Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období. 6. zasedání.
1982.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne..............................
kterým se mění a zrušují některé předpisy o ochraně vzorků a modelů.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
čl. I.
Císařský patent ze dne 7. prosince 1858, č. 237 ř. z., o ochraně vzorků a modelů pro průmyslové výrobky, ve znění zákona ze dne 24. července 1919, č. 469 Sb. z. a n., a zákona ze dne 30. června 1921, č. 259 Sb. z. a n., se mění a doplňuje takto:
Za § 9 se vkládají tyto dva paragrafy:
§ 9a.
(1) Prioritního práva podle čl. 4. Pařížské unijní úmluvy ze dne 20. března 1883 na ochranu živnostenského vlastnictví, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtone dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925, nutno se výslovně domáhati v přihlášce vzorku, ve které jest uvésti den, měsíc a rok první přihlášky v některém státu unijním, jejž nutno zároveň udati.
(2) Vládním nařízením bude stanoveno, kterých dokladů jest třeba, aby bylo prokázáno včasně dožadované právo prioritní, a v jaké lhůtě mají býti předloženy tyto doklady a jejich. ověřené překlady.
§ 9b.
československý státní příslušník může se domáhati v tuzemsku prioritního práva podle
předchozího paragrafu na základě své přihlášky podané v cizině jen, prokáže - li, že měl v době, ve které přihlášku v cizině podal, na území jiného státu unijního své bydliště nebo skutečný a opravdový závod živnostenský neb obchodní.
§ 11 bude zníti takto:
(1) Právo výhradného použití vzorku zaniká, nepoužije - li přihlašovatel v území státu československého chráněného vzorku do jednoho roku po zápisu.
(2) Ustanovení toto platí, pokud mezinárodními smlouvami není jinak stanoveno.
Čl. II.
Nařízení č. 107. 709/1907 K. M. (uh. obch. ), o právní ochraně vzorků průmyslových a jejich zapisování do rejstříku, ve znění nařízení č. 6484/1908 K. M. (uh. obch. ), se mění a doplňuje takto:
Za § 27 se vkládají tyto dva paragrafy:
§ 27a.
(1) Prioritního práva podle čl. 4. Pařížské unijní úmluvy ze dne 20. března 1883 na ochranu živnostenského vlastnictví, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtone dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925, nutno se výslovně domáhati v přihlášce vzorku, ve které jest uvésti den, měsíc a rok první přihlášky v některém státu unijním, jejž nutno zároveň udati.
(2) Vládním nařízením bude stanoveno, kterých dokladů jest třeba, aby bylo prokázáno včasně dožadované právo prioritní, a v jaké lhůtě mají býti předloženy tyto doklady a jejich ověřené překlady.
§ 27b.
Československý státní příslušník může se domáhati v tuzemsku prioritního práva podle předchozího paragrafu na základě své přihlášky podané v cizině jen, prokáže - li, že měl v době, ve které přihlášku v cizině podal, na území jiného státu unijního své bydliště nebo skutečný a opravdový závod živnostenský neb obchodní.
§ 29 bude zníti takto:
(1) Právo výhradného použití vzorku zaniká:
a) nepoužije-li přihlašovatel v území státu Československého chráněného vzorku do jednoho roku po zápisu;
b) nepostará-li se v cizozemsku bydlící přihlašovatel během šesti měsíců o své zastoupení v tuzemsku (§ 48, odst. 3. ).
(2) Ustanovení odst. 1., písm. a), platí, pokud mezinárodními smlouvami není jinak stanoveno.
čl. III.
Zároveň pozbývají platnosti, pokud se týkají vzorků a modelů a pokud nebyly dosud zrušeny, všechny zákony a nařízení, jež odporují tomuto zákonu, zejména:
1. zákon ze dne 29. prosince 1908, č. 268 ř. z., kterým se vydávají prováděcí ustanovení za příčinou přístupu k Mezinárodní unii na ochranu živnostenského vlastnictví;
2. zák. čl. LII/1908, o přístupu zemí koruny uherské k Mezinárodní unii na ochranu živnostenského vlastnictví;
3. nařízení ministerstva veřejných prací ze dne 30. prosince 1908, č. 271 ř. z., o dokladech, kterých jest třeba k průkazu prioritního práva při přihláškách patentů, vzorků a známek;
4. nař. č. 111. 2131908 K. M. (uh. obch. ), jímž se provádí zák. čl. LII/1908, o přístupu zemí koruny uherské k Mezinárodní unii na ochranu živnostenského vlastnictví;
5. zák. čl. VIII/1913, jímž se inartikulují mezinárodní úmluvy o ochraně živnostenského vlastnictví, podepsané ve Washingtone dne 2. června 1911;
6. nař. č. 2755/1913 M. E. (uh. min. ), jímž se uvádějí v platnost mezinárodní dohody o mezinárodním živnostenském vlastnickém právu pojaté do zák. čl. VIII/1913;
7. nař. č. 23714/1913 K. M. (uh. obch. ), o provádění zák. čl. VIII/1913, jímž se inartikulují mezinárodní dohody podepsané ve Washingtone dne 2. června 1911 na ochranu živnostenského vlastnictví.
Čl. IV.
Tento zákon nabude účinnosti dnem, kterého se stane pro československou republiku účinnou Haagská úmluva ze dne 6. listopadu 1925, jíž byla změněna některá ustanovení Pařížské unijní úmluvy na ochranu živnostenského vlastnictví.
čl. V.
Provedením tohoto zákona se pověřuje ministr průmyslu, obchodu a živností a ministr spravedlnosti.
Důvodová zpráva.
Notou ministerstva zahraničních věcí ze dne 20. června 1919, doplněnou notou ze dne 8. srpna 1919, přistoupila Československá republika k Mezinárodní úmluvě o ochraně živnostenského vlastnictví, uzavřené dne 20. března 1883 v Paříži a revidované dne 14. prosince 1900 v Bruselu, dne 2. června 1911 ve Washingtone a posléze dne 6. listopadu 1925 v Haagu.
Úmluva vyhlášena byla v rakouském říšském zákoníku z roku 1913 pod č. 64 a ve Sbírce zákonů uherských jako zákonný článek VIII z roku 1913.
Přístup československé republiky nabyl mezinárodní působnosti dnem 5. října 1919 a byl uveřejněn ve Sbírce zákonů a nařízení vyhláškou ministerstva zahraničních věcí ze dne 6. října 1921, č. 364.
Při poslední revisi konané v Haagu byla provedena na ustanoveních Pařížské úmluvy řada změn. Změnami těmito byla dotčena i některá ustanovení našeho platného vzorkového práva.
Právo vzorkové jest dosud upraveno v zemi české a Moravskoslezské cís. patentem ze dne 7. prosince 1858, č. 237 ř. z., a v zemi Slovenské a Podkarpatoruské nařízením č. 107. 709/1907 K. M. (uh. obch. ). Obě tyto právní normy upravují vzorkovou ochranu až na malé výjimky téměř stejně, nevyhovují však již dnešním podstatně změněným poměrům, takže nová důkladná reforma vzorkového práva jest u nás nejvýš žádoucí a naléhavá. Poněvadž důkladná novelisace platného vzorkového práva, totiž vypracování nového vzorkového zákona přizpůsobeného moderním poměrům, vyžádá si delšího času, omezuje se předložená osnova pouze na taková ustanovení, která byla dotčena Haagskými dohodami, neboť jejich ratifikace jest velmi naléhavá z důvodů mezinárodních. Důkladná reforma vzorkového práva bude provedena ihned,
jakmile zákony provádějící Haagskou dohodu budou Národním shromážděním uzákoněny.
A tak dochází zatím jen k menší novelisaci řečeného cís. patentu a uherského nařízení.
Jest to ustanovení § 9a, odst. 1. resp. § 27 a, odst. 1., kterým se upravuje otázka domáhání se prioritního práva. Ustanovení to odpovídá § 1. současně zrušovaného zákona č. 268/1908, resp. § 3 zák. čl. LII/1908 rovněž současně zrušovaného, se změnami, které se staly při Haagské revisi čl. 4 Pařížské unijní úmluvy.
Ježto jde o řadu podrobných předpisů rázu spíše formálního, zmocňuje se ustanovením $ 9a, odst. 2., resp. § 27a, odst. 2., vláda, aby upravila tuto záležitost cestou vládního nařízení.
Ustanovení § 9b, resp. 27b, bylo převzato z §u 2 zákona č. 268/1908, resp. § 3, odst. 3., zák. čl. LII/1908. Stalo se to tím způsobem, že toto převzaté ustanovení bylo pojato do cís. patentu, resp. do cit. uh. nařízení č. 107. 709/1907, a to jako § 9b, resp. § 27b.
§ 11, písm., b, cit. cís. pat. (a obdobné ustanovení § 29, písm. c, cit. uh. nař. ), podle něhož právo výhradného použití vzorku zaniká, jestliže přihlašovatel zboží podle vzorku v cizozemsku zhotovené do území státu československého dováží, jest nyní v rozporu s ustanovením čl. 5, odst. 5., Pařížské unijní smlouvy v Haagském znění, podle něhož nemá míti dovoz zboží vyrobeného v cizině podle chráněného vzorku za následek ztrátu vzorkového práva. Bylo tedy nutno zrušiti toto ustanoveni, aby tak byl sjednán soulad s Haagským ujednáním.
Poněvadž také ustanovení § 11, písm. a, cit. cís. patentu, resp. § 29, písm. a, cit. uh. nařízení, jednajícího o zániku práva ke
vzorku, není-li ho v tuzemsku používáno, se již na naše poměry dobře nehodí a poněvadž zrušení tohoto ustanovení jest žádáno cizími státy alespoň vzájemnými smlouvami, byl k § 11 cís. patentu, resp. k § 29 uh. nařízení, připojen druhý odstavec, podle něhož ustanovení § 11, resp. § 29
písm. a, platí jen, pokud mezinárodními smlouvami není jinak stanoveno. Tím se odstraňuje pochybnost o tom, lze-li mezistátně učiniti zvláštní ujednání, jež jsou v rozporu s ustanovením § 11, písm. a, cís. pat., resp. ustanovením § 29, písm. a, uher. nař.
Vláda doporučuje, aby osnova byla přikázána v obou sněmovnách Národního shromáždění výborům ústavně-právnímu a živnostensko-obc h o d n í m u.
V Praze, dne 22. září 1932.
Předseda vlády: Udržal v. r.
Ministr obchodu: Dr. Matoušek v. r.
Státní tiskárna v Praze. - 3678-32.