Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období.

7. zasedání.

2005.

Návrh

poslanců dra Fr. Staňka, Fr. Mašaty, dra Mil. Hodži, Rud. Berana, dra Zadíny, Nejezchleb-Marchy, dra Hodiny, Halkeho, Zierfauta a druhů na zabezpečení minimálních cen obilních v Československu.

Podepsaní navrhuji:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnesli:

Vláda se vyzývá, aby předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona, kterým byla by vybudována zvláštní organisace, zabezpečující řádný odbyt obilí za určitých minimálních cen pro zemědělce.

Odůvodnění.

Obtížná situace čsl. obilnářství, která trvá od roku 1929 jako důsledek světové krise obilní, projevuje se velkým poklesem cen a krisí odbytovou, a která se přiostřila v letošním období dalším zhroucením cen přebytkových druhů obilí, žita, ječmene a ovsa, vyzvědá problém obilnářský na nejdůležitější úkol hospodářské pplitiky vůbec. Problém tento jest nejpalčivější otázkou při řešení zemědělské krise nejen v našem státě, ale ve světovém hospodářství vůbec, zejména při řešení problému pomoci agrárním státům střední a východní Evropy. Dosavadní průběh a výsledky všech mezinárodních jednání o otázce obilnářské jsou toho druhu, že není velké naděje na úspěšné vyřešení tohoto důležitého

úkolu v dohledné době a sice ani pro hospodářství světové, ani pro určitý blok států, avšak kdyby i došlo k nějakému částečnému řešení, jak se o to pokoušela konference ve Strese, mohlo by to míti toliko částečné úspěchy a přechodné trvání, poněvadž krise obilní má hluboké příčiny a jest vážná obava, že bude trvati ještě delší dobu jako jedna z hlavních příčin všeobecné krise hospodářské.

Na základě této úvahy jest nutno zaujmouti stanovisko, aby náš stát s největší vážností a rozhodností přikročil ku soustavnému a účelnému vyřešení obilního problému. Řešení to nesmí býti polovičaté, aby ho snad zase nezneužívala obchodní spekulace, a musí směřovati ku jádru celé-

ho problému, kterým jest zabezpečení řádného odbytu a přiměřených cen obilí a musí nejen vyhovovati domácím potřebám, ale též sloužiti jako účelný podklad pro souvislé otázky zahraničně-politické.

Dosavadní opatření, která byla vydána na ochranu nebo podporu našeho obilnářství, jako zejména obilní cla, celní přirážky a dovozní listy, se osvědčila v plném rozsahu jejich funkcí, jak se uplatňují v normálních poměrech, nestačí však v době těžké světové krise obilní. Proto bylo přikročeno k zavedení povolovacího řízeni pro regulování dovozu, které v roce 1931 bylo svěřeno Obilní komisi. Činnost této komise však nevyhovovala, poněvadž pod tlakem interesovaných skupin povolovala dovoz v rozsahu příliš velikém, takže došlo na jaře roku 1932 k úplnému přeplnění domácího trhu. Ve sboru, čítajícím 10 osob, mělo zemědělství toliko 2 zástupce. Regulační funkce této komise úplně selhala, takže v minulém hospodářském období dosáhl dovoz obilí, kukuřice a mouky největšího kvanta, jako nikdy před tím. Ve směru cenotvorném nevykonala Obilní komise na domácím trhu žádného vlivu.

Nepříznivé zkušenosti s Obilní komisí, jakož i některá hlediska obchodně-politická (jednání o preferencích, princip kontingentní, přípravy k některým obchodním smlouváni) vedly k tomu, že se hledalo nové řešení pro zabezpečení našeho obilnářství, které melo býti provedeno cestou zákonnou.

Jako příprava pro toto zákonné řešení byla sjednána zvláštní syndikátni úmluva mezi organisacemi hlavních skupin interesentů. Jelikož však příslušná osnova zákonná nebyla včas projednána, aktivovala vláda na konci měsíce července cestou správní Obilní syndikát tím způsobem, že tomuto syndikátu, utvořenému ze skupin interesentů, zvláštní smlouvou zaručila určitá oprávnění, zejména že dovozní povolení, opravňující k dovozu obilí z ciziny, bude vydávati výhradně tomuto syndikátu. Byly, stanoveny ceny směrné a sice pro pšenici Kč 150. - až Kč 175. - a pro žito Kč 132. 50 až Kč 150. - za 1 q.

Tato konstrukce syndikátu může dostačovati pro zabezpečení ceny pšenice, nestačí však pro obilí přebytkové, pro žito, ječmen a oves. Zvláštní intervenční fond

pro žito, svěřený zemědělskému družstevnímu ústředí, posloužil částečně ku zlepšení odbytu této plodiny, avšak nestačil k zajištění plného výsledku, kterým měla býti cena Kč 132. 50 parita Praha.

Po těchto zkušenostech možno konstatovati, že obilní syndikát, jak byl vytvořen jako dílo kompromisní, nestačí ku vyřešení a ovládnutí obilního problému v našem státě. Není to žádná obchodní organisace, která by mohla podnikati, ať již z vlastní iniciativy anebo z pověření vlády, nějaké účinné zákroky na trhu obilním, nýbrž jest to pouhý orgán správní ku rozdělování dovozních povolení, která přejímá od ministerstva obchodu a devisové komise, mezi sdružené organisace. Tímto způsobem má se regulovati dovoz obilí z ciziny co do kvanta. Kromě toho může syndikát vybírati dávku vyrovnávací u dovozu pšenice a kukuřice ve výši vládou stanovené a ukládati dovozcům preferenční výkup domácího obilí.

Při tvoření syndikátu uplatnil se vliv obchodních činitelů do té míry, že zabránili vytvoření silného obchodního útvaru, který by zasahoval na trhu. Také složení syndikátu nevyhovuje, poněvadž převládají tam interesenti, projevující zpravidla zájem na velkém dovozu a výdělku. Těžiště působnosti syndikátu bylo položeno na regulování dovozu. Stalo se tak zřejmě s hlediska situace, jak se jevila v jarních měsících, a nový syndikát měl býti doplňkem ochrany proti cizí konkurenci. Toto poslání syndikátu, kdyby se svědomitě plnilo, jest zajisté velmi důležité, avšak stejnou měrou jest nutné určilé regulování domácího trhu a usnadňování vývozu přebytků.

Z těchto důvodů uznávají kruhy zemědělské naléhavou a neodkladnou potřebu toho. aby s největším urychlením se hledala nová organisace pro zabezpečení našeho obilnářství. Při úvahách o tomto novém systému uplatňují kruhy zemědělské ten požadavek, aby jak ceny směrné pro pšenici a žito, tak i tomu odpovídající ceny pro ječmen a oves, byly formulovány jako ceny minimální, které mají býti našim zemědělcům zabezpečeny.

Při hledání prostředků k dosažení tohoto účelu mohou snad býti různé názory.

Avšak přece bude zajisté shoda v tom, že těžiště řešení spočívá toliko u pšenice na principu regulování dovozu, kdežto u žita, ječmene a ovsa spočívá těžiště řešení na regulování domácího trhu a na usnadňování vývozu. Tudíž v novém systému musí býti soustředěny všechny tři hlavní prostředky, regulováni dovozu, regulování domácího trhu na podkladě určitých minimálních cen a dále prostředky pro usnadňování vývozu. Ve všech naznačených směrech máme již určité zkušenosti doma a kromě toho možno použíti zkušeností z ciziny.

Pokud sahají naše informace o podobných úpravách v cizích státech, jest možno všeobecně konstatovati, že většina evropských států provádí intensivní zásahy na trh obilní a sice většinou rozhodnějším způsobem, než jak se stalo v našem státě. Vedle vysokých cel obilních nebo exportních prémií jsou zaváděny též různé formy organisační, ať již na způsob monopolů nebo syndikátů, bud importních nebo exportních anebo úplných, jak to odpovídá praktické potřebě toho kterého státu.

Úplný monopol má Norsko, Švédsko, Estonsko, Rusko a Německo na kukuřici; částečný monopol anebo formu syndikátní má Lotyšsko, Jugoslávie, Rumunsko, Bulharsko, Polsko a j. Základní princip minimálních cen jest vyřešen ve Švýcarsku a Španělsku. Pozoruhodný systém má Anglie a zvláště Německo, kde při ponechání volného obchodu funguje monopol na kukuřici a dále zvláštní vládou zařízená Obchodní obilní společnost, která dle pokynů vlády provádí různé akce intervenční, vývozní a kompensační pro udržování ustálených cen na domácím trhu vedle řady jiných pomocných akcí. Třebaže výsledky těchto akcí jsou tam dosti příznivé, volají kruhy zemědělské po zavedení obilního monopolu a z kruhů vládních padl v poslední době vážný projev, že vláda nebude se rozpakovati přistoupiti k tomuto opatření, kdyby se toho ukázala potřeba pro udržení přiměřených cen obilí.

Při dalším řešení obilního problému v našem státě musí býti přihlíženo též k poradám, které se konají o této otázce na mezinárodním foru, zejména na poslední konferenci ve Strese. Na této konferenci byla

vyslovena zásada, aby agrární státy střední a východní Evropy měly umožněno valorisování obilních cen, byly doporučeny celní preference a zřízení zvláštního fondu pro poskytování příspěvků jednotlivým vývozním státům na udržování přiměřených cen na domácích trzích. Zájmy čsl. zemědělství byly na této konferenci nepříznivě tangovány potud, že tyto výhody nebyly přiznány Československu, které beze sporu vykazuje rovněž velké vývozní přebytky zemědělské, zejména u obilí. Tyto zjevy zahraniční, zejména otázka preferencí, které by mělo poskytnouti Československo agrárním státům, vyžadují nezbytně zvláštních opatření, která by umožňovala udržování přiměřených cen obilí na domácím trhu, regulování dovozu a usnadňování vývozu.

Dosavadní zkušenosti, jak u nás tak i v cizině, prokazují, že při používání prostředků polovičatých dovede vždy obchodní spekulace využívati nedostatků k maření sledovaných intencí. Proto kruhy zemědělské volají po tom, aby každé další řešení obilního problému v našem státě směřovalo bezprostředně ku hlavnímu účelu, totiž k zabezpečeni přiměřených a ustálených cen.

S tohoto hlediska jest možno vyzvednouti pro naše poměry dvě hlavní eventuality nového systému pro zabezpečení obilnářství a sice především systém minimálních cen s dalšími opatřeními pro jejich zabezpečení anebo systém obilního monopolu.

Při systému minimálních cen zůstává sice obchod na domácím trhu v zásadě volný, avšak jsou stanoveny určité minimální ceny směrné pro jednotlivé druhy obilí a normální kvality, které mají býti zabezpečeny pro zemědělce. Aby tyto ceny byly dodržovány, jest třeba vhodných opatření. Zvláštní obilní společnost, vytvořená pod patronací vlády za převážné účasti zemědělských družstevních svazů, byla by pověřena tento úkol sledovati. Měla by za povinnost subsidierně garantovati tyto ceny a prováděti v případě potřeby nákup obilí za tyto ceny, kdyby snad obchod se toho zdržoval. Tato společnost byla by pověřena regulací dovozu, intervencí na domácím trhu, prováděním kompensačních obchodů, usnadňováním odbytu přebytků,

zejména na vývoz a dle potřeby prováděním jiných opatření, která by sesílovala udržování tohoto systému.

Nejúčinnějším prostředkem ku ovládnutí obilního problému v našem státě byl by ovšem obilní monopol. Po dosavadních zkušenostech přicházel by v úvahu pro naše poměry monopol úplný, pro regulování jak dovozu, tak i domácího trhu a pro vývoz.

Nositelem monopolu může býti obilní společnost, zřízená za převážné účasti zemědělských družstevních svazů, jakož i součinnosti ostatních interesentů, organisací mlynářských, konsumentských a obchodnických pod dozorem státu, vykonávaným příslušnými ministry. Působnost monopolu vztahovala by se na všechny druhy obilí včetně kukuřice a mlýnských výrobků. Nejdůležitějším úkolem jest stanovení a udržování přiměřených cen nákupních u zemědělců a tomu odpovídajících cen prodejních.

Při řešení úplného monopolu obilního jest možno připustiti, aby monopolní správa mohla přiznati určité uvolnění v těch směrech, pokud by to bylo možno s hlediska zabezpečení hlavního účelu. Tak zejména možno uvolniti soukromému obchodu účast na vývozu. Také funkce monopolu na domácím trhu může býti súžena na tu míru, pokud toho jest třeba pro nutnou úpravu distribuce a zabezpečení přiměřených cen.

Řešení monopolu bylo by možno cestou zákona na dobu 2-3 roků po dobu trvání mimořádných poměrů.

Od obilního monopolu bylo by možno očekávati nejúčinnější zasáhnutí pro ochranu našeho obilnářství, zejména pro zajištění jeho rentability. Tak především bylo by možno stabilisovati přiměřené ceny pro zemědělce. Byla by potlačena spekulace na trhu obilním, těžce poškozující jak zemědělce, tak i konzumenta. Také pro spotřebitele bylo by zabezpečeno ustálení cen na přiměřené výši. Byl by možný řádný hospodářský program pro využiti domácí

sklizně a zajištění řádného zásobování na celé hospodářské období s uvarováním zbytečného dovozu anebo neúčelného vývozu. Toto organisační uspořádání mělo by vliv též na usměrňování domácí produkce, aby zvyšovalo se odvětví schodkové (pšenice) a redukovala se odvětví silně přebytková. Monopol regulující dovoz byl by nejspolehlivější ochranou proti cizí konkurenci (jak co do kvanta tak i ceny), a omezil by dovoz na minimum, vymykaje se závaznosti obchodních smluv. Také monopol mohl by nejúčelněji řešiti otázku přebytků, zejména prováděním vývozu anebo jiným využitím.

Také jedině monopol byl by nejúčelnějším nositelem těch opatření, která se připravují na mezinárodním foru pro řešení otázky obilnářské ve střední Evropě, at již by se jednalo o získání anebo poskytnutí preferencí, anebo zvláštních finančních příspěvků ku podpoře cen obilí na našich trzích.

Zkušenosti z některých jiných států musí se přijímati vždy s náležitou opatrností. Jinou funkci a jiné výsledky může míti monopol ve státě agrárním, který má toliko přebytky na vývoz a žádný dovoz, naproti tomu však monopol obilní v našem státě měl by důležitý úkol jak na stránce dovozu, tak i ve vývozu.

Tyto úkoly ve směru importním a exportním vedly by v nové organisaci k určitému vyrovnání, poněvadž dovážíme pšenici a kukuřici a vyvážíme ječmen, oves a žito, takže obilní monopol v naší konstrukci nebyl by zatížen jednostranně, jako jest tomu v agrárních státech. Z toho důvodu možno předpokládati, že vytvoření obilního monopolu nebylo by spojeno se žádným risikem pro náš stát.

Tento návrh neznamená pro stát žádné finanční zatížení.

V ohledu formálním se navrhuje, aby tento návrh byl přidělen ku projednání výboru iniciativnímu a pak výboru zemědělskému.

V Praze dne 20. října 1932.

Dr. Staněk, Mašata, dr. Hodža, Beran, dr. Zaduta, Nejezchleb-Marcha, dr. Hodina,

Halke, Zierhut,

Marek, inž. Žilka, Chloupek, Blažek, Dubický, Pozdílek, dr. Černý, Viereckl, Win-

dirsch, Vančo, Zajíc, Platzer, Pelíšek, Kočandrle, Bistřický, dr. Kalas, Honzl, Křemen,

Teplanský, Kalíňák, dr. Suchý, Wagner, Bečák.