Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedání.

1844.

Interpelace:

I. posl. Štětky a soudr. min. spravedlnosti o konfiskaci knihy Vaška Káni »Zakarpatsko«.

II. posl. Hrubého a soudr. min. spravedlnosti o konfiskaci »Rudého Práva« ze dne 14. května t. r.,

III. posl. Jaši a soudr. předsedovi vlády o nezákonném prodeji zabraných lesů od zemskodeskového statku v Nezdenicích jednotlivcům,

IV. posl. Jurana a soudr. min. spravedlnosti dru Meissnerovi o protizákonné domovní prohlídce v Prostějově,

V. posl. Kopeckého a soudr. min. školství a národní osvěty dru Dérerovi o nucené účasti školních dětí na všesokolském sletu,

VI. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o týrání vojáků a o mizerném stravováni vojáků v Chomutově.

1844/I.

Interpelace

poslance Štětky a soudruhů ministrovi spravedlnosti

o konfiskaci knihy Vaška Káni: »Zakarpatsko«.

Po delegaci klubu poslanců Komunistické strany v Československu napsal známý proletářský spisovatel Vašek Káňa o svých dojmech knihu pod názvem: »Zakarpatsko«, vydanou Karlem Boreckým v Praze X. Pan censor domníval se patrně, že nejlepším lékem na hlad chudáků na Zakarpatsku a nejlepším prostředkem k umlčeni hrozných fakt jest censura a provedl následující »úpravu« knihy:

Na str. 10. zabavil: - - -

Na str. 13. konfiskováno: »... důstojnici kývali velkomyslně hlavami a jeden z nich ho-

dil mu štědrou rukou korunu na sklo obrazu. Žebrák, stará vojna, poděkoval vypjetím špičatých prsou a pokračoval ve zpěvu. Snad ani nepřemýšlel o tom, že tito důstojníci mohou mu vyplňováním rozkazů s hůry vyrobiti někdy spoustu konkurentů - také s medailemi. «

Na str. 20: - - -

Na str. 21: - - - Za ukrajinské revoluční studentstvo mluví Dubrovský: říká »Neustále se nám tvrdí, že máme svobodu, čerta máme! Máme za sebou Svaljavu, Boronavu, Chust. Co tam bylo? Svoboda? Ne! Zastřelili několik hladových dělníků!«

Na str. 31 a 32: .....

Na str. 33: Byla prolita dělnická krev.

Na str. 35: --- -

Na str. 41 a 42: »Tamhleten je stávkokaz, « ukazují na zedníka Slováka; »pracoval za stávky a pracuje i teď, zrádce!« Tato slova pronášejí hlasitě a zedník-stávkokáz je skloněn nad prací až k zemi. Bojí se pohlédnout dělníkům do očí. Ví, čím je u nich. »My o tobě dobře víme, neboj se, « říká na jeho adresu dělník, jenž zde dříve pracoval a teď po stávce nebyl přijat;

»Ty jseš právě tak vinen smrtí Hincáka jako všichni Tvoji kamarádi, kteří náš boj zradili. Víme o vás, o všech!

Na str. 48: - - - -

Na str. 79: - - - -

Na str. 83: Takhle mě ji ten ras chtěl vyrvat z rukou... Naše celá rodina byla dlouho vyděšená, děti neustále plakaly, nemohly zapomenout... Joj, to bylo hrozné, nezapomenem do smrti. Věřte mě, to se za maďarské vlády nikdy nestalo... « Malá Katalina, hezké děvčátko, se světlými vlasy a velkýma moudrýma očima, hledí přestrašeně na mne a na svou matku, která ji představuje. ---------

Na str. 84: ---------

Na str. 85: - - - -

Ptáme se pana ministra, je-li ochoten již jednou vysvětliti svým toporným censorům, že takováto censura znamená jen poškozování dělnického tisku?

V Praze dne 25. května 1932.

Štětka,

Höhnel, Gottwald, Russ, K. Procházka, Babel, Barša, Dvořák, Steiner, Kliment, Krosnář, Kuhn, J. Svoboda, Čižinská, Hodinová, Juran, Hrubý, Novotný, Hruška, Vallo, Tyll, Śliwka, Zápotocký,

Török.

1844/II.

Interpelace

poslance Hrubého a soudruhů ministrovi spravedlnosti

o konfiskaci »Rudého Práva« ze dne 14. května t. r.

V »Rudém Právu« ze dne 14. května 1932 zabaven byl tento článek: 100 rekrutských demonstrací v ČSR. V odvodním období dubenkvěten dochází v celé republice k demonstracím a akcím rekrutů. Rekruti staví své požadavky obecním zastupitelstvům prostřednictvím komunistických frakcí. Posílají deputace na okresní úřady, k odvodům chodí s rudými prapory (Kunau), volají revoluční hesla a zpívají písně (Setzdorf, Svinařov, D. Kounice atd. ). Dochází ke srážkám s policií a četnictvem i k zatýkáni (Milešovice, Bystřice n. Sl., Zdenové na Zakarpatsku). Vznikají rekrutské spolky, které bojuji za hospodářské a politické požadavky rekrutů (kraje: kladenský, chomutovský, olomoucký, pražský). Rekruti vystupují na rekrutských demonstracích v samostatných skupinách se standardami a hesly. Řečníci mluví o rekrutských požadavcích na projevech (1. máje a pod. ). Závody staví se za požadavky svých rekrutů (Mayrau na Kladensku, severočeští horníci a pod. ). Vybírají na »Vojá-

kův haléř, z něhož podporují rekruty svých závodů a jejich rodiče. Akční výbory nezaměstnaných na Chomutovsku předkládají požadavky nezaměstnaných rekrutů. Rekruti staví tyto požadavky:

Žádné propouštění rekrutů ze závodů, a jejich znovupřijetí po skončené presenční službě, 14denní plat před nastoupením vojenské služby, každému rekrutovi pár bot, dvě soupravy prádla, kufřík a předměty denní potřeby, t. j. kartáček a pastu na zuby, mýdlo a pod. před narukováním, 100. - Kč každému rekrutovi a lázeň před narukováním. Každému rekrutovi 20. - Kč diet za den odvodu, jednorázovou výpomoc nezaměstnaným 200. - Kč, podporu rodičů během vojenské služby, dopravu rychlíkem a v řádných vozech do místa služby. Zkrácení presenční služby na 6 měsíců, okamžité snížení vojenské služby na 14 měsíců již pro vojáky, dnes presenčně sloužící, bez zvýšeni kontingentu vojska a počtu délesloužících, bez zostření výcviku a bez zvýšení výdajů na vojenský rozpočet. Zvýšení žoldu pro vojáky na 5 Kč denně a stravného na 8 Kč denně. Politická práva pro vojáky, právo shromažďovací a právo volné četby. Zrušení záložních cvičení a zákaz předvojenské či povinné tělesné výchovy. - - - -

Ptáme se pana ministra:

Jak odůvodňuje tuto konfiskaci a stotožňuje-li se s ni?

V Praze dne 20. května 1932.

Hrubý,

Barša, Höhnel, Juran, Hádek, J. Svoboda, Krosnář, Hruška, Babel, Štětka, K. Procházka, Zápotocký, Gottwald, Dvořák, Vallo, Novotný, Tyll, Śliwka, Hodinová, Čižinská, Kuhn.

1844/III.

Interpelace

poslance V. Jaši a soudruhů předsedovi vlády

o nezákonném odprodeji zabraných lesů

od zemskodeskového statku v Nezdeni-

cích jednotlivcům.

U zemskodeskověho statku v Nezdenicích, okres Uh. Brod na Moravě, byly dva komplexy lesů a to jeden v kat. obci Nezdenicích (asi 102 ha) a druhý v kat. obci Rudicích tak zv. Rudicko (as 86 ha). Statek v Nezdenicích byl přidělen Syndikátu řepařů-akcionářů v Hodoníně a povolen mu odprodej.

O nezdenickou část uchází se již devět let marně místní spolek majitelů singulárních lesů, jehož pozemky les velkostatku obklopují a tvoří

s ním účelný hospodářský celek. Syndikát ale prodal les o své újmě jednotlivci, největšímu rolníkovi v Nezdenicích Josefu Šilhánkovi, ačkoliv Pozemkový úřad označil za kupitele singularisty nezdenické. Kupní smlouva Šilhánkova byla sice státním pozemkovým úřadem zamítnuta, ale více se nestalo, aby les byl odprodán označenému kupiteli. Šilhánek dle své vůle v lese kácí a svým jednáním dráždí spoluobčany. Státní pozemkový úřad pozval občany z Nezdenic k jednání, k němuž se dostaviti. Ale tito byli zbytečně připraveni o své peníze, poněvadž pozvaný zástupce syndikátu se vůbec nedostavil.

Rovněž les »Rudicko« prodal Syndikát o své vůli Františku Záhorovskému, bezdětnému rolníku v Polichně. O tento les uchází se obec Rudice, poněvadž les leží v jejím katastru, ale úsilí celé obce proti jednotlivci je dosud marně, ačkoliv kupní smlouva byla zamítnuta.

Podle § 10 zákona přídělového mají na tyto komplexy lesní jedině nárok obce nebo veřejné svazy a nikoliv jednotlivci. V zájmu právního řádu ve státě nelze trpěti, aby zájem jednotlivcův byl stavěn výše než zájem veřejného celku.

Podepsaní se proto táží, co pan předseda vlády podnikne, aby Syndikát řepařů jako přídělce splnil podmínky pozemkového úřadu a přídělového zákona, aby lesy nezdenické dostaly se kupcům navrženým státním pozemkovým úřadem a obci Rudice.

V Praze dne 6. června 1932.

Jaša,

F. Svoboda, Biňovec, Nový, Kučera, Vácha, Jurnečková-Vorlová, Srba, Pik, dr. Mareš, dr. Macek, Bečko, Koudelka, Polach, Neumeister, dr. Winter, Benda, Chalupa, Stivín, dr. Markovič, Husnaj, V. Beneš, Chalupník, Klein.

1844/IV.

Interpelace

poslance Jurana a soudruhů ministru spravedlnosti dru Meissnerovi

o protizákonné domovní prohlídce v Prostějově.

Dne 31. května t. r. konala se ve Spolkovém domě v Prostějově prohlídka, jíž prováděl v. r. A. Cagaš za asistence 4 četníků. Bylo zjištěno, že četníci, kteří se nemohli dostat do místností skupiny kom. strany přivolali zámečníka a přiměli ho k násilnému otevření místností. Dále bylo zjištěno otevření několika skříní a stolů, jejichž zámky byly tak poškozeny, že nejsou více k potřebě. Ze zájemců nebyl nikdo při prohlídce přítomen.

O této věci bylo učiněno trestní oznámení u státního zastupitelství v Olomouci.

Ptáme se pana ministra:

Je ochoten učiniti všechny kroky k tomu, aby trestní řízení bylo skutečně řádné provedeno?

V Praze dne 8. června 1932.

Juran,

Štětka, Dvořák, Gottwald, Hadek, Śliwka, Török,

dr. Stern, Kuhn, J. Svoboda, K. Procházka, Russ,

Krosnář, Kubač, Čižinská, Steiner, Babel, Barša,

Hodinová, Novotný, Vallo, Hrubý.

1844/V.

Interpelace

poslance Kopeckého a soudruhů

ministrovi školství a národní osvěty dru Dérerovi

o nucené účasti školních dětí na všesokolském sletu.

Z příkazu školních správ činí učitelé nátlak na žáky pražských škol, aby se povinně súčastnili všesokolského sletu. Školní děti jsou nuceny kupovati různé agitační výrobky (odznaky, pohlednice a pod. ). Kromě toho se připravuje nucené vystoupení všech žáků obecných a středních škol na sletišti pod záminkou holdu presidentu republiky. K tomuto vystupování jsou děti nacvičovány ve školách.

Proletářské rodiče staví se se vší rozhodností proti nátlaku, kterým se působí "na jejich děti a spatřují v tom zneužíváni proletářských dětí pro akci sokolské organisace, která je militaristická a fašistická.

Ptáme se proto pana ministra školství a národní osvěty:

1. Jak odůvodňuje vylíčený postup školních správ?

2. Děje se tak s jeho souhlasem?

3. Je ochoten bezodkladně učiniti přítrž tomuto postupu, který se děje v zájmu soukromé organisace na úkor práv zaručených všem občanům?

V Praze dne 3. května 1932.

Kopecký,

Gottwald, Vallo, Hruška, Dvořák, J. Svoboda,

Hadek, Höhnel, Steiner, Török, Hodinová, Hrubý,

Čižinská, Śliwka, Novotný, Barša, Juran, Kuhn,

Babel, Kubač, Russ.

1844/VI.

Interpelace

poslance Dvořáka a soudruhů ministrovi národní obrany

o týrání vojáků a o mizerném stravování vojáků v Chomutově.

Vojín Jan Podolan od ženijního pluku v Komárně nemohl při půlhodince v chladném vzduchu zpívat, načež svobodník poručil spoluvojínovi, aby dal Podolanovi »přes držku«. Vojín odepřel a teprve, když svobodník hrozil i jemu trestem, udeřil lehce Podolana přes ústa. Byl však donucen ránu opakovati a udeřil potom tak prudce, že Podolanovi tekla krev ústy i nosem. Podolan si stěžoval u rotního raportu, avšak velitel roty, kapitán Podsedník, potrestal ho 10 dny tak zv. cimerky. Svobodník se od té doby stále Podolanovi mstí. Za tři neděle zavolal si Podolana nadporučík Kameníček, vynadal mu bolševiků, a určil ho k raportu. U raportu dostal Podolan bezdůvodně 30 dnů po službě. Trestán je pro každou maličkost. Důstojníci tohoto pluku týrají soustavně i ostatní vojíny, honí je každou sobotu na nástup v plné polní zbroji a v helmách a cvičí přískoky a plížení a denně honí vojáky poklusem na cvičiště i ze cvičiště. Vojáci jsou celí otlučení a tak zemdlení, že si často ani pro mináž dojít nemohou. Při každém žoldu jest vojákům sráženo prý na věci, které chybí ve skladišti. Kapitán Podsedník prohlásil, že ten, kdo se o tom slůvkem zmíní mimo kasárny, půjde »kačením« pochodem až do Staré pevnosti, a zakázal vůbec jakoukoliv stížnost.

Vojíni náhradní zálohy 46 pěš. pl. v Chomutově stěžují si na poměry v kasárnách pod vele-

ním štkpt. Wernhardtem, Hrůzou a Fešákem. Jsou ve službě od 5 ráno do 7 večer, při tom se jim spílá troubu, líných vší, slibuje se přes hubu a pod. Na kamenném dvoře musí běhati poklusem a dělati k zemi a vztyk, až jsou celí otlučení. Záložníci zásadně nedostávají propustky na neděle, aby si mohli zařídit své existenční věci.

Jistý záložník vymkl si na loňském cvičení nohu, příštím rokem musel nasluhovat a nyní se každý záložník bojí, hlásit jakoukoliv nemoc či úraz, aby i jeho nestihl stejný osud. Štkpt. Šulc od 5. roty nemůže nemocné ani vidět. Dne 11. května prosadil proti vůli lékaře na ošetřovně vyhnáni všech nemocných na cvičení do deště a bláta. Ač je zima, nedostali vojáci druhou deku a musí mrznout pod jednou.

Ve Štefánikových kasárnech jsou hrozné stravovací poměry. Nejen, že k večeři je pouze trošku černé bryndy, nebo jeden syreček, ale jídlo není poživatelné i když jest. Po Štefánikových oslavách dostali vojáci »flíčky se šunkou«, což však ve skutečnosti byly flíčky ze špinavé mouky, promísené myšími výtrusy. K této stravě se pak vojákům nadává dle method pana štábního kapitána Klingera »bolševického ksindlu«, »smradlavých židů«, »volů, krav, smradů« a používá se k tomu i »ruční výchovy«, při čemž štkpt. Klinger vojáky tluče o zem.

Ptáme se pana ministra, co hodlá učiniti, aby vojáci nebyli bezbranně vysazeni takovémuto řádění svých velitelů a aby nebyli na životě a zdraví ohrožováni »léčebnými« methodami svých nadřízených, jakož také aby byli ušetřeni ničení zdraví nevhodnou potravou?

V Praze dne 30. května 1932.

Dvořák,

Steiner, Vallo, Kuhn, Török, Zápotocký, Krosnář,

Russ, Cižinská, Juran, Tyll, J. Svoboda, Hrubý,

Novotný, Śliwka, Kubač, Kopecký, Hodinová,

Babel, Barša, Gottwald.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP