Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období.

7. zasedání.

2006.

Návrh

poslanců Aloise Hatiny, Emila Špatného a druhů na změnu soudnictví ve věcech sociálně-pojišťovacích.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račíž se usnésti:

Zákon

ze dne........................

o soudnictví ve věcech sociálně-pojišťovacích.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§1.

Do nálezů rozhodčích soudů, zřízených podle zákona ze dne 28. prosince 1887, č. l ř. z. na rok 1888, ve znění zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., a podle zákona ze dne 15. října 1925, č. 221 Sb. z. a n., možno podali odvolání k pojišťovacímu soudu, v jehož obvodě má své sídlo dotyčný rozhodčí soud, podle obdoby §§ 210 až 215 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 Sb. z. a n.

§2.

(1) Do senátů pojišťovacích soudů rozhodujících o odvoláních do nálezů rozhodčích soudů, zřízených podle zákona ze dne 28.

prosince 1887, č. l r. z. na rok 1888, ve znění zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., povolává předseda senátu za přísedící podnikatele a zaměstnance volené v oddělených skupinách (podnikatelů a zaměstnanců) osobami, oprávněnými voliti členy představenstva příslušné úrazové dělnické pojišťovny. Volba koná se ve stejnou dobu a stejným způsobem jako volba členů představenstva úrazové dělnické pojišťovny.

(2) Do senátů pojišťovacích soudů rozhodujících o odvoláních do nálezů rozhodčích soudů, zřízených podle zákona ze dne 15. října 1925, č. 221 Sb. z. a n., povolává předseda senátu za přísedící pojištěnce volené osobami oprávněnými voliti členy ústředního sboru Léčebného fondu veřejných zaměstnanců a osoby jmenované k tomu účelu ministerstvem financí po dohodě s ministerstvem sociální péče a s ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Volba se koná ve stejnou dobu a týmž způsobem jako volba členů ústředního sboru Léčebného fondu veřejných zaměstnanců.

(3) O přísedících v odst. 1. a 2. uvedených platí s obměnou vyplývající z jejich voleb obdobně ustanoveni §§ 217 až 219, § 222, odst. l a § 224 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 Sb. z. a n.

§3.

(1) Rozsudkům pojišťovacích soudů o odvoláních z nálezu rozhodčích soudů zřízených podle zákona ze dne 28. prosince 1887, č. l ř. z. na rok 1888, ve znění zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 Sb. z. a n, a podle zákona ze dne 15. října 1925, č. 221 Sb. z. a n., jakož i nálezům vrchního rozhodčího soudu zřízeného podle zákona ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n., lze odporovati odvoláním (revisí) k vrchnímu pojišťovacímu soudu podle obdoby § 226, odst. 2 až 5 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., ve zněni zákona ze dne 8. listopadu 1928 č. 184 Sb. z. a n., a to z obdobných důvodů, ze kterých je připuštěno odvolání v řízení před soudy řádnými.

(1) Proti potvrzujícímu rozsudku pojišťovacího soudu nebo vrchního rozhodčího soudu zřízeného podle zákona ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a 11., jest odvolání nepřípustno, nepřesahuje-li hodnota předmětu sporu, pokud jde o jednorázové plnění neb o přechodný důchod, částku 5. 000. - Kč, a pokud jde o důchod trvalý 1. 000 Kč ročně, ledaže by pojišťovací soud v rozsudku prohlásil odvolání za přípustné, protože jde o rozhodnutí zásadního významu.

(2) Zda jde o rozhodnutí zásadního významu, přísluší rozhodnouti předsedovi senátu pojišťovacího soudu po případě vrchního rozhodčího soudu, zřízeného podle zákona ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n.

§4.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1933.

§5.

Ministru sociální péče se ukládá, aby tento zákon provedl, dohodná se zúčastněnými ministry.

Odůvodnění.

Oprava našeho soudnictví ve věcech sociálně-pojišťovacích trpí dvěma podstatnými vadami. Předem je to skutečnost, že v některých odvětvích sociálně-pojišťovacích rozhodují s 'konečnou platností již i soudy rozhodčí a to dokonce jako prvá a jediná instance, jak tomu je v nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců, v jiných odvětvích sociálního pojištění pak jsou povolány ke konečnému řešení sporů soudy pojišťovací. Druhou podstatnou vadou našeho sociálně-pojišťovacího soudnictví je, že nelze ve všech zásadních otázkách dosáhnouti rozhodnutí nejvyššího tribunálu sociálně pojišťovacího, t. j. vrchního pojišťovacího soudu, které by jednotně usměrňovalo praksi při řešení věcí sociálně-pojišťovacích. Obě tyto zřejmé vady našeho sociálně - pojišťovacího soudnictví odstraní náš návrh, který nevyžaduje ku svému provádění zvláštního finančního opatření.

V jednotlivostech podotýkáme: K§u1.

Ustanovením tímto podrobují se nálezy všech rozhodčích soudů sociálně pojišťovacích přezkoumáni ve druhé instanci soudy sociálně pojišťovacími zřízenými zákonem z 9. /10. 1924 č. 221 Sb. z. a n., vyjímajíc nálezy rozhodčích soudů zřízených podle zákona z 11 /VII. 1922 č. 242 Sb. z. a n., které podléhají instančnímu přezkoumání vrchního rozhodčího soudu zřízeného podle téhož zákona a zaručujícího vzhledem k svému složení hodnotně stejné přezkoumání jako soudy pojišťovací. Účelnost opatření, aby nálezy rozhodčích soudů mohly býti přezkoumány za účasti soudce z povolání, netřeba zvláště dokazovati vzhledem k provedení tohoto opatření v zákoně o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.

K §u 2.

Ustanoveni tohoto paragrafu upravují složení senátů pojišťovacích soudů tak, aby v nich byli vždy zastoupeni jak zaměstnavatelé tak zaměstnanci tohoto odvětví sociálně pojišťovacího, jehož se týká spor.

Volby přísedících pojišťovacích soudů přizpůsobují se při tom volbám do autonomních sborů nositelů pojištění dotyčného odvětví sociálního pojištění.

K §u 3.

Přezkoumání rozsudků pojišťovacích soudů vrchním pojišťovacím soudem po-

drobují se nejen rozhodnutí ve věcech, které jsou v konkrétním případě většího finančního dosahu, nýbrž za účelem jednotného usměrnění prakse ve věcech sociálně pojišťovacích i rozhodnutí v otázkách zásadních, třebaže v konkrétním případě byl finanční dosah věci celkem nepatrný.

Po stránce formální navrhujeme, aby tato osnova byla přikázána výboru iniciativnímu a potom sociálně politickému.

V Praze, dne 20. října 1932.

Hatína, Špatný,

dr Patejdl, Zeminová, Tykal, David, Richter, Fiala, Jos. Tůma, Slavíček, Polívka, Vaněk, Lanc, inž. Záhorský, Pechmanová-Klasová, Solfronk, Sladký, Stejskal, Šmej-

cová, Tučný, Mikuláš.