Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedání.

1981. Vládní návrh.

Zákon

ze dne.............................................................

kterým se mění a doplňují předpisy o ochraně známek.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

čl. I.

Zákon ze dne 6. ledna 1890, č. 19 ř. z., o ochraně známek, ve znění zákona ze dne 30. července 1895, č. 108 ř. z., zákona ze dne 17. března 1913, č. 65 ř. z., zákona ze dne 24. července 1919, č. 471 Sb. z. a n., zákona ze dne 30. června 1921, č. 261 Sb. z. a n., a zákona ze dne 21. března 1929, č. 31 Sb. z. a n., se mění a doplňuje tato:

§ 3 bude zníti takto:

(1) Ze zápisu vyloučeny a tudíž k nabytí výlučného práva nezpůsobilé jsou takové značky zboží, které:

1. obsahují:

a) pouze obraz nebo jméno presidenta republiky nebo jiných osob o stát nebo národ zasloužilých a dosud žijících;

b) pouze nebo jako součást obraz nebo jméno osob historických o stát nebo národ zasloužilých;

c) pouze státní nebo jiné veřejné znaky, státní vlajky nebo prapory nebo jiné odznaky státní svrchovanosti;

d) pouze úřední zkušební nebo záruční značky nebo puncovní značky zavedené v tuzemsku anebo v cizozemsku pro totéž zboží,

pro které jest značka určena, nebo pro zboží stejného druhu;

2. obsahují pouze slova, která jsou výlučně údaji o místu, času nebo způsobu výroby, o vlastnosti, určení, ceně, množství nebo váze zboží;

3. jsou v obchodě obecně obvyklé k označování určitých druhů zboží;

4. obsahují nemravná a pohoršlivá nebo jinak veřejnému pořádku se příčící vyobrazení, nápisy nebo takové údaje, které se nesrovnávají se skutečnými obchodními poměry nebo 8 pravdou a jsou způsobilé klamati spotřebitele.

(2) Slova uvedená v odst. 1., č. 2, jsou však způsobilá k zápisu, platí - li v zúčastněných obchodních kruzích za značku zboží přihlašovatelova podniku.

(3) U cizozemských úředních zkušebních nebo záručních značek nebo puncovních značek [odst. 1., č. 1, písm. d)] jest přihlížeti k vyhlášce ministra průmyslu, obchodu a živností [§ 4 c)], v níž bude uvedeno zboží, pro které jest značka v cizozemsku zavedena.

§ 4 bude zníti takto:

(1) Známky, jejichž součástí jest obraz nebo jméno presidenta republiky nebo jiných osob o stát nebo národ zasloužilých a všeobecně známých [§ 3, odst. 1., č. 1, písm. a)], státní nebo jiné veřejné znaky, státní vlajky nebo prapory nebo jiné odznaky státní svrchovanosti [§ 3, odst. 1., č. 1, písm. c)], úřední zkušební nebo záruční značky nebo puncovní značky [§ 3, odst. 1., č. 1, písm. d)], nebo vyznamenání, smějí býti zapsány jenom tehdy, bylo-li podle platných předpisů předem prokázáno právo užívati těchto vyobrazení nebo znamení.

(2) Ustanovení § 3, odst. 3., platí obdobně i tu.

Za § 4 se vkládají tyto čtyři paragrafy:

§ 4a.

(1) Zakázáno jest užívati v hospodářském styku bez dovolení k označování zboží jako značek nebo jejich součástí obrazu nebo jména presidenta republiky nebo jiných osob o stát nebo národ zasloužilých a dosud žijících [§ 3, odst. 1., č. 1, písm. a)], obrazu nebo jména osob historických o stát nebo národ zasloužilých [§ 3, odst 1., č. 1, písm. b)], státních nebo jiných veřejných znaků, stát-

ních vlajek nebo praporů nebo jiných odznaků státní svrchovanosti [§ 3, odst. 1., č. 1, písm. c)], nebo vyznamenání (§ 4).

(2) Stejný zákaz platí pro užívám úředních, zkušebních nebo záručních značek nebo puncovních značek [§ 3, odst. 1., č. 1, písm. d), a § 4c], pokud se jich použije jako značek nebo jejich součástí k označování zboží, pro které jsou tyto značky zavedeny, nebo k označování zboží stejného druhu.

(3) Nerozhoduje, stalo - li se označení na zboží samém nebo na jeho bezprostřední úpravě nebo na obalech nebo nádobách nebo v oznámeních, nápisech, vyhláškách, obchodních oběžnících, sděleních, cenících, účtech a pod.

§ 4b.

(1) Předpisy § 3, odst. 1., č. 1, písm. c) a d), § 4 a § 4a o státních a jiných veřejných znacích, státních vlajkách nebo praporech a jiných odznacích státní svrchovanosti, o úředních zkušebních nebo záručních značkách nebo puncovních značkách a o vyznamenáních platí také o vyobrazeních, která jsou s heraldického hlediska napodobením těchto znamení nebo vyznamenání.

(2) Právem užívané znaky, vlajky, prapory nebo jiné odznaky státní svrchovanosti [§ 3, odst. 1., č. 1, písm. c)], úřední zkušební nebo záruční značky nebo puncovní značky [§ 3, odst. 1., písm. d)] a vyznamenání mohou však býti součástí známek (§ 4) a může jich býti užíváno v hospodářském styku k označování zboží (§ 4a) i tehdy, jsou-li podobny jiným takovým znamením nebo vyznamenáním.

§ 4c.

(1) Ustanovení § 4a (§ 4b) platí o cizozemských státních znacích nebo jiných veřejných znacích, státních vlajkách nebo praporech a jiných odznacích státní svrchovanosti, úředních zkušebních nebo záručních značkách nebo puncovních značkách (§ 3, odst. 3., a § 4a, odst. 2. ) jen tehdy, jestliže jest v té příčině mezistátní smlouva nebo vzájemnost a jestliže ministr průmyslu, obchodu a živností uveřejnil uvedená cizozemská znamení vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení. Neobsahuje-li tato vyhláška úřední vyobrazení uvedených cizozemských znamení, oznámí se v ní, kde jsou tato vyobrazení učiněna veřejně přístupnými.

(2) U cizozemských úředních zkušebních nebo záručních značek nebo puncovních značek bude uvedeno i zboží, pro které jest značka v cizozemsku zavedena.

§ 4d.

(1) Edo poruší zákaz uvedený v § 4a, § 4b, § 4c, bude, pokud nejde o čin trestný soudem, trestán okresním úřadem pokutou do 10. 000- Kč nebo vězením do jednoho měsíce.

(2) Za nedobytnou pokutu se vyměří náhradní trest vězení podle míry zavinění, nejvýše však do jednoho měsíce.

(3) V odsuzujícím nálezu se vysloví, že mají býti odstraněna nedovolená označení, po případě obaly, nádoby a pod. (§ 4a, odst. 3. ), na kterých jsou taková označení, pokud může odsouzený těmito předměty nakládati; není-li to možno, vysloví se, že tyto předměty propadají.

§ 13 se mění a doplňuje takto:

K pátému odstavci se připojuje toto ustanovení:

Vládním nařízením mohou býti vydány bližší předpisy o otiscích známek a jich počtu, jakož i předpisy o štočcích.

§ 16 bude zníti takto:

(1) Ochranná doba zapsané známky činí 10 let ode dne zápisu. Včasnou obnovou zápisu podle předpisu tohoto paragrafu lze ochrannou dobu opět prodloužiti na dalších 10 let. Nová ochranná doba se počítá vždy od konce poslední předcházející desetileté ochranné doby beze zření k tomu, kdy byla známka obnovena. Neobnoví-li se známka včas, zaniká známkové právo uplynutím ochranné doby.

(2) Obnovu zápisu provede chranitel tím, že podá písemný návrh a zaplatí u obchodní a živnostenské komory poplatek za obnovu známky ve výši zápisného poplatku.

(3) Podati návrh a zaplatiti poplatek za obnovu známky možno nejdříve po počátku posledního roku ochranné doby, avšak nejpozději do tří měsíců po jeho ulynutí. Bude-li poplatek zaplacen teprve po uplynutí posledního roku ochranné doby, nutno zaplatiti zároveň s poplatkem za obnovu příplatek v částce 20- Kč.

(4) Obnovu známky jest pokládati za včasnou, jestliže nejpozději v poslední den lhůty

dojde návrh obchodní a živnostenské komory anebo v tuzemsku se dá na poštu a jestliže poplatek (odst. 2. a 3. ) bude zaplacen přímo u obchodní a živnostenské komory aneb této poukázán některým tuzemským poštovním úřadem nebo poštovní spořitelnou.

(5) Obnovu zápisu jest zapsati ve známkovém rejstříku obchodní a živnostenské komory (§ 14) i v ústředním známkovém rejstříku a uveřejniti (§ 17).

Za § 19 se vkládají tyto dva paragrafy:

§ 19a.

(1) Prioritního práva podle čl. 4. Pařížské unijní úmluvy ze dne 20. března 1883 na ochranu živnostenského vlastnictví, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtone dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925, nutno se výslovně domáhati v přihlášce ochranné známky, ve které jest uvésti den, měsíc a rok první přihlášky v některém státu unijním, který nutno zároveň udati.

(2) Vládním nařízením bude stanoveno, kterých dokladů jest třeba, aby bylo prokázáno včasně dožadované právo prioritní, a v jaké lhůtě mají býti předloženy tyto doklady a jejich ověřené překlady.

§ 19b.

československý státní příslušník nemůže se domáhati v tuzemsku prioritního práva podle předchozího paragrafu na základě své přihlášky podané v cizině, neprokáže-li, že měl v době, ve které přihlášku v cizině podal, na území jiného státu unijního své bydliště nebo skutečný a opravdový závod živnostenský neb obchodní.

čl. II.

Ustanovení § 3, odst. 2., zákona o ochraně známek ve znění čí. I. tohoto zákona platí také pro známky, které byly zapsány do dne účinnosti tohoto zákona a v této době platily v zúčastněných obchodních kruzích za značku zboží přihlašovatelova podniku.

čl. III.

Ustanovení § 3, odst., 1., č. 1, písm. c), § 4, § 4b zákona o ochraně známek ve znění čl. I. tohoto zákona platí také o známkách obsahujících pouze nebo jako součást všeobecně

známé státní vlajky nebo prapory nebo jiné všeobecně známé odznaky státní svrchovanosti, které byly zapsány po dni 6. listopadu 1925, avšak ještě před účinností tohoto zákona.

Čl. IV.

§ 4 zákona ze dne 30. července 1895, č. 108 ř. z., kterým se doplňuje a mění zákon ze dne 6. ledna 1890, č. 19 ř. z., o ochraně známek, bude zníti takto:

(1) žalovati o výmaz známky [§ 21, písm. e)] může také držitel nezapsané značky shodné nebo zaměnitelné s napadenou známkou, jestliže jí užíval pro stejný druh zboží a jestliže tato značka platila prokazatelně v tuzemsku již v době zápisu napadené známky v zúčastněných obchodních kruzích za příznačnou pro zboží jeho podniku.

(2) Jest přípustno podati žalobu o výmaz také proti právnímu nástupci držitele sporné známky, žaloba bude zamítnuta, jestliže držitel zapsané známky dokáže, že žalobce dal k zápisu známky souhlas, nebo že podnik, pro který byla známka zapsána, užíval této značky právě tak dlouho nebo ještě déle nežli žalobce.

(3) žalobu o výmaz známky jest podati u ministerstva průmyslu, obchodu a živností nejpozději do tří let od zápisu známky; bylo-li však zápisu dosaženo obmyslně, není žaloba časově omezena.

(4) Rozhodnutí o výmazu působí zpět na dobu, kdy vymazaná známka byla přihlášena.

Čl. V.

Ustanovení § 4, odst. 3., zák. č. 108/1895 ř. z. ve znění čl. IV. tohoto zákona se nevztahuje na známky, od jejichž zápisu uplynuly již dva roky v den účinnosti tohoto zákona, leč že by zápisu známky bylo dosaženo obmyslně.

Čl. VI.

Tímto zákonem zůstávají nedotčeny předpisy zákona ze dne 30. března 1920, č. 252 Sb. z. a n., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti, zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 267 Sb. z. a n., o odstranění nevhodných názvů, zákona ze dne 19. prosince 1921, č. 479 Sb. z. a n., o ochraně znaku a názvu červeného kříže, a zákona ze dne 15. července 1927, č. 111 Sb. z. a n., proti nekalé soutěži.

čl. VII.

Zároveň pozbývají platnosti, pokud se týkají známek a pokud nebyly dosud zrušeny, všechny zákony a nařízení, jež odporují tomuto zákonu, zejména:

1. zákon ze dne 29. prosince 1908, č. 268 ř. z., kterým se vydávají prováděcí ustanovení za příčinou přístupu k Mezinárodní unii na ochranu živnostenského vlastnictví;

2. zák. čl. LII/1908, o přístupu zemí koruny uherské k Mezinárodní unii na ochranu živnostenského vlastnictví;

3. nařízení ministerstva veřejných prací ze dne 30. prosince 1908, č. 271 ř. z., o dokladech, kterých jest třeba k průkazu prioritního práva při přihláškách patentů, vzorků a známek;

4. nařízení č. 111. 213/1908 K. M. (uh. obch. ), jímž se provádí zák. čl. LII/1908, o přístupu zemí koruny uherské k Mezinárodní unii na ochranu živnostenského vlastnictví;

5. zák. čl. VIII/ 1913, jímž se inartikulují mezinárodní úmluvy o ochraně živnostenského vlastnictví, podepsané ve Washingtone dne 2. června 1911;

6. zák. čl. XII/ 1913, o změně a doplnění zákonů o vynálezech a o ochraně známek, kteréžto změny a doplnění se staly nutnými v důsledku mezinárodních dohod, sjednaných v roce 1911 na ochranu živnostenského vlastnictví;

7. nařízení ministerstva veřejných prací ze dne 22. dubna 1913, č. 66 ř. z., o mezinárodní registraci známek;

8. nařízení č. 23714/1913 K. M. (uh. obch. ), o provádění zákonného čl. VIII/ 1913, ve znění nařízení č. 33. 210/1916 K. M. (uh. obch. ).

Čl. VIII.

Tento zákon nabude účinnosti dnem, kterého se stane pro československou republiku účinnou Haagská úmluva ze dne 6. listopadu 1925, jíž byla změněna některá ustanovení Pařížské unijní úmluvy na ochranu živnostenského vlastnictví ze dne 20. března 1883, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900 a ve Washingtone dne 2. června 1911.

Čl. IX.

Vládním nařízením budou vydány předpisy o mezinárodním zápisu známek podle

Madridské úmluvy ze dne 14. dubna 1891 o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtone dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu'1925 a podle prováděcího předpisu sjednaného podle čl. 10. této dohody.

čl. X.

Provedením tohoto zákona se pověřuje ministr průmyslu, obchodu a živností, ministr spravedlnosti a ministr vnitra.

Důvodová zpráva.

Notou ministerstva zahraničních věcí ze dne 20. června 1919 doplněnou notou ze dne 8. srpna 1919 přistoupila československá republika k Mezinárodní úmluvě o ochraně živnostenského vlastnictví uzavřené dne 20. března 1883 v Paříži a k Madridské úmluvě o mezinárodním zápisu továrních a obchodních známek, a to v úpravě, které tyto mezinárodní smlouvy doznaly po revisi v Bruselu ze dne 14. prosince 1900 a ve Washingtone dne 2. června 1911. Poslední revise těchto smluv konala se dne 6. listopadu 1925 v Haagu.

Obě tyto úmluvy (jak Pařížská, tak Madridská) byly vyhlášeny v rakouském říšském zákoníku z roku 1913 a ve Sbírce zákonů uherských jako zákonný článek VIII z roku 1913.

Přístup československé republiky nabyl mezinárodní působnosti dnem 5. října 1919 a byl uveřejněn ve Sbírce zákonů a nařízení vyhláškou ministerstva zahraničních věcí ze dne 6. října 1921 č. 364.

Při poslední revisi konané v Haagu byla provedena na ustanoveních Pařížské úmluvy řada změn. Změnami těmito byla dotčena i některá ustanovení našeho platného známkového práva.

Právo známkové jest dosud upraveno zákonem ze dne 6. ledna 1890, č. 19 ř. z., ve znění zákona ze dne 30. července 1895, č. 108 ř. z., zákona ze dne 17. března 1913, č. 65 ř. z., zákona ze dne 24. července 1919, č. 471 Sb. z. a n,, zákona ze dne 17. března

1921, č. 128 Sb. z. a n., a zákona ze dne 30. června 1921, č. 261 Sb. z. a n.

článkem VIII. zákona ze dne 24. července 1919, č. 471 Sb. z. a n., byly zrušeny článek

II. uherského zákona z roku 1890 a Článek XLI uherského zákona z roku 1895 a článkem I. zákona ze dne 30. června 1921, č. 261 Sb. z. a n., byl zrušen německý zákon ze dne

12. května 1894, č. 22 ř. z., se všemi vedlejšími předpisy, takže platí na celém území československé republiky i na Slovensku a Podkarpatské Rusi i na území odděleném od říše Německé zákon ze dne 6. ledna 1890, č. 19 ř. z., ve znění zákonů shora uvedených.

Předložená osnova omezuje se pouze na taková ustanovení, která byla dotčena Haagskými dohodami, neboť ratifikace těchto dohod jest velmi naléhavá z důvodů mezinárodních. Důkladná reforma známkového práva bude provedena ihned, jakmile zákony provádějící Haagskou dohodu budou Národním shromážděním uzákoněny.

A tak dochází zatím jen k menší novelisaci platného známkového zákona.

K jednotlivým ustanovením osnovy se poznamenává toto:

Nové úpravy dostává se § 3. známkového zákona, neboť bylo nutno přizpůsobiti tento paragraf novým ustanovením obsaženým v čl. 6c Pařížské unijní smlouvy v haagském znění. Podle nového znění § 3 mají býti ze zápisu vyloučeny vedle státních nebo jiných veřejných znaků též státní vlajky nebo prapory nebo jiné odznaky

státní svrchovanosti, dále úřední zkušební nebo záruční značky nebo puncovní značky zavedené pro totéž zboží, pro které jest v tuzemsku nebo v cizozemsku značka určena, nebo pro zboží stejného druhu. Uvedené značky jsou ze zápisu vyloučeny, jsou-li výlučným obsahem známky. Již podle platného práva nečinil se v příčině registrace rozdíl mezi znaky (státními nebo jinými veřejnými) tuzemskými a cizozemskými. Tatáž zásada platiti má nyní i v příčině státních vlajek, praporů neb jiných odznaků státní svrchovanosti, úředních zkušebních nebo záručních značek nebo puncovních značek. U uvedených zkušebních nebo záručních značek nebo puncovních značek přihlížeti je k vyhlášce (§ 4c) ministra průmyslu, obchodu a živností, v níž bude uvedeno zboží, pro které je značka v cizozemsku zavedena (§ 3, odst. 3). Registrující úřad bude tedy musiti všechna cizozemská znamení míti v patrnosti. Úkol ten jest mu usnadněn čl. 6c, odst. 3 Pařížské unijní úmluvy, podle kterého smluvní státy prostřednictvím Mezinárodního úřadu v Bernu sdělí si navzájem seznam odznaků státní svrchovanosti a seznam úředních zkušebních nebo záručních značek nebo puncovních značek, na jejichž ochraně jim záleží. Stejně oznámí si smluvní státy i všechny pozdější změny těchto odznaků a značek. Každý smluvní stát může ve lhůtě dvanáctiměsíční prostřednictvím Mezinárodního úřadu podati event. svoje námitky.

§ 3, odst. 1, č. 2 osnovy přejímá ustanovení § 1 známkové novely ze dne 30. července 1895, č. 108 ř. z., připouští však známkovou ochranu takovýchto deskriptivních (popisných) údajů, jestliže se již v zúčastněných obchodních kruzích pro podnik přihlašovatelův vžily, t. j. platí - li v těchto kruzích za značku jeho zboží. Tím se vyhovuje zájmům poctivého obchodního styku a sjednává se v tom směru shoda mezi známkovým právem a předpisem § 11, odst. 3, zákona proti nekalé soutěži.

Ustanovení § 4 platného známkového zákona bylo nutno rozšířiti i na ostatní v § 3, odst. 1, č. 1, písm. c a d, uvedená znamení a je tudíž i u těchto znamení, třebas tvořila jen součást známek, vyžádati si k jich registraci zvláštního svolení k jejich užívání.

Za § 4 známkového zákona byl vložen nový paragraf 4a, který jest novinkou našemu známkovému zákonu dosud nezná-

mou. Podle čl. 6c Pařížské unijní úmluvy v Haagském znění zavázaly se totiž smluvní státy, že vhodnými opatřeními zakáží vůbec používání veřejných znaků a jiných znamení uvedených v odst. 1 této smlouvy k stejnému účelu, k jakému slouží registrovaná známka. Byl tudíž do známkového zákona pojat nový paragraf (§ 4a), jímž se zakazuje užívati v hospodářském styku bez dovolení k označování zboží jako značek neb jejich součástí vyobrazení, jmen, znaků a ostatních znamení uvedených v § 3., odst. 1., č. 1, písm. c a d. Zákaz ten rozšířen i na neoprávněné užívání vyznamenání. Patří sem používání takových znamení nejen na zboží neb na jeho obalu, nýbrž i v oznámeních, nápisech, obchodních oběžnících, vyhláškách, cenících, účtech a pod. Za účelem jednotného postupu byl zákaz rozšířen i na používání znamení uvedených v § 3, odst. 1., č. 1, písm. b.

V příčině úředních zkušebních nebo záručních značek je i tu zákaz jen relativní, t. j. týká se jen používání jich pro stejné zboží neb pro zboží stejného druhu jako je ono, pro které jest značka zavedena.

Jde-li o pouhé napodobení znaků, odznaků, vlajek, praporů a značek, platí podle čl. 6c Pařížské unijní úmluvy v Haagském znění zákaz jich registrace, resp. zákaz jich užívání v hospodářském styku jen v příčině jich napodobení s heraldického hlediska. Bylo tedy nutno ustanovení tohoto obsahu pojati do zvláštního nového paragrafu (§ 4b) osnovy.

Další zmírnění zákazu obsahuje čl. 6c, odst. 8, Pařížské unijní úmluvy. Podle tohoto ustanovení mohou příslušníci každého smluvního státu, jimž bylo dáno povolení k užívání odznaků státní svrchovanosti a shora uvedených značek, používati jich i tehdy, jsou-li tyto odznaky a značky podobny odznakům a značkám jiného státu. Ustanovení tohoto obsahu rozšířené i na znaky, vlajky, prapory a vyznamenání bylo pojato do § 4b, odst. 2. Osnova však při tom nerozeznává, jde-li o takové znamení státu vlastního či cizího.

V novém § 4c stanoveny byly předpoklady ochrany cizozemských znaků, praporů, vlajek, odznaků a značek, pokud jde o jejich užívání v hospodářském styku (§ 4a). Ochrana těchto cizozemských znamení jest, pokud jde o zákaz jich pouzí-

vání v hospodářském styku, závislá na mezistátní smlouvě (kterou je i Pařížská unijní smlouva) nebo na reciprocitě a dále na tom, že uvedená cizozemská znamení byla uveřejněna vyhláškou ministra průmyslu, obchodu a živností ve Sbírce zákonů a nařízení. Neobsáhlije-li tato vyhláška úřední vyobrazení uvedených cizozemských znamení, oznámí se v ní, kde jsou tato vyobrazení učiněna veřejně přístupnými. Pokud jde o cizozemské úřední zkušební nebo záruční značky nebo puncovní značky, bude ve vyhlášce současně uvedeno zboží, pro které jest tato značka v cizozemsku zavedena. Uvedené formální předpoklady ochrany cizozemských znamení neplatí o registraci (§ 3), neboť v té příčině nebude jako dosud rozdílu mezi tuzemskými a cizozemskými znameními; jen pokud jde o shora uvedené cizozemské značky (§ 1, odst. 1., č. 1, písm. d), plati i v příčině jich registrace zvláštní formální předpis (§ 1, odst. 3. ).

V § 4d osnovy se stanoví trestní sankce na porušení zákazu uvedeného v § 4a (§ 4b a 4c).

Naléhavému požadavku v příčině stanovení přesných zásad o otiscích známek a jich počtu a o štočcích vyhovuje se doplněním § 13 známkového zákona novým odstavcem, ve kterém jest vláda zmocněna vydati nařízením bližší předpisy o otiscích známek a jich počtu, jakož i o štočcích.

Nové zevrubné úpravy nabývá § 16 zn. zákona, ve kterém jest nyní přesně upraven postup při obnově známky, zejména stanoveno; od kterého okamžiku se počítá nová ochranná doba, dále poplatek za obnovu a příplatek za obnovu opožděnou, dále se stanoví doba, od které a do které lze žádati za obnovu známky, a konečně se řeší otázka, kdy lze obnovu pokládati za včasnou.

Za § 19 byly vsunuty dva nové paragrafy a to § 19a a § 19b.

Paragrafem 19 a se upravuje otázka domáhání se prioritního práva. Ustanovení to odpovídá § l současně zrušovaného zákona č. 268/1908 se změnami, které se staly při Haagské revisi článku 4 Pařížské úmluvy.

Ustanovení § 19b bylo převzato z § 2 téhož zákona č. 268/1908.

V čl. II. a III. osnovy jsou přechodná ustanovení.

čl. II. rozšiřuje zásadu § 3, č. 2, i na známky, zapsané před účinností tohoto zákona, pokud již v této době platily v zúčastněných obchodních kruzích za značku zboží přihlašovatelova podniku.

V čl. III. se stanoví zpětná působnost zákona a to v příčině známek obsahujících výlučně nebo jako součást všeobecně známé státní vlajky nebo prapory nebo jiné odznaky státní svrchovanosti, které byly zapsány po 6. listopadu 1925, avšak ještě před účinností tohoto zákona. Vyhovuje se tím ustanovení čl. 6c, odst. 5., Pařížské unijní úmluvy. V příčině státních nebo jiných veřejných znaků nebylo třeba stanoviti zpětnou platnost, ježto znaky tyto byly již podle platného práva vyloučeny ze zápisu jako ochranné známky, a pokud jde o součást jejich jako známek, byly připuštěny k zápisu jen, prokázal-li žadatel oprávnění k jich užívání.

čl. IV. osnovy mění § 4 zákona ze dne 30. července 1895, č. 108 ř. z.

Odst. 1. tohoto paragrafu obsahuje jako materielní novinku výslovný předpis, že značka žalobcova musí býti příznačnou v tuzemsku. Dosavadní ustanovení § 4 známkové novely žádala vůbec jen vžití značky "v zúčastněných kruzích obchodních". Třebaže lze za to míti, že také podle původního textu bylo posuzovati vžití značky žalobcovy podle názorů tuzemských obchodních kruhů, dopouštěl přece nedostatek výslovného ustanovení také výklad opačný.

Podle článku 6 bis Pařížské úmluvy v úpravě Haagské musí pak značka příslušníka některého unijní ho státu býti vžitou vždy v onom státě, kde jest žalobní právo o výmaz známky podle uvedeného ustanovení uplatňováno. Vsunutí slov "v tuzemsku" do odst. 1., § 4, známkové novely z roku 1895 jest tedy v plném souhlasu s Haagskou dohodou a jest také velmi žádoucí, ježto by judikatura liberálně vykládající předpis § 4 známkové novely ve prospěch cizince tím, že by se spokojila s průkazem vžití značky cizincovy mimo oblast naší republiky, mohla poskytnouti cizincům takových výhod, jakých by se českoslovenští státní příslušníci vzhledem k nově upravenému čl. 6b Pařížské úmluvy v cizině marně dovolávati.

Zároveň byla v odstavci 1. volena z důvodů jasnosti a z důvodů jazykových nová

stylisace, ježto starý text po této stránce nevyhovoval. Obratem "platila za příznačnou" oproti dřívějšímu výrazu "platila za značku" nezavádí se materielní změna. Zdá se však účelným voliti termín, jehož bylo použito v § 11 zákona proti nekalé soutěži.

Rovněž odst. 2. tohoto paragrafu byl z důvodů jasnosti a z důvodů jazykových nově stylisován.

Odstavcem 3. tohoto paragrafu byla prodloužena lhůta ze dvou let na tři roky, čímž vyhověno ustanovení čl. 6b, odst. 2. Pařížské unijní úmluvy. Jako poslední věta tohoto odstavce bylo vloženo do § 4 známkové novely ustanovení, že žaloba o výmaz známek, jichž zápisu bylo dosaženo obmyslně, není časově omezena, čímž bylo vyhověno čl. 6b, odst. 3., Pařížské unijní úmluvy v Haagském znění.

Čl. V. osnovy stanoví konečnou lhůtu pro podání žaloby podle nového znění odst. 3., § 4, známkové novely z roku 1895. Podle

tohoto ustanovení nelze podati uvedených žalob o výmaz známek, od jejichž zápisu uplynuly již dva roky v den účinnosti tohoto zákona, leč že by zápisu známky bylo dosaženo obmyslně.

čl. VI. zdůrazňuje, že předloženou osnovou nejsou nijak dotčena ustanovení zákona o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti, zákona o odstranění nevhodných názvů, zákona o ochraně znaku a názvu červeného kříže a zákona proti nekalé soutěži.

čl. VII. obsahuje ustanovení derogační.

Poněvadž se zrušuje tímto článkem také ministerské nařízení č. 66/1913 o mezinárodním zápisu známek a poněvadž nové vládní nařízení bylo nutno opříti o zákonný podklad, byl do osnovy vsunut čl. IX, kterým se vláda zmocňuje vydati nové vládní nařízení o mezinárodním zápisu známek podle Madridské úmluvy ze dne 14. dubna 1891 v Haagském znění.

Vláda doporučuje, aby osnova byla přikázána v obou sněmovnách Národního shromáždění výborům ústavně - právnímu a živnostensko-obchodnímu.

V Praze, dne 22. září 1932.

Předseda vlády: Udržal v. r.

Ministr obchodu: Dr. Matoušek v. r.

Státní tiskárna v Praze. - 3677-32.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP