Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932;

III. volební období. 6. zasedání.

1785.

Zpráva

výboru sociálně - politického

o usnesení senátu (tisk sněm. 1770)

k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 737 a 748)

o odškodnění nemocí z povolání.

Schválením úmluvy Mezinárodní konference práce z r. 1925 týkající se odškodnění nemocí z povolání jeví se nutnost upraviti příslušné zákonodárství státní a sice tak, aby respektovalo přijatou konvenci, avšak pamatovalo také na potřeby, jež se prokázaly nutností v jednotlivých oborech práce. Sociálně politický výbor takovou úpravu domácího zákonodárství určoval a konstatuje se zadostiučiněním, že předložená osnova alespoň v rámcové míře vysloveným požadavkům vyhovuje.

Pojem nemocí z povolání není sice úplně vyjasněn, leč dlouholeté zkušenosti na tomto poli potvrdily, že jest povinností sociálně ochranného zákonodárství zvláštním způsobem zachytiti ony choroby z povolání, které svým risikem ohrožují práceschopnost buď trvale nebo přechodně. Mezinárodní konvence soustředila se ve své tabulce seznamu nemocí a jedovatých substancí na běžné případy, mezinárodně zjištěné, jež v četných státech byly již jako nemoce z povolání klasifikovány a jejich odškodnění zákonným způsobem upraveno. Naše i zahraniční zkušenosti pak potvrzují, že odškodnění nemocí z povolání bylo převážně přeneseno na úrazové pojištění. Problém sjednoceného sociálně pojišťovacího zákona jest tímto vývojem věcí podstatně zkomplikován. Není možné bez náležité průpravy přetrhnouti vývoj poměrů

a proto výbor sociálně politický již při projednávání mezinárodní konvence dožadoval se možnosti zavčas seznati celou materii mající vztah k připravované reformě úrazového pojištění a připomenul:

Nemoci z povolání vznikají racionalisací a novými methodami pracovními rychleji než za éry starých pracovních forem a proto příslušná legislativa musí na tyto závažné změny pamatovati. Nejužší spolučinnost lékařské vědy se sociálními politiky, zejména pak s odbornými organisacemi zastupujícími zájmy interesovaných kruhů, jeví se zejména pro budoucnost jako naléhavý požadavek. Nositelé pojištění úrazového registrují veškeré okolnosti průběhu nemoce a taková statistika pokud možno nejpodrobnější jest schopna tento soubor sociálně pojišťovací ochrany ještě důkladněji promýšleti a účelně vklínit do sociálně pojišťovacího zákonodárství.

Pokud sledujeme příslušnou literaturu shledáváme všeobecnou pozornost, která se nemocem z povolání věnuje. Náš Sociální ústav ve své činnosti přednáškové i publikační nezapomněl na tyto záležitosti a i některé menší spisy obohacují naši domácí odbornou literaturu. Registrovati časopisecké úvahy a to také z listů odborových organisací jest dnešním úkolem pro sociální politiky, neboť zde jest vylíčen život

jak se jeví a z této studnice lze čerpati četné zkušenosti. Mezinárodní úřad práce ve své Bibliographie ďhygiene Industrielle zaznamenává význačná pojednání, která nutno sledovati, aby se dospělo k takovým opatřením, která v zájmu ohrožených pracovníků jsou nezbytně nutná.

Mezinárodní sociálně pojišťovací zákonodárství ukazuje především, že jsme 21. státem, který ratifikoval citovanou mezinárodní konvenci z r. 1925. Tato konvence jest ovšem zpravidla minimem zákonodárného opatření v jednotlivých státech. Sociálně politický výbor poukazuje na fakt, že jednotlivé státy své národní zákonodárství již před námi upravily a nad konvenci rozšířily. Tak švýcarsko uvádí ve svých opatřeních zákonných vedle chorob, jež jsou v konvenci označené, 82 jedovatých substancí. Anglie vykazuje ve své listině odškodňovací 32 nemoci z povolání. Belgie připravuje rozšíření listiny nad konvenci. Německo zaznamenává 22 nemoci z povolání, avšak četná nařízení působnost příslušného zákona ještě rozšiřují. Francie své nařízení z r. 1927 připravuje k reformě, která by rozšířila odškodnění nemocí z povolání. Holandsko vydalo podle výnosů ministerstva obchodu, prací a živností ze dne 4. října 1920 a 3. března 1924 listinu nemocí z povolání, jež se musí příslušné instanci hlásit. Jest jich celkem 204. Stejným tempem co do obsahu a úpravy zákonodárné dochází také v jiných státech. Při této 'příležitosti jest třeba vzpomenouti mezinárodního Kongresu pro dělnické úrazové pojištění, který se konal v r. 1894 v Miláně, na němž bylo velmi positivně o nemoci z povolání jednáno.

Předložená osnova především upravuje odškodnění nemocí z povolání v tom smyslu, že tyto nemoce počtem 24 v tabulce uvedené považují se jako úraz podle příslušných zákonů o úrazovém pojištění. Jako doba úrazu platí počátek nemoci podle zákonů o nemocenském pojištění, případně od počátku neschopnosti k výdělku podle zákonů o pojištění úrazovém, bude-li to pro pojištěnce příznivější, nebo jde-li o osobu pro případ nemoci nepojištěnou. Normálně počíná povinnost nositelů úrazového pojištění vypláceti rentu pátým týdnem a na Slovensku a Podk. Rusi 11. týdnem, avšak pro odškodnění z titulu nemoci z povolání nastává tato povinnost 27. týdnem. V § 3 vládního návrhu projevuje se tudíž obtíž

úhradová, která nemohla býti jinak řešena, ježto unifikace zákonodárství a novela

pojištění vůbec z nejrůznějších příčin se neuskutečnila. Důvodová zpráva výslovně konstatuje, že tato úprava nemá býti prejudicielní pro příští úpravu doby karenční, což sociálně politický výbor výslovně zdůrazňuje. Oznamovací povinnost má každý nositel nemocenského pojištění, případně lékař, který takovou nemoc zjistil, bude-li vlád. nařízením stanoveno, že povinnost oznamovací se rozšiřuje i na ošetřující lékaře. Toto vládní nařízení bude vydáno za součinnosti sociálně pojišťovacích nositelů i lékařských organisací. § 5 razí u nás v úrazovém pojištění nový typ důchodu přechodného, který má obnášeti nejvýše polovinu plného důchodu. Tento přechodný důchod není ovšem toho druhu, aby plný důchod pro neschopnost k výdělku byl později vyplácen. Přechodná renta vyplácí se, je-li obava, že se nemoc z povolání bude opakovati, nebo že se nemoc zhorší, bude-li zaměstnanec dále zaměstnán v podniku na nějž se vztahují registrované nemoce z povolání. Opatření, jež má zameziti zhoršení choroby a návrat k zdraví lze jen vítat.

§ 6 stanoví ohlašovací lhůtu pro postiženého, jemuž nebylo vyměřeno odškodné z moci úřední do l roku ode dne, kdy bylo lékařem zjištěno, že jde o nemoc z povolání, nejpozději však do 2 roků, kdy skončilo zaměstnání postiženého v podniku. Pozůstalí musí svůj nárok ohlásiti nejpozději do l roku ode dne úmrtí.

Důležité jest ustanovení § 7, podle něhož může býti seznam nemocí z povolání doplněn a změněn vládním nařízením. Toto ustanovení jest velmi důležité, ježto pamatuje na nutný vývoj, o němž také sociálně politický výbor pojednal. Sociálně politický výbor poslanecké sněmovny připojuje se k mínění sociálně politického výboru senátu, aby před vydáním vládního nařízení byl slyšen také státní zdravotní ústav, jenž zřídil zvláštní oddělení pro hygienu průmyslovou. Bude třeba ovšem slyšeti také zkušenosti našich lékařských fakult, které nemocím z povolání a živnostenské hygieně věnují zaslouženou pozornost. Jest to také zejména ústav, který řídí profesor dr Julius Löwy. Také zájmové organisace vyhoví ochotně přáním vlády, aby své odborné zkušenosti v tomto směru uplatnily.

Pokud jde o tabulku nemocí z povolání byl žádán v rozpravě výklad o druhém od-

stávci č. 21. Soc. pol. výbor je mínění, že stylisace připouští výklad nejširší. Buď počínající tuberkulosa stane se povoláním akutní, zhorší se aneb je prvý vznik tuberkulosy příčinou okolností uvedených v tabulce. V rozpravě byly k § 7 předneseny různé žádosti. Vedle sklářů, o nichž jedná resoluce, jsou to: onemocnění ze zinku a jeho sloučenin, onemocnění z osmia a jeho sloučenin, onemocnění z antimonu a jeho sloučenin, onemocnění z chloru a jeho sloučenin, práce personálu anatomických a patologicko-anatomických ústavů, piteven vůbec, lidí zaměstnaných při exhumaci a při dopravě mrtvol, dále práce ve výrobnách kloboučnických a tabákových. K odst. 22 tabulky je třeba podotknouti, že pod termínem "užívá" je míněna i výroba. Ministerstvo soc. péče vyhoví žádosti výboru,

aby živnostenská inspekce dozírala na práci v brusírnách skla, by broušení dělo se cestou mokrou.

Zákon nabude účinnosti dnem 1. července 1932 a § 9 umožňuje, aby v případech zřetele hodných nositel pojištění odškodnil také nemoce způsobené přede dnem účinnosti tohoto zákona, něj posléze však dnem 1. ledna 1929.

Sociálně politický výbor vítá, že může splniti slib daný jáchymovským horníkům, aby těžké následky vyplývající z tohoto povolání, byly alespoň chráněny způsobem odškodnění nemocí z povolání.

Sociálně politický výbor doporučuje poslanecké sněmovně, aby přijala vládní osnovu ve znění usneseném senátem N. S. R. Č. tisk sněm. 1770.

V P r a z e, dne 18. května 1932.

Al. Tučný v. r.,

místopředseda.

Robert Klein v. r.,

zpravodaj.

Zákon

ze dne__________________________1932

o odškodnění nemocí z povolání.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§1.

Ustanovení zákona ze dne 28. prosince 1887, č. 1 ř. z. z r. 1888, o pojištění dělníků pro případ úrazu, zák. čl. XIX/1907, o pojištění živnostenských a obchodních zaměstnanců pro případ nemoci a úrazu, zák. čl. XVI/1900, o Pomocné pokladnici pro zemědělské dělníky a čeleď, nyní "Slovenské pokladnici pro zemědělské dělníky v Bratislavě", pokud tyto zákonné články upravují pojištění úrazové, jakož i ustanovení právních předpisů zákony tyto doplňujících a měnících, budiž, pokud zákon tento nestanoví jinak, obdobně použito také na nemoci z povolání (§ 2).

§2.

Za nemoci z povolání považují se nemoci vypočtené v příloze tohoto zákona, pokud byly způsobeny výkonem zaměstnání v pojištěném podniku onoho druhu, který jest uveden v příloze (seznam nemocí) vedle té které nemoci z povolání.

§3.

(1) Kde právní předpisy o úrazovém pojištění mluví o tělesném zranění, rozumí se tím při nemocech z povolání onemocnění takovou nemocí, a kde mluví o smrti nastalé z úrazu, rozumí se tím úmrtí způsobené touto nemocí.

(2) Jako doba úrazu platí počátek nemoci podle zákonů o nemocenském pojištění; bude-li to pro pojištěnce příznivější, nebo jde-li o osoby pro případ nemoci nepojištěné, počátek neschopnosti k výdělku podle zákonů o pojištění úrazovém (§ 1).

(3) Při nemoci z povolám záleží náhrada škody osob pro případ nemoci pojištěných v důchodu, který je poskytovati onemocnělému nemocí z povolání počínajíc dvacátým sedmým týdnem po počátku nemoci, případně po počátku neschopnosti k výdělku podle předcházejícího odstavce.

§4.

(1) Povinnost oznamovati v zákonné lhůtě nemoci z povolání (§ 2) má každý nositel nemocenského pojištění, jenž se o nich doví.

(2) Vládním nařízením může býti stanoveno, že povinnost oznamovati nemoci z povolání má i každý lékař, který zjistil takovou nemoc. Ustanovení § 86 zák. čl. XIX/1907 zrstává však nedotčeno.

§5.

(1) Je-li obava, že se nemoc z povolání bude opakovati nebo že se zhorší, bude-li osoba pojištěná dále zaměstnána v takovém podniku (§ 2), může jí býti nositelem úrazového pojištění poskytnut přiměřený důchod přechodný, nejvýše do poloviny plného důchodu, zanechá-li zaměstnání toho v takovém podniku.

(2) Požitek důchodu uvedeného v odst. 1. není na závadu nároku na důchod pro neschopnost k výdělku.

§ 6.

Postižený, jemuž nebylo vyměřeno odškodné z moci úřední, musí svůj nárok ohlásiti do jednoho roku ode dne, kdy bylo lékařem zjištěno, že jde o nemoc z povolání (§ 2), nejpozději však do dvou roků ode dne, kdy skončilo jeho zaměstnání v podniku uvedeném v § 2. Pozůstalí po osobě zemřelé následkem této nemoci musí svůj nárok ohlásiti nejpozději do jednoho roku ode dne jejího úmrtí. Nároku takového však nemají pozůstalí po osobě, jejíž nárok je podle věty prvé vyloučen.

§ 7.

Bude-li třeba, může býti seznam nemocí z povolání v příloze uvedený doplněn a změněn vládním nařízením.

§ 8.

Zákon tento platí také pro obor úrazového zaopatření podniků, jež byly neb budou ministrem sociální péče zproštěny pojistné povinnosti podle čl. III. zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., kterým se mění zákony o úrazovém pojištění dělníků.

§ 9.

(1) Ustanovení tohoto zákona nabývají účinnosti dnem 1. července 1932.

(2) Budou-li splněny podmínky § 2, může v případech zřetele hodných nositel pojištění odškodniti také, nemoce způsobené (§ 3) přede dnem účinnosti tohoto zákona, nejposléze však dne 1. ledna 1929.

§ 10.

Zákon tento provedou v dohodě se zúčastněnými ministry ministr sociální péče, a pokud jde o Slovenskou pokladnici pro zemědělské dělníky v Bratislavě, ministr zemědělství.

Příloha k § 2.

8

Resoluce.

Vládě se ukládá, aby na základě § 7 zákona vydala co nejdříve nařízení, jímž by seznam chorob z povolání byl po provedeném šetření rozšířen i na jiné prokázané choroby z povolání. Sněmovna považuje za naléhavé, aby za ně výslovně byly prohlášeny nemoce, vznikající ve sklárnách a brusírnách skla, skelným prachem, foukáním skla nebo lučebninami, při práci pravidelně užívanými.