kulačních nebo jiných zisků, nebo - (jak tomu jest při úniku kapitálů do ciziny) s úmyslem uchrániti se před obávanými zásahy státní správy pro účely hospodářské nebo sociální, vždy zásadně o pohnutky zištné, protisociální a nízké.

Za takové přestupky prohlašuje předmětná osnova všechny ony přestupky, které byly spáchány vědomě a úmyslně při provozování bankovního nebo peněžního podniku, všechny druhy nedovolených převodů platidel nebo jiných hodnot, jichž volný oběh jest obmezen, do zahraničí nebo ve prospěch osob zahraničních a naopak, dále všechna jednání, která podle své povahy a účelu slouží k takovým přesunům.

Ku právě zmíněným činům patří dále vědomé a úmyslné neohlášení nebo ponechávání peněžních hodnot v cizině, které podléhají odvodové povinnosti podle vládního nařízení č. 46/1924 Sb. z. a n., nebo nabídkové povinnosti podle vládního nařízení ze dne 16. října 1981, č. 159 Sb. z. a n., vyhlášky ministra financí ze dne 16. října 1981, č. 160 Sb. z. a n., ze dne 20. října 1931, č. 164 Sb. z. a n., a ze dne 7. listopadu 1981, č. 171 Sb. z. a n., nebo u kterých bude obdobná povinnost podle čl. 1. osnovy stanovena. Aby bylo umožněno stíhati i tato zprvu zmíněná, pro zájmy měny zvláště závažná opominutí, podle nových trestních sankcí jako těžké přestupky důchodkové a nikoliv podle značně mírnějších trestních ustanovení platných v době jejich spáchání, stanoví předmětná novela 15 denní lhůtu k beztrestné jejich nápravě (amnestie), ovšem s právním účinkem, Že, nepoužije-li strana tohoto zákonného dobrodiní, dopouští se dalším zatajováním přestupku nového, a to trestného již podle této osnovy.

Osnova novely považuje za jednu z nejpřednějších a nejnaléhavějších úloh domácí devisové politiky, aby byly tyto uniklé kapitály s důrazem přinuceny k návratu dotuzemska a jejich repatriací posíleny zásoby devis Národní banky československé, a uchyluje se k navrhovanému řešení této otázky také vzhledem k tomu, že státní správa setkává se pravé v této příčině s největším odporem a s houževnatou úporností zájemců, kteří se snaží všemi možnými prostředky uniknouti těmto svým zákonným povinnostem.

Ku včasné repatriaci těchto kapitálů všemi prostředky nabádá nad to i nebezpečí, že pro opatření cizích států, obmezující v mezistátním styku i u cizinců stále více volnou disposici s jejich pohledávkami, zůstanou tyto kapitály v cizině vázány a nebylo by lze použíti jich v dohledné době k posílení domácího hospodářství, k podpoře tuzemského podnikání nebo k oživení domácího trhu práce; prováděti tuto nucenou repatriaci bylo by pro budoucno ztíženo také tím, že vzhledem ke konečné lhůtě, stanovené pro jejich nabídku a odvod vyhláškou ministra financí ze dne 7. listopadu 1931, č. 171 Sb. z. a n., a roční promlčecí lhůtě při opominutí této nabídky, nebylo by vůbec lze tyto přestupky po 30. listopadu 1932 stíhati.

Prohlašuje-li osnova dále všechna úmyslná jednání, která směřují podle svého konečného účelu k docílení skutečných nebo účetních převodů hodnot do zahraničí a naopak, za stejné přestupky jako dovozy, vývozy a přesuny do zahraničí samy, vedla ji k tomu úvaha, že lze podle zkušeností z prakse jen ve výjimečných případech usuzovati již z pouhé formální povahy určitého devisového obchodu na jeho konečný výsledek; k tomu přistupuje i zkušenost, že vynalézavosti nekalých živlů podaří se vždy snadno zastříti při dokonalé znalosti bankovní a účetnické techniky pravý účel určitého devisového obchodu způsobem jejího provádění a uniknouti tím event. i nejpřísnějšímu trestnímu posuzování spáchaného činu.

K právnímu pojetí určitých účetních převodů pod pojem přesunů do zahraničí a naopak vedly poznatky čerpané z revisní i trestní prakse, dosvědčující, že přesuny prováděné pouze účetně sosobami zahraničními jsou jednímzoblíbených způsobů prakse, kterým lze peněžní hodnoty bez nebezpečí jejich zachycení na hranicích přesunovati do ciziny nebo naopak z ciziny do tuzemska.

(Budiž zde poukázáno příkladně jen na nejjednodušší schéma takovýchto účetních převodů s výsledkem vývozu: A. tuzemec - Praha zaplatí v tuzemsku závazky svého obchodního přítele B - Vídeň. B. skládá současně stejnou hodnotu pro A. u vídeňské banky, na př. na vkladní knížku. Výsledek: A. přesunul bez vývozu

pouhým vyúčtováním část neb celé své jmění do ciziny. )

Všechny shora vytčené, vědomě spáchané přestupky hodnotí osnova jako těžké přestupky důchodkové a stanoví pro ně, vedle pokut peněžitých, fakultativně i tresty vězení od 24 hodin do tří měsíců. Platný zákon neznal dosud u devisových přestupků samostatného trestu vězení; návrhuje-li se nyní u některých z těchto přestupků, byla při tom vodítkem úvaha, že není ani věcných, ani jiných důvodů, aby jejich škodlivost byla podceňována oproti škodlivosti jiných mimosoudních deliktů, jako na př. deliktů daňových, celních nebo deliktů ohrožujících výtěžky monopolů a některých daní nepřímých, které ačkoliv se dotýkají více méně vždy jen zájmů určitého úseku státního hospodaření a ve svých důsledcích nemohou ovlivňovati tak otravně a rozkladně celý organismus hospodářského a sociálního života jako přestupky devisové, stíhají se přece za určitých právních předpokladů trestem vězení.

Po stránce práva formálního odůvodňuje se navrhované zostření trestní sankce mimo jiné i hraničními případy mezi přestupky a přečiny. Vyskytly se totiž v praksi již častěji případy, že určitý devisový delikt nebylo lze, ačkoliv byla u něho skutková podstata přečinu podle § l shora cit. zákona po stránce objektivní plně dána, stíhati jako přečin, poněvadž nebyla buď jeho objektivní konkrétní škodlivost pro československou měnu nebo nedostatek hospodářské potřeby, resp. překročení její míry prokazatelnými (otázku, co jest legální hospodářskou potřebou, zákon pro nemožnost přesného vymezení všeobecného neřeší), takže nezbývalo, než trestati tento čin jako pouhý přestupek pokutami peněžitými.

Poznatky trestní prakse doporučují dále, aby i dosavadní nejzazší hranice peněžitých pokut a dosavadní široká možnost uložiti je v příslušném případě podle volné úvahy v mezích jejich zákonné výměry, byla u těžkých důchodkových přestupků nahrazena, jak jest všeobecným pravidlem trestního sráva důchodkového, pevnými sazbami, a to násobkem hodnoty předmětů, jimiž trestní čin byl spáchán.

Stanovená nejzazší hranice pokut nebyla také mnohdy úměrnou hmotným výhodám,

které vinník trestním činem pro sebe získal, především tam, kde šlo o velké kapitály, které se nepodařilo při spáchání činu zachytiti a prohlásiti za propadlé ve prospěch

státu.

Stanovením trestního násobku lze docíliti jednak žádoucí úměrnosti mezi hmotnou závažností trestního činu a trestem, jednak usměrniti i judikaturu a předejíti příliš velkým výkyvům ve výši ukládaných trestů.

Ustanovení posledních dvou odstavců tohoto článku slouží k docílení jednotnosti předpisů důchodkového práva trestního ve všech zemích naší republiky.

K čl. 3.

Pro pokuty uložené za přestupky důchodkové platí všeobecné předpisy, zvláště zákon ze dne 25. června 1924, č. 157 Sb. z. a n., o zrušení odměn uchopitelů, případně udavačů daňových přestupků a o použití přebytků důchodkových pokut.

K čl. 4.

1. Podle § 9 platného zákona propadají, bylo-li uznáno na vinu, toliko cizozemská platidla, jimiž trestní čin byl podniknut, ve prospěch státu. Byl-li tedy čin spáchán s československými platidly, nelze vysloviti jejich propadnutí. Z interních statistických pomůcek lze seznati, že trestní případy tohoto druhu jsou převážným pravidlem, trestní činy spáchané s cizozemskými platidly naproti tomu jen výjimkou. Není věcného důvodu pro to, aby trestné činy, podniknuté s československými platidly, byly mírněji trestány než ony, jejichž předmětem byla cizozemská platidla; takové ustanovení příčí se naopak zřejmě úmyslu a duchu zákona.

2. Předmět trestného činu mohl býti jen tehdy prohlášen za propadlý, byl-li při jeho odhalení nebo při dopadení pachatele zachycen; nestalo-li se tak, nemohla podle platného zákona jeho hodnota býti vymáhána z ostatního jmění pachatele, kterého mohla v tomto případě tedy stihnouti toliko pokuta v nejvyšší její přípustné míře, i když hodnota předmětu trestného činu tuto pokutu nepoměrně převyšovala. Podle

toho neřídila se výše skutečně v tom kterém případe uložených pokut podle závažnosti stíhaného trestného činu, nýbrž byla určována nahodilými okolnostmi při jeho odhalení.

K čl. 6.

Navrhovanou změnou ustanovení § 12 zákona č. 7/1924 Sb. z. a n. stanoví se pro přestupky devisové jednotné lhůty promlčecí. Obdobných ustanovení trestního práva důchodkového nebylo lze v daném případě použíti, poněvadž stanoví, jak v zemích české a Moravskoslezské, tak i v zemích Slovenské a Podkarpatoruské, u různých těžkých i prostých přestupků důchodkových různé promlčecí lhůty podle závažnosti příslušných přestupků.

K čl. 7.

Navrhované změny ve věcné příslušnosti k trestání a stíhání přestupků devisových podávají se z právního hodnocení těchto přestupků jako přestupků důchodkových.

Osnova novely vyjímá oproti dosavadnímu platnému stavu důchodkového práva trestního z pravomoci soudů důchodkových všechny prosté přestupky důchodkové a pověřuje jejich stíháním finanční úřady pro správu nepřímých daní. Odkazuje-li osnova tyto přestupky před forum administrativy, může se tak státi bez obav, poněvadž v těchto případech půjde vždy jen o delikty podřadného významu a procesuální práva obviněného nejsou tímto přesunem příslušnosti nijak dotčena, provádí-li se, jak tomu právě bude, trestní řízení soudní trestní řízení administrativní podle těchže norem.

Aby trestní řízení důchodkové před soudy a nalézacími úřady bylo při projednávání deliktů devisových zbaveno dosavadní zastaralosti zatěžující je na úkor meritorního rozhodování různými formálnostmi průvodního řízení, stanoví se, jak tomu již jest při trestním řízení důchodkovém podle zákona ze dne 14. července 1927, č. 114 Sb. z. a n., při přestupcích celních, že zmíněné soudy a úřady hodnotí provedené důkazy podle volného uvážení.

Nedostatku dosavadních právních možností účinného dozoru orgány finanční správy na zachovávání předpisů vydaných podle § 2 zákona č. 7/1924 Sb. z. a n. snaží se předmětná osnova novely zákona odpomoci převzetím ustanovení §§ 13 až 20 celního zákona ze dne 14. července 1927, č. 114 Sb. z. a n., obmezujíc při tom oprávnění dozorčích a vyhledávajících finančních úřadů podle § 15 cit. zákona u deliktů devisových jen na těžké přestupky důchodkové.

Poskytují-li platné zákony finančním orgánům ve věcech celních, u monopolů a u některých daní nepřímých obdobná účinná dozorčí oprávnění, není ani věcných ani právních důvodů, aby nebyla tato ochrana poskytnuta i tak význačným zájmům celku, jako jsou právě zájmy měnové, a to tím spíše, poněvadž oprávnění ministerstva financí k provádění revisí obchodních knih a hospodářských zápisů podle § 18 cit. zákona může býti vykonáváno jen u právních subjektů, které takové zápisy skutečně vedou, okruh osob však, které mohou pro devisové přestupky býti stíhány, jest nepoměrně širší.

K čl. 8.

Osnova zákona navrhuje doplniti ustanovení § 18 cit. zákona stanovením sankce pro jednání nebo opominutí směřující k tomu, aby prohlídka obchodních knih, hospodářských a jiných zápisů podle odst. 1. byla ztěžována- neb mařena, převzetím ustanovení vládního nařízení ze dne 1. března 1919, č. 96 Sb. z. a n., o zřízení revisního odboru při ministerstvu financí, platného pro obor daní přímých.

Tento doplněk zdá se býti nutným, poněvadž podle dosavadního právního stavu nebylo lze stíhati takováto jednání nebo opominutí jinak, než podle všeobecných ustanovení trestního zákona, nebo v případě, že šlo o banku, peněžní ústav nebo firmu, oprávněnou k obchodování s cizími platidly podle § l vládního nařízení ze dne 29. února 1924, č. 46 Sb. z. a n., event. i odnětím oprávnění v § l cit. nařízení zmíněných, tedy jen kárným prostředkem, který ovšem svým dosahem a nezbytnými vlivy na venek nutí, zvláště u bank a peněžních ústavů, k největší opatrnosti.

Poněvadž nelze tento specielní delikt vtěsnati pod pojem deliktů důchodkových a stíhati jej obdobně jako tyto delikty, bylo nutným pověřiti jeho stíháním buď řádné soudy nebo forum zvláštní. Pro jednotnost

s trestními předpisy o témže trestném jednám u daní přímých vyhrazuje osnova stíhání tohoto deliktu rovněž foru zvláštnímu.

Vláda doporučuje, aby tato osnova byla v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázána výborům rozpočtovému a ústavně-právnímu, aby o ní podaly zprávu.

V P r a z e dne 30. června 1932.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

Ministr financi:

Dr. Trapl v. r.