Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedání.

1770.

Usnesení senátu

Národního shromáždění republiky Československé

k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 737 a 748) o odškodnění nemocí z povolání.

Senát Národního shromáždění republiky Československé přijal ve 147. schůzi dne 11. května 1932 tuto osnovu zákona:

Zákon

ze dne_________________________1932

o odškodnění nemocí z povolání.

Národmí shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Ustanovení zákona ze dne 28. prosince 1887, č. 1 ř. z. z r. 1888, o pojištění dělníků pro případ úrazu, zák. čl. XIX/1907, o pojištění živnostenských a obchodních zaměstnanců pro případ nemoci a úrazu, zák. čl. XVI/1900, o Pomocné pokladnici pro zemědělské dělníky a čeleď, nyní "Slovenské pokladnici pro zemědělské dělníky v Bratislavě", pokud tyto zákonné články upravují pojištění úrazové, jakož i ustanovení právních předpisů zákony tyto doplňujících a měnících, budiž, pokud zákon tento nestanoví jinak, obdobně použito také na nemoci z povolání (§ 2).

§2.

Za nemoci z povolání považují se nemoci vypočtené v příloze tohoto zákona, pokud byly způsobeny výkonem zaměstnání v pojištěném podniku onoho druhu, který jest uveden v příloze (seznam nemocí) vedle té které nemoci z povolání.

§3.

(1) Kde právní předpisy o úrazovém pojištění mluví o tělesném zranění, rozumí se tím při nemocech z povolání onemocnění takovou nemocí, a kde mluví o smrti nastalé z úrazu, rozumí se tím úmrtí způsobené touto nemocí.

(2) Jako doba úrazu platí počátek nemoci podle zákonů o nemocenském pojištění; bude-li to pro pojištěnce příznivější, nebo jde-li o osoby pro případ nemoci nepojištěné, počátek neschopnosti k výdělku podle zákonů o pojištění úrazovém (§1).

(3) Při nemoci z povolání záleží náhrada škody osob pro případ nemoci pojištěných v důchodu, který je poskytovati onemocnělému nemocí z povolání počínajíc dvacátým sedmým týdnem po počátku nemoci, případně po počátku neschopnosti k výdělku podle předcházejícího odstavce.

§4.

(1) Povinnost oznamovati v zákonné lhůtě nemoci z povolání (§ 2) má každý nositel nemocenského pojištění, jenž se o nich doví.

(2) Vládním nařízením může býti stanoveno, že povinnost oznamovati nemoci z povolání má i každý lékař, který zjistil takovou nemoc. Ustanovení § 86 zák. čl. XIX/1907 zůstává však nedotčeno.

§5.

(1) Je-li obava, že se nemoc z povolání bude opakovati nebo že se zhorší, bude-li osoba pojištěná dále zaměstnána v takovém podniku (§ 2), může jí býti nositelem úrazového pojištění poskytnut přiměřený důchod přechodný, nejvýše do poloviny plného důchodu, zanechá-li zaměstnání toho v takovém podniku.

(2). Požitek důchodu uvedeného v odst. 1. není na závadu nároku na důchod pro neschopnost k výdělku.

§ 6.

Postižený, jemuž nebylo vyměřeno odškodné z moci úřední, musí svůj nárok ohlásiti do jednoho roku ode dne, kdy bylo lékařem zjištěno, že jde o nemoc z povolání (§ 2), nejpozději však do dvou roků ode dne, kdy skončilo jeho zaměstnání v podniku uvedeném v § 2. Pozůstalí po osobě zemřelé následkem této nemoci musí svůj nárok ohlásiti nejpozději do jednoho roku ode dne jejího úmrtí. Nároku takového však nemají pozůstalí po osobě, jejíž nárok je podle věty prvé vyloučen.

§ 7.

Bude-li třeba, může býti seznam nemocí z povolání v příloze uvedený doplněn a změněn vládním nařízením.

§ 8.

Zákon tento platí také pro obor úrazového zaopatření podniků, jež byly neb budou ministrem sociální péče zproštěny pojistné povinnosti podle čl. III. zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., kterým se mění zákony o úrazovém pojištění dělníků.

§ 9.

(1) Ustanovení tohoto zákona nabývají účinnosti dnem 1. července 1932.

(2) Budou-li splněny podmínky § 2, může

v případech zřetele hodných nositel pojištění

odškodniti také nemoce způsobené (§ 3) přede

dnem účinnosti tohoto zákona, nejposléze však

dne 1. ledna 1929.

§ 10.

Zákon tento provedou v dohodě se zúčastněnými ministry ministr sociální péče, a pokud jde o Slovenskou pokladnici pro zemědělské dělníky v Bratislavě, ministr zemědělství.

Dr Soukup v. r., předseda.

Dr J. Karas v. r., zapisovatel.

Dr Šafařovič v. r.,

tajemník senátu.

Resoluce.

Vládě, zejména ministerstvu sociální péče se ukládá, aby vypracovala osnovu

o sjednocení nemocenského pojištění a úrazového pojištění s oběmi velkými skupinami pojištění sociálního. Není účelným, aby vedle dělnického pojištění invalidního a starobního a vedle úřednického pojištění pensijního byly, a to nikoli všechny kategorie zaměstnanců, pojištěny zvláště proti úrazům. Funkci úrazového pojištění lze přenésti pokud se týče důchodového pojištění na ústřední sociální pojišťovnu, případně Všeobecný pensijní ústav, a pokud se týče jeho léčebné funkce, na nemocenské pojišťovny. Při zjednodušení administrativy dá se docíliti, aby

i v jednotném systému byla zachována ona dávková ustanovení dosavadního úrazového pojištění, pokud jsou pro pojištěnce výhodnější než ustanovení dávková v sociálním pojištění.

Příloha k § 2.