Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období.
7. zasedání.
Překlad.
2041.
Návrh
poslance inž. O. Kalliny a druhů, aby Československá republika vystoupila ze Společnosti Národů.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Vláda nechť učiní všechna potřebná opatření, aby Československá republika podle čl. I., odst. 3 stanov Společnosti Národů vystoupila ze Společnosti Národů.
Odůvodnění.
Nelze popírati, že Společnost Národů ve všech oborech selhala. Když se tvořila, byla její nutnost odůvodňována zárukou mezinárodního míru a mezinárodní bezpečnosti, které měly býti zajištěny tím, že členské státy měly převzíti jisté závazky - »neuchylovati se k válce, úplně veřejně udržovati s jinými štáty styky založené na spravedlnosti a cti, pečlivě dbáti předpisů mezinárodního práva založeného na zásadě spravedlnosti, které napříště mělo býti uznáno za směrnici pro chování vlád a všech smluvních závazků ve vzájemných stycích organisovaných národů.
Třináctiletá práce Společnosti Národů prokázala, že své úkoly nejen nesplnila, nýbrž že se stala jednostranným mocenským nástrojem velkých dohodových států patřících ke Společnosti Národů, ba konečně jen mocenským nástrojem francouzské politiky bloků a nadvlády, čímž proti jejímu poslání byl přímo znemožněn klidný vývoj evropských poměrů. Společnost Národů selhala již při prvé vážné srážce, při válce řecko-tuřecké. Ale nejtěžší ránu utrpěla válečnou srážkou mezi Japonskem a Čínou, jakož i tím, že úplně selhala v oboru vojenského odzbrojení. Nikoliv neprávem označuje tedy Coudenho-
ve-Callergi v článku, jenž jest nadepsán »Smrtelný zápas Společnosti Národů«, Společnost Národů za odbytou a prohlašuje, že z ní zbyl jen stín její bývalé moci, že jen byrokratický živel bude ještě několik let živořiti, že však přestala býti politickou, hospodářskou nebo mravní mocí a že jde o to, aby trvala již jen jako mumie.
Činnost Společnosti Národů v posledních letech skutečně přestávala jen na tom, že se diplomati scházeli nad některým krásným švýcarským jezerem beze všeho styku se životem národů a po poradách trvajících celé týdny při všech otázkách očekávajících vyřešení docházeli jen k úsudku, že se nesmějí vzdáti naděje na úzkou spolupráci. Na venek projevuje se úplné selhání Společnosti Národů tím, že tři velké státy. Japonsko, Itálie a Německo hrozí vystoupením.
Při svém založení převzala Společnost Národů závazek učiniti všechna opatření, aby zaručila klidný vývoj v Evropě a ve světě. Ale svět se nasytil toho, aby se dal dále odbývati nabubřelými frázemi o míru, za nimiž se jen špatně dají skrýti mocensko-politické cíle a úsilí jednotlivých států a jejich skupin. Kdo pozorně sleduje činnost Společnosti Národů, musil uznati, že naopak ti, kdo tam ve skutečnosti rozhodují, jí zneužili jen k tomu, aby zabránili, aby nebyla provedena ustanovení stanov Společnosti Národů, sloužících k uklidnění světa, především k vojenskému odzbrojení podle čl. VIII a čl. XIX, z nichž poslední ustanovuje přezkoumání smluv, jichž nelze provésti a jejichž udržení mohlo by ohroziti světový mír.
Při užití čl. XIX dtožao především pomýšleti na revisi těch ustanovení mírových diktátů, která jsou ospravedlněna národnostními a hospodářskými důvody. Sem patří nesplnitelné závazky Německa ku placení poplatků, které s dovoláním ustanovení mírových diktátů za rozhodného vlivu francouzského bloku byly příliš dlouho udržovány v platnosti a teprve když nastala hospodářská krise otřásající celým světem se svými milionovými zástupy nezaměstnaných, byly upraveny v předběžném lausannském výsledku. Sem
však patří také spravedlivá úprava polského koridoru a hornoslezské otázky, jakož i vrácení bývalých německých kolonií a konečně revise státních hranic, které nebyly spravedlivě označeny podle národopisných poměrů. Tím, že se v četných státech s novou silou zahajuje systém pronásledování jinojazyčných částí národů, proti právu k těmto státům připojených, jest znemožněn jakýkoliv klidný vývoj. Jen přizná-li se svobodné právo sebeurčení 40 milionům potlačovaných lidí ve střední Evropě, bylo by možno vytvořiti základy opravdového uklidnění Evropy a tím i celého světa.
Ve skutečnosti všech výsledků mezinárodní spolupráce, dosažených v minulých 13 letech, bylo dosaženo mimo Společnost Národů. Úplný neúspěch politiky Společnosti Národů jest charakterisován nejlépe tím, že přes všechny velkolepé politické a hospodářské sjezdy v Ženevě a přes ohromný počet konferencí a schůzí výboru, přes sepsání nesčetných resolucí otřásá nyní světem největší hospodářská krise od doby, co svět trvá a že v žádné době se státy proti sobě neuzavíraly tak vysokými celními zdmi, jako právě nyní.
Společnost Národů nemůže tedy vykázati jediného příznivého výsledku ani v oboru hospodářském ani - jak znovu dokazuje mandžuský konflikt - v oboru politickém. Ničivě působí však úplné selhání Společnosti Národů v oboru ochrany menšin. V žádné době starého absolutistického systému nebyly celé národy a části národů tak potlačovány a pronásledovány, jak to denně můžeme nyní konstatovati pod ochranou Společnosti Národů v nově založených východních a jihovýchodních státech Evropy.
Tím jest dokázáno, že Společnost Národů nejen úplně selhala ve všech oborech své přikázané působnosti, nýbrž tím, že se dala zneužíti jako rejdiště jednostranných politických mocenských úsilí jednotlivých skupin států, stala se přímo překážkou opravdového uklidnění Evropy a světa.
Ze všech těchto důvodů jest tedy v zájmu klidného a zajištěného vývoje náro-
dů plně oprávněn návrh, aby Československá republika ze Společnosti Národů vystoupila. Velkých finančních výdajů, kterých nebude příště zapotřebí po vy-
stoupení ze Společnosti Národů, mohlo by se účelněji užíti ku produktivní péči o nezaměstnané.
V P r a z e dne 30. září 1932.
Inž. Kallina,
dr. Schollich, Matzner, Schubert, Simm, Kasper, Krebs, Knirsch, Stenzl, Eckert, dr. Holota, Prause, dr. Törköly, Nitsch, Geyer, Köhler, inž. Jung, dr. Hanreich, dr.
Keibl, dr. Hassold, Horpynka.