Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedání.

1809.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne..... ............................................................................1932

o úvěrové pomoci zemědělství z důvodů hospodářské tísně.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Zemědělcům, kteří pro následky hospodářské tísně byli nebo budou nuceni se zadlužiti do té míry, že tímto zadlužením o sobě nebo ve spojení s předchozím zadlužením jsou bez vlastního zavinění ohroženi na své hospodářské existenci, mohou býti podle tohoto zákona s náležitým zřetelem na jejich hospodářské poměry poskytovány na dobu nejdéle 8 let příspěvky na zúrokování jejich hypotekárních dluhů nebo části těchto dluhů, dá - li se předpokládati, že se tím udrží jejich hospodářská existence. Vedlejší zaměstnání drobných zemědělců není na újmu poskytnutí úrokového příspěvku podle tohoto zákona.

(2) Příspěvek tento činí nejvýše 2 1/2 %, při čemž musí dlužník za všech okolností uhrazovati nejméně 4%.

(3) Příspěvek možno povoliti vždy jen na dva roky. Prodloužení příspěvku je odvislo od průkazu, že podmínky shora uvedených ustanovení trvají dále.

(4) Zlepší - li se hospodářské poměry zemědělce do té míry, že může buďto z části, nebo zcela postrádati povoleného příspěvku, nebo bude-li docíleno snížení úrokových sazeb, budiž příspěvek přiměřeně snížen, po případě zkrácena doba, na kterou byl povolen, nebo může býti jeho výplata vůbec zastavena.

§ 2.

(1) Ministerstvo zemědělství se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem financí přejímalo státní záruku až do úhrnné výše 250 mil. Kč na dobu nejdéle 15 let:

a) za splacení úvěrů nebo jejich částí poskytovaných zemskými úvěrními ústavy, sociálně-pojišťovacími ústavy, spořitelnami, okresními hospodářskými záložnami, kontribučenskými záložnami a fondy, záložnami, utvořenými na základě spolkového zákona ze dne 26. listopadu 1852, č. 253 ř. z., a úvěrními společenstvy (družstvy), a to za toho předpokladu, nemůže-li zemědělec (§ 1, odst. 1. ) dosíci nezbytně nutného úvěru potřebného k udržení svého zemědělského podniku a umožní - li se tím udržení jeho hospodářské existence. Tuto záruku možno převzíti za dluhy pouze hypotékami, pokud nejsou kryty první hypotékou, až do 80% odhadní hodnoty v době převzetí záruky. Podmínky státní záruky, pokud jde o pomoc nabyvatelům půdy z pozemkové reformy, musí býti schváleny též státním pozemkovým úřadem. Převzetím záruky zavazuje se stát, že nahradí věřiteli zaručené zápůjčky:

1. 75% ztráty, kterou utrpí věřitel na úrocích a umořovacích splátkách na zaručenou zápůjčku, bude-li nemovitost vzata do vnucené správy;

2. 75% ztráty, kterou utrpí věřitel na jistině zaručené zápůjčky, bude-li nemovitost prodána nucenou dražbou;

b) vůči zemským úvěrním ústavům za splacení peněz, které budou opatřeny pro poskytování levného zemědělského úvěru a z nichž bude poskytnut úvěr lidovým úvěrním ústavům k cíli provedení tohoto zákona v územích, kde tyto nemají prokazatelně dostatek prostředků. Podmínky této záruky stanoví ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem financí.

(2) Vládní nařízení stanoví, jak se rozvrhne úhrnná výše státní záruky na účely podle bodů a) a b).

(3) Vláda se zmocňuje, aby po uplynutí 2 let ode dne účinnosti tohoto zákona zvýšila úhrnnou výši státní záruky ve smyslu tohoto paragrafu o dalších 250, 000. 000 Kč.

§ 3.

Podmínka knihovního zajištění pro poskytnutí výhod podle tohoto zákona se nevyžaduje

pro nabyvatele půdy z pozemkové reformy, jimž příděl nebyl dosud zaknihován.

§ 4.

Pomoc podle §§ l, 2, odst. 1., písm, a), a 3, může býti poskytována též zemědělským družstvům, sloužícím odbytu zemědělských výrobků, je-li udržení družstva odůvodněno s hlediska hospodářského, při čemž platí obdobně podmínky, stanovené uvedenými paragrafy.

§ 5.

Poskytnutí pomoci podle §§ 1, 2, odst. 1., písm. a), a 3 může býti vázáno na podmínku výhodnější úpravy dluhového zatížení, zejména snížení úrokové míry, nebo přeměny krátkodobých dluhů na dluhy s delší dobou splatnosti, nebo slevy pohledávky, po případě na podmínku provedení jiných opatření zabezpečujících udrženi hospodářské existence žadatelovy.

§ 6.

(1) Na zlevnění úvěru podle §§ 1 a 4 věnuje stát v době 8 let (1933-1940) ročně nejvýše 100, 000. 000 Kč v rámci k tomu účelu opatřených prostředků zvláštními zákonnými opatřeními. Náklad bude zařazen v jednotlivých letech do rozpočtu. Z této částky budiž nejméně 50 % vyhrazeno pro malozemědělce.

(2) úroková míra zápůjček, poskytovaných z peněz opatřených na základě státní záruky [§ 2, odst. 1., písm. b)], nesmí přesahovati úrokovou míru těchto peněz o více než 1/2%.

§ 7.

(1) žádosti [§§ l a 2, odst. 1., písm. a)] o úvěrovou pomoc podle tohoto zákona možno podati do 2 let ode dne účinnosti zákona u okresního úřadu příslušného podle sídla podniku žadatelova, pokud jde o nabyvatele nedílů u státního pozemkového úřadu.

(2) Žádosti družstev (§ 4), peněžních ústavů a jejich ústředí [§ 2, odst. 1., písm. b)] buďtež podávány v této lhůtě (odst. 1. ) u ministerstva zemědělství.

§ 8.

Okresní úřad provede potřebné šetření o žádostech, které budou pak projednány okresním výborem a poté předloženy s příslušným návrhem k rozhodnutí.

§ 9.

(1) O žádostech (§§ 1, 2 a 4) rozhoduje ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem financí. V případě neshody rozhodne vláda.

(2) Při ministerstvu zemědělství zřídí se pracovní sbor, který bude projednávati žádosti a činiti návrhy příslušným ministrům. Členy sboru jmenuje ministr zemědělství v dohodě s ministrem financí. Členství ve sboru je funkcí čestnou.

(3) Podrobné předpisy, zejména o počtu členů a jednání pracovního sboru vydány budou vládním nařízením.

§ 10.

(1) Jestliže proti zemědělci, který podal žádost o úvěrovou pomoc podle tohoto zákona, vede se pro peněžitou pohledávku exekuce nucenou dražbou nemovitosti, může tento žádati u exekučního soudu za odklad exekuce.

(2) žádosti jest vyhověti, a to nejdéle na dobu 3 měsíců, vydá - li okresní úřad potvrzení příslušnému soudu, že žádost byla doporučena ministerstvu zemědělství k příznivému vyřízení.

(3) Za podmínek uvedených v odst. 1. a 2. buď nejdéle na 3 měsíce odloženo rozhodnutí o věřitelovu návrhu na prohlášení konkursu proti zemědělci.

§ 11.

žádosti o úrokový příspěvek (§§ 1 a 4) a jich přílohy, jakož i podání na příslušné úřady správní ve věcech státní záruky (§§ 2 a 4) a jich přílohy jsou osvobozeny od kolků. Listiny vydané o této státní záruce jsou prosty kolků a poplatků.

§ 12.

Bylo-li udělení výhod podle tohoto zákona přivedeno nesprávnými údaji, buďtež výhody tyto ihned odňaty a musejí býti již poskytnuté příspěvky vráceny.

§ 13.

Podrobnosti, týkající se provádění tohoto zákona, a to zejména pokud jde o §§ 1, 2, 4, 7, 8, 9, budou vydány vládním nařízením.

§ 14.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr zemědělství v dohodě s ministrem financí a ministrem spravedlnosti.

Důvodová zpráva.

A. část všeobecná.

Zemědělská krise projevuje se jednak katastrofálním poklesem cen, jednak nemožností odbytu zemědělských výrobků.

Pokles cen, který lze považovati za trvalý, neměl by tak zlých následků, kdyby stejnou měrou klesly ceny potřeb, které zemědělec kupuje, závazky, které musí plniti v penězích, jakož i náklady výrobní. Poněvadž tomu tak není, klesá důchod zemědělských podniků tak, že jsou pasivní a zemědělec, je-li zadlužen, není s to plniti své závazky.

Jak důchod zemědělských podniků poklesl, je zřejmo z dat Státního úřadu statistického, který v cenových zprávách č. 21 z r. 1980 srovnal ceny jednotlivých druhů zboží ze září 1930, jednak v poměru k cenám z r. 1914, jednak k cenám z r. 1924.

Z těchto dat je patrno, že výrobky zemědělské jsou pod cenou předválečnou, naproti tomu potřeby zemědělského provozu jako hnojivo, stroje, pohonné látky atd. jsou dražší. Následkem toho je důchod zemědělského podniku značně nižší nežli před válkou.

Pokles zemědělského důchodu jeví reflex i ve zmenšování konsumu výrobků průmyslových, což má odezvu ve snižování životní míry rodiny zemědělcovy.

Předlužení zemědělských podniků vzniká však ještě jiným způsobem:

Poklesem čistého výnosu klesá cena podniku a tento přestává skýtati dostatečné jistoty věřitelům. Za tohoto předpokladu dochází k jeho předlužení, což má za následek nucené prodeje zemědělských podniků, ochuzení nesčetných rodin, zesílený útěk lidí z venkova do měst, spojenou s tím nezaměstnanost atd. Jde o hromadné "jevy zejména v řadách kolonistů a přídělců z po-

zemkové reformy, z nichž většina získala půdu na úvěr a z výnosu svého podniku opatřovala si nutný inventář. (Do konce června 1931 přidělena byla půda 586. 167 nabyvatelům, z čehož v Čechách 253. 447, v zemi Moravskoslezské 134. 295, v zemi Slovenské 181. 070, v zemi Podkarpatoruské 17. 355. Srovnej vysvětlivky k finančnímu zákonu na r. 1932. )

Zadlužení československého zemědělství resultuje jednak z úvěru hypotekárního, jednak z úvěru osobního (provozovacího).

O výši a vzrůstu úvěru hypotekárního podávají přehled Zprávy Státního úřadu statistického, z nichž se zde uvádějí data v období dvouletém. V r. 1925 činily hypotekární dluhy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 18. 203, 110. 000 Kč, v r. 1927 23. 168, 353. 000 Kč, v r. 1929 30. 310, 441. 000 Kč (Zprávy č. 239 - 240 z r. 1931, ročník XII. ). Z toho připadlo na nemovitosti zemsko-deskové v r. 1925 1. 155, 440. 000 Kč, v r. 1927 1. 209, 478. 000 Kč, v r. 1929 1. 348, 112. 000 Kč; na nemovitosti venkovské v r. 1925 10. 095, 772. 000 Kč, v r. 1927 12. 691, 951. 000 Kč, v r. 1929 16. 313, 093. 000 Kč. V letech 1925-1929 činil tedy přírůstek dluhů u nemovitostí zemsko - deskových a venkovských úhrnem asi 6. 360, 000. 000 Kč, čili průměrně ročně 1. 600, 000. 000 Kč. Vzhledem k tomuto průměru a zjištěnému zadlužení v r. 1929 možno odhadovati koncem r. 1931 hypotékami zadlužení shora uvedených podniků v zemi české a Moravskoslezské 20-21 miliardami Kč.

Na Slovensku a Podk. Rusi není stav hypotekárního zatížení statisticky zjišťován a proto dlužno se spokojiti s odhadem na základě zjišťovaného ročního přírůstku zadlužení podle Zpráv Státního úřadu statistického (č. 162-163 z r. 1930, ročník XI. a č. 239-240 z r. 1931, ročník XII. ). V r. 1928 činilo nové zadlužení nemovitostí

z těchto 2 zemí 985, 308. 142 Kč, oddlužení 502, 851. 474 Kč. V r. 1929 zadlužení 1. 127. 783. 125 Kč, oddlužení 427, 597. 665 Kč. Přírůstek dluhů činil tedy v prvém roce 182, 456. 668 Kč, v druhém 700, 186. 460 Kč. Počítá-li se z toho na usedlosti zemědělské asi 70%, činil by roční přírůstek zemědělského zadlužení na Slovensku a Podk. Rusi při průměru těchto 2 let ca. 400, 000. 000 Kč. V důsledku toho možno odhadovati zadlužení slovenského a podkarpatoruského zemědělství na 4-5 miliard Kč.

Vezme-li se pak v úvahu celý stát, dosahovalo by hypotékami zadlužení asi 25 miliard Kč a po odečtení zaplacených, avšak nevymazaných dluhů asi 22-23 miliardy KČ.

Stejně však zatěžuje zemědělství úvěr osobní (provozovací), ať již organisovaný nebo neorganisovaný. Tento, který zahrnuje do sebe úvěr soukromý, příbuzenský, zálohy průmyslových podniků (cukrovarů, lihovarů), skladištních družstev atd. nebyl u nás dosud zjišťován a zpracován. Nedávné šetření vykonané v Německu však ukazuje, že neorganisovaný úvěr osobní (provozovací) činí asi 1/3 kdežto organisovaný t. j. úvěrních družstev, záložen, spořitelen a bank 2/3. U nás nebudou asi poměry podstatně jiné, leda že úvěr neorganisovaný přichází vo vyšší míře na Slovensku

a Podk. Rusi.

Osobní úvěr (organisovaný) venkovských zemědělců činil u úvěrních družstev s ručením neomezeným (Kampeliček) podle Zpráv Státního úřadu statistického v r. 1927 2. 012, 238. 000 Kč, v r. 1928 2. 339, 627. 000 Kč, v r. 1929 2. 686, 387. 000 Kč a v r. 1930 2. 969, 153. 000 Kč. Roční přírůstek by činil ca. 300 milionů Kč. (Zprávy č. 51 z r. 1929, ročník X., č. 77 z r. 1930, ročník XI., č. 42 z r. 1931, ročník XII., č. 31 z r. 1982, ročník XIII. )

Okresní hospodářské záložny vykazovaly v r. 1927 osobních úvěrů 630, 116. 000 Kč, v r. 1928 751, 296. 000 Kč, v r. 1929 901, 688. 000 Kč a v r. 1930 1. 039, 401. 000 Kč. Roční přírůstek by činil ca. 130 milionů Kč. (Zprávy č. 41 z r. 1929, ročník X., č. 31 a 172 z r. 1930, ročník XI., č. 231 z r. 1931, ročník XII. )

Rolnické záložny, rolnicko-občanské záložny, z nichž největší část jest organisována v zemědělských svazech (na Mo-

ravě), poskytly v r. 1928 zápůjček asi 3. 972, 000. 000 Kč. Počítá-li se, že z těchto zápůjček připadá asi 1/4 na osobní (provozovací) úvěr zemědělský, činil by tento úhrnem též asi l miliardu Kč. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi odhaduje se úvěr osobní (provozovací) poskytnutý úvěrními družstvy a rolnickými vzájemnými pokladnicemi ha 600, 000. 000 Kč, bankami na l miliardu Kč.

Spořitelny sice také zabývají se tímto druhem úvěru, tento však se týká hlavně podniků městských.

Možno tedy na základě shora uvedených dat odhadovati osobní (provozovací) úvěr organisovaný v celé republice československo asi 6-7 miliardami Kč, neorganisovaný 1 miliardou Kč.

Mimo to poskytl Státní pozemkový úřad u příležitosti provádění pozemkové reformy přídělcům úvěr držebnostní a stavební v částce asi 115 mil. Kč a kromě toho přídělci dluží mu za přidělenou půdu asi 750 milionů Kč.

Posléze k vůli úplnosti jest se zmíniti ještě též o úvěru melioračním (ca. 100 mil. Kč), který zatěžuje zemědělce nepřímo příspěvky melioračním družstvům.

Shrnou-li se shora uvedená data, možno odhadnouti celkový zemědělský úvěr asi 30 miliardami Kč. úrok pak asi 2 miliardami Kč ročně kromě splátek na úmor.

Jako proti poměrům před- a těsně poválečným stouplo pronikavě zemědělcovo zadlužení, tak také stoupalo úrokové zatížení neúměrně k únosnosti, resp. výtěžnosti podniku zemědělského (u hypotekárních úvěrů ze 41/2-5 na 6-61/2, u osobních (provozovacích) z 51/2-6 na 6-8, při čemž na Slovensku a Podkarpatské Rusi jest úrok vyšší).

Z toho všeho jest viděti, že úrokové břemeno tíží zvláště v nynější době zemědělské podnikání hlavně z toho důvodu, že při pokleslé prodejní hodnotě výrobků zemědělských a stoupající nákupní hodnotě potřeb nemůže zemědělec tolik vydělati, aby mohl nejen zaplatiti úrok, ale také platiti úmor ze svých zápůjček a aby zamezoval vzrůst zadlužení.

Zemědělství, jak shora, vylíčeno, je dnes v takové těžké hospodářské situaci, že potřebuje nezbytně veřejné pomoci.

Tato pomoc může býti poskytnuta buď opatřením levných peněžních prostředků nebo regulací úrokové míry.

Opatřiti za dnešní finanční situace levné úvěrové prostředky v dostatečné míře je dnes obtížným vzhledem na omezenost jich a velkou potřebu úvěrovou.

Proto doporučuje se voliti druhou cestu, t. j. regulaci úrokové míry.

Regulovati úrokovou míru možno buď zasadaním opatřením, které by buď přímo upravilo úrokové sazby nebo přivodilo snížení jich, buď možno regulovati úrokovou míru příspěvky, jimiž by úrokové břemeno bylo snesitelným. Jestliže dnes není dobře schůdnou prvá cesta, zbývala by tudíž jen možnost snížiti dnešní úrokové sazby úrokovými příspěvky. Aby však cíle takového mohlo býti dosaženo, je třeba způsob pomoci upraviti podle výše a možnosti prostředků, jež by pro tento účel byly k disposici. Proto nebylo ani možno vzíti v úvahu poskytováni příspěvků pro cely zemědělský úvěr, neboť jen 2% příspěvek při 30 milliardovém zadlužení zemědělství vyžádal by si potřeby 600, 000. 000 Kč; třeba tudíž omeziti pomocnou akci na okruh osob, které v zájmu zachování existence nutně vyžadují podpory.

Bereme - li v úvahu jen hypotékami úvěr, vycházejíce při tom z celkové číslice tohoto úvěru 23 miliard Kč, a předpokládáme - li, že asi 20-25% tohoto úvěru t. j. 4. 6005. 750, 000. 000 Kč by vyžadovalo pomocného zákroku, aby bylo možno zachrániti ohrožené existence dlužníku, bylo by zapotřebí při průměrné 2% pomoci roční částky 92-115, 000. 000 Kč.

Dá se očekávati, že za těchto předpokladů by se vystačilo k tomu cíli s roční potřebou 100, 000. 000 Kč.

S tímto způsobem pomoci nelze však vystačiti.

Vzhledem na stále klesající úvěrovou schopnost zemědělců a z toho vyplývající nebezpečí vypovídání úvěrů, po případě nedostatek podmínek pro kontrahování dalších nutných úvěrů potřebuje zemědělství hodnotných úvěrových záruk ve formě státní záruky za úvěry jednotlivcovy, ovšem za toho předpokladu, jsou-li tu podmínky další prosperity podnikání.

Jednou z hlavních příčin dnešních úvěrových potíží v zemědělství jest shora uvedený nedostatek levných úvěrových prostředků. Proto je třeba sjednati podmínky

pro opatření levných úvěrových prostředků k účelům zemědělským (zejména u veřejných sociálních pojišťoven a veřejných finančních ústavů). K usnadnění tohoto postupu má sloužiti státní záruka, která by mohla býti převzata k cíli zajištění takových vkladu, po případě zápůjček.

Stejná forma pomoci jako pro jednotlivce má býti poskytnuta i družstvům, v nichž soustřeďuje se dnes zemědělský provoz. Tato družstva jsou v úzkém kontaktu se zemědělcem, trpí ve své činnosti podvázanou hospodářskou nosností členu; proto zlevnění potřebných peněz mohlo by přinésti úlevu nejen jim, nýbrž i klientele z řad zemědělských.

Z této akce možno vyjmouti družstva úvěrní a konsumní, poněvadž při řádném vedení podniku a jmenovitě při náležité kontrole úvěru, jakož i při omezené působnosti těchto družstev na úzký okruh činnosti mohou se tato družstva uchrániti ztrát. Kromě toho úvěrní družstva mají možnost v případě potřeby dosáhnouti pomoci z prostředků zákona ze dne 10. října 1924, č. 238 Sb. z. a n., kterým se zřizuje Všeobecný fond peněžních ústavů v republice československé, a zákona ze dne 21. dubna 1932, č. 54 Sb. z. a n. (t. zv. bankovního zákona).

Zemědělec má zájem na tom, aby družstva nebyla ve svém vývoji a ve své činnosti ohrožena přítomnou krisí a mohla i v nynější těžké době vykonávati úkol stanovami vytčený. Udržení prosperity zemědělských družstev, na nichž podle odhadu jest súčastněn každý druhý zemědělec, jest v nejširším veřejném zájmu; proto jest odůvodněno, aby poskytnuta byla pomoc podle tohoto zákona jak jednotlivcům, tak i hospodářským kolektivům.

6. část zvláštní. K § 1.

Vývody obsažené ve všeobecné části důvodové zprávy naznačují, jakým směrem by se měla bráti úvěrová pomoc zemědělství v rámci daných možností. Hlavně musí jíti o to, aby byla pokud možno zachována hospodářská existence zemědělců, ohrožených následky hospodářské tísně, projevující se zadlužením. Pojem zadlužení nelze omeziti jen na dluhy vzniklé následkem hospodářské tísně, nýbrž třeba zpravidla vzhledem na konečný hospodářský

efekt přihlížeti k celkovému stavu dluhů, tudíž i k předchozímu zadlužení. Hlavní podmínkou musí tu však býti, aby ohrožení hospodářské existence nebylo zaviněno samotným zemědělcem. Bylo-li by tudíž jednou z jeho příčin špatné hospodaření zemědělcovo, na př. z lehkomyslnosti, není ohrožení hospodářsko existence jím nezaviněno a takový zemědělec nepřicházel by v úvahu pro úvěrovou pomoc.

úvěrová pomoc pro zemědělce má spočívati hlavně v tom, že stát poskytne příspěvek k zúročení (nikoliv k umořování) dluhů hypotekárních. Příspěvek na zúrokování má býti odstupňován podle individuelních hospodářských poměrů a může činiti nejvýše 2 1/2%, při tom však musí dlužník za všech okolností nésti nejméně 4% úrok, jehož výše se zdá býti za dnešních poměrů snesitelnou.

Účelnost a úspornost postupu vyžaduje kontrolu hospodářské situace podpořeného zemědělce, z toho důvodu může býti příspěvek povolen vždy jen na 2 roky. Tím nemá však býti řečeno, že by tato pomoc měla býti všeobecně omezena jen na tuto krátkou dobu; prodloužení příspěvku jest však odvislým od průkazů, že trvají podmínky pomoci.

Tento příspěvek, který možno poskytovati na zúrokování veškerých, nebo jen části hypotekárních dluhů, může býti odstupňován podle individuelních hospodářských poměrů žadatelových až do 2 1/2 %.

K § 2.

Pouhou úrokovou pomocí podle § 1 nebylo by však možno dosíci plně cíle osnovy; je tu též potřebí posíliti úvěruschopnost zemědělců existenčně ohrožených, kteří by za dnešní úvěrové situace a za dnešních přísných úvěrových podmínek nemohli dosíci nezbytně nutného úvěru k udržení své hospodářské existence.

Tato pomoc má býti poskytována ve formě státní záruky za splacení úvěrů poskytnutých ohroženým semědělcům ústavy, pracujícími s levnou úrokovou mírou. Jelikož tento způsob záruky přináší pro státní pokladnu jisté risiko, připouští se záruka zásadně jen za dluhy hypotékami, pokud tyto nejsou kryty první hypotékou, výše záruky se pak omezuje až do 80% odhadní hodnoty.

Z téhož důvodu, jakož i ve snaze zainteresovati účinněji úvěrní ústavy, omezuje se státní garancie jen na 75% ztráty, kterou utrpí věřitel v případě vnucené správy a v případě nucené dražby a to v prvém případě na úrocích a umořovacích splátkách, v druhém případě jen na jistině zaručené zápůjčky.

Důležitou příčinou dnešní úvěrové krise v zemědělství je též ta okolnost, že lidové úvěrní ústavy nemají dostatek levných úvěrových prostředků, kterýžto nedostatek jest nejcitlivější zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Aby tudíž mohly býti výhodně opatřeny peníze na poskytování levného zemědělského úvěru, požaduje se státní záruka vůči zemským úvěrním ústavům též za splacení peněz, které budou k tomu cíli opatřeny.

Státní záruka může dosíci svého cíle jen tehdy, bude-li poskytnuta na delší dobu, proto se požaduje nejdéle na 15 let.

Rozsah státní záruky pro oba případy se stanoví prozatím úhrnnou cifrou zápůjček 250 milionů Kč. Vládním nařízením má býti tato číslice rozvržena na účely pod a) a b).

Jelikož s obnosem 250 mil. Kč státní záruky pravděpodobně nebude lze vystačiti, zmocňuje se vláda, aby po uplynutí 2 let zvýšila úhrnnou výši státní záruky o dalších 250 mil. Kč.

K § 3.

Pomoc podle §§ l a 2 může býti zásadně poskytnuta jen pro hypotékami dluhy. Nelze však z výhod zákona vyloučiti nabyvatele půdy z pozemkové reformy, jichž příděl dosud nebyl zaknihován. Pro tuto skupinu zemědělců nepožaduje se tudíž podmínka knihovního zajištění.

K § 4.

Hospodářská tíseň projevila se nepříznivými následky nejen u zemědělců, nýbrž také u associací sdružujících je na podkladě hospodářském, zejména u zemědělských družstev. Těžké hospodářské poměry členů družstev vrhají své reflexy také na výsledky hospodaření družstev. Proto skýtá ustanovení § 4 možnost, aby i zemědělským družstvům, sloužícím odbytu zemědělských výrobků dostalo se

úvěrové pomoci podle §§ 1 a 2 za obdobných podmínek jako osobám fysickým. Podmínkou tu však musí býti, že udržení družstva je odůvodněno s hlediska hospodářského, t. j., že jeho existence jest potřebnou zejména též a hlediska organisačního.

K §5.

Při poskytování pomoci má býti působeno k tomu, aby bylo použito kromě státního zákroku i jiných prostředků k dosažení cíle, zejména konverse dluhů, přeměny krátkodobých dluhů na dluhy s delší splatností, po případě předepsání jiných podmínek, směřujících k udržení hospodářské existence žadatelovy, na př. změny v hospodářském plánu, odprodeje majetkových částí a j.

K § 6.

Na zlevnění úvěru podle §§ 1 a 4 má věnovati stát po 8 let částku nejvýše 100, 000. 000 Kč ročně, což by odpovídalo 2% úroku z 5 miliard Kč; tato částka má. býti poskytována v rámci k tomu účelu opatřených prostředků zvláštními zákonnými opatřeními. Náklad má býti zařazen v jednotlivých letech do rozpočtu. Jelikož malozemědělci potřebují navržené pomoci v nejvyšší míře, vyhrazuje se pro ně z této částky nejméně 50%.

Aby bylo dosaženo nejvyššího účinu, omezuje se úroková míra zápůjček, jež mají býti poskytovány z peněz opatřených na základě státní záruky [§ 2, bod b)] tím způsobem, že rozpětí mezi úrokovou mírou ze vkladů a ze zápůjček nesmí přesahovati 1/2%.

K §§ 7-9.

Ustanovení tato týkají se formálního postupu při podávání žádostí za úvěrovou pomoc. Posouzení a podávání návrhů o žádostech má býti svěřeno okresním výborům.

žádosti družstev o úvěrovou pomoc (§ 4), jakož i peněžních ústavů a jich ústředí o státní záruku podle § 2b), třeba projednávati v rámci dotyčných družstevních, po případě úvěrových organisací,

proto jest odůvodněno podávání žádosti těch přímo u ministerstva zemědělství.

K cíli zpracování materiálu v ministerstvu zemědělství má býti zřízen zvláštní pracovní sbor, který má přezkoumati žádosti a podávati návrhy, o nichž rozhoduje ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem financí.

K §10.

Ustanovení tohoto paragrafu jest nezbytným doplňkem předpisů o úvěrové pomoci zemědělským kruhům postiženým hospodářskou krisí. Je totiž obava, aby právě v době po podání žádostí o úvěrovou pomoc a před jich vyřízením nedošlo k řízení exekučnímu nebo konkursnímu, jehož provedením by byl zmařen účel, který sleduje osnova, totiž udržení hospodářské existence zemědělců. Proto stanoví osnova, že zemědělec, proti němuž se vede exekuce nucenou dražbou nemovitosti pro peněžitou pohledávku, může žádati za odklad exekuce, žádosti jest vyhověti nejdéle na dobu 3 měsíců vydá-li okresní úřad potvrzení příslušnému soudu, že žádost byla doporučena k příznivému vyřízení.

Za obdobných podmínek může býti též odloženo rozhodnutí o návrhu na prohlášení konkursu proti zemědělci.

K §11.

Tento paragraf obsahuje finanční výhody (osvobození od kolků a poplatků) pro žádosti a jich přílohy.

K §12.

K cíli zajištění správného postupu žadatelova stanoví se sankce odnětí výhod a vrácení přiznaných příspěvků pro případ udělení výhod nesprávnými údaji.

K ostatním předpisům osnovy není třeba bližších vysvětlivek.

Úhrada nákladů, jež si vyžádá provedení zákona, bude opatřena zvláštními zákonnými opatřeními.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh byl přikázán v poslanecké sněmovně výboru zemědělskému a rozpočtovému a v senátě výboru národohospodářskému a rozpočtovému ku podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze, dne 1. června 1932.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

Ministr zemědělství:

Bradáč v. r.