Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedání.

Překlad.

1976.

Návrh

poslance inž. O. Kalliny a druhů

na doplnění zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne................,

jímž se doplňuje zákon ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

§ 212 zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., doplňuje se novým odstavcem:

§ 212, odst. 4: Ve všech služebních věcech, týkajících se služebních a platových práv obecních zaměstnanců, přísluší obecnímu služebnímu úřadu (obecnímu zastupitelstvu) jedině právo rozhodovati jakož i právo povolovati vvjimky ustanovené v zákoně.

Článek II.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Odůvodnění.

Oba oběžníky ministerstva vnitra čís. 67. 493/1930 a čís. 64. 926/1931 uveřejněné ve »Věstníku ministerstva vnitra« čís. 1 a 11, ročník 1931 o výkonu dohlédacího a schvalovacího práva příslušejícího okresním výborům podle § 212 zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., dávají některým ustanovením tohoto zákona výklad, který přímo odporuje nejen znění, nýbrž především také duchu zákona nebo úmyslu zákonodárcovu, který však chová v sobě také nebezpečí, že

1. obecní zaměstnanci mají býti opět zbaveni dobře nabytých práv,

2. že napříště při ustanovování a při postupu obecních zaměstnanců nastala by taková právní nejistota, která by mimo to způsobila, že by se pravděpodobně nikdo již neucházel o kvalifikované místo v samosprávné službě, a to především proto, že by obce pod tlakem těchto oběžníků nemohly již započítávati kvalifikovaným uchazečům předcházející službu.

Zákon ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n. se přes své mezery osvědčil pro blahovolný výklad dohlédacích úřadů do počátku roku 1930, neboť opíraje se o praksi, která se vytvořila během let při provádění jednotlivých zákonných ustanovení, překlenul v duchu tohoto zákona všechny nedostatky a nejasnosti zákona. Týká se to jak všeobecné úpravy služebních míst u obcí (systemisace), tak také individuálního ustanovování a zařazování obecních zaměstnanců.

Jest přece známou skutečností, že se především u větších obcí při rozpisování veřejných míst výslovně žádá průkaz přiměřené předběžné prakse v rovnocenné státní, veřejné nebo soukromé službě, a to s ohledem na služební výkon spojený častokráte s větší odpovědností. Jest přece až příliš pochopitelné, že splnění tohoto požadavku jest v zájmu bezvadného výkonu služebních úkonů, tedy v zájmu obecní správy a obce tedy také musí býti s to, aby v takovýchto případech započtly předběžnou službu. Kdyby zůstaly zachovány svrchu zmíněné minister-

ské výnosy, bylo by započtení takovéto předběžné služby nejen ztíženo, nýbrž dokonce i znemožněno.

Tyto ministerské výnosy určují dále diktátorsky výklad jednotlivých příslušných míst zákona, a to vyřazujíce místo, jedině příslušné k rozhodnuti této otázky, okresní výbor, a žádají, aby se zde použilo § 102 obecního zřízení, což by bylo zřejmým zásahem do oboru působnosti samosprávného dohlédacího úřadu. Vysvítá to z těchto zákonných ustanovení:

§ 7, odst. 4, zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n.:

Úředníkem může býti s výjimkami uvedenými v odst. 6 a 7 ustanoven pouze ten, kdo v témž oboru státní správy skutečně ztrávil stanovenou čekatelskou dobu v úřednické kategorii, ve které má býti ustanoven.

§ 7, odst. 6:

Ze zvlášť závažných služebních důvodů může vláda v jednotlivých výjimečných případech k souhlasnému návrhu ústředního úřadu a ministerstva financí povoliti, aby čekatelská doba byla zkrácena nebo prominuta. Toto, právo přísluší ústřednímu úřadu, má-li býti úředník, který již vyhověl podmínce ustanovené ve 4. odstavci, převzat do téže úřednické kategorie jiného oboru státní správy nebo do jiné úřednické kategorie téže nebo nižší služební třídy téhož nebo jiného oboru státní správy.

§ 14, odst. 1:

Pokud se z tohoto zákona jinak nepodává, obdrží úředník při prvém nebo opětném ustanovení počáteční služné příslušné nejnižší platové stupnice, jde-li o ustanovení na služebním místě služebné třídy I/a, služné stupně b/Vl platové stupnice.

Odst. 2:

Ze zvlášť závažných služebních důvodů může vláda k souhlasnému návrhu ústředního úřadu a ministerstva financí povoliti úchylky.

§ 142, odst. 1:

Předpisy, jimiž se přiznává nárok na započtení určité doby pro postup do vyš-

ších požitků, se zrušují s výjimkou předpisů o započtení služby v československých legiích.

Odst. 3:

Za zvláštních okolností muže ústřední úřad při prvém nebo opětném ustanovení povoliti započtení určitého období pro zvýšení služného.

Tato uvedená zákonná ustanovení vycházejí ze zásady, že při prvém, jakož i při opětném ustanovení není přípustné zkrátiti nebo prominouti čekatelskou dobu nebo započísti předcházející službu, ale že v případech zvláštního zřetele hodných může se udělati z této zásady výjimka, jde-li o přestup zaměstnance z jednoho odvětví státní správy do druhého nebo z jedné úřednické kategorie do druhé.

O povolení těchto výjimečných případů rozhoduje podle zákonných ustanovení nadřízená instance nebo vláda. Zde ustanovená příslušnost týká se ovšem podle tendence zákona jen státních zaměstnanců, zvláště když zákon jedná jen o státních zaměstnancích a použiti zákona na zaměstnance veřejnoprávných korporací lze odvoditi jen potud, pokud jest podmíněno omezující normou § 212 tohoto zákona, vztahující se k zaměstnancům veřejnoprávných korporací. Otázku, kdo jest povolán povolovati výjimky ustanovené v uvedených místech zákona, lze řešiti jen interpretací, poněvadž zákon v této věci nemá positivního ustanovení.

Positivní předpisy §§ 7 a 142 platového zákona, že výjimky ze zákona mají povolovati ústřední úřady nebo vláda, platí přece zajisté jen pro státní zaměstnance, což vysvítá již z toho, že zde jde o přestup státních zaměstnanců z jednoho odvětví státní správy do druhého nebo z jedné úřednické kategorie do druhé, aniž státní zaměstnanec opustil státní službu.

Není pochyby, že právo ustanovovati zaměstnance vůbec, právo povyšovati je, překládati do výslužby nebo propouštěti, jest výronem služební pravomoci, která jest odůvodněna poměrem nadřízenosti nebo podřízenosti. Služební pravomoc přísluší ve státní službě státním služebním úřadům, v komunální službě přísluš-

nému komunálnímu úřadu. Tím jest podle obecního zřízení, jakož i podle zákona o obecních úřednících (zákon ze dne 23. července 1919, čís. 443 Sb. z. a n., jímž se upravují služební poměry úředníků při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku) jedině a výhradně obecní zastupitelstvo. Přísluší-li tedy obecnímu zastupitelstvu jako služebnímu úřadu obecního zaměstnance zákonem nebo nařízením právo ustanovovati, povyšovati a podobně, má také implicite právo rozhodovati o výjimkách ustanovených v zákoně.

Poněvadž také zákon ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., nepřiznává nikde státním úřadům právo rozhodovati

o obecních zaměstnancích v jakémkoliv směru, na platném zákonném stavu se tedy nic nemění. V § 212 zákona ze dne 24. červ na 1926, čís. 103 Sb. z. a n., uděluje se pouze samosprávnému dohlédacímu úřadu (okresnímu výboru) právo usnesení obecního zastupitelstva o úpravě služebních poměrů svých zaměstnanců buď schváliti nebo schválení odepříti. Ale

i oprávnění samosprávného dohlédacího úřadu jest jen akcesorní a není totožné s rozhodovacím právem. Podle několikerého rozhodnutí nejvyššího správního soudu přestává pouze na přezkoušení rozhodnutí obecního zastupitelstva po té stránce, zda při tom byly zachovány »meze« § 212, odst. l až 3 platového zákona. Při tom nesmí zůstati bez povšimnutí, že toto přezkoumací právo přísluší jen nadřízenému samosprávnému úřadu, nikoliv však státnímu úřadu.

Podle toho při spravedlivém výkladu zákona ve všech případech, kde výjimky pro státní zaměstnance jsou příslušné povoliti ústřední úřady nebo vláda, takovéto rozhodovací právo stran obecních zaměstnanců lze přiřknouti jen obecnímu zastupitelstvu, které jest pro služební práva svých zaměstnanců nejvyšší instancí. Na tomto právním názoru nemění nic ani ustanovení § 40 zákona o obecních zaměstnancích ze dne 23. července 1919, čís. 443 Sb. z. a n.. podle něhož o sporech týkajících se služebních poměrů úředníků rozhoduje se pořadem instancí samosprávných. Jestliže se v § 40, odst. 2, tohoto zákona výslovně zabraňuje sa-

mosprávnému úřadu, aby jmenoval úředníka ve smyslu tohoto zákona, tím se také implicite ustanovuje zásada, že se i samosprávnému nadřízenému úřadu, pokud jde o obecní úředníky, zakazuje každé opatření, které přísluší jedině obecnímu zastupitelstvu jako služebnímu úřadu.

Oba výnosy ministerstva vnitra příčí se jak znění, tak také duchu platných zákonných usnesení. Nehledě k tomu, že ministerstvo vnitra chce si těmito výnosy vyhraditi právo povolovati výjimky ustanovené v zákonu ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., pro státní úředníky, prohlašují se zároveň všechna usnesení obecního zastupitelstva, která se podle svrchu uvedených zákonných ustanovení týkají povolení výjimek ustanovených v zákoně, za odporující zákonu, a státním okresním úřadům se ukládá, aby je zrušily podle § 102 obecního zřízeni. Následky provedení obou těchto oběžníků jsou tedy nedohledné a zasahují tak hluboce do řádně nabytých práv obecních zaměstnanců, že jest zajisté nutno, aby věc byla jasně upravena podle podaného návrhu. Rychlá úprava jest nejen v zájmu postižených obecních zaměstnan-

ců, kteří by byli nuceni hájiti svá práva odvoláním k nejvyššímu správnímu soudu, nýbrž i v zájmu všech obcí, které i příště při obsazování služebních míst, při nichž jest třeba zvláštní praktické předběžné služby, musí míti právo tuto předběžnou službu započítati. Kdyby podle mínění ministerstva vnitra i u obecních zaměstnanců měly povolovati zmíněné prominutí čekatelské doby nebo započtení předběžné služby vyšší státní úřady, došlo by mimo to k neuvěřitelné anomálii, že by takovéto schválení ústředních úřadů musilo pak ještě podléhati schválení dohlédacího úřadu podle § 212 zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n.

Právní nejistota, vzniklá oběma ministerskými výnosy, vyžaduje, aby věc byla jasně zákonem upravena a aby se při tom obzvláště přihlíželo ke zvláštním služebním poměrům obecní služby - tak především k nutnosti přijímati zkušené státní nebo soukromé úředníky do obecních služeb - což by bylo lze nejúčelněji provésti novelováním platového zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., tím, že by se přijal tento návrh.

V Praze dne 29. srpna 1932.

Inz. Kallina,

dr. Schollich, dr. Hanreich, dr. Keibl, Kasper, Oehlinger, Simm, dr. Mayr-Harting, Zajíček, Fritscher, Scharnagl, Bobek, Kunz, dr. Petersilka, Krumpe, Greif, Krebs, Geyer, Köhler, inž. Jung, Matzner, Schubert, dr. Hassold, Knirsch, Horpynka.