Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1952.
III. volební období. 6. zasedání.
Překlad.
1975.
Naléhavá interpelace
poslanců inž. O. Kalliny a druhů
ministru vnitra, aby byly ihned zrušeny oba ministerské oběžníky č. 67. 493/1930 a č. 64. 926/1931.
V oběžnících ministerstva vnitra čís. 67. 493/1930 a čís. 64. 926/1931 o výkonu dohlédacího a schvalovacího práva příslušejícího okresním výborům podle § 212 zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., dává se jednotlivým ustanovením tohoto zákona výklad, který nejen odporuje znění zákona, nýbrž i jeho duchu a zároveň může těžce ohroziti řádně nabytá práva obecních zaměstnanců.
Dokud nebyly vydány oba oběžníky, mezery v zákonodárství byly překlenuty blahovolným výkladem zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n. tak, že jednak byly zájmy obecních zaměstnanců plně chráněny, na druhé straně se však úřednictvu s náležitým praktickým předběžným vzděláním umožnilo postupovati do obecních služeb se započtením jejich dřívější služby. Zvláště u větších obcí jest mnoho služebních podniků, jejichž bezpečné vedení může býti zaručeno jen převzetím úředníků s náležitou předběžnou praksí a se započtením této dřívější služební doby. Kdyby se však prováděly oba svrchu uvedené oběžníky, bylo by to obcím znemožněno, čímž by obecní správy velmi trpěly.
Oba ministerské výnosy diktátorsky rozhodují o výkladu jednotlivých příslušných zákonných míst vyřazujíce místa jedině příslušná rozhodovati o těchto otázkách, a to okresní výbory, a žádají, aby se postupovalo podle § 102 obecního zřízení, což jest zřejmým zásahem do oboru působnosti samosprávného okresního úřadu.
Příslušná místa zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., jichž třeba především použíti: § 7, odst. 4 až 6, § 14, odst. 1 a 2, § 142, odst. 1 a 3, vycházejí ze zásady, že při prvém jakož i při opětovném ustanovení není přípustné zkrátiti nebo prominouti čekatelskou dobu nebo započísti předcházející služební dobu, ale že v případech zvláštního zřetele hodných může se udělati z této zásady výjimka, jde-li o přestup zaměstnance z jednoho odvětví státní správy do druhého nebo z jedné úřednické kategorie do druhé.
Rozhodovati o tom vyhrazuje se nadřízené instanci nebo vládě. Zde ustanovená příslušnost může se ovšem podle celé tendence zákona vztahovati jen na státní zaměstnance. Na zaměstnance veřejno-
právních korporací lze použíti tohoto zákona jen pokud jest to podmíněno omezující normou § 212 tohoto zákona. Otázku, kdo jest povolán povolovati výjimky ustanovené ve svrchu uvedených místech zákona pro tyto zaměstnance, lze řešiti jen interpretací, poněvadž zákon v této věci nemá positivního ustanovení.
Není pochyby, že právo ustanovovati zaměstnance vůbec, právo povyšovati je, překládati do výslužby nebo propouštěti jest výronem služební pravomoci. Ta přísluší ve státní službě státnímu, v komunální službě příslušnému, komunálnímu služebnímu úřadu. Tím jest podle obecního zřízení, jakož i podle zákona o obecních úřednících ze dne 23. července 1919, čís. 443 Sb. z. a n., jímž se upravují služební poměry úředníků při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jedině a výhradně příslušné obecní zastupitelstvo. Proto také má, a jen ono, práva rozhodovati o výjimkách ustanovených v zákonu čís. 103/1926.
V zákoně ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., nebylo nikde přiznáno státním úřadům rozhodovací právo o obecních zaměstnancích v jakémkoliv směru. V § 212 tohoto zákona uděluje se pouze samosprávnému dohlédacímu úřadu (okresnímu výboru) právo, aby usnesení obecního zastupitelstva o úpravě služebních poměrů svých zaměstnanců buď schválil nebo schválení odepřel. Také toto oprávnění jest jen akcesorní a není totožné s rozhodovacím právem. Podle rozhodnutí nejvyššího správního soudu přestává pouze na přezkoušení rozhodnutí obecního zastupitelstva po té stránce, zda
při tom byly také zachovány »meze« § 212, odst. 1 až 3. Také toto právo k přezkoumání přísluší jen nadřízenému samosprávnému úřadu, nikoliv však státnímu úřadu.
Na tomto právním názoru nemění nic ani ustanovení § 40, zákona o obecních zaměstnancích ze dne 23. července 1919, čís. 443 Sb. z. a n., podle něhož se o sporech týkajících se služebních poměrů úředníků rozhoduje pořadem instancí samosprávných. Neboť i samosprávným úřadům se výslovně zabraňuje, aby jmenovaly úředníka ve smyslu tohoto zákona, čímž se také implicite stanoví zásada, že se i nadřízenému samosprávnému úřadu, pokud jde o obecní úředníky, zakazuje každé opatření, které přísluší jedině obecnímu zastupitelstvu jako služebnímu úřadu.
Tím jest prokázáno, že oba oběžníky ministerstva vnitra odporují jak znění, tak i duchu zákonných ustanovení a podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten na základě tohoto stavu věci:
1. ihned zrušiti oba oběžníky čís. 67. 493/ 1930 a čís. 64. 926/1931 a naříditi okresním úřadům, aby odvolaly všechny pokyny vydané podle obou těchto výnosů,
2. působiti, aby náležitým novelováním zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., bylo úplně jasně vysloveno, že rozhodovací právo ve všech služebních věcech týkajících se služebních a platových práv obecních zaměstnanců přísluší jen obecnímu služebnímu úřadu, tedy obecnímu zastupitelstvu, které také jedině má právo povolovati výjimky ustanovené v zákoně?
V Praze dne 2. září 1932.
Inz. Kallina,
dr. Schollich, dr. Keibl, inž. Jung, dr. Hanreich, Horpynka, Knirsch, Kasper, Zajíček, Geyer, Oehlinger, Kunz, Fritscher, dr. Mayr-Harting, Scharnagl, dr. Luschka, dr. Petersilka, dr. Hassold, Bobek, Krumpe, Krebs, Köhler, Schubert, Simm,
Matzner, Greif.