Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období.

7. zasedání.

Překlad.

2009.

Návrh

poslanců Zierhuta, dr Hodiny, Halkeho, dr. Staňka, F. Mašaty a druhů na změna exekučního řádu (zák. ze dne 27. května 1896, č. 78 ř. z. ) a zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon ze dne .......................

jímž se mění ustanovení exekučního řádu a zákona o přímých daních, pokud jde o nejnižší podání při prodeji zabavených movitých věcí.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Ustanovení exekučního řádu o prodeji zabavených movitých věcí mění se v odst,

1 § 271 takto:

»K podáním nižším, než jsou tři čtvrtiny vyvolací ceny za tržní věci, za jiné věci aspoň dvě třetiny vyvolací ceny, nebudiž při dražbě přihlíženo. K návrhu vymáhajícího věřitele nebo dlužníka může exekuční soud za nejnižší podání ustanoviti také částku přesahující tuto míru.

V důsledku toho nahradí se v § 280, odst.

2 slova »za třetinu hodnoty odhadní« slovy »za tři čtvrtiny hodnoty odhadní za

tržní věci a dvě třetiny hodnoty odhadní za jiné věci. «

Č l á n e k II.

V ustanoveních zákona o přímých daních, jednajících o prodeji movitých věcí (svršků) mění se odst. 1. § 378 takto:

»K podáním nižším než jsou tři čtvrtiny vyvolací ceny za věci tržní, za jiné věci aspoň dvě třetiny vyvolací ceny, nebudiž přihlíženo. Ustanovil-li exekuční úřad za nejnižší podání více než tuto míru, je tato vyšší částka rozhodnou. *

Odůvodnění.

Od té doby, co se stále více a více projevují škodlivé následky hospodářské krise, zvláště také na venkově, takže se rozmáhají exekuce na movitosti dlužníků, ukazuje se krutý nešvar, záležející v prodávání zabavených movitostí, který snad nebyl patrný, když se kdysi vydával příslušný zákon, ale nyní se stal zjevem, který již ničí existence dlužníků, jde totiž o prodávání zabavených věcí za babku při exekučním prodeji movitostí dlužníkových.

Exekuční řád z roku 1896 ustanovil kdysi za nejnižší podání třetinu vyvolací ceny. Pod tuto třetinu nesměly býti movitosti exekučně prodány. Ve vládním návrhu byla sice již ustanovena hranice přípustného nejnižšího podání polovicí vyvolací ceny. Ale tato hranice zdála se výboru poslanecké sněmovny příliš vysoká. Obával se, že by se velmi mnoho věcí vůbec neprodalo. Rozhodující bylo tedy jednostranné stanovisko věřitelovo. Praksí, ke které se od té doby došlo, jmenovitě v poslední době, dospělo se však k tomu, že tato hranice může způsobiti hotovou zkázu hospodářského života dlužníkova, neboť věci dlužníkovy jsou tu přímo vyhazovány za babku a tím může tedy býti poškozen dokonce i věřitel; prospěch z toho mají obyčejně jen obchodnici, kteří se ze spekulace účastní těchto dražeb jako podávající a kořistí z nouze dlužníků.

Že hranice, vytýčené v nyní navrhovaném zákonu pro nejnižší podání jsou ještě v zájmu věřitelovu, aniž tím byl dlužník příliš poškozen, vysvitá z úvahy, že podle zkušenosti při tržních věcech jest

pro věřitele zhodnocení třemi čtvrtinami odhadní ceny vždy leště v ranící možnosti, dokonce jest to pravděpodobné; u jiných věcí musí se ovšem ustanoviti hranice nižší, poněvadž vyhlídky na prodej takovýchto věcí jsou méně příznivé.

Na každý způsob jest však jisto, že jedna třetina nemůže býti správným měřítkem jako nejmenší podání a že tedy nynější ustanovení exekučního řádu vyžaduje opravy. Příklad ze soudního okresu nýrského nechť objasní vyloženou nespravedlnost tohoto ustanovení. V jednom hospodářství byl odhadnut dobytek pachtýřův částkou 4765. - Kč, a poněvadž jest možno přijmouti nejmenší podání jen jedné třetiny, skutečně prodán za částku jen o něco málo vyšší, totiž za 1600 Kč. Ztráta z odhadní hodnoty činila tedy 3. 165 Kč.

Také v tak zvaném správním exekučním řízení podle zákona o přímých daních vrací se tato třetina jako nejmenší podání opět, a to opírajíc se o exekuční řád.

Zákon o přímých daních byl sice vydán teprve roku 1927, ale přípravy k němu sahají do roku 1922, a tenkráte právě tak jako v roce 1927, nebylo ještě možno tušiti ničivou hospodářskou krisi, která nyní zavládla.

Výkon exekučního prodeje movitostí pro daňové nedoplatky jest v rukou berních exekutorů; ti ustanovují vyvolací cenu a nejmenší podání. Stížnosti proti praksi těchto exekutorů množí se čím dále, tím více. Není žádnou vzácností, že exekutoři, poněvadž vědí, že jejich úřední výkony nejsou u obyvatelstva v oblibě a že tedy

z těchto, jakož i z jiných důvodů domácí osoby neúčastní se dražeb jako podavatelé, přivádějí s sebou obchodníky a vybízejí je, aby dražili, při čemž tito obchodníci, většinou dhabrusáci, kupují za nejnižší podání a ihned po dražbě prodávají opět se značným ziskem. Na jedné straně jest tím velmi poškozen dlužník, na druhé straně spekulačnímu obchodníku dostává se nezaslouženě veliké výhody a tohoto nešvaru se užívá a podporuje se, ba takřka pracuje se tomuto chabrusu do ruky, bez nejmenšího ohledu na dlužníka. Je zbytečné uváděti toho příklady, poněvadž v tisku bylo již takovýchto příkladů popsáno dosti.

Zneužití, k nimž zde může dojíti při vymáhání daní, přímo nutí, aby se tomuto řádění učinilo co nejrychleji přítrž. Proto jest také zde, a zvláště zde, a to co nejnaléhavěji třeba stanoviti vyšší hranici nejmenšího podání, právě tak jako při soudních exekučních prodejích.

Po stránce formální navrhujeme, aby tomuto návrhu zákona byla přiznána naléhavost a aby byl přikázán v poslanecké sněmovně ústavně-právnímu výboru, aby o něm podal zprávu v době co nejkratší.

Tato změna zákona nevyžaduje finanční úhrady ze stáních peněz.

V P r a z e, dne 20. října 1932.

Zierhut, dr Hodina, Halke, dr Staněk, Mašata,

Nejezchleb-Marcha, Teplanský, Petrovič, Jan Tůma, Pelíšek, Windirsch, Böllmann, Heller, Böhm, Viereckl, Glaset, dr Kahl, Zářecký, Vencl, Haupt, Platzer, Wagner,

Janček.