Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období.

7. zasedáni.

2021.

Zpráva

výboru ústavně-právního a živnostensko-obchodního

o vládním návrhu (tisk 1981) zákona, kterým se mění a doplňují předpisy o ochraně známek.

I.

československá republika přistoupila k mezinárodní úmluvě o ochraně živnostenského vlastnictví (patenty, známky, vzorky, modely), uzavřené 20. března 1883 v Paříži, revidované potom v Bruselu (14. prosince 1900) a. ve Washingtone (2. června 1911) notou ministerstva zahraničních věcí ze dne 20. června a 8. srpna 1919. Poslední revise zmíněné mezinárodní úmluvy byla provedena 6. listopadu 1925 v Haagu a četná ustanovení pařížské úmluvy byla pozměněna. Poněvadž ratifikace haagské dohody jest z důvodů mezinárodních velmi naléhavá, je nutno, aby předpisy, které upravují ochranu známek, svým obsahem byly uvedeny ve shodu se zásadami, na které republika československá v Haagu přistoupila a aby těmto zásadám také byla zjednána vnitrostátní účinnost, což se

právě provádí navrženým zákonem. Vládní osnova se zatím omezuje pouze na taková ustanovení, která byla dotčena haagskými dohodami, zároveň však v motivaci uznává a slibuje nutnost důkladné reformy práva známkového. Příslib tento nutno jenom vítati. V podrobnostech se poukazuje na důkladné zdůvodnění jednotlivých ustanovení osnovy ve vládním návrhu. Účinost zákona má nastoupiti současně s ratifikací už zmíněné úmluvy haagské.

ústavně-právní výbor navrhuje poslanecké sněmovně, aby osnovu zákona ve znění vládního návrhu s nadpisem a uvozovací formulí v návrhu uvedenými ústavně schválila. Současně doporučuje k přijetí níže uvedenou resolucí týkající se zákonné úpravy trojrozměrných známek.

V Praze dne 24. října 1932.

Dr. Mičura v. r.,

předseda.

Ferd. Richter v. r.,

zpravodaj.

II.

Dosud platné zákony o ochraně známek mění a doplňují. Děje se tak v důsledku se vládním návrhem zákona tisk 1981-III mezinárodní dohody, uzavřené posledně

roku 1925 v Haagu. Hlavní změny provedeny jsou v § 3 a doplnění v § 4 a), b), c), d), §13, 16, 19 a), b).

Některé dosud poznané nedostatky se napravují a zvláště tam, kde haagská dohoda toho žádá, nové přesnější zásady se stanoví. Tak je tomu v § 13, kde v novém odstavci se vláda zmocňuje k vydání nařízení o bližších předpisech, týkajících se otisků známek, jich počtů a štočků. Nově jest upraven předpis postupu při obnově známky v § 16. Zejména od kterého okamžiku se počítá nová ochranná doba, dále poplatek za obnovu a příplatek za obnovu opožděnou. Mimo to stanoví se doba, od

které a do které lze žádati za obnovu známky a konečně se řeší otázka, kdy lze obnovu pokládati za včasnou.

Všechny navržené doplňky a změny neznamenají důkladnou reformu známkového zákona, ač by byla žádoucí. Ta má býti provedena až později. Přináší ale mnohé změny k lepšímu a proto výbor živnostensko-obchodní navrhuje poslanecké sněmovně, aby vládnímu návrhu zákona tisk č. 1981, kterým se mění a doplňují předpisy o ochraně známek, dostalo se ústavního schválení. Současně doporučuje resolucí výboru ústavně-právního ke schválení.

V Praze 3. listopadu 1932.

F. Pechman v. r.,

předseda.

Jos. Netolický v. r.,

zpravodaj.

Zákon

ze dne............................................................

kterým se mění a doplňují předpisy o ochraně známek.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Zákon ze dne 6. ledna 1890, č. 19 ř. z., o ochraně známek, ve znění zákona ze dne 30. července 1895, č. 108 ř. z., zákona ze dne 17. března 1913, č. 65 ř. z., zákona ze dne 24. července 1919, č. 471 Sb. z. a n., zákona ze dne 30. června 1921, č. 261 Sb. z. a n., a zákona ze dne 21. března 1929, č. 31 Sb. z. a n., se mění a doplňuje tato:

§ 3 bude zníti takto:

(1) Ze zápisu vyloučeny a tudíž k nabytí výlučného práva nezpůsobilé jsou takové značky zboží, které:

1. obsahují:

a) pouze obraz nebo jméno presidenta re-

publiky nebo jiných osob o stát nebo národ zasloužilých a dosud žijících;

b) pouze nebo jako součást obraz nebo jméno osob historických o stát nebo národ zasloužilých;

c) pouze státní nebo jiné veřejné znaky, státní vlajky nebo prapory nebo jiné odznaky státní svrchovanosti;

d) pouze úřední zkušební nebo záruční značky nebo puncovní značky zavedené v tuzemsku anebo v cizozemsku pro totéž zboží, pro které jest značka určena, nebo pro zboží stejného druhu;

2. obsahují pouze slova, která jsou výlučně údaji o místu, času nebo způsobu výroby, o vlastnosti, určení, ceně, množství nebo váze zboží;

3. jsou v obchodě obecně obvyklé k označování určitých druhů zboží;

4. obsahují nemravná a pohoršlivá nebo jinak veřejnému pořádku se příčící vyobrazení, nápisy nebo takové údaje, které se nesrovnávají se skutečnými obchodními poměry nebo s pravdou a jsou způsobilé klamati spotřebitele.

(2) Slova uvedená v odst. 1., č. 2, jsou však způsobilá k zápisu, platí-li v zúčastněných obchodních kruzích za značku zboží přihlašovatelova podniku.

(3) U cizozemských úředních zkušebních nebo záručních značek nebo puncovních značek[odst. 1., č. l, písm. d)] jest přihlížeti k vyhlášce ministra průmyslu, obchodu a živností [§ 4 c)], v níž bude uvedeno zboží, pro které jest značka v cizozemsku zavedena.

§ 4 bude zníti takto:

(1) Známky, jejichž součástí jest obraz nebo jméno presidenta republiky nebo jiných osob o stát nebo národ zasloužilých a všeobecně známých [§ 3, odst. 1., č. l, písm. a)], státní nebo jiné veřejné znaky, státní vlajky nebo prapory nebo jiné odznaky státní svrchovanosti [§ 3, odst. 1., č. l, písm. c)], úřední zkušební nebo záruční značky nebo puncovní značky [§ 3, odst. 1., č. l, písm. d)], nebo vyznamenání, smějí býti zapsány jenom tehdy, bylo-li podle platných předpisů předem prokázáno právo užívati těchto vyobrazení nebo znamení.

(2) Ustanovení § 3, odst. 3., platí obdobně i tu.

Za § 4 se vkládají tyto čtyři paragrafy:

§ 4a.

(1) Zakázáno jest užívati v hospodářském styku bez dovolení k označování zboží jako

značek nebo jejich součástí obrazu nebo jména presidenta republiky nebo jiných osob o stát nebo národ zasloužilých a dosud žijících [§ 3, odst. 1., č. 1, písm. a)], obrazu nebo jména osob historických o stát nebo národ zasloužilých [§ 3, odst. 1., č. 1, písm. b)], státních nebo jiných veřejných znaků, státních vlajek nebo praporů nebo jiných odznaků státní svrchovanosti [§ 3, odst. 1., č. 1, písm. c)], nebo vyznamenání (§ 4).

(2) Stejný zákaz platí pro užívání úředních, zkušebních nebo záručních značek nebo puncovních značek [§ 3, odst. 1., č. 1, písm. d), a § 4c], pokud se jich použije jako značek nebo jejich součástí k označování zboží, pro které jsou tyto značky zavedeny, nebo k označování zboží stejného druhu.

(3) Nerozhoduje, stalo - li se označení na zboží samém nebo na jeho bezprostřední úpravě nebo na obalech nebo nádobách nebo v oznámeních, nápisech, vyhláškách, obchodních oběžnících, sděleních, cenících, účtech a pod.

§ 4b.

(1) Předpisy § 3, odst. 1., č. 1, písm. c) a d), § 4 a § 4a o státních a jiných veřejných znacích, státních vlajkách nebo praporech a jiných odznacích státní svrchovanosti, o úředních zkušebních nebo záručních značkách nebo puncovních značkách a o vyznamenáních platí také o vyobrazeních, která jsou s heraldického hlediska napodobením těchto znamení nebo vyznamenání.

(2) Právem užívané znaky, vlajky, prapory nebo jiné odznaky státní svrchovanosti [§ 3, odst. 1., č. 1, písm. c)], úřední zkušební nebo záruční značky nebo puncovní značky [§ 3, odst. 1., písm. d)] a vyznamenání mohou však býti součástí známek (§ 4) a může jich býti užíváno v hospodářském styku k označování zboží (§ 4a) i tehdy, jsou-li podobny jiným takovým znamením nebo vyznamenáním.

§ 4c.

(1) Ustanovení § 4a (§ 4b) platí o cizozemských státních znacích nebo jiných veřejných znacích, státních vlajkách nebo praporech a jiných odznacích státní svrchovanosti, úředních zkušebních nebo záručních značkách nebo puncovních značkách (§ 3, odst. 3., a § 4a, odst. 2. ) jen tehdy, jestliže jest v té příčině mezistátní smlouva nebo vzájemnost

a jestliže ministr průmyslu, obchodu a živností uveřejnil uvedená cizozemská znamení vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení. Neobsahuje-li tato vyhláška úřední vyobrazení uvedených cizozemských znamení, oznámí se v ní, kde jsou tato vyobrazení učiněna veřejně přístupnými.

(2) U cizozemských úředních zkušebních nebo záručních značek nebo puncovních značek bude uvedeno i zboží, pro které jest značka v cizozemsku zavedena.

§ 4d.

(1) Kdo poruší zákaz uvedený v § 4a, § 4b, § 4c, bude, pokud nejde o čin trestný soudem, trestán okresním úřadem pokutou do 10. 000'- Kč nebo vězením do jednoho měsíce.

(2) Za nedobytnou pokutu se vyměří náhradní trest vězení podle míry zavinění, nejvýše však do jednoho měsíce.

(3) V odsuzujícím nálezu se vysloví, že mají býti odstraněna nedovolená označení, po případě obaly, nádoby a pod. (§ 4a, odst. 3. ), na kterých jsou taková označení, pokud může odsouzený těmito předměty nakládati; není-li to možno, vysloví se, že tyto předměty propadají.

§ 13 se mění a doplňuje takto:

K pátému odstavci se připojuje toto ustanovení:

Vládním nařízením mohou býti vydány bližší předpisy o otiscích známek a jich počtu, jakož i předpisy o štočcích.

§ 16 bude zníti takto:

(1) Ochranná doba zapsané známky činí 10 let ode dne zápisu. Včasnou obnovou zápisu podle předpisu tohoto paragrafu lze ochrannou dobu opět prodloužiti na dalších 10 let. Nová ochranná doba se počítá vždy od konce poslední předcházející desetileté ochranné doby beze zření k tomu, kdy byla známka obnovena. Neobnoví - li se známka včas, zaniká známkové právo uplynutím ochranné doby.

(2) Obnovu zápisu provede chranitel tím, že podá písemný návrh a zaplatí u obchodní a živnostenské komory poplatek za obnovu známky ve výši zápisného poplatku.

(3) Podati návrh a zaplatiti poplatek za obnovu známky možno nejdříve po počátku posledního roku ochranné doby, avšak něj-

později do tři měsíců po jeho uplynutí. Bude-li poplatek zaplacen teprve po uplynutí posledního roku ochranné doby, nutno zaplatiti zároveň s poplatkem za obnovu příplatek v částce 20- Kč.

(4) Obnovu známky jest pokládati za včasnou, jestliže nejpozději v poslední den lhůty dojde návrh obchodní a živnostenské komory anebo v tuzemsku se dá na poštu a jestliže poplatek (odst. 2. a 3. ) bude zaplacen přímo u obchodní a živnostenské komory aneb této poukázán některým tuzemským poštovním úřadem nebo poštovní spořitelnou.

(5) Obnovu zápisu jest zapsati ve známkovém rejstříku obchodní a živnostenské komory (§ 14) i v ústředním známkovém rejstříku a uveřejniti (§ 17).

Za § 19 se vkládají tyto dva paragrafy:

§ 19a.

(1) Prioritního práva podle čl. 4. Pařížské unijní úmluvy ze dne 20. března 1883 na ochranu živnostenského vlastnictví, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtone dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925, nutno se výslovně domáhati v přihlášce ochranné známky, ve které jest uvésti den, měsíc a rok první přihlášky v některém státu unijním, který nutno zároveň udati.

(2) Vládním nařízením bude stanoveno, kterých dokladů jest třeba, aby bylo prokázáno včasně dožadované právo prioritní, a v jaké lhůtě mají býti předloženy tyto doklady a jejich ověřené překlady.

§ 19b.

československý státní příslušník nemůže se domáhati v tuzemsku prioritního práva podle předchozího paragrafu na základě své přihlášky podané v cizině, neprokáže-li, že měl v době, ve které přihlášku v cizině podal, na území jiného státu unijního své bydliště nebo skutečný a opravdový závod živnostenský neb obchodní.

Čl. II.

Ustanovení § 3, odst. 2., zákona o ochraně známek ve znění čl. I. tohoto zákona platí také pro známky, které byly zapsány do dne účinnosti tohoto zákona a v této době platily v zúčastněných obchodních kruzích za značku zboží přihlašovatelova podniku.

Čl. III.

Ustanovení § 3, odst. 1., č. 1, písm. c), § 4, § 4b zákona o ochraně známek ve znění čl. I. tohoto zákona platí také o známkách obsahujících pouze nebo jako součást všeobecně známé státní vlajky nebo prapory nebo jiné všeobecně známé odznaky státní svrchovanosti, které byly zapsány po dni 6. listopadu 1925, avšak ještě před účinností tohoto zákona.

Čl. IV.

§ 4 zákona ze dne 30. července 1895, č. 108 ř. z., kterým se doplňuje a mění zákon ze dne 6. ledna 1890, č. 19 ř. z., o ochraně známek, bude zníti takto:

(1) žalovati o výmaz známky [§ 21, písm. e)] může také držitel nezapsané značky shodné nebo zaměnitelné s napadenou známkou, jestliže jí užíval pro stejný druh zboží a jestliže tato značka platila prokazatelně v tuzemsku již v době zápisu napadené známky v zúčastněných obchodních kruzích za příznačnou pro zboží jeho podniku.

(2) Jest přípustno podati žalobu o výmaz také proti právnímu nástupci držitele sporné známky, žaloba bude zamítnuta, jestliže držitel zapsané známky dokáže, že žalobce dal k zápisu známky souhlas, nebo že podnik, pro který byla známka zapsána, užíval této značky právě tak dlouho nebo ještě déle nežli žalobce.

(3) žalobu o výmaz známky jest podati u ministerstva průmyslu, obchodu a živností nejpozději do tří let od zápisu známky; bylo-li však zápisu dosaženo obmyslně, není žaloba časově omezena.

(4) Rozhodnutí o výmazu působí zpět na dobu, kdy vymazaná známka byla přihlášena.

Čl. V.

Ustanovení § 4, odst. 3., zák. č. 108/1895 ř. z. ve znění čl. IV. tohoto zákona se nevztahuje na známky, od jejichž zápisu uplynuly již dva roky v den účinnosti tohoto zákona, leč že by zápisu známky bylo dosaženo obmyslně.

Čl. VI.

Tímto zákonem zůstávají nedotčeny předpisy zákona ze dne 30. března 1920, č. 252 Sb. z. a n., kterým se vydávají ustanoveni o státní vlajce, státních znacích a státní pe-

četi, zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 267 Sb. z. a n., o odstranění nevhodných názvů, zákona ze dne 19. prosince 1921, č. 479 Sb. z. a n., o ochraně znaku a názvu červeného kříže, a zákona ze dne 15. července 1927, č. 111 Sb. z. a n., proti nekalé soutěži.

Čl. VII.

Zároveň pozbývají platnosti, pokud se týkají známek a pokud nebyly dosud zrušeny, všechny zákony a nařízení, jež odporují tomuto zákonu, zejména:

1. zákon ze dne 29. prosince 1908, č. 268 ř. z., kterým se vydávají prováděcí ustanovení za příčinou přístupu k Mezinárodní unii na ochranu živnostenského vlastnictví;

2. zák. čl. LII/ 1908, o přístupu zemí koruny uherské k Mezinárodní unii na ochranu živnostenského vlastnictví;

3. nařízení ministerstva veřejných prací ze dne 30. prosince 1908, č. 271 ř. z., o dokladech, kterých jest třeba k průkazu prioritního práva při přihláškách patentů, vzorků a známek;

4 nařízení č. 111. 213/1908 K. M. (uh. obch. ), jímž se provádí zák. čl. LII/ 1908, o přístupu zemí koruny uherské k Mezinárodní unii na ochranu živnostenského vlastnictví;

5. zák. čl. VIII/ 1913, jímž se inartikulují mezinárodní úmluvy o ochraně živnostenského vlastnictví, podepsané ve Washingtone dne 2. června 1911;

6. zák. čl. XII /1913, o změně a doplnění zákonů o vynálezech a o ochraně známek, kteréžto změny a doplnění se staly nutnými v důsledku mezinárodních dohod, sjednaných v roce 1911 na ochranu živnostenského vlastnictví;

7. nařízení ministerstva veřejných prací ze dne 22. dubna 1913, č. 66 ř. z., o mezinárodní registraci známek;

8. nařízení č. 23714/1913 K. M. (uh. obch. ), o provádění zákonného čl. VIII/ 1913, ve znění nařízení č. 33. 210/1916 K. M. (uh. obch. ).

Čl. VIII.

Tento zákon nabude účinnosti dnem, kterého se stane pro československou republiku účinnou Haagská úmluva ze dne 6. listopadu 1925, jíž byla změněna některá ustanovení Pařížské unijní úmluvy na ochranu živnosten-

ského vlastnictví ze dne 20. března 1883, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900 a ve Washingtone dne 2. června 1911.

Čl. IX.

Vládním nařízením budou vydány předpisy o mezinárodním zápisu známek podle Madridské úmluvy ze dne 14. dubna 1891 o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtone dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925 a podle prováděcího předpisu sjednaného podle čl. 10. této dohody.

Čl. X.

Provedením tohoto zákona se pověřuje ministr průmyslu, obchodu a živností, ministr spravedlnosti a ministr vnitra.

Resoluce.

Při budoucí úpravě ochrany známek budiž sporná otázka přípustnosti trojrozměrných známek cestou zákonnou rozřešena ve smyslu kladném.

Státní tiskárna v Praze. - 4047-32.