Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedáni.

1920.

Zpráva

výboru rozpočtového a ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 1904),

kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 14. prosince 1923,

č. 7 Sb. z. a n. z r. 1924, o ochraně československé měny

a oběhu zákonných platidel.

I.

Rozpočtový výbor jednaje o vládním návrhu zákona shora uvedeném byl nucen zaujmouti především stanovisko k otázce nutnosti a účelnosti navrhované změny původního zákona o ochraně měny č. 7 Sb. z. a n. z r. 1924.

Změna ta týkala se jednak zmocněni vlády, aby stanovila předpisy nejen pro dovoz a vývoz drahých kovů a platidel, jak tuzemských tak cizozemských, ale i pro jejich průvoz, pro peněžité hodnoty jiného druhu, dále pro jejich poukazy nejen do ciziny, ale i z ciziny, aby vydala podrobnější ustanovení nejen o poskytování, ale také nabývání cizozemských úvěrů, o nakládání s jinými peněžitými hodnotami, které se nalézají v cizině nebo tam nově vznikají, o způsobu, jak je míti v patrnosti a stanovila způsob platebních styků v poměru k některým státům.

Další změny týkaly se formulování nových přestupků, tak zvaných těžkých důchodkových přestupků, a zvýšených trestních sankcí na ně a ručení fysických a právnických osob za pokuty a útraty trestního řízení, které byly uloženy jejich zákonným nebo zmocněným zástupcům.

Aby docíleno bylo návratu hodnot uložených v cizině, navrhla osnova amnestii do určité lhůty pro devisové delikty a přísnější

tresty pro ty, kteří ve lhůtě amnestijní své povinnosti k odvedení nebo ohlášení hodnot nesplní.

Protože pak dle platného dosud práva nemohly býti prohlášeny za propadlá platidla a jiné hodnoty, nebyly-li přímo zachyceny, byl v tom smyslu § 9 původního zákona doplněn.

V kompetenci rozhodování o přestoupeních zákona byla provedena změna ta, že prosté přestupky důchodkové byly přikázány k stihání a trestání finančním úřadům pro správu nepřímých daní. Aby pak bylo čeleno nedostatku zákonného oprávnění orgánů finanční správy k provádění veškerých úředních úkonů, potřebných k tomu, aby přestoupení zákona o ochraně měny mohlo býti řádně vyšetřeno, byly předpisy zákona celního č. 114 Sb. z. a n. z r. 1927, a to §§ 13 až 20, obdobně rozšířeny i na delikty devisové.

Vláda odůvodnila změny ty naléhavou nutností obranného boje proti devisové politice jiných států, z nichž některé devisovou politikou znemožňují placení zcela zákonných závazků dospělých a vyplývajících z pravidelných hospodářských styků.

Dle odůvodnění vlády jsou zostřená opatření devisová nutná pro udržení rovno-

váhy naší platební bilance a udržení stability naší měny.

Rozpočtový výbor prozkoumal důvody vládního návrhu, uznal jejich závažnost a přesvědčivost a projevil s navrhovanými zákonnými změnami svůj zásadní souhlas.

V podrobnostech provedl výbor v některých článcích návrhu změny, veden snahou co největšího zabezpečení účelu zákona a odstranění možných pochybností.

Tak v čl. 1. byl pojem "jiných peněžních hodnot" vysvětlen vsuvkou "na příklad dílčích dlužních úpisů a akcií, jejichž dividendy se platí v cizích měnách" a škrtnuta v odst. 4. slova "povinnosti nebo věcná obmezení".

V článku 2. byl nově formulován odstavec 3. v tom smyslu, že bude vydána vládním nařízením výzva, aby hodnoty, uložené v cizině, byly do 15. září 1932 podle platných předpisů řádně odvedeny nebo ohlášeny a zaručena těm, kteří výzvy uposlechnou, amnestie jak dle trestního zákona důchodkového, tak dle zákonů o přímých daních.

S tím souvisí i nová formulace odst. 4. v tom smyslu, že ten, kdo vědomě nesplní včas povinnosti § 2 č. 3 mu uložené, bude trestán za těžký důchodkový přestupek.

Aby nebylo pak pochybnosti o tom, že exkulpační důvod nevědomosti o trestním činu zástupce týká se fysických osob svéprávných, bylo vsunuto v odst. 8., čl. 2., před slovo "fysické osoby" v řádku 4. od konce slovo "svéprávné".

V článku 4. byly vysloveny důvodné obavy, že při znění vládního návrhu musily by býti v rozsudcích a nálezích prohlášeny za propadlé i drahé kovy, platidla nebo jiné hodnoty, které byly odňaty osobám zcela nevinným, trestním činem, na příklad krádeží, loupeží, zpronevěrou a p., a proto byl přijat dodatek, že nález o propadnutí nemá místa tam, kde pachatel nabyl hodnot trestním činem, spáchaným proti osobám třetím.

V přesvědčení, že navrhované změny zákona o ochraně měny, povahou svou značně přísné, jsou vyvolány pouze mimořádnými poměry, vládnoucími v současné devisové politice evropské, a ve snaze, aby po odpadnutí příčin byly obnoveny předpisy původního zákona o ochraně měny, pozměnil výbor článek o účinnosti zákona, tak, že jej časově terminoval do kanoe července 1932.

Rozpočtový výbor navrhuje slavné poslanecké sněmovně, aby vládní návrh zákona přijala tak, jak se na něm usnesl.

V Praze, dne 11. července 1932.

Hugo Bergman v. r.,

místopředseda.

Dr. Josef Patejdl v. r.,

zpravodaj.

Zákon

ze dne 1932.

kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 14. prosince 1923,

č. 7 Sb. z. a n. z r. 1924, o ochraně československé měny

a oběhu zákonných platidel.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. 1.

Ustanovení § 2 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. bude zníti:

Vláda se zmocňuje, aby nařízením

1. upravila obchod s cizozemskými platidly a drahými kovy,

2. stanovila předpisy pro dovoz, průvoz a vývoz drahých kovů, cizozemských a československých platidel a jiných peněžních hodnot, - na př. dílčích dlužních úpisů a akcií, jejichž dividendy se vyplácejí v cizích měnách, - jakož i pro jejich poukazy z ciziny a převody do ciziny.

3. vydala podrobnější ustanovení o poskytování a nabývání cizozemských úvěrů, o nakládání s platidly, drahými kovy a jinými peněžními hodnotami - na př. dílčími dlužními úpisy a akciemi, jejichž dividendy se vyplácejí v cizích měnách - které z ciziny došly, nebo se tam nalézají, nebo tam nově vznikají, a o způsobu, jak je míti v patrnosti, a

4. stanovila k zabezpečení ochrany měny způsob platebních styků v poměru k některým státům.

Čl. 2.

Ustanovení § 3 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. mění a doplňuje se takto:

(O Přestupky nařízení vydaných podle § 2 trestají se jako prosté přestupky důchodkové pokutou od 100 Kč do 100. 000 Kč.

(2) Byl-li však některý takový přestupek spáchán úmyslně nebo z hrubé nedbalosti při provozování bankovního nebo jiného peněžního podniku, nebo bylo-li účelem činu dovézti nebo vyvézti, třeba jen účetně, hodnoty, jejichž oběh jest podle § 2 obmezen, z ciziny nebo do ciziny, bude čin potrestán jako těžký důchodkový přestupek pokutou ve výši jednoduché až čtyřnásobné hodnoty předmětu, jímž byl podniknut nebo který byl k jeho spáchání určen, při čemž neplatí dosavadní ustanovení trestního práva důchodkového o nejvyšší výměře pokut.

(3) Podle stejné sazby bude za těžký důchodkový přestupek trestán, kdo k výzvě vydané podle § 2 zák. čís. 7 Sb. z. a n. 1924 do 15. září 1932 vědomě neodvede nebo neohlásí hodnoty uložené v cizině, které podléhají u něho odvodové nebo nabídkové povinnosti založené na ustanoveních dosud platných; splní-li však tuto povinnost v uvedené lhůtě, není trestný ani podle tohoto zákona, ani podle zákona o přímých daních.

(4) Za těžký přestupek důchodkový bude stejně trestán, kdo vědomě nesplní včas povinnost stanovenou v § 2, č. 3.

(5) Kromě toho může býti za těžký důchodkový přestupek uložen trest tuhého vězení od 24 hodin do tří měsíců,

a) převyšuje-li základ pro vyměření pokuty 50. 000 Kč, nebo

b) bylo-li při trestném činu použito podvržených listin, předstíraných jmen nebo zápisů v obchodních knihách nebo jiných k oklamání úřadů zvláště způsobilých prostředků, nebo

c) byl-li obviněný již pro zločin, přečin nebo těžký důchodkový přestupek podle tohoto zákona pravoplatně odsouzen a dopustil se opět takového přestupku do pěti let po odsouzení, nebo

d) zúčastnilo-li se přestupku více osob než dvě.

(6) Na místě pokuty budiž uloženo, není-li dobytna, náhradní vězení od 24 hodin do tří měsíců.

(7) Stejně jako pachatel bude potrestán, kdo návodem, radou, utvrzováním, slibem nebo poskytnutím pomoci, zejména též nesprávným vedením obchodních a hospodářských knih, nebo jinak úmyslně působí ke spáchání nebo při spáchání trestného činu jiným.

(8) Fysické a právnické osoby ručí za pokuty a útraty trestního řízení, které byly jejich zákonným nebo zmocněným zástupcům uloženy pro trestné činy podle tohoto paragrafu, spáchané při vykonávání tohoto zastupitelského poměru. Z ručení jsou však vyňaty fysické osoby, které nejsou svéprávné, pokud jde o jejich zákonné nebo úředně zřízené zástupce, a jiné svéprávné fysické nebo právnické osoby, jež prokáží, že jejich zmocněnec jednal bez jejich vědomí. Výkon náhradního trestu vězení vylučuje uplatňovati ručení.

Čl. 3.

Ustanovení § 8 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. bude zníti:

Peněžité tresty a pokuty uložené podle tohoto zákona řádnými trestními soudy a pokuty uložené nalézacími senáty podle § 18, odst. 4., připadají státu.

Čl. 4.

Ustanovení § 9 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. bude zníti:

V rozsudcích a v nálezích jest vysloviti, že platidla, drahé kovy nebo jiné hodnoty, jimiž

trestný čin byl podniknut, nebo jež byly k spáchám trestného činu určeny, nebo jím získány, nebo nebyly-li zachyceny, jejich hodnota, dále náhradní platidla, jakož i veškeren zisk z trestného činu propadají ve prospěch státu, i když nejsou vlastnictvím odsouzeného, bez ohledu na vězící na nich práva osob třetích anebo nároky osob třetích k nim, ledaže by jich pachatel nabyl trestným činem, spáchaným proti osobám třetím.

čl. 5.

Ustanovení § 10 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. bude zníti:

(1) Při odsouzení pro zločin vysloví soud vždy ztrátu veškerého práva volebního i volitelnosti, při odsouzení pro přečin může ztrátu tu vysloviti.

(2) Odsouzení pro zločin, přečin nebo těžký důchodkový přestupek, pro který byl uložen trest na svobodě, uveřejní se na útraty odsouzeného v jednom denním listě, který soud v rozsudku určí.

(3) Cizince odsouzeného pro zločin podle tohoto zákona musí soud z území republiky vypověděti, u cizince odsouzeného pro přečin může tak učiniti.

Čl. 6.

Ustanovení § 12 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. bude zníti:

Lhůta promlčecí stanoví se u zločinů deseti roky, u přečinů a těžkých důchodkových přestupků třemi roky, u přestupků jedním rokem od spáchání činu.

Čl. 7.

Ustanovení § 16 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. bude zníti:

(1) Trestní řízení pro zločiny a přečiny náleží sborovým soudům první stolice, u osob podrobených pravomoci vojenských soudů soudům divisním.

(2) Trestní řízení pro přestupky §§ 4 a 6 náleží okresním soudům, u osob podrobených pravomoci vojenských soudů soudům brigádním.

(3) Těžké přestupky důchodkové trestají důchodkové soudy, v zemi Slovenské a Podkarpatoruské trestní soudy jako soudy důchodkové; prosté přestupky důchodkové stíhají a trestají finanční úřady pro správu ne-

přímých daní. Pokud není v tomto zákoně odchylných ustanovení, děje se tak podle předpisů práva důchodkového. úřady i soudy rozhodující o těchto přestupcích hodnotí provedené důkazy podle volného uvážení. O odvolání do nálezů finančních úřadů první stolice rozhodují s konečnou platností finanční úřady druhé stolice.

(4) O dozoru na zachování nařízení vydaných podle § 2 a při vyhledávání skutkové podstaty důchodkových přestupků podle tohoto zákona platí obdobně ustanovení §§ 13 až 20 celního zákona ze dne 14. července 1927, č. 114 Sb. z. a n., s obmezením, že oprávnění § 15 cit. zákona lze použíti jen při podezření z těžkých přestupků důchodkových.

Čl. 8.

Ustanovení § 18 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. bude zníti:

(1) Vznikne-li odůvodněné podezření, že zákon a nařízeni podle něho vydaná jsou přestupovány nebo jakýmkoliv způsobem obcházeny, jsou ministerstvo financí neb orgány jím pověřené oprávněny za účelem dohledu na zachovávání zákona a nařízení prováděti prohlídky obchodních knih, hospodářských, živnostenských a jiných zápisů bank, peněžních ústavů, závodů a jednotlivců, vyžádati si od majitele podniku neb jeho zástupce veškeré doklady k tomu a podle volného uvážení přibrati k těmto úkonům i znalce. Osoba nebo závod, jehož se znalecké zkoumám týče, jsou oprávněny žádati, aby ke znalcům ustanoveným úřadem byl přibrán na jejich náklad znalecký důvěrník jimi navržený.

(2) Při prohlídkách musí úřady šetřiti předpisů § 8, druhé věty, ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n., o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního.

(3) Náklady přibrání znalce jsou částí nákladů řízení trestního.

(4) Jakékoliv úmyslné jednání nebo opominutí, kterým by provádění prohlídky podle odst. 1. tohoto paragrafu bylo mařeno nebo ztěžováno, trestá se, pokud nezakládá skutkovou povahu trestného činu stihatelného podle všeobecného trestního zákona, pokutou do 100. 000 Kč nebo vězením do jednoho roku nalézacími senáty zřízenými podle zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n.

čl. 9.

Tento zákon nabude účinnosti patnáctého dne po vyhlášení a pozbude účinnosti koncem července 1934; provedou jej ministři financí, spravedlnosti, národní obrany a vnitra.

II.

Výbor ústavně-právní projednával shora uvedenou osnovu zákona ve své schůzi, konané dne 12. července 1932 a usnesl připojiti se plně ke zprávě výboru rozpočtového.

V Praze, dne 12. července 1932.

Dr. Černý v. r.,

místopředseda.

Dr. Angelo Goldstein v. r.,

zpravodaj.