Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období.

7. zasedání.

Překlad.

2036.

Návrh

poslance dra J. Keibla a druhů

na vydání zákona, jimž se v některých případech ustanovuje úroková míra z pohledávek.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne .................

Jímž se v některých případech ustanovuje úroková míra z pohledávek.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§1.

Podniky, které se podle svých stanov výlučně nebo většinou zabývají bankovními a bursovními obchody, nesmějí:

a) za vklady na běžný účet (vklady na volný průběžný účet) poskytovati vyššího ročního zúročení než činí v té době bankovní sazba Československé Národní banky snížená o 2 %:

b) ze svých pohledávek, které jim povstaly ve volném obratu na běžný účet proti jejich dlužníkům, požadovati vyššího ročního zúročení než činí v té době

bankovní sazba Československé Národní banky zvýšená o 2%;

c) na provisích, útratách, vydáních atp. požadovati od svých zákazníků ročně nikdy více než 11/4% z nejvyšší dlužné částky, která se ukáže v obchodním pololetí;

d) za vklady na spořitelní knížky poskytovati vyššího ročního zúročení než činí v té době bankovní sazba Československé Národní banky snížená o 11/2%.

§ 2.

Spořitelny nesmějí:

a) za vklady na spořitelní knížky poskytovati vyššího ročního zúročení než činí v té době bankovní sazba Československé Národní banky snížená o 2%;

b) ze svých hypotéčně zajištěných pohledávek požadovati vyššího ročního zúročení než činí v té době bankovní sazba Československé Národní banky zvýšená o 1/2%.

§3.

Všechny ostatní peněžní ústavy nesmějí:

a) za vklady na spořitelní knížky poskytovati vyššího ročního zúročení než činí v té době bankovní sazba Československé Národní banky snížená o 1 1/2%:

b) ze všech svých pohledávek včetně hypotečních požadovati vyššího ročního zúročení než Činí v té době bankovní sazba Československé Národní banky zvýšená o 11/2%.

§4.

(1) Československá Národní banka jest povinna poskytovati všem peněžním ústavům na jejich žádost půjčku, když u ní zastaví československé státní papíry, a to za úrokovou míru, která nesmí přesahovati bankovní sazbu v té době platnou.

(2) Její trvání budiž omezeno nejvýše na 3 měsíce, ale tato lhůta může býti prodloužena.

(3) Bude-li prodloužena, smí se úroková míra zvýšiti nejvýše o 1/2% nad bankovní sazbu v té době platnou.

§5.

Všechny úmluvy, jejichž účelem jest obejíti tento zákon, zvláště překročiti procentní sazby v něm obsažené, jsou právně neúčinné.

§6.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

(2) Na obchody před tímto dnem uzavřené nepůsobí ani tehdy, nebyly-li snad toho dne ještě úplně splněny.

(3) Jeho provedením se pověřují ministři financí, vnitra a obchodu, průmyslu a živností.

Odůvodnění.

Jest všeobecně uznanou věcí, že jedním z nejzávažnějších důvodů, proč hospodářství nemůže vybřednouti z těžké situace, jsou příliš velké útraty, které stále ještě jsou spojeny s každým poskytnutím úvěru. Peněžní ústavy požadují nejen úroky, které by se v jiných dobách označily jako lichvářské, nýbrž mimo to počítají ještě provise a jiné výdaje daleko přes nutnou míru, takže osoba potřebující úvěru musí za nekrytý obchodní úvěr platiti ročně 12-15% z půjčky. To za dnešních poměrů nemůže vydělati žádný průmyslník, živnostník nebo obchodník, nýbrž musí se státi obětí bankovního kapitálu. Právem tedy se stále hlasitěji rozléhá volání, aby tato obchodní a smluvní svoboda byla autoritativně omezena. Bankovní rada Československé Národní banky snížila sice dne 24. září 1932 úřední úrokovou míru o 1/2%, ale peněžní ústavy samy k tomu naprosto dostatečně nepřihlížely a peněžní poradní sbor ministerstva financí svými usneseními z konce září 1932 všeobecně zklamal.

Nezbývá tedy nic jiného než i po této stránce omeziti kdysi svobodné hospodářství, a to tím spíše, že si průmysl, obchod,

živnosti a zemědělství musí denně dáti líbiti stále větší omezování veřejnou správou. Podle mínění podepsaných lze toho nejúčelněji dosáhnouti zákonem.

Při tom bylo navrhovatelům jasno, že všechno poskytování úvěru nemůže býti podrobeno tomuto omezení a že se všemi úvěry, které mají býti omezeny, nelze stejně zacházeti. Domnívali se, že mají býti omezeny jen výdaje poskytování úvěru po živnostensku a také zde jen vzhledem k otevřenému, neuhrazenému úvěru z běžných účtů a úvěru hypotekárního, poněvadž tyto druhy poskytování půjček jsou pro národní hospodářství nejdůležitější. Tím tedy se soukromé, příležitostné poskytování úvěru úplně vylučuje, rovněž i živnostenské, pokud jest kryto směnkou, zástavou atp. Zdálo se však také nutným rozlišiti, kdo úvěr poskytuje. Tak sám sebou vyplynul rozdíl, poskytuje-li půjčku banka, spořitelna nebo jiný podnik. Odpovídá úkolům a významu spořitelen a ostatních peněžních ústavů, jimiž jsou míněny zvláště menší záložny a Kampeličky, dá-li se jim i po této stránce přednost před obchodními bankami. Přesný rozdíl mezi bankami a drobnými peněžními ústa-

vy, které v malých místech často provozují rovněž bursovní obchody, nedá se po stránce národohospodářské jistě snadno vytýčiti. Než v případě sporu budou moci poskytnouti cenná objasnění stanovy ústavů a mimo to podá soudu dostatečné vysvětlení posudek obchodních komor, jakož i význam a postavení ústavu v hospodářství jeho sídla, patří-li pod omezení § 1 nebo 3.

Když a kde se však omezuje výše úroků z dluhů, táni musí se omeziti i zúročení, které peněžní ústavy poskytují svým věřitelům. Po této stránce jde zde jen o míru úroků, které se poskytují za vklady v otevřeném běžném účtu a na spořitelní knížky.

I zde dlužno odlišně zacházeti s rozličnými peněžními ústavy podle jejich úkolů a jejich druhu a také zde platí, co bylo výše řečeno.

Při odpovědi na otázku, jak se má omeziti aktivní a pasivní (dlužná) úroková míra, vycházeli navrhovatelé z těchto úvah: Nejprve považovali za nesnesitelné pro vývoj hospodářství navrhnouti ztrnulé, pevné sazby. Hospodářství, které jest jen projevem věčně plynulého života, takových ztrnulých okovů vůbec nesnese. Přes nutné omezení má a musí býti úroková míra přizpůsobena hospodářským potřebám a nutnostem, má zůstati pružná. Proto nebylo nic snadnějšího, než omezení uvésti v příčinnou souvislost s dočasnou bankovní sazbou Československé Národní banky. Tím se však má dosáhnouti i toho, aby se peněžní ústavy muslly říditi podle sazeb Národní banky, čehož se zvláště v poslední době nedalo dosáhnouti k velké škodě hospodářství.

Míra předepsaných omezení zdála se navrhovatelům veskrze přiměřenou všem požadavkům. Domnívají se, že všeobecné blaho má míti přednost před zájmem oenéžních ústavů, zvláště velkých obchodních bank, na zisku. Ostatně sazby vyplývající z tohoto návrhu pro úvěry na

běžný účet, vklady na běžný účet, bankovní pokladniční poukázky a úsporné vklady souhlasí tak skoro se sazbami, které podle zpráv tisku ze dne 1. října 1932 měly určiti obchodní banky. Než navrhovatelé míní, že by neměli navrhnouti rozdíl pro zdejší a cizozemské vkladatele, pro vklady volné a vázané nebo vklady na pokladniční poukázky ani pro zemské ústavy, poněvadž se domnívají, že to všechno musí částečně míti účinek uvnitř navržených hranic a výměru, částečně však pro vnitřní spojitost všech těchto obchodů musí se samo sebou přizpůsobiti jednou ustanovené aktivní úrokové míře na běžný účet.

Ale nikoliv sama výše úroků z dluhů je příčinou nesnesitelných úvěrových poměrů, nýbrž výše jiných vedlejších výdajů, které obchodní banky pod rozličnými jmény a záminkami dlužníkovi započítávají. Zde se musí energicky zakročiti. Proto se navrhuje ustanovení § 1 - c). Má platiti jen pro skutečné obchodní banky, poněvadž mají nejvíce co dělati s průmyslem a průmysl nejvíce potřebuje úlev.

Stejně jako není třeba se obávati, že se střádal dá nízkým úrokem ze vkladů odvrátiti od dalších vkladů na spořitelní knížky, nemají obchodní banky práva tvrditi, že by navrhovaná omezení omezovala jejich výdělek a trvání. Tvrdí se všeobecně, že dříve mnoho kapitalistů odvezlo své notové peníze do ciziny, ačkoliv tam za ně nedostávali vůbec žádné úroky nebo jen nepatrné, nejvýše 2%. Obchodní banky zase dosahovaly dříve velkých zisků. Nemohly-li s nimi vystačiti, jest to jedině jejich vina. Celek nesmí tím trvale trpěti. Mimo to byly právě letos sanovány státem, tedy z veřejných peněz.

O jaké částky při tom jde, může se poznati z článku Václava Holara »O státní finance - o stát (v nouzi se pozná, co vedeš)«, jenž dne 11. srpna 1932 vyšel v českém časopise »Modrá revue«.

Již samy tyto částky nás opravňují, abychom od bank nyní žádali, aby příště byly poněkud skromnější ve svém úsilí shrabovati hodně vysoké zisky na útraty hospodářství.

Ve chvíli, kdy se budou směti požadovati jen mírné úroky a útraty, povstane sama sebou větší potřeba úvěru. Peněžní ústavy budou jí moci vyhověti jen tehdv, když si budou moci samy zase snadno a levně opatřiti peníze. To mohou učiniti jen tehdy, když jim Národní banka poskytne krátkodobý lombard na jejich státní papíry. Až dosud se Národní banka a také ministerstvo financí houževnatě zdráhaly tento lombard připustiti. Nyní má býti k němu podle § 4 Národní banka zákonitě povinna. Bez tohoto závazku nelze pomýšleti na trvalé všeobecné snížení úroků. Naprosto není třeba se obávati, že tím na-

stane inflace měny, poněvadž jest myšlen jen jako krátkodobý. Jest úplně přirozené, že každé zákonné omezení skrývá v sobě popud, aby se obcházelo soukromými dohodami. Způsobů, jak se to může dělati, jest tolik, že nemohou býti jednotlivě a úplně vypočteny. Že již hospodářská převaha může skloniti věřitele k vykořisťování svého dlužníka, jest dostatečným důvodem, aby se pro tyto případy učinilo zákonné opatření.

Podle mínění navrhovatelů však stačí, když všechny dohody příčící se tomuto návrhu zákona budou prohlášeny za právně neúčinné (§ 5).

Návrh zákona chce pečovati o budoucnost. Uzavřené obchody, i když by snad nebyly ještě úplně splněny, nemají jím býti již postiženy. Toto ustanovení jest

nutné v zájmu důvěry a víry ve veřejném styku, zvláště se zřetelem na již vydané dlužní úpisy všeho druhu.

Konečně poznamenáváme, že státní finanční správa nemá podléhati těmto ome-

zením a že tak má přednost před soukromoprávním úvěrovým hospodářstvím.

Tento návrh zákona nevyžaduje žádných výdajů, proto nemusíme řešiti otázku úhrady.

To stránce formální navrhujeme, aby byl přikázán výboru iniciativnímu, rozpočtovému a ústavně-právní m u.

V Praze dne 26. října 1932.

Dr. Keibl,

Dr. Schollich, Horpynka, Oehlinger, Dr. Petersilka, Greif, Kunz, Schubert, Krebs, Geyer, Kasper, Knirsch, Simm, Fritscher, Ing. Jung, Dr. Luschka, Zajíček, Krumpe, Dr. Mayr-Harting, Scharnagl, Bobek, Ing. Kallina, Matzner, Dr. Hassold, Dr.

Hanreich.