Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období.
7. zasedání.
2023.
Zpráva
výboru ústavně-právního a živnostensko-obchodního
o vládním návrhu (tisk 1983) zákona, kterým se mění a doplňují předpisy o ochraně vynálezů.
l.
Změny zákona o ochraně vynálezů, jež navrhuje vládní osnova, dějí se - s výjimkou §u 54-b - za účelem vnitrostátního provedení haagské revise mezinárodní úmluvy o ochraně živnostenského vlastnictví, jejímž jest československá republika účastníkem. Provedení těchto změn jest předpokladem ratifikace zmíněné haagské úmluvy, jež musí býti provedena z mezinárodních důvodů v době nejkratší.
Nutno poukázati zde na hospodářský dosah změny, která navrhuje se k §u 27 patentního zákona resp. k §§ 21 a 67.
Změny tyto navrhovány jsou za tím účelem, aby československý patentní zákon vyhověl závazkům, jež zákonodárstvím smluvních států uloženy byly při haagské revisi umíněné mezinárodní úmluvy na ochranu živnostenského vlastnictví.
Čl. 5 této smlouvy ve zněmí revise washingtonskézr. 1911 ustanovovati, že majitel patentu jest povinen podle předpisů jiné smluvní země v této zemi patent prováděti, nečinil-li tak a kryl-li potřebu této země jen dovozem svých výrobků, mohl býti patent v této zemi mu odňat, byť i až po uplynutí 3 let po udělení patentu a tehdy, neprokázal-li pro svou nečinnost v tomto směru důvody omluvné. Na
základě tohoto ustanovení mezinárodní úmluvy §27 platného patentního zákona ustanovuje, že patent může býti zcela nebo z části odvolán, opomene-li majitel patentu nebo jeho právní nástupce vynález v tuzemsku prováděti, nebo dáti prováděti v rozsahu přiměřeném aneb alespoň učiniti vše, čeho jest třeba, aby takové provádění bylo zabezpečeno. Odvolání může se státi až po uplynutí 3 let po dni, kterého byl udělený patent prohlášen. Důležité ovšem bylo ustanovení další, že k tomuto časovému omezení se nepřihlíží, hradí-li majitel patentu nebo jeho právní nástupce přesto, že vynález provozuje se v cizině a veřejný zájem toho vyžaduje, aby také v tuzemsku byl provozován, tuzemskou potřebu výlučně nebo z největší části dovozem, místo aby prováděl patent v tuzemsku v přiměřeném rozsahu.
Jinými slovy podle ustanovení platného patentního zákona mohlo v tomto případě, kdy cizozemský majitel patentu patent v tuzemsku nevyráběl a tuzemskou potřebu kryl jen dovozem svých výrobků, dojíti na odvolání patentu, tedy na jeho bezplatné využití zdejším průmyslem.
Citovaný čl. 5 Mezinárodní úmluvy doznal při revisi v H a a g u, o jejíž ratifikaci se právě jedná, a k jejímuž vnitrostátnímu provedení směřuje vládní návrh, podstatné změny v tom smyslu, že v případě neprovádění vynálezu v jedné smluvní zemi smí dojíti na jeho odvolání teprve tehdy, když nestačí k zamezení takového zneužití výhradního práva uděleného patentem povolení nucených licencí. Tomuto ustanovení Mezinárodní úmluvy má právě vyhověti navrhovaná změna ustanovení §§ 27 a 21 patentního zákona. Prakticky znamená tolik, že tam, kde majitel cizozemského patentu zneužívá svého práva tím, že vynález neprovádí v tuzemsku, nýbrž tuzemskou potřebu kryje dovozem, nebude moci býti požadováno odvolání patentu a tudíž bezplatné jeho využití tuzemským průmyslem, nýbrž bude možno žádati jen udělení nucené licence, t. j. úplatné využití patentu.
Nejdůležitějším ovšem je, že podle dnešního práva mohlo býti žádáno okamžité odvolání patentu, jestliže vynález provozoval se v cizině a veřejný zájem toho vyžadoval, aby také v tuzemsku byl provozován, a majitel patentu naproti tomu tuzemskou potřebu kryl výlučně nebo z největší časti dovozem, místo aby prováděl patent v tuzemsku v přiměřeném rozsahu, kdežto podle navrhované změny bude i udělení nucené licence, tedy sankce méně účinná, vázáno lhůtou 3 let.
Jedná se o otázku t. zv. obligatorního provádění patentu, což jest jedna z nejspornějších otázek mezinárodní ochrany vynálezů a beze sporu tendence vývoje Mezinárodní úmluvy na ochranu živnostenského vlastnictví směřuje ke zrušení obligatorního provádění vynálezu v zemi, kde je chráněn, a má tak býti poskytnuta majiteli patentu úplná volnost krýti potřebu v cizině dovozem ze své země resp. v jed-
notlivých zemích exploitovati svůj vynález cestou dobrovolných licencí.
Tento vývoj nemůže být příznivý menším průmyslovým státům, jejichž industrie jest vydána pak zcela majitelům zahraničních vynálezů. I československo jest v podobné situaci a viděli jsme často, jak velké oběti náš průmysl musí přinášeti cizozemským koncernům vlastnícím veliká množství důležitých patentů. Že ani přítomná doba hospodářské krise nesnese dalšího uvolnění této otázky, jest na bíle dni.
Navrhovaná změna, proto může býti přijata, tak jak byla předložena jen proto, že jest to nutno za účelem ratifikace haagské revise Mezinárodní úmluvy.
Je třeba upozorniti však, že v příštím roce bude se konati v Londýně nová konference Mezinárodní unie na ochranu živnostenského vlastnictví, na níž má býti Mezinárodní úmluva znovu revidována. Pro tuto konferenci navrhuje se nová změna citovaného již čl. 5, podle níž jedinou a výhradní sankcí na nevykonávání patentu v tuzemsku má býti nucená licence. Ani tehdy, kdyby nucená licence nestačila k zamezení zneužívání patentního práva, nemá býti dána možnost žádati odvolání patentu.
Jestliže již dnes je, jak shora vylíčeno, v tomto směru situace pro naše hospodářství nepříznivou, znamenalo by přijetí této další změny na příštím kongresu Unie další zhoršení situace. Proto přijal ústavněprávní výbor resolucí k této věci se vztahující.
Ústavně-právní výbor usnesl také resoluci cílící k tomu, aby průzkum patentních přihlášek byl urychlen.
V podrobnostech ostatních je třeba poukázati na důvodovou zprávu vládní osnovy.
Ústavně-právní výbor doporučuje poslanecké sněmovně schválení osnovy ve znění vládním a přijetí resolucí výborem usnesených.
V P r a z e, dne 24. října 1932.
Dr Mičura v. r., předseda.
Inž. Dr Toušek v. r., zpravodaj.
Zákon
ze dne-------------------------------------,
kterým se mění a doplňují předpisy o ochraně vynálezů.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon ze dne 11. ledna 1897, č. 30 ř. z., o ochraně vynálezů (patentní zákon), ve znění zákona ze dne 27. května 1919, č. 305 Sb. z. a n., a zákona ze dne 30. června 1922, č. 252 Sb. z. a n., se mění a doplňuje takto:
§ 21 se mění a doplňuje takto:
Jako čtvrtý odstavec se vkládá toto ustanovení:
(4) Jestliže majitel patentu zneužívá výlučného práva uděleného mu patentem, na př. tím, že opomene vynález v tuzemsku v přiměřeném rozsahu prováděti nebo dáti prováděti nebo alespoň učiniti vše, čeho je třeba, aby takové provádění bylo zajištěno, může každý po uplynutí tří let ode dne, kdy bylo udělení patentu vyhlášeno v Patentním věstníku, žádati na majiteli patentu, aby mu dovolil užívati vynálezu pro jeho závod.
Dosavadní odstavec čtvrtý bude odstavcem pátým.
Šestý odstavec bude zníti:
(6) Patentní úřad nepropůjčí licenci v případě uvedeném v odst. 4., jestliže majitel patentu prokáže řádné omluvné důvody.
Dosavadní odstavec pátý a šestý budou odstavci sedmým a osmým.
§ 27, odst. 1., 2. a 3., budou zníti takto:
(1) Po uplynutí tří let ode dne, kdy bylo udělení patentu vyhlášeno v Patentním věstníku, může býti patent zcela nebo z části odvolán, jestliže majitel patentu zneužívá výlučného práva uděleného patentem na př. tím, že opomene vynález v tuzemsku v přiměřeném rozsahu prováděti nebo dáti prováděti nebo aspoň učiniti vše, čeho je třeba, aby bylo zajištěno takové provádění. To platí zejména tehdy, jestliže je vynález prováděn výlučně nebo hlavně v cizině a tuzemská potřeba se hradí ve značné míře dovozem, místo aby se
patent prováděl v tuzemsku v přiměřeném rozsahu.
(2) Odvolání patentu však může se státi jenom tehdy, když propůjčení nucených licencí podle § 21, odst. 5., není s to zameziti takové zneužívání.
(3) Patent nebude odvolán, prokáže - li majitel patentu řádné omluvné důvody.
Za odstavec třetí se vkládá další odstavec čtvrtý tohoto znění:
(4) Odvolání patentu působí dnem, kterého rozhodnutí o odvolání nabylo moci práva.
Dosavadní odstavec čtvrtý bude odstavcem pátým.
§ 49 bude zníti takto:
(1) Přihláška smí obsahovati pouze jediný vynález a může jí býti přiznána pouze jediná priorita (§ 54).
(2) Je-li podle pravoplatného zjištění při předběžném prozkumu v přihlášce sloučeno více vynálezů aneb obsahuje - li přihláška žádost za přiznání více priorit, bude přihlašovatel vyzván, aby jednotlivé vynálezy nebo části přihlášky, na něž se prioritní nároky vztahují, buď přihlásil odděleně aneb přihlášku omezil na příslušnou prioritu, a to v obou případech do lhůty, která bude přihláškovým oddělením stanovena. Vyhoví - li přihlašovatel ve stanovené lhůtě tomuto vyzvání, bude oddělené přihlášce přiznána priorita od té doby, kdy byla přihláška původně podána, aneb ta priorita, která byla v původní přihlášce řádně uplatněna.
Za § 54 se vkládají tyto dva paragrafy:
§ 54a.
(1) Prioritního práva podle čl. 4. Pařížské unijní smlouvy na ochranu živnostenského vlastnictví nutno se výslovně domáhati v patentové přihlášce, v níž jest uvésti den, měsíc a rok první přihlášky v některém státu unijním, který nutno zároveň udati.
(2) Vládním nařízením bude stanoveno, kterých dokladů jest třeba, aby bylo prokázáno včasně dožadované právo prioritní, a v jaké lhůtě mají býti předloženy tyto doklady a jejich ověřené překlady.
§ 54b.
Československý státní příslušník může se domáhati v tuzemsku prioritního práva podle
předchozího paragrafu na základě své přihlášky podané v cizině jen, prokáže-li, že měl v době, ve které přihlášku v cizině podal, na území jiného státu unijního své bydliště nebo skutečný a opravdový závod živnostenský neb obchodní.
§ 67, odst. 1., bude zníti takto:
(1) nížení o odvolání, zrušení, odnětí patentu neb udělení nucené licence podle § 21, odst. 4. a 5., se zahajuje pouze k návrhu. Patentní úřad jest však v řízení o odvolání aneb o zrušení patentu, které bylo zahájeno k návrhu, oprávněn pokračovati z moci úřední, jestliže byl návrh odvolán.
§ 114, odst. 6. a 7., budou zníti takto:
(6) Roční poplatek za první rok budiž zaplacen do šesti měsíců po dni, kterého byla přihláška oznámena v Patentním věstníku (§ 57). Platí-li se tento poplatek po uplynutí tří měsíců zmíněné lhůty, nutno současně s poplatkem zaplatiti přirážku ve výši poplatku. Nebyl-li poplatek nebo poplatek s přirážkou ve shora uvedené lhůtě šesti měsíců zaplacen, má se za to, že přihláška byla odvolána.
(7) Roční poplatky za druhý až patnáctý rok buďtež zapraveny nejpozději do šesti měsíců po splatnosti. Jestliže by tyto poplatky za udělený patent byly zaplaceny po dni splatnosti, budiž v prvních třech měsících této lhůty mimo roční poplatek zaplacena přirážka ve výši 50 Kč a ve zbývajících pak dalších třech měsících mimo roční poplatek přirážka ve výši toho ročního poplatku, který jest platiti.
Čl. II.
Zároveň pozbývají platnosti, pokud se týkají patentů a pokud nebyly dosud zrušeny, všechny zákony a nařízení, jež odporuji tomuto zákonu, zejména:
1. zákon ze dne 29. prosince 1908, č. 268 ř. z., kterým se vydávají prováděcí ustanovení za příčinou přístupu k Mezinárodní unii na ochranu živnostenského vlastnictví;
2. zák. čl. LII/1908, o přístupu zemí koruny uherské k Mezinárodní unii na ochranu živnostenského vlastnictví;
3. nařízení ministerstva veřejných prací ze 30. prosince 1908, č. 271 ř. z., o dokladech, kterých jest třeba k průkazu prioritního
práva při přihláškách patentů, vzorků a známek;
4. nař. č. 5956/1908 M. E. (uh. min. ), o přístupu zemí koruny uherské na základě zák. čl. LII /1908 do Svazu mezinárodní unie na ochranu živnostenského vlastnictví;
5. nař. č. 111. 213/1908 K. M. (uh. obch. ), jímž se provádí zák. čl. LII /1908, o přístupu zemí koruny uherské k Mezinárodní unii na ochranu živnostenského vlastnictví;
6. zák. čl. VIII/ 1913, jímž se inartikulují mezinárodní dohody o ochraně živnostenského vlastnictví, podepsané ve Washingtone dne 2. června 1911;
7. zák. čl. XII/1913, o změně a doplnění zákonů o vynálezech a o ochraně známek, kteréžto změny a doplnění staly se nutnými v důsledku mezinárodních dohod, sjednaných v roce 1911 na ochranu živnostenského vlastnictví;
8. nař. č. 2755/1913 M. E. (uh. min. ), jímž se uvádějí v platnost mezinárodní dohody o mezinárodním živnostenském vlastnickém právu, pojaté do zák. čl. VIII/ 1913;
9. nař. č. 23714/1913 K. M. (uh. obch. ), o provádění zák. čl. VIII/ 1913, jímž se inartikulují mezinárodní dohody, podepsané ve Washingtone dne 2. června 1911 na ochranu živnostenského vlastnictví;
10. nař. č. 30850/1913 K. M. (uh. obch. ) k provedení zák. čl. XII/ 1913, o změně a doplnění zákonů o vynálezech a o ochraně známek, kteréžto změny a doplnění se staly nutnými v důsledku mezinárodních dohod, sjednaných v roce 1911 na ochranu živnostenského vlastnictví.
Čl. III.
Ustanovení §§ 21 a 27 neplatí pro návrhy na odvolání patentu, které byly podány před účinností tohoto zákona.
čl. IV.
Tento zákon nabude účinnosti dnem, kterého se stane pro československou republiku účinnou Haagská úmluva ze dne 6. listopadu 1925, jíž byla změněna některá ustanovení Pařížské unijní úmluvy na ochranu živnostenského vlastnictví.
Čl. V.
Provedením tohoto zákona se pověřuje ministr průmyslu, obchodu a živností a ministr spravedlnosti.
Resoluce ústavně-právního výboru.
1. Vládě se ukládá, aby bedlivě sledovala vývoj Mezinárodní úmluvy na ochranu živnostenského vlastnictví a aby se snažila o to, aby ustanovení čl. 5. této úmluvy pokud jedná o obligatorním provádění předmětu chráněných vynálezů - nedoznalo na příštích konferencích Mezinárodní Unie na ochranu živnostenského vlastnictví žádné změny proti znění stanovenému při revisi v Haagu v r. 1925.
2. Nechť vláda učiní opatření, aby prozkum patentových přihlášek přihláškovým oddělením patentního úřadu prováděn byl s největším urychlením, aby mohl vynálezce vynález přihlásiti v potřebné lhůtě ve státech cizích, aniž by byl nucen podávati současně s přihláškou československou přihlášky v cizině jen z toho důvodu, aby mu prioritní lhůta 12. měsíční byla zachována.
II.
živnostensko-obchodní výbor připojuje se k návrhu výboru ústavně-právního, aby osnova byla schválena ve znění vládou předloženém. Také obě resoluce přijaté ústavně-právním výborem doporučuje posl. sněmovně k schválení.
V P r a z e, dne 3. listopadu 1932.
F. Pechman v. r.,
předseda.
Inž. Dr. Toušek v. r.,
zpravodaj.
Státní tiskárna v Praze. - 4049-32.