Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období. 6. zasedání.
1731.
Zpráva
výboru zahraničního a ústavně právního
o vládním návrhu (tisk 1691) ústavního zákona
o úpravě státních hranic s Rumunskem.
I.
ústavním zákonem o úpravě státních hranic s Rumunskem, jehož návrh vláda předložila, má býti dán především souhlas Národního shromáždění s úmluvou o úpravě otázek vyplývajících ze stanovení hranice mezi republikou československou a Královstvím Rumunským (hraniční statut), jež byla podepsána v Praze dne 15. července 1930. Souhlas tento má býti dán formou ústavního zákona, neboť dle názoru vlády úmluva obsahuje v čl. 34, odst. 2. ustanovení, jež by mohlo býti pokládáno za změnu hranice ve smyslu § 3 a 64 ústavní listiny.
Úmluva, o jejíž schválení tu jde, obsahuje v 10 hlavách předpisy upravující právní a hospodářské poměry v pohraničních územích při hranici československorumunské, jichž mezinárodní úprava ukázala se nutnou.
V hlavě I. jsou obsažena některá ustanovení vztahující se na určení a dokumentaci státní hranice československo-rumunské.
V dalších hlavách obsahuje hraniční statut československo-rumunský ustanovení upravující udržování a ochranu hraničního označení, vodoprávní poměry na hranicích, hraniční a vodohospodářské otázky na Tise, voroplavbu na hraničním úseku Tisy, veřejné silnice a cesty na hranici, otázky
železniční, rybářství na hranici a úlevy při přechodu hranice. V těchto směrech shoduje se tato úmluva až na poněkud jiné seskupení smluvní látky a na určité odchylky věcné, mající svůj původ v různosti právních řádů obou států, s obdobnými smlouvami sjednanými s Maďarskem, Rakouskem a Německem pro Hlučínsko, se kterýmiž Národní shromáždění projevilo souhlas zákonem ze dne 11. června 1930, č. 102 Sb. z. a n.
Značnější odchylku tvoří jen ustanovení hlavy IV., kterou se upravují vodohospodářské otázky na Tise a detailní ustanovení o voroplavbě uvedené v hlavě V.
Z článků hlavy IV. lze zvláště vítati ona ustanovení, kterými se zřizuje komise pro Tisu a jimiž se stanoví její působnost, ježto v nich možno spatřovati záruku urychleného a účelného řešení otázek, jež mají zvláštní význam pro přátelské soužití na hranici.
Hlava IX. přináší jisté úlevy pro přechod hranice a bylo by si přáti, aby obdobně blahovolně a přesně upraven byl i přechod hranice pro malý pohraniční styk a aby tato úprava oběma stranami byla náležitě respektována - v kterémžto směru se vyskytuje ještě mnoho nedostatků, které jsou příčinou, že poměry v hospodářském styku zájemníků na hranici daleko neodpo-
vídají stávajícím přátelským poměrům obou států, o nichž si přejeme, aby se dále prohlubovaly a utužovaly.
Některá ustanovení úmluvy obsahují úchylky od československého právního řádu. (Čl. 7, čl. 16, čl. 20, čl. 25, odst. 2., bod d), čl. 29, odst. l, 3 a 4, čl. 30, čl. 31, čl. 69 a 61. 70). Tím, že Národní shromáždění projeví s Úmluvou souhlas, stane se však tato Úmluva účastnou výhody, přiznané zákonem ze dne 10. října 1930, čís. 151 Sb. z. a n., o úpravě právních a hospodářských poměrů v pohraničních územích smlouvám, s nimiž Národní shromáždění projevilo souhlas, kterážto výhoda spočívá v tom, že obsažené v ní úchylky od právního řádu československého, nabudou vyhlášením úmluvy ve Sbírce zákonů a nařízení moci zákona.
Vzhledem k tomu, že smlouva obsahuje obdobná ustanovení, jako hraniční statuty německý, rakouský a maďarský, s nimiž Národní shromáždění projevilo již svého času souhlas, není proti jejímu schválení námitek. Možno souhlasiti i s čl. 34, odst. 2. Úmluvy, jenž odstraňuje jen pochybnost vznikající při výkladu rozhodnutí meziná-
rodní delimitační komise o povaze hranice v řece Tise, kteréžto rozhodnutí je reprodukováno v prvém odstavci téhož článku. Podle tohoto rozhodnutí totiž jest hranice v řece Tise pohyblivou, t. j. sleduje, jsouc udávána střední čarou hlavního ramene při určitém nízkém stavu vody, změny koryta řeky, a to jak změny přirozené, tak i změny nastalé pracemi, majícími za účel ochranu břehů a provedenými v dohodě obou sousedních států. Aby pak nebylo v budoucnu sporno, že podobný účinek mají i regulační práce prováděné v korytě, bylo v odst. 2. téhož článku výslovně konstatováno, že pod slovy "důsledky, vyplývající z prací na ochranu břehů" rozuměti jest důsledky vyplývající z regulačních prací prováděných v říčním korytě.
Poněvadž pok forma schválení úmluvy ústavním zákonem vyplývá z požadavku nejvyšší opatrnosti, se kterou nutno pokračovati ve věcech, jež mohou míti vliv na státní hranici, jest i po této stránce s vládním návrhem souhlasiti.
Výbor zahraniční usnesl se proto doporučiti poslanecké sněmovně, aby ústavní zákon v připojeném znění přijala.
V Praze, dne 27. dubna 1932.
Fr. Tomášek v. r.,
předseda.
Inž. Jaromír Nečas v. r.,. zpravodaj.
II.
Podobně jako s ostatními sousedními státy, sjednána byla i s Rumunskem Úmluva o úpravě otázek vyplývajících ze stanovení hranice mezi československou republikou a Královstvím Rumunským (hraniční statut), jež byla podepsána v Praze, dne 15. července 1930.
úmluva tato má obdobný obsah jako hraniční statuty německý, rakouský a maďarský, jichž týká se ústavní zákon ze dne 11. června 1930, č. 102 Sb. z. a n. o úpravě státních hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskem. Obsahuje 10 hlav, upravujících tyto otázky: určení a dokumentace státních hranic, udržování a ochrana hraničního označení, vodoprávní poměry na hranicích, hraniční a vodohospodářské
otázky na Tise, voroplayba na hraničním úseku Tisy, veřejné silnice a cesty na hranici, otázky železniční, rybářství na hranici a úlevy při přechodu hranice.
Některá ustanovení úmluvy znamenají úchylky od československého právního řádu [na př. čl. 7, čl. 16, čl. 20, čl. 25, odst. 2., bod d), čl. 29, odst. 1., 3. a 4., čl. 30, čl. 31, čl. 69, čl. 70]. Poněvadž však zákon ze dne 10. října 1930, č. 151 Sb. z. a n. o úpravě právních a hospodářských poměrů v pohraničních územích propůjčuje úchylkám od právního řádu československého, jakož i doplňkům a změnám jeho, obsaženým v mezinárodních smlouvách o úpravě právních a hospodářských poměrů v pohraničních územích, moc zákona vyhlášením těch-
to smluv ve Sbírce zákonů a nařízení jedině tenkrát, projevilo-li Národní shromáždění s nimi svůj souhlas, bylo již z tohoto důvodu třeba, aby úmluva byla předložena Národnímu shromáždění ku projevu souhlasu, poněvadž jinak by nepožívala výhody přiznané citovaným zákonem.
Než zmíněná smlouva obsahuje v čl. 34 též ustanovení o povaze a poloze hranice v řece Tise, jež jsou z největší části opakováním rozhodnutí mezinárodní delimitační komise o této hranici. Delimitační komise totiž stanovila hranici československo-rumunskou v řece Tise jako hranici pohyblivou. Hranici udává tu střední čára hlavního ramene řeky (t. j. ramene, jímž za doby nejnižších vod protéká nejvíce vody) v periodě nejnižšího stavu vody podle průměru za předchozích 5 let. Hranice sleduje pak změny hlavního koryta, a to nejen přirozené, vzniklé bez jakéhokoli lidského působení, nýbrž i změny nastalé pracemi majícími za účel ochranu břehů, provedenými na základě dohod sousedních států.
Poněvadž toto rozhodnutí mezinárodní delimitační komise, jež jest rejrodukováno v odstavci prvém článku 34, zavdávalo podnět k pochybnostem, zda spadají sem i regulační práce prováděné v korytě, pojato bylo do téhož článku nové ustanovení, jímž se tato pochybnost odstraňuje tím, že, se stanoví, že pod slovy "důslediky vyplývající z prací na ochranu břehů" rozuměti jest i důsledky vyplývající z regulačních prací prováděných v říčním korytě. Toto ustanovení mohlo by podle mínění vlády býti považováno za rozšíření pohyblivosti státní hranice a tedy za změnu povahy hranice, při původním jejím stanovení jinak určené. Poněvadž pak takovou změnu pokládati jest za změnu hranice ve smyslu ustanovení § 3 a § 64 ústavní listiny, odůvodňuje ustanovení čl. 34, odst. 2. hraničního statutu československo-rumunského nutnost,
a) aby Národní shromáždění projevilo s touto mezinárodní smlouvou souhlas ve formě ústavního zákona,
b) aby zmíněné ustanovení této smlouvy bylo pro obor vnitrostátní provedeno rovněž ústavním zákonem.
Situace jest zde tedy táž, jako u hraničních statutů německého, rakouského a maďarského, s nimiž Národní shromáždění projevilo souhlasí ústavním zákonem ze dne 11. června 1930, č. 102 Sb. z. a n. (§ 1 tohoto zákona), kterýžto zákon obsahuje též v § 2 ustanovení, jímž se zároveň ustanovení těchto smluv, pokud obsahovaly změnu hranice, provádějí pro obor vnitrostátního práva, neboť se tam stanoví, že změny 'hranic a povahy hranic, sjednané těmito smlouvami, dále změny státních hranic a jejich povahy, nastalé v důsledku dohod sjednaných podle těchto smluv, jakož i změny státního území s uvedenými úpravami hranic spojené, nabývají s mezinárodní účinností i účinnosti vnitrostátní.
Poněvadž jest zde tedy již text zákona, Národním shromážděním projednaný a schválený pro úplně obdobný případ, navrhuje vláda, aby účinnost tohoto zákona byla prostě novým ústavním zákonem rozšířena i na hraniční statut československo-rumunský.
S tímto postupem jest souhlasiti, neboť tím bude docíleno, že pro všecky obdobné případy bude tu jediný zákonný předpis a projednání věci v Národním shromáždění bude zjednodušeno. Bližší odůvodnění jednotlivých ustanovení úmluvy, o jejíž schválení tu jde, jest uvedeno ve zvláštní důvodové zprávě k této úmluvě, jež jest k vládnímu návrhu připojena. Poněvadž pak úmluva obsahuje obdobnou úpravu právních a hospodářských otázek v pohraničí, jako zmíněné statuty, s nimiž Národní shromáždění již projevilo svůj souhlas, není proti jejímu schválení námitek.
Ústavněprávní výbor usnesl se proto doporučiti poslanecké sněmovně, aby vládní návrh jako ústavní zákon přijala v připojeném znění.
V Praze, dne 28. dubna 1932.
Dr. Mičura v. r., předseda,
Dr. Ladislav Daněk v. r., zpravodaj.
Ústavní zákon
ze dne
o úpravě státních hranic s Rumunskem.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Platnost ústavního zákona ze dne 11. června 1930, č. 102 Sb. z. a n., o úpravě státních hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskem rozšiřuje se i na úmluvu o úpravě otázek vyplývajících ze stanovení hranice mezi republikou československou a královstvím Rumunským (hraniční statut), podepsanou dne 15. července 1930.
§ 2.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zahraničních věcí a ministr veřejných prací v dohodě se zúčastněnými ministry.