Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedání.

1796.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne. __________________________1932

o nové soustavě drobných peněz.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

A. Drobné mince. I. Soustava.

§ 1.

Jako drobné mince měny československé raziti jest:

1. mince po 5 a 10 haléřích ze směsi mědi se zinkem;

2. mince po 20, 25, 50 haléřích a po 1 Kč ze spěže (bronzu) niklové;

3. mince po 5, 10 a 20 Kč ze stříbra.

II. R a ž b a.

§ 2.

(1) Mince po 5 a 10 haléřích jsou ze směsi o 92 dílech mědi a 8 dílech zinku a jde na kilogram, mincovního kovu 600 kusů pětníků a 500 kusů desetníků.

(2) Mince po 20, 25, 50 haléřích a mince korunové jsou ze spěže (bronzu) niklové, smíšené v poměru 80 dílů mědi se 20 díly niklu a jde na kilogram mincovního kovu 300 kusů dvacetníků, 250 kusů pětadvacetníků, 200 kusů padesátníků a 150 kusů korun.

(3) Ražba všech těchto šesti druhů mincí budiž co nejpřesnější; pokud toho nelze naprosto dosíci, dovolena jest úchylka u všech nahoru i dolů, a to ve hrubé váze 20/1000, kdežto v čistosti 10/1000.

(4) Líc všech těchto šesti druhů mincí má malý znak republiky československé, na rubu každého z nich vyznačena jest hodnota mince; mezi těmito mincemi po 5, 10, 20, 50 haléřích a l Kč a dosavadními pěti druhy mincí stejné hodnoty není vůbec rozdílu.

(5) Celková zevní úprava nového pětadvacetníku určí se vládním nařízením, do něhož pojato bude i ostatních pět mincí nezměněně.

§ 3.

(1) Stříbrné pětikoruny raziti jest ze směsi v poměru (zrnu) 500 dílů stříbra ku 500 dílům mědi, stříbrné desetikoruny a dvacetikoruny ze směsi v poměru (zrnu) 700 dílů stříbra ku 300 dílům mědi.

(2) Z kilogramu mincovního kovu raziti jest 142'8571 kusů pětikorun nebo 100 kusů desetikorun nebo 66, 6666 kusů dvacetikorun, takže hrubá váha (stříž) pětikoruny jest 7 gramů, desetikoruny 10 gramů a dvacetikoruny 15 gramů; čistost pětikoruny jest 3, 5 gramu, desetikoruny 7 gramů a dvacetikoruny 10'5 gramu.

(3) Ražba všech tří druhů stříbrných mincí budiž co nejpřesnější; pokud toho nelze naprosto dosíci, dovolena jest úchylka u všech nahoru i dolů, a to ve hrubé váze (stříži) 10/1000, kdežto v čistosti 5/1000.

(4) Průměr pětikoruny jest 27 mm, desetikoruny 30 mm a dvacetikoruny 34 man.

(5) Na jedné straně všech těchto mincí jest znak republiky československé a podle povahy celkové úpravy na téže nebo na druhé straně vyznačena jest hodnota mince.

(6) Celková zevní úprava stříbrných dvacetikorun určí se vládním nařízením, do něhož pojaty budou i dosavadní stříbrné pětikoruny a desetikoruny, jak obyčejné, tak jubilejní, na nichž se vůbec ničeho nemění.

§ 4.

(1) Všechny drobné mince (§ 1) razí se jen na účet státu; do oběhu lze dáti těchto mincí (i se stříbrnými desetikorunami jubilejními), jakož i drobných peněz papírových (§ 9) dohromady nejvíce za 1. 200, 000. 000 Kč.

(2) Ražbu jednotlivých druhů mincí jest přizpůsobiti skutečné jejich věcné potřebě, kterou zajistiti jest po slyšení Národní banky Československé náležitou úhradou nejpozději v každém období rozpočtovém.

(3) Nashromáždí-li se u Národní banky Československé téhož druhu mincí taková zásoba, že dosahuje aspoň 10% všech takových mincí pro oběh vůbec přijatých a v tonuto rozsahu nejméně šest měsíců setrvá, jest státní správa finanční povinna Národní bance československé podle její žádosti tuto pro oběh nepotřebnou 10% část mincí buď za jiný druh jejich podle své možnosti nebo za bankovky vyměniti.

III. Oběh drobných mincí.

§5.

(1) Všechny poštovní úřady jsou povinny, pokud tím vážně netrpí služba jejich, v mezích hospodářské potřeby vyměňovati předložené druhy drobných mincí neopotřebovaných nebo jen oběhem opotřebovaných za druhy jiné.

(2) Tím není § 32 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové, nikterak dotčen.

|6.

(1) Státní a jiné veřejné pokladny jsou povinny, pokud tím vážně netrpí služba jejich, přijímati všechny drobné mince (§1) bez obmezení.

(2) Národní banka československá jest povinna ve hlavním ústavě i ve filiálkách vyměňovati drobné mince (§ 1) neopotřebované bez obmezení za jiná platidla a mince obyčejným oběhem opotřebované za platidla téhož

i jiného druhu.

(3) Drobné mince (§ 1), které jen obyčejným oběhem byly opotřebovány, přijímají sice státní a jiné veřejné pokladny i jako zákonité platidlo i na výměnu, avšak nevydávají jich, nýbrž dávají je přemincovati.

(4) Ve styku soukromém není nikdo povinen přijímati pětníků a desetníků více než za 10 Kč, dvacetníků a pětadvacetníků více než za 20 Kč, padesátníků a korun více než za 100 Kč, stříbrných pětikorun více než za 250 Kč a stříbrných desetikorun a dvacetikorun více než za 500 Kč.

§7.

(1) Mince proděravěné, jinak než obyčejným oběhem zlehčené nebo poškozené nejsou zákonným platidlem. Státní a jiná veřejná pokladna, u které se takové mince objeví, vyloučí je z oběhu tím, že je nápadným způsobem znehodnotí a straně bez jakékoliv náhrady vrátí.

(2) Mince padělané, těmito pokladnami zjištěné, propadají bez náhrady státu a zasílají se státní mincovně.

(3) Posouditi, jde-li o opotřebování obyčejným oběhem či o jiné poškození nebo o padělek, přísluší státní mincovně.

§8.

Haléřové platy pěti nedělitelné, ať konají se hotově neb jinak, jest zaokrouhliti a uznati tak, že zbytku 1 nebo 2 haléřů se vůbec nedbá, kdežto za 3 nebo 4 se platí celých 5 haléřů.

B. Drobné bankovky, státní dluh státovkový a vyúčtování státu s Národní bankou československou.

§9.

Pro přechodnou dobu, než bude lze naraziti potřebnou zásobu stříbrných drobných mincí, budou bankovky Národní banky československé po 10 Kč a 20 Kč míti povahu peněz drobných. Proto snižuje se o ně oběh bankovek (§6 opatření Stálého výboru ze dne 7. listopadu 1929, č. 166 Sb. z. a n., o konečné úpravě československé měny). Z peníze takto uvolněného použije se především částka potřebná ku převzetí obchodů Bankovního úřadu ministerstva financí v likvidaci do vlastní správy státu. Zbytek bude vyúčtován na státovkový dluh způsobem, o němž se ministr financí s Národní bankou československou dohodne.

§10.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministr financí a ministr pošt a telegrafů (§§ 5 a 6).

(2) Zároveň pozbývá platnosti zákon ze dne 22. června 1928, č. 103 Sb. z. a n., o soustavě drobných mincí.

Důvodová zpráva.

Účel.

Obsah osnovy postihuje tyto zákony:

1. zákon z 22. června 1928, č. 103 Sb. z. a n., o soustavě drobných mincí, který se navrhovaným zákonem sice úplně zrušuje, ale věcně mění se jen v některých paragrafech, a to:

a) §§ 1, 3 a 4 mění se potud, že k dosavadním drobným mincím přistupuje niklový pětadvacetník a stříbrná dvacetikoruna;

b) v § 5 mění se kontingent obmezený na 600, 000. 000 Kč a přesunuje se zároveň do drobných také drobné oběživo papírové;

c) zaměňuje se § 10 o ražbě stříbrných mincí a mimořádném umořování státovkového dluhu z mincovního zisku za opatření jiné (§ 9 osnovy);

2. opatření Stálého výboru ze dne 7. listopadu 1929, č. 166 Sb. z. a n. (§ 6) o konečné úpravě československé měny. Jde tu o změnu předmětu zlaté úhrady;

3. článek XII. zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové; stát přebírá správu obchodů Bankovního úřadu ministerstva financí v likvidaci zpět od Národní banky československé do své vlastní správy.

část všeobecná.

Z tohoto povšechného přehledu dnešních předpisů právních jest patrno, že tu jde proti dosavadnímu platnému právu o změnu trojího druhu:

I. o ražbu nových mincí;

II. o rozšíření dosavadního kontingentu drobných jakož i o rozmnožení jejich dosavadními drobnými bankovkami a s tím o úhradu papírového oběživa;

III. o vyúčtování s Národní bankou československou co do státovkového dluhu a obchodů Bankovního úřadu ministerstva financí v likvidaci.

K č. I: Rozmnožení mincí drobných o niklové pětadvacetníky a stříbrné dvacetikoruny:

1. pětadvacetníky vynucuje si takřka drobný obchod, který při tom nerad se obírá příliš malým pětníkem, jenž obíhá 96, 000. 000 kusy a má býti do konce t. r. rozmnožen na 115, 000. 000 kusů. Zvláště s hlediska cenového jest důležitým pětadvacetník jako vítaný článek mezi dvacetníkem a padesátníkem. Má účelněji než dosud pětník podporovati drobení cen a překážeti zaokrouhlování s jedné desítky na druhou ve veřejný prospěch nejširších vrstev lidových. Má pokud lze nahraditi pětník, který není vítán ani státní pokladnou, neboť má na něm při kusu ztrátu 3 haléřů. O účelnosti a potřebě pětadvacetníku svědčí nejen projevy tisku činěné již v letech 1929 a 1930, tedy brzy po vydání zákona č. 103/1928 Sb. z. a n., nýbrž i četná podání z nejrůznějších a při tom nejvážnějších míst, která si stěžují na nedostatek pětníků; mezi nimi jest jmenovati v čele Národní banku československou s jejími filiálkami, Svaz československých bank, obchodní a živnostenské komory, Jednotu obchodních grémií, Ústřední svaz československých průmyslníků, Německý svaz průmyslníků, několik velkých podniků průmyslových i jednotlivé firmy zvláště v okresech průmyslových. Tím jest jakákoliv námitka, že by této nové mince nebylo potřebí, náležitě vyvrácena. K tomu ještě bylo by lze poukázati na cizinu, kde pětadvacetník jest mincí velmi oblíbenou, na př. ve Francii: 25 centim.

2. Pokud jde o novou dvacetikorunu stříbrnou, jest všeobecně známo, že drobná bankovka nehodí se do oběživa rychle proudícího tak účelně, jako mince již proto, že bankovka trpí příliš oběhem. Tak bylo v roce 1931 zničeno opotřebených bankovek desetikorunových 26, 386. 000 kusů a bankovek dvacetikorunových 16, 223. 000 kusů s celkovými výrobními výlohami 4, 089. 519 Kč. Při tom bankovka desetikorunová obíhala jen 7 měsíců a dvacetikorunová 15 měsíců. Tolik s hlediska čistě hmotného.

S hlediska dluhu státovkového nejde při rozvíření drobných mincí o dvacetikorunu stříbrnou o nic jiného než o přesné vymezení rozsahu dvou oblastí oběživa: s jedné strany mincí drobných, ražených na účet státu a s druhé strany peněz papírových

prohlášených po převratu za státní dluh státovtkový. Tyto obě otázky byly vlastně řešeny zásadně, ovšem pro poměry tehdejší, t. j. jak co do rozšíření drobných, tak co do dluhu státovkového již zákonem č. 103/1928 Sb. z. a n., kdy šlo o ražbu stříbrné desetikoruny.

V důvodové zprávě k osnově tohoto zákona (tisk 1520 poslanecké sněmovny z r. 1928, str. 7) praví se doslovně: "V Rakousku byla ražena stříbrná pětikoruna jako největší drobná mince, která vzhledem ke své tehdejší platnosti by odpovídala asi 321/2 korunám našim. Kdybychom tedy chtěli navázati na techniku drobných předválečnou, musili bychom reklamovati celou oblast dnešních desetikorun a dvacetikorun papírových pro sféru kovového oběhu drobných. " A zase o něco dále: "Na ten čas se tedy reklamuje pro oběh kovový oblast desetikoruny. " "Jde tedy o to, aby nastal přesun mezi oběživem papírovým a kovovým, nikoli snad o to, aby byl oběh rozšířen. " A konečně se praví: "Půjde-li se v budoucnosti dále ještě k ražbě dvacetikorun nebo pětadvacetikorun, byl by postup analogický a byl by to jistě článek konečný. "

Před dořešením tohoto v roce 1928 založeného vývoje, tak prozíravě ve zmíněné důvodové zprávě přímo předvídaného, právě stojíme. Ve věci samé nejde tu tedy, jak již naznačeno, o nic nového a také nic jiného, než aby, když nelze jíti dále, aspoň ještě dvacetikoruny papírové pojaty byly do oblasti peněz drobných.

K č. II.: K tomu nutno především předeslati, že podle výkazu Národní banky československé k 31. březnu 1932 obíhalo všech drobných mincí za 441, 955. 156, 55 Kč a bankovek po 10 a 20 Kč za 514, 102. 507, 90 Kč.

Jest tedy k tomuto dni celkový oběh těchto drobných mincí a drobných bankovek 956, 057. 664, 45 Kč, kdežto nejzazší mez v osnově navrhovaná pro tento celý oběh činí 1. 200, 000. 000 Kč, což znamená proti dosavadnímu oběhu možné rozmnožení o 243, 942. 335, 55 Kč. Nejde o umele nadmutí dnešního oběhu, nýbrž o skutečnou jeho hospodářskou potřebu. Lze ostatně při tom na podporu této skutečnosti poukázati na poměry v cizině. Podle zpráv, které v poslední době byly vyžádány, jest patrno, že připadá drobných na hlavu přepočteno na koruny českoslo-

venské v Belgii 141 Kč, v Itálii 93 Kč, ve Francii 160 Kč, v Lotyšsku 222 Kč, v Anglii 163 Kč, v Německu 240 Kč, kdežto v Československu s obyvatelstvem 14'7 milionů činí dnešní průměr drobných při celkovém množství mincí i drobných bankovek po 10 a 20 Kč úhrnem 956, 057. 664, 45 Kč na hlavu 65 Kč a při kontingentu 1. 200, 000. 000 Kč úplně využitém 81'63 Kč, tedy proti uvedené cizině nebude míti československo drobných peněz podle navrhované osnovy množství veliké. Stojí také za zmínku, že Švýcary, kde zajisté jsou nejspořádanější poměry měnové, činí průměr drobných na hlavu 297 Kč. Zmíněnými zprávami byly ovšem zjištěny také nižší průměry, jako na př. u Maďarska 69 Kč, Polska 38 Kč, Rumunska 42 Kč, Litvy 26 Kč, Rakouska 71 Kč, Dánska 61 Kč, Norska 40 Kč, Jugoslávie 11 Kč.

Z toho plyne, že jak přesun drobných bankovek dosavadní jmenovitou hodnotou 514, 102. 507, 90 Kč, tak i celkové vymezení navrhovaného kontingentu 1. 200, 000. 000 Kč, t. j. zvýšení dosavadního o 243, 942. 335, 55 Kč, jest krokem naprosto bezvadným. Prostým číselným jeho důsledkem jest zmenšení pružného oběživa jako předmětu zlaté úhrady. Zlepší se tím také možnost úvěru.

K č. III.: Obsah § 10 dosavadního zákona č. 103/1928 Sb. z. a n. byl vyčerpán tím, že mincovní zisk ze sterých niklových pětikorun, který činil 133, 500. 000 Kč, byl ražbou stříbrných pětikorun a desetikorun nejen úplně spotřebován, nýbrž dokonce ještě rozmnožen o ražební výlohy další, neboť celkem bylo naraženo a dáno do oběhu k 31. březnu 1932 stříbrných pětikorun a desetikorun ve jmenovité hodnotě 279, 243. 950 Kč. Celá tato hodnota, pokud nešla na výměnu starých pětikorun, šla na účet státovkového dluhu jako mimořádná jeho splátka. Z tohoto důvodu a kromě toho proto, že zmíněným posunem drobných, bankovek do drobných peněz zmenšuje se státovkový dluh, bylo nutno tento právní předpis nahraditi §em 9 osnovy. S hlediska celkového jest nakonec zvláště k tomu poukázati, že jak ražba stříbrných mincí, tak i změna co do kontingentu jejich i složení peněz drobných jde až na obchody po Bankovním úřadu ministerstva financí vesměs ku prospěchu státovkového dluhu.

část zvláštní.

K § l a 2: Jde tu jedině o to doplniti, jak již v části všeobecné bylo naznačeno, nejmenší drobné mince pětadvacetníkem, který má býti ražen ze směsi niklové a měděné hlavně proto, že tento postup jest nejlevnější. Kromě toho směs tato je obecenstvem přijímána daleko přívětivěji než směs mědi se zinkem, ze které jsou raženy pětníky a desetníky. Pětadvacetníky z navrhované směsi niklové s mědí bylo by lze totiž raziti ze starých pětikorun vzatých z oběhu, jichž je dosud na zásobě přibližně ve váze 200. 000 kg, takže by tato zásoba stačila na 50, 000. 000 kusů pětadyacetníků. Při tom by zůstaly ostatní nejdrobnější mince, zvláště dvacetníky a padesátníky naprosto netknuté. Každý jiný postup, na př. ražba ze směsi měďizinkové, byla by podstatně nákladnější, poněvadž by nebylo možno při pětadvacetníku ze směsi mědizinkové ponechati v oběhu dosavadní dvacetník z látky dražší, t. j. směsi mědiniklové. Důsledkem toho bylo by nutno raziti i nový dvacetník ze směsi mědizinkové, což by však vyžadovalo velkého nákladu, uváží-li se, že dvacetníků obíhá dnes 125, 000. 000 kusů. Bylo by také možno ponechati sice dnešní dvacetník a zrušiti padesátník, jehož místo by zaujal pětadvacetník ze stejné látky. Ale i to bylo by velmi drahé, poněvadž by bylo jistě nutno jednak rozmnožiti dosavadní dvacetníky a vyměniti padesátníky, kterých obíhá 60, 000. 000 kusů. Jedinou námitku bylo by lze činiti proti velikosti pětadvacetníku, který lze umístiti jedině mezi dvacetník a padesátník, mezi nimiž jest v průměru rozdíl jen 2 mm (20 mm a 22 mm), takže pětadvacetník byl by jen o l mm větší než dvacetník (21 mm) a o l mm menší než padesátník. Tento malý rozdíl pětadvacetníku od obou ostatních dvou mincí jest však možno zvýšiti podstatně tím, že by pětadvacetník byl jednak tlustší než dvacetník, velmi hrubě a hluboce vroubkovaný s perlovcem velmi řídkým o velkých perlách jakož i s nápadně velikou číslicí hodnotovou. Konečně i malý znak, který jak u dvacetníku, tak padesátníku zabírá poměrně malou plochu, byl by u pětadvacetníku rozložen, pokud možno, po celé ploše. Všechny tyto nové znaky, které by společně odlišovaly pětadvacetník od zmíněných dvou mincí, napomáhaly by jistě velmi značně tomu, aby k záměnám

nedošlo. Ostatně i kdyby se tak ojediněle stalo, jednalo by se o nepatrné rozdíly hodnoty buď 5 nebo nejvíce 25 haléřů, které jistě by nemohly způsobiti, aby stát za dnešních tísnivých poměrů bral na sebe výdaje téměř úplně zbytečné.

K § 3: Dosavadní stříbrné mince, t. j. pětikoruny a desetikoruny zůstanou nezměněny. Jde tedy jen o dvacetikoruny, jejichž úpravu bude nutno provésti tak, aby svérázností lišila se na pohled od ostatních dvou jmenovaných mincí i jinými znaky než průměrem větším o 4 mm než jest desetikoruna.

K, § 4: Pokud jde o kontingent, odkazuje se na část všeobecnou a § 9.

K § 5: Rovná se § 6 starého zákona č. 103/1928 Sb. z. a n.

K § 6: Jest úplně shodný s §em 7 starého zákona až na to, že se v osnově pamatuje v odstavci 4 také na novou dvacetikorunu stříbrnou.

K § 7: Opakuje obsah §u 8 dosavadního zákona.

K § 8: Rovná se §u 9 dosavadního zákona.

K § 9: Nové ustanovení §u 9 řeší dvě základní otázky:

1. přesun drobných bankovek do drobného oběživa i s důsledky tohoto přesunu jak co do objemu pružného oběživa povinného zlatou úhradou, tak co do lepší možnosti úvěrové;

2. vyúčtování tímto přesunem uvolněné hodnoty.

K bodu 1. Bylo již v části všeobecné prokázáno, že tento přesun jest prostým vymezením dvou oblastí oběživa: drobného, nepružného na účet státu vydávaného bez rozdílu, ať jde o kov, či papír proti pružnému papírovému oběživu jako části dluhu státovkového. Bylo i číselně doloženo, že na dnešním stavu tohoto oběživa v celkové hodnotě 956, 057. 664'45 Kč se ničeho nemění, neboť přírůstek možný v budoucnosti o 243, 942. 335. 55 Kč jako doplněk na 1. 200, 000. 000 Kč jest jen zálohou pro skutečnou potřebu, která však musí býti číselně prokázána, poněvadž § 4, odst. 3 osnovy převzatý z dosavadního zákona č. 103/1928 Sb. z. a n. jest bezpečnou závorou proti rozmnožení oběživa bez skutečné potřeby.

Je-li tedy tento přesun drobných bankovek do drobných peněz již pojmově žádoucí a proto věcně odůvodněný, musí býti i důsledky z něho číselně se podávající bezvadné a nemohou býti zlehčovány jedině snad proto, že právě v dané době jsou nanejvýš vítané a potřebné.

Tímto přesunem klesá přirozeně počet bankovek, jež mají míti podle § 6 opatření Stálého výboru č. 166/1929 Sb. z. a n. zlatou úhradu, a tak vzniká určitou měrou lepší možnost úvěru dnes tak hledaného.

Pokud jde o způsob řešení tohoto přesunu, jest otevřeně říci, že není jediný onen, který volila osnova, jež je ovládána představou, že drobné bankovky do drobného oběživa přesunuté jsou budoucími mincemi stříbrnými a mají proto jako bankovky jen povahu přechodnou. Jest totiž jistě možno postupovati i tak, že přesunem bankovek drobných změnila by se jen ještě dosavadní jejich úhrada zlatá v jinou, hmotně snazší, ale jinak by se na jejich povaze ničeho nezměnilo, takže otázka ražby mincí by se vyvíjela v daných mezích samostatně jako dosavad. Oběh drobných bankovek, pokud by překročil stanovenou mez, nabyl by povahy bankovek velkých účastných úhrady zlaté.

Při tom by také bankovky drobné byly směnitelné za velké.

Než vývoj věcí šel cestou napřed naznačenou k budoucí ražbě nových stříbrných mincí.

K otázce času co do ražby samé, nutno napřed poukázati k tomu, že tak jako dosud naraženo bylo k 31. březnu 1932 stříbrných mincí za 279, 243. 950 Kč, pokračovalo by se i bez tohoto opatření, ovšem v mezích kontingentu. Pro takovou ražbu tvořiti nutno náležité zásoby vagónové. Avšak jak toto jest jisto, tak nemůže býti pochybno, že postup ražby nemůže býti násilný, nýbrž jedině skutečné hospodářské potřebě úměrný. O to postaráno jest již v § 4 odst. 2. osnovy.

K bodu 2. Z celkového oběhu bankovek účtovaných mezí pasivy cedulové banky vylučují se drobné bankovky po 10 a 20 Kč jmenovitou hodnotou 514, 102. 507'90 Kč. O tuto hodnotu uvolní se příslušná bilanční aktiva. Vyúčtování jejich sleduje dvojí účel:

a) úhradu pasivního salda z obchodů Bankovního úřadu ministerstva financí

v likvidaci přebíraných nyní státem do vlastní správy;

b) snížení státovkového dluhu.

Ad a) Když cedulová banka přejímala po Bankovním úřadu ministerstva financí jeho obchody, byly obchody lombardní a směnečné rozděleny na tři části, t. zv. bloky a to: blok A, do něhož zahrnuty byly obchody obou druhů, pokud byly krátkodobé a hověly tedy výlučně a úplně hledisku měnovému. Tyto obchody převzala Národní banka československá, která zahájila svou činnost 1. dubna 1926 (vyhláška ministra financí z 1. dubna 1926, č. 43 Sb. z. a n. ), úplně jako obchody své vlastní. Naproti tomu takové obchody, jež neměly tak výlučnou povahu a byly hlavně dlouhodobé, rozděleny byly na blok B, do něhož pojaty byly zápůjčky lombardní, kdežto blok C tvořilo eskontní obligo. Jediné tyto dva bloky B a C převzala cedulová banka do správy a vede je dále na účet státu.

K 1. dubnu 1926 činily tyto obchody: z lombardu (B).. 348, 650. 262'93 Kč a z eskontu (C).. 403, 953. 032'75 Kč, úhrnem tedy... 752, 603. 295'68 Kč.

K 30. dubnu 1932 činí podle výkazu Národní banky československé tyto obchody:

z lombardu.... 41, 888. 340'80 Kč a ze směnečného

obliga.....310, 253. 600'- Kč,

úhrnem.....352, 141. 940'80 Kč,

a po srážce reserv ve

výši...... 63. 882. 033'95 Kč

zbytek......288, 259. 906'85 Kč

jako saldo, které se vykazuje jako zbývající dluh státu z těchto převzatých obchodů.

Tyto číslice zjevně ukazují vývoj, který tyto dva bloky prodělaly od 1. dubna 1926 do 30. dubna 1932. Vývoj jistě příznivý. Vykázané dnešní dlužné saldo jest podloženo jistotami, zvláště cennými papíry a směnkami v nominální výši 405, 530. 640 Kč a reservami ve výši 79, 341. 000 Kč, v nichž jest část 55, 000. 000 Kč vlastnictvím státu.

Likvidace obou těchto bloků při vykázaných jistotách a reservách nebude činiti obtíží po stránce věcné. Na tuto likvidaci obou bloků státem bylo pamatováno smlouvou ze dne 2. února 1927, která ve čl. IV,