Poslanecká sněmovna N. S. R, Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedání.

Překlad.

1747.

Naléhavá interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů

vládě

o soustavném pronásledování příslušníků národních svazů a organisací mládeže bezdůvodným zatýkáním a vyšetřovacími vazbami.

Již několik měsíců uveřejňují časopisy každodenně zprávy o trestním stíhání příslušníků sudetsko-německých svazů a organisací mládeže. Dík velkolepě vybudovanému špiclovskému systému, tká se jemná síť, aby příslušníci těchto spolků byli usvědčeni z nějakého trestného činu, výroku a především z nějakého úmyslu. Ba, připadá to, jako kdybychom se vrátili téměř do doby před světovou válkou, kdy nynější president státu Masaryk, jako rakouský poslanec zahájil svou řeč dne 14. května 1909 slovy: "Pánové, má býti postaveno 53 šibenic, to jsou justiční poměry, které překonávají již ruské; jak by bylo možno, abychom zde o tomto případu nemluvili? 53 obžalovaných - učitelé, duchovní, obchodníci, to jest - počítáme-li k nim rodiny - 200 až 300 lidí, s nimiž jsou úzce spojena opět další sta lidí, takže tímto procesem jest postiženo jistě na 1000 lidí, «

Dnes počet zatčených přestoupil již daleko sto, příslušníci všech těchto nevinných

lidí čítají na tisíce lidí, kteří se octli v starostech a nepokoji. Představte si jen trpké hoře, které zachvátilo rodiny zatčených. Důchodní Robert Müller z Hartenberga dlí již několik měsíců ve vyšetřovací vazbě, zatím co jeho děti a žena, kterou očekává těžká hodinka, stále ještě marně čekají, až bude propuštěn, což podle ustanovení trestního řádu bylo by se musilo státi již dávno. Jest přece příznačné, že se tento nelidský pronásledovací systém zahajuje v době, kdy jak vnitřně-politické, tak také zahraničné-politické obtíže Československa jak v oboru hospodářském, tak také sociálním vytvářejí se stále nesnesitelněji. Působí to čím dále tím více dojem, že masy českého lidu mají býti odvráceny od katastrofálních následků politiky francouzského bloku a francouzské vasalské politiky inscenovaným pronásledováním Němců.

Jako prvá oběť byl vyvolen, jak známo, tajemník německé národní strany z Krnova Werner, který po téměř půlleté vazbě

musil býti osvobozen při soudním přelíčení, které konečně bylo provedeno. O něm, jakož i o jiných obětech této pronásledovací soustavy, které dnes ze všech vrstev našeho národa na sta plní vyšetřovací vazby, platí zajisté výrok, který pronesl předseda rakouské říšské rady dr Pattai, než ve schůzi dne 14. května 1909 udělil slovo poslanci Masarykovi: »Není většího utrpení, které může postihnouti člověka, než býti nespravedlivě pronásledován z titulu spravedlnosti a jejími mocenskými prostředky. Jedinou nápravu, která jest možná, poskytuje v nejkrajnějším případě rozprava o tomto parlamentě. Odmítnouti ji a odkazovati obžalovaného po dobu obžaloby, že se nesmí předbíhati rozhodnutí, když však jest rozhodnuto, dovolávati se rozsudku, znamená odepříti veškerou pomoc. Toto poslední útočiště, které skutečnému právu skýtá parlament, zvláště v politických procesech, má nekonečně větší hodnotu než škoda, která by v jednotlivých případech mohla vzniknouti, kdyby se při tom prostřelilo z omylu. «

Podepsaní používají tohoto základního parlamentního práva upozorňujíce, jakým neslýchaným způsobem mají se zkonstruovati důkazy o vině, k jakým neslýchaným zastrašováním sahají podřízení státní činitelé, kteří si v sudetsko-německém území po 14 letech počínají stále ještě tak, jak se snad postupovalo za války v obsazených válečných územích. Již v parlamentním dotazu interpelantově podle § 67 j. ř. D 707 III, podaném v lednu t. r. ministru spravedlnosti, poukázal tazatel na nezákonné nakládání s důchodním Můllerem ve vyšetřovací vazbě v Chebu, aniž dotázaný ministr uznal za nutné vysloviti se o skutečnostech v něm uvedených.

Vysokoškoláci, středoškoláci, řemeslníci jsou zatýkáni bez řádných důvodů, často na procházce a odváděni do vyšetřovací vazby. Před 5 týdny byl v Karlových Varech zatčen na udání četnictva František Ebert, montérský pomocník z Bohatic a jako důvod tohoto opatření bylo uvedeno: Příslušníci sdružení mládeže v Karlových Varech a okolí uspořádali v neděli dne 14. února výlet do Andělské Hory a pořádali tam hry v přírodě. Na zpáteční cestě několik těchto mladých lidí, kteří jeli na kolech, mezi nimi také Eberta, zadržel zavoláním

četnický strážmistr, kterého jako strážmistra nebylo možno podle oděvu poznati, neměl také pušky a šel s paní; první cy klisté to neslyšeli, ale později, když zpozorovali, že jejich přátelé za nimi nejedou, obrátili se, zvláště když viděli, že několik jejich přátel bylo zadrženo nějakým chodcem. Většina chlapců, kteří se zúčastnili tohoto nedělního výletu, byla ve stáří od 10 do 14 let. Při domovních prohlídkách, které se druhého dne konaly u jednotlivých účastníků, četnický strážmistr Antonín Mach ze stanice Olšová Vrata Hůrky, řekl jednomu účastníku, a to Františku Tilpovi z Andělské Hory, ještě než se započala domovní prohlídka, v přítomnosti jeho rodičů Barbory a Antonína Tilpových a jeho dědečka Karla Becka a místního strážníka Čeňka Haberzettla doslova toto: »Zničil jste si život, vaše existence jest zkažena, budete zavřen a dejte si pozor, co vás čeká v Praze (narážeje na jeho nastoupení vojenské služby). « Když týž četnický strážmistr chtěl dne 27. února odníti Františku Tilpovi vojenské doklady, prohlásil v přítomnosti starosty Jana Zeidlera, narážeje na národní hnutí mládeže: »To je nákaza v osmi až devíti okresech, která musí zmizeti. « V přítomnosti svrchu uvedeného a manželů Schlossbauerových prohlásil jmenovaný strážmistr opětovně, že »nechápe sudetské Němce, že je to přece právě tak jako s bytem, nelibí-li se mi, vystěhuji se. A jestliže se to Němcům v Československé republice nelíbí, ať se vystěhují. « Jak bylo zjištěno právními zástupci zatčeného dr Augustinem Lampelem z Karlových Varů a dr Karlem Oesserem, zakládá se řízení, zahájené proti Františku Ebertovi na tom, že jel kolem četnického strážmistra, který nebyl ve službě a který je dostatečně charakterisován svými svrchu uvedenými výroky, a to se přičítá Františku Ebertovi za vinu jako veřejné násilí. Při domovní prohlídce, která byla u něho při té příležitosti provedena, byl nalezen starý dopis od Seppa Schwarze, což jest ovšem přirozené, poněvadž Sepp Schwarz byl kočovným řečníkem Svazu Němců, jakož i několik básní psaných runovým písmem.

Všechna tato zatčení v poslední době, jichž jest mnoho, zakládají se na podobných událostech a případech. Jest tedy zřejmé, že zde jde o soustavné pronásledo-

vání příslušníků národního hnutí mládeže, tedy národní životní vůle našeho dorostu, které pod účinky 14leté vládní politiky vzrůstá stále více a více, poněvadž i synové dnes ještě aktivisticky orientovaných otců musili uznati, že boj o přirozené právo na rodnou půdu, na pracovní místa v sudetsko-německém území - zkrátka na místo, v němž by náš národ mohl žíti, lze vésti jen na podkladě jednotného a společného postupu všech německých soukmenovců a především německé mládeže. President státu Masaryk ve své řečí zmíněné již na počátku, prohlásil doslova: » Mluviti dnes o velezradě, jest vlastně, abych tak řekl, již anachronismus. V době absolutismu najdete v zákonech hrdelní paragrafy o velezradě, « (v Československé republice skryty v ustanoveních zákona na ochranu republiky) »ale nikoliv v době a v zemích, kde existuje jen trochu svobody«.

Nikdo nemůže popříti a nepopře politické tendence této pronásledovací soustavy

a proto interpelanti musejí na jednom případě ukázati tuto nicotnost, aby dokázali, že hluboký smysl pronásledovacích opatření je týž, jak roku 1909 tak výstižně vylíčil rakouský poslanec Masaryk.

Interpelanti se tedy táží, je-li vláda ochotna,

1. učiniti všechna opatření, aby příslušníci národních organisací mládeže a svazů, kteří jsou ve vyšetřovací vazbě, byli po svém výslechu ihned propuštěni na svobodu,

2. zaříditi, aby důchodní Robert Müller a Sepp Schwarz, jakož i František Ebert byli ihned propuštěni z vazby a

3. je-li vláda ochotna na základě předloženého materiálu ihned zahájiti přísné vyšetřování proti četnickému strážmistrovi Antonínu Machovi a všem oněm četníkům, kteří podobně nezákonitě a neuvěřitelně zastrašují, aby vynutili přiznání, aby se příště, pokud možno, neopakovaly takovéto poměry nedůstojné právního státu?

V Praze, dne 23. března 1932.

Inž. Kallina,

dr Hanreich, dr Hassold, Simm, Köhler, Schubert, Kasper, inž. Jung, dr Keibl, dr Schollich, Horpynka, Krebs, Matzner, Knirsch, Geyer, dr Szüllö, dr Jabloniczky, Szentiványi, Dobránsky, Hokky, Fedor, Nitsch, dr Törköly, dr Holota.