Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedání.

Překlad.

1936.

Návrh

poslance Pohla a soudruhů

na doplnění zákona ze dne 3. července 1924, č. 170 Sb. z. a n., o hornických soudech rozhodčích.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne .........

jímž se doplňuje zákon ze dne 3. července 1924, č. 170 Sb. z. a n., o hornických

soudech rozhodčích.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 2 zákona ze dno 3. července 1924, č. 170 Sb. z. a n.. o hornických soudech rozhodčích doplňuje se tímto novým odstavcem:

»(3) Ustanovení odstavců (I) a (2) zmíněného zákona platí i pro podniky a jejich zaměstnance, jejichž majetníky nejsou sice majetníci dolu, nýbrž jiní podnikatelé, konají-li na déle pníce, podléhající dozoru horních úřadů (§§ 3, 6 a 131 všeobecného zákona horního). Zvláště podléhají tomu prohrábky a hloubení dolů. prováděné stroji nebo ručně. «

Odůvodnění:

Prohrábky a hloubení dolů byly od platnosti všeobecného, zákona horního vždy povahovány za práce hornické, i tehdy, když je neprováděl majetník dolů sám, nýbrž dával je prováděti jinými (podružnými podnikateli). Prohrábky slouží k tomu, aby ze sloje určené k dobývání uhlí byly odstraněny vrstvy země nad ní ležící a aby tedy byla připravena k dobývání uhlí otevřeným dolem. Je tedy tato práce činností prováděnou podle § 3 v. n. z., která podle § 6 v. h. z. podléhá jen dozoru horních úřadu. Totéž platí o hloubení dolů, které je rovněž prací, patřící pod ustanovení §5 v. h. z. a které rovněž podle § 6 v. h. z. podléhá výlučně dohlédacímu právu horních úřadů.

Se zaměstnanci těchto podružných podniků se vždy právně nakládalo jako s horníky. Jsou pojištění v bratrských pokladnách, bez (mezení se vůči nim užívá ustanovení zákona ze dne 25. února 1920, č. 144 Sb. z. a n.. a tyto podniky podléhají odedávna dozoru horních úřadů. Podle toho se dodnes vztahovaly všechny zákony a předpisy, vztahující se na horníky, i na zaměstnance těchto soukromých prohrábkových podniků (podružných podniku). Tuto praxi již několikráte potvrdil i náš nejvyšší správní soud, který přidržuje se rozhodování vídeňského správního soudu rozhodl, že pojem "zaměstnání v hornictví" obsahuje především onen okruh osob, které konají hornické práce v technickém smyslu slova, tedy bez zřelele k tomu, jsou-li tyto osoby přímo zaměstnány ve službách horního podnikatele či nikoliv (Bohuslav 8170).

Změnilo to teprve rozhodnutí vrchního hornického rozhodčího soudu ze dne 7. dubna 1926, č. Vhrs 33/26, neboť ustanovilo, že pro zaměstnance soukromých podniků neplatí zákon o hornických soudech rozhodčích ze dne 3. července 1924. č. 170 Sb. z. a n. jelikož tito dělníci nejsou zaměstnáni u majetníka dolů. Od té doby jsou dělníci zaměstnaní při prohrábkách a hloubení dolů. zvláště v hnědouhelném revíru v severozápadních Če-

chách a v revíru falknovském, úplně bezprávní, neboť i řádné soudy se prohlásily nepříslušnými s odůvodněním, že podle posudku různých revírních horních úřadů nejde o podniky živnostenské, nýbrž o hornické.

Asi 3000 dělníkům při prohrábkách, zaměstnaným u podružných podniků, jest od r. 1926 znemožněno soudně uplatňovati své nároky proti svým zaměstnavatelům. Tento stav znamenal by přímo odepření práva, což nelze uvésti v soulad s ustanoveními naší ústavy.

Zákonem ze dne 8. července 1930, č. 130 Sb. z. a n. (čl. V), měla býti učiněna přítrž tomuto bezprávnému stavu, neboť soudy II. stolice byly zmocněny rozhodovati o příslušnosti soudu. I této cesty se užilo.

Strojvedoucí Václav Klimt podal proti prohrábkovému podniku dědiců Roberta Berndta v Malém Újezdě žalobu na poskytnutí 12denní placené dovolené. Hornický rozhodčí soud v Mostě rozhodnutím že dne 19. srpna 1931. č. Hrs 290/31. prohlásil se nepříslušným s odůvodněním, že odklizovací podnik Bendův nelze považovati za hornický podnik. Toto rozhodnutí opírá se o výše zmíněné rozhodnutí vrchního hornického rozhodčího soudu, při čemž poukazujeme na to, že před rozhodnutím vrchního hornického rozhodčího soudu (7. dubna 1926) se hornické rozhodčí soudy v takových sporných případech prohlašovaly za příslušné.

Po zamítavém rozhodnutí mosteckého hornického rozhodčího soudu uplatnil Klimt své nároky u živnostenského soudu v Teplicích-Šanově. Živnostenský soud v Teplicích-Šanově usnesením ze dne 21. září 1931. č. I 32/31, prohlásil se nepříslušným s výslovným odůvodněním, že živnostenský soud podle posudku revírního horního úřadu v Teplicích-Šanově ze dne 9. září 1931 dospěl k přesvědčení, že odklizovací práce dlužno kvalifikovati jako hornické podniky a že tedy živnostenský soud není příslušný.

Poté Klimt podle čl. V zákona ze dne S. července 1930. č. 130 Sb. z. a n.. po-

dal vrchnímu soudu v Praze návrh, aby určil příslušnost v jeho sporné věci.

Vrchní soud v Praze rozhodnutím ze dne 9. listopadu 1931, č. Nc III 252/31-3 rozhodl, že živnostenský soud v Teplicích-Šanově jest v Klimtovu případě příslušný a odůvodnil své rozhodnutí tím. že Klimt není zaměstnán u majetníka dolů, nýbrž u jiného podnikatele a že tedy není dána příslušnost hornického rozhodčího soudu pro jeho sporný případ.

Důvody tohoto rozhodnutí vrchního soudu vyplývají z úzkoprsého výkladu zákona o hornickém rozhodčím soudu, jehož vrchní hornický rozhodčí soud užil již v r. 1926 a v tomto případě je příznačné, že obě rozhodnutí, a to rozhodnutí vrchního hornického rozhodčího soudu ze dne 7. dubna 1926, č. Vhrs 53/26 a rozhodnutí pražského vrchního soudu ze dne 9. listopadu 1931, č. Nc III 252/31-3. vydal týž soudce, vlastně byla vydána za téhož senátního předsedy pana vicepresidenta dr Eduarda Pohnerta. Důvodem obou rozhodnutí byl příliš úzkoprsý a přísný výklad § 2 zákona č. 170/1924 Sb. z. a n. Obě rozhodnutí měla v zápětí nemožné právní následky, jak to zase nejlépe drasticky dokazuje případ Klimtův.

Podle rozhodnutí pražského vrchního soudu, jímž byl živnostenský soud prohlášen za příslušný, podal Klimt u živnostenského soudu v Teplicích-Šanově žalobu stran svého nároku na poskytnutí dovolené podle zákona ze dne 1. července 1921, č. 262 Sb. z. a n., o placené dovolené pro horníky.

Při přelíčení před živnostenským soudem v Teplicích-Šanově, které se konalo dne 20. listopadu 1931 byly Klimtovy nároky zamítnuty s odůvodněním, že zákon o dovolených pro horníky pro něj neplatí, poněvadž při prohrábkovém podniku na dole podle rozhodnutí pražského vrchního soudu nejde o provoz dolu, nýbrž o provoz živnosti. Tímto mylným výkladem § 2 zákona č. 170/1924 Sb. z. a n. mohlo se dojíti k tomu, že prostý živnostenský soudce rozhoduje, že dělníci při prehrábkách nejsou horníci, nýbrž živ-

nostenští dělníci. Není možné, aby zůstalo při tomto výkladu jednotlivých ustanovení zákona, není možné, aby o pojmu, je-li někdo horníkem či nikoliv, rozhodoval někdo jiný než horní úřady, jak to v tomto případě učinil živnostenský soudce, při čemž dlužno poukázati, že takováto nepochopitelná, nelogická a úplně nesprávná rozhodnutí dlužno nyní očekávati i od jiných soudů.

Aby se tedy zabránilo těmto úplně neudržitelným a nespravedlivým výkladům rozhodnutí a aby se donutily soudy, aby rozhodovaly ve smyslu a duchu a podle právního stavu a aby výše zmíněné práce jako hornické práce podléhající dozoru horních úřadů byly podrobeny i hornickému soudnictví a aby ustanovení zákona o hornických rozhodčích soudech č. 170/1924 Sb. z. a n. byla rozšířena, to jest smysl a úmysl tohoto návrhu.

Shrnujíce musíme ještě jednou výslovně konstatovati: Prohrábkové práce, které se musí konati na uhelných dolech, jsou odedávna hornické práce: osoby při nich zaměstnané považují se vždy za horníky; podniky jsou podrobeny dozoru horních úřadů; osoby při nich zaměstnané jsou pojištěny v bratrské pokladně, pro ně platí ustanovení zákona o závodních radách č. 144/1920 Sb. z. a n. Podle ustanovení zákona o závodních radách v hornictví jsou v prohrábkových podnicích zřízeny i mzdové a kázeňské komise předepsané zákonem, které ve většině případů jsou předpokladem pro zakročení u hornického rozhodčího soudu.

Smlouva s dělníky na prohrábkách je formálně po každé stránce postavena na roven mzdové smlouvě horníků. Při uzavírání smlouvy se soukromými prohrábkovými podniky působí tytéž organisace, které uzavírají hornickou smlouvu a vyjednává se o nich většinou dodatečně při uzavření všeobecné hornicko smlouvy za přítomnosti zástupců majetníku dolů. Dělníci na prohrábkách dostávají od podniků, kde pracují, deputátní uhlí v téže míře jako horníci.

Je tedy velmi naléhavě nutno co nejdříve odstraniti tyto mylné a klamné prohlášení příslušnosti soudní stolice u dělníků na prohrábkách a při hloubení dolů.

které těmto zaměstnancům působí těžkou hmotnou škodu, a to je možné jen přijetím tohoto návrhu.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh zákona byl přikázán vý-

boru sociálně-politickému a ústavně-právnímu.

Poněvadž s tímto doplněním zákona nejsou spojeny hmotné výdaje, není nutno zmiňovati se o otázce úhrady.

V P r a z e, dne 30. června 1932.

Pohl,

Häusler, Macoun, Schäfer, Blatný, Heeger, Roscher, Kremser, Taub, Katz, Kaufmann, Miiller, de Witte, Kirpal, Leibl, Schweichhart, Grünzner, Biňovec, Nový,

Kučera, Jaksch, Hackenberg.