § 11, odst. 2, výslovně se uvádí, že » náhrada služebních výdajů není důchodem podrobeným dani. «
Jde tudíž při výměru daně důchodové poplatníku v témž povolání o různý výměr důchodové daně. Tak na příklad obchodní cestující a zástupce, mající nějaký předem určený plat a vedle toho náhradu cestovních výloh zaměst-
navatelem, nocležné i stravné v to počítaje, není povinen důchod len přiznati, poněvadž podle výše citovaného paragrafu zákona není náhrada služebních výdajů příjmem do důchodu započitatelným. Jiný obchodní cestující, mající vedle předem určených požitku také pevně stanovenou částku na tyto služební výdaje, jest povinen tuto částku přiznati, na druhé straně může si ovšem odečísti výdaje službou vyžadované, při čemž ovšem nesmí si podle mínění finančních úřadů odečísti nocležné a stravné, které ve skutečnosti tvoří část těchto služebních výdajů. Ale i také ti. kteří neobdrží vůbec náhradu od svého zaměstnavatele nebo jen částečnou, nemohou si nocležné ani stravné od těchto příjmů odečísti. Jest věcí kalkulace zaměstnavatelů, jakým
způsobem nebo v jaké formě vyplácejí obchodním zástupcům odměny za jejich práci a jest tudíž krajně nespravedlivé když jednomu z nich uznává se mezi v vdají službou vyžadovanými nocležné a stravné, kdežto druhým nikoli.
Zákonodárce při stilisování § 17. odst. 4. zákona o přímých daních neměl na mysli byt a výživu poplatníka na cestách, nýbrž tato vydání jedině v domácnosti. V případech uvedených jde o vyšší výdaje za nocleh a stravu na cestách, než by onen poplatník spotřeboval doma. Jest všeobecně známo, že vedle stálého bytu. který mu obchodní cestující a zástupce, musí - přechodně bydliti v hotelích a že vedle výživy své rodiny musí se sám stravovati na svých cestách v restauracích. Nejen že toto ubytování a stravování jest mnohem dražší než v domácnosti nebo v bydlišti dotčeného zaměstnance, musí vlastně vynakládali ještě jednou tolik, co jiný poplatník, který se za svým povoláním nemusí vzdalovali ze svého bydliště.
Jde zde tudíž o vyšší mimořádný náklad učiněný právě jen z důvodu obchodní cesty a tyto výdaje nejsou nic jiného než výdaje službou vyžadované.
V poslední době množí se případy, že finanční úřady obchodním cestujícím, zástupcům a jednatelům vyměřují daň výdělkovou i v těch případech, kdy jde výslovně o zaměstnance a kdy zaměstnavatel plní veškeré povinností zákonem mu uložené (přihláška k nemocenskému a pensijním u pojištění). Pouze ta okol-
nost, že vedle pevného platu dostává onen obchodní cestující, zástupce nebo jednatel ještě provisi a nebo pouze ta okolnost, že nemá jiného příjmu než provisi nemůže býti rozhodnou pro otázku, podléhá-li takový cestující, zástupce nebo jednatel dani výdělkové, poněvadž tento zákon sám již v § 46 mluví o tom. že všeobecné dani výdělkové jsou podrobeny osoby nebo sdružení osob. které v tuzemsku svým jménem provozují výdělečný podnik, nebo vykonávají zaměstnání směřující k dosažení zisku. Že zaměstnání obchodního cestujícího, zástupce nebo jednatele pracujícího jménem a na účet ať již jednoho nebo více zaměstnavatelů, není zaměstnání směřující k podnikatelskému zisku jest samozřejmé. Třebas za své výkony obdrží pouze provisi nemůže vůbec býti řeči o zisku, jaký má na mysli zákon naopak tyto osoby mohou míli při svém zaměstnání jenom ztráty poněvadž vynakládají často dosti značné částky na to aby se jim obchod podařil a nedosáhnou-li toho, nedostanou vůbec žádné odměny za svou práci. Zde možno použíti analogie úkolového dělníka, který také obdrží odměnu teprve za rozsah vykonané práce.
Stilisace navrhované změny tohoto paragrafu jest úplně shodná se zákonem o dani z obratu a uznalo-li ministerstvo financí, že tyto osoby u nichž jest splněn zákon o pensijním pojištění, nejsou samostatně činný nemůže jim býti ukládána ani jiná podnikatelská daň. poněvadž vskutku nejsou žádnými podnikateli.
V Praze dne 3. listopadu 1932.
Macoun. Klein.
Roscher. Kaufmann, Taub, Hackenberg, Pohl, Müller, Heeger, Katz, Häusler, Schweichhart, Blatny, Leibl, Kirpal, Schäfer, Jaksch, Grünzner, de Witte,
Dietl, Kremser.