Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období 6. zasedáni.
1698.
Interpelace:
I. posl. Čižinské, Hádka a soudruhů min. vnitra o soustavném zakazování dělnických schází, v Krnově,
II. posl. štětky a soudruhů min. vnitra a spravedlnosti o zabití dělníka Kováče v Parkáni,
III. posl. Klimenta a soudruhů vládě ČSR. o soustavném pronásledováni tŕídně proletářského hnutí policejním komisařem drem Wiedermannem v Jihlavě,
IV. posl. Dvořáka, dra Sterna, Steinera, Töröka, Śliwky a soudruhů vládě ČSR. o rozpuštění Dělnické Pomoci a Rudé Pomoci,
V. posl. Kopeckého a soudr. vládě ČSR. o válečných přípravách, prováděných v rámci všesokolského sletu,
VI. posL Štětky, Steinera a soudr. min. spravedlnosti dr Meissnerovi o konfiskaci brožury ,, Nyní je v Košutech pořádek a klid.,
VII. posl. dr. Sterna a soudr. min. spravedlnosti o - - dělnici - -.
1698/I.
Interpelace
poslanců Čižinské, Hádka a soudruhů ministru vnitra
o soustavném zakazováni dělnických schůzi v Krnove.
Státní policie v Krnově ve Slezsku zakazuje soustavně každou veřejnou schůzi, kterou hlásí komunistická strana nebo Svaz dělníků textilního průmyslu, a to s nejnemožnějším odůvodněním.
V čele této policie je vrchní komisař dr. Mainer. Ten je stoupencem české soč. demokracie a dobrým přítelem německého soc. dem. poslance Heegera, Krnov byl kdysi baštou sociální demokracie. Nyní se jim tato bašta zhroutila.. Aby zabránili daľšímu vzrůstu vlivu revolučních proletářských organisací, činí sociálně demokratičtí vůdcové a s nimi policejní komisař dr. Mainer vše a zejména mají k tomuto účelu sloužit zákazy schůzí.
Členové revolučních organisací jsou stále stopováni policejními agenty. Průmyslový svaz textilních dělníků ohlásil v poslední době několik veřejných schůzi, ale byly zakázány s »odůvodněním«, že prý platebna nemá práva svolávati schůze, přes to, že člen tohoto Svazu (Max Harpenberger, Jagerndorf) ma. plnou moc ústředí Svazu, která ho opravňuje svolávati schůze. Nato
svolal Harpenberger schůzi na vlastni jméno, nedovolávaje se při tom Svazu. Ale také tato schůze byla zakázána.
* Poté svolal Karel Marvan, jako sekretář Svazu,, novou veřejnou schůzi. Ohlášení bylo opatřeno razítkem ústředí Svazu a programem této schůze, svolané na den 18. prosince 1931 o 8. hodině večerní, bylo: »Hospodářská krise a nezaměstnanost*. Dr. Mainer zakázal také tuto schůzi s odůvodněním: »Protože k ohlášení nebylo současně přiloženo potvrzení o právní existenci Svazu a protože není dokázáno, že svolavatel je legitimován k svoláni této schůze*.
Dne 19. prosince 1931 intervenoval Adolf Schnaubelt, obvodní tajemník Průmyslového svazu textilních dělníků v Mor. Šumperku, spolu s dělníkem Maxem Harpenbergerem u policejního komisaře dra Mainera stran stálých zákazů a zejména pro poslední zákaz. Schnaubelt vyložil dru Malnerovi, že důvody zákazů jsou naprosto neudržitelně a přímo přitaženy za vlasy. Zdůrazňoval, že odůvodněni zákazů je bezpříkladné. Kato vyslovil komisař dr. Mainer své velké potěšení, že prý nalezl důvody k zákazům schůzi revolučních dělníků, které dosud nenalezl nikdo. Prohlásil: »Máte přece právo stížnosti. Schnaubelt odpověděl, že věc bude interpelována v parlamentě. Také z toho se dr. Mainer velice těšil, že prý touto interpelací budou jeho nadřízené instance upozorněny na jeho zdatnost (Túchtigkeit). Při tom si tropil šašky z interpelace senátora Langera, kterou tento svého času podal v senátě.
Zákaz výše zmíněné schůze byl doručen Maxů Harpenbergerovi, který pracuje u fy Heinrich Steuer v Krnově, inspektorem statni policie Melcochem přímo do továrny za pracovní doby. Při tom Melcocb prohlásil: »Nyní dávejte dobře pozor, my vám uděláme druhou Dolní Lipovou, když k tomu. máte chuf. « K dělníkovi K. Mozlerovi z Krnova Melcoch prohlásil: »Jestliže se vám zakazování schůzí nelíbí, vyhlásíme jako ve Frývaldově výjimečný stav a budeme postupovati násilnými prostředky, abychom udrželi klid a pořádek. Nemáte právo jíti na ulici a něco žádati; doma můžete nadávati jak chcete, ale ve veřejnosti mluviti nesmíte. «
Také komunistické straně v Krnově se veřejné schůze pp. Mainerem a spol. stále zakazuji. Stejně se zakazují všechny letáky, ba i kolportáži novin činí policie největší nesnáze. Všechny ostatní strany a odborově organisace mohou pořádati veřejné a j.. schůze jak chtějí.
Ptáme se pana ministra:
1. Souhlasí s postupem policejního komisaře dra Meinera, s jeho stálými šikanami dělnického -hnutí, - - - s despektem, se kterým se vyslovuje o členech N. S. ?
2. Jak odůvodňuje vyhrožování s novou Dolní Lipovou?
3. Je ochoten dra Mainera a policejního inspektora Melcocha zbaviti jejich míst?
4. Je ochoten učiniti všechny kroky, aby organisace Svazu dělnictva v textilním průmyslu a komunistické strany v Krnově mohly volně svolávat veřejné schůze stejně jako ostatní organisace?
V Praze dne 21. ledna 1932.
Cižlnská. Hádek,
Kopecký, Babel, Barša, K. Procházka, Novotný,
Sllwka, TSrok, Dvořák, Kliment, Tyli, Hrubý,
Kubač, Hohnel, Hodinová, Vallo, Stelner, Hruška.
Krosnář, dr. Stern.
1698/11.
Interpelace
poslanců Štětky a soudruhů
ministrům vnitra a spravedlnosti
o zabití dělníka Kováče v Parkán!.
Dne 27. února t. r., dva dny před obecními volbami v Parkáni, bylo zjištěno, že policie strhává volební plakáty komunistické strany a seškrabuje čísla, nalepená na nárožích. Proto rozhodli se také členové komunistické strany namalovati na zdi číslo komunistické kandidátky a to tím spíše, že všechny ostatní strany pomalovaly zdi ulic čísly svých kandidátek. Skupiny komunistů dne 27. února večer skutečně malovaly číslo své kandidátky po parkánských zdích. Také 281etý Josef Kováč, nezaměstnaný řeznický dělník, maloval ještě s jedním dělníkem číslo kandidátky na plot podél dunajského nábřeží. Když Kováč byl s malováním hotov, šel za svým druhem Josefem Juhászem. Tu pojednou vzkřikl na něho někdo maďarsky: Stůj! Byl to člověk v civilu, v němž později byl zjištěn strážník Qreguš, který ovšem tehdy službu nekonal, nebof jinak byl by býval ve stejnokroji. Kováč šel tedy dále za Juhászem, který stál několik desítek kroků opodál. Ale Greguš se rozběhl za ním, z pod dlouhého po kotníky sahajícího zimníku vytrhl hůl a když dosáhl Kováče, vší silou ho třikrát ze zadu udeřil, takže Kováč padl na zem. Několik vteřin na to se zvedl a zpola omámen učinil vrávoravý krok směrem k útočícímu Gregušovi. Tento bleskurychle posvítil na vrávorajícího Kováče kapesní svítilnou, aby se jeho připravené výstřely neminuly cílem, ustoupil dva kroky a vystřelil tři rány z revolveru. Kováč znovu zavrávoral a upadl. Policista GreguŠ nechal svou obět na cestě a utekl.
Když těžce zraněný Kováč opět nabyl vědomi, dopližil se do nejbližšího domu dělníka Csencsika; obyvatelé domu ho ošetřili a žádali úřady, aby Kováč byl dopraven do nemocnice.
Úřady a přivolaný lékař činili však největší obtíže, takže minulo několik hodin, než Kováč byl operován. Pak podlehl. zranění, způsobenému strážníkem Gregušem.
Policista Greguš byl dále ponechán ve službě a byl dokonce přítomen výslechu svědků, kteří vypovídali o průběhu věci. Naproti tomu byli dělník Juhász a další dělník jménem Rebka v noci zatčeni. Poněvadž se ovšem ničeho nedopustili, museli býti opět propuštěni na svobodu. Všichni zatčení byli biti na policejním komisařství, aby byli zastrašeni a nevypovídali pravdu.
Policista Greguš před nějakým časem zastřelil osobu, která ho prý ohrožovala, když ji Greguš přistihl při krádeži. Jest to tedy strážník stejného kalibru, jako četník Servátka, který před nějakým časem v bičkivské věznici zastřelil zatčeného muže, ale kterému se nic nestalo, takže v Turje Pasice zastřelil znovu dělníka Dereva.
Příbuzným a přátelům zastřeleného Kováče nebyl ani umožněn volný přístup na maďarské území, kde Kováč má býti pohřben, přes to, že jeho příbuzní žádají převezeni na československé území. Okresní náčelník prohlásil, že sám vybere osoby, kterým povolí cestu na maďarské území za poplatek 5 Kč.
Zjistili jsme všechny tyto skutečnosti svým vlastním zpravodajem. Stručné úřední zprávy, uveřejněné o tomto hrozném případě, spočívají na naprostých výmyslech. Je jašno, Že strážník Greguš je krajně nebezpečné individuum a že úmyslně byl v civilu, když se chystal na svůj krvavý čin proti dělníkům. K tomu účelu měl také připravenou pod dlouhým zimníkem hůl, kterou dělníka Kováče zranil. Tvrzení, že Kováč na něho útočil, je vyložená lež. Greguš ho prostě a chladnokrevně na vzdálenost několika kroků zastřelil. Nemůže se ani vymluvit na svou úřední činnost, neboť nebyl přece ve službě, nýbrž v civilu, takže se do věci vůbec neměl plésti.
Ptáme se pana ministra spravedlnosti dra Meissnera:
Jste ochoten dáti policistu Greguše okamžitě zatknouti a dáti bezodkladně příkaz k zahájení trestního řízeni proti němu?
^ Pana ministra vnitra dra Slavika se ptáme:
Jste ochoten propustiti Greguše okamžitě z policejní služby?
Jste ochoten poskytnouti rodině zavražděného Kováče odškodné a zaručiti jí doživotní rentu?
V Praze dne 2. března 1932.
Štětka,
Slivka, K. Procházka, KHment, Dvořák. Hádek,
T8r5k, Hohnel, Krosnář, Kubač, Cižinská, Vallo,
Hodinová, Hrubý, Novotný, J. Svoboda, Juran,
Zápotocký, Kopecký, Tyli. Gottwald,
1698/IH.
Interpelace
poslance KHmenta a soudruhů vládě ČSR
o soustavném pronásledováni třídně pro-
letářského hnutí policejním komisařem
drem Wledermannem v Jihlavě.
M
Policejní komisař dr. Wiedefmann zakazuje soustavně všechny veřejné schůze a j. podniky třídních proletářských organisací a provokuje svým jednáním přímo dělnictvo. Jednotě proletářské tělovýchovy zakázal pořádáni taneční zábavy, Dělnické pomoci zakázal veřejnou schůzi, na které měl referovat dr. Šmeral. Rudé Pomoci zakázal veřejnou schůzi, na které měl podat zprávu její delegát do Svazu SSR. Svazu proletářských bezvěrců zakázal pořádání přednášky Raketou do vesmíru a přednášky delegáta Rambouska. Svazu přátel SSSR zakázal pořádání pětiletky v obrazech. Místní organisaci KSČ zakazuje každý projev na jakékoliv téma. To vše odůvodňuje veřejným klidem a pořádkem.
K ilustraci uvádíme obsah dvou výměrů policejního komisařství v Jihlavě čís. 2661 a 2680:
Ad 1. Vaší žádosti ze dne 15. února 1932 o povolení výstavky fotografií »Pětiletka v obrazech* na dny od 20. do 28. února 1932 se nevyhovuje, ježto podnik by mohl ohroziti nebo porušiti veřejný pokoj a řád... Tomuto rozhodnuti nepřiznává se z důvodů uvedených odkládacího účinku.
Ad 2. Vaši žádosti ze Vine 16. února 1932 o povolení k veřejné přednášce na den 28. února o půl 10. hod. dopol. v sálu hotelu U tři knížat s pořadem »Druhá pětiletka a socialistická výstavba v SSSR* se z důvodů veřejného řádu nevyhovuje, ježto se, jak již z osoby přednášejícího a z obsahu přednášky vidno, jedná jen o agitaci pro komunistickou myšlenku a ruské sověty.. Případnému odvoláni se však nepřiznává z důvodů veřejného řádu a pořádku odkladného účinku.
.....Tato skutečnost vyplývá ještě jasněji
z okolnosti, že vyřizuje žádosti teprve předposlední nebo dokonce poslední den před konáním projevu, kdy dělnictvo již všechno připravilo a mělo už značné výlohy.
V některých případech bylo proti rozhodnutí zmíněného pána podáno odvolání k Zemskému úřadu v Praze, ale tento šmahem potvrzuje všechna rozhodnutí sebe nezákonněji a nesmyslně odůvodněná, takže dělnici nabyli přesvědčení, že tato cesta stojí jen peníze a námahy a že Zemský úřad plně souhlasí s - - postupem dra Wledermanna,
Ptáme se vlády CSR, která má odpovědnost za počínání takových osob, jako je policejní komisař dr. Wiedermann:
1. Je ochotna dáti policejnímu komisaři dru Wiedermannovi neprodleně rozkaz, aby od svého postupu dráždícího všechno dělnictvo bez rozdílu upustil?
2. Je ochotna dra Wiedermanna - - - co nejdříve zbaviti jeho místa a potrestati?
3. Je ochotna dáti všem příslušným orgánům pokyn, aby svá rozhodnutí řádně, konkrétně a rozumně odůvodňovaly?
. V Praze dne 18. března 1932.
Kliment,
Hohnel, Novotný, Gottwald, Hruška, Kubač, Tyli,
Hrubý, K. Procházka, J. Svoboda, Hádek, Barša,
dr. Stern, Vallo, Člžinská, Juran, Štětka. Russ,
Kopecký, Hodinová, Kuhn, Dvořák, Steiner.
1698/IV.
Interpelace
poslanců Dvořáka, dra Sterna, Steinera, Toroka, Šliwky a soudruhů
vládě ČSR
o rozpuštěni Dělnické Pomoci a Rudé Pomoci.
Dne 23. března t. r. ráno byly ústřední sekretariáty Rudé Pomoci a Dělnické Pomoci v Praze obsazeny silnými policejními oddíly. Z příkazu vlády bylo vedoucím funkcionářům těchto organisací sděleno, že organisace tyto byly rozpuštěny a Že se jim zakazuje všechna další činnost. Vláda se neostýchala zabaviti vedle zařízení a vedle větších peněžních obnosů velké množství šatstva, životních potřeb, Meků a jiných předmětů, obětavě sebraných širokými massami a určených. většinou pro hladovějící lid Zakarpatská, jakož i peníze určeně proletářským obětem politické persekuce.
Podobná akce byla z rozkazu vlády provedena PQ celém Československu. Všude, jako v Praze, byla prováděna s brutální bezohledností, s domovními prohlídkami a se zabavováním všeho, co bylo dosažitelně. Mnoho funkcionářů bylo zatčeno. Zvláště brutálně byla tato akce provedena na hladovějícím Zakarpatsku samém, kde také bylo nejvíce lidí/zatčeno.
Vláda a policie nenamáhaly se mnoho, aby tento akt násilí proti proletářským organisacím odůvodnily, aby vzbudily zdáni právních důvodů. Dělnické Pomoci bylo vytýkáno, že prý pracovala politicky, že se prý súčastňovala akcí komunistické strany, a že prý má »státně nepřátelský ráz. Rudé Pomoci bylo vytýkáno, že prý pracovala jako spolek, aniž byla jako takový ohlášena. Obě organisace prý byly »nebezpečím« pro veřejný klid a pořádek.
Neudržitelnost těchto důvodů je na snadě. Dělnická Pomoc a Rudá Pomoc nikdy nezatajovaly ráz a účel své činnosti a pracovaly vždy za cíle, ke kterým se veřejně přiznaly. Jejich úkol pozůstával v tom, že solidárně pomáhaly dělníkům a rolníkům v jejich boji za chléb a svobodu, že pomáhaly v hromadné bídě a podporou obětí politické persekuce.
Obě organisace vykonaly na tomto poli velké činy a zvláště svou akci pro hladovějící lid Zakarpatská získaly takových zásluh, které vyvolaly v celém světě pozornost a vyburcovaly svědomí všech lidsky cítících osob. Přítel i nepřítel musí uznati, ani vláda to nemůže popříti, že obě organisace sloužily všem, kdož potřebovali pomoci, bez rozdílu příslušnosti ke straně nebo národnosti, stejně jako jejich členstvo bylo složeno z příslušníků všech politických stran a přesvědčení.
Jednání vlády tím více pobuřuje, protože bylo vykonáno bezprostředně po velké úspěšné akci pro Zakarpatsko a že musí býti pojímáno jako čin msty vlády za odhaleni poměrů v této nešťastné, vydrancované a utlačované zemi. Místo aby bylo hladovějícímu lidu pomoženo, zabavují se dary profí vybrané.
Brutální utlačeni těchto organisací proletářské solidarity má ale Ještě další vážnější a hlubší význam. Jen v zemích, kde fašismus dosáhl takového stupně, Jako v Mussoliniho Itálii, troufá si vládnoucí třída potlačiti tyto organisace. I v takové zemi, kde diktatura buržoasie odložila z velké části masku měštácké demokracie, a kde fašisace pokročila již velmi daleko, i balkánská země a Hindenburgovo Německo si ještě netroufalí tyto organisace rozpustiti, aby neodhalily příliš otevřeně svůj třídní ráz.
Jestliže vláda ČSR chápe se takových opatření, musí pro to míti velmi vážné důvody. Je na snadě, že tyto důvody vězí y0 rozhodnutí dokončiti poslední přípravy k účasti na chystané imperialistické válce na přepadeni Sovětského Svazu. Zákazy Jsou rozhodným krokem na cestě k urychlení fašisace, přípravou pokusu o rozbití všech proletářských organisací, zejména komunistické strany, aby tím byl znemožňován každý odpor mass proti Imperialistickým plánům a aby se tím připravila buržoasie na blížící se proletářskou revoluci. Všichni ministři a všechny strany uvnitř a vně dnešní koalice, s výjimkou komunistů, provádějí vědomě tuto politiku.
Z toho všeho vidí všichni pracující a utlačovaní lidé oč jde, a poznávají celé nebezpečí tohoto útoku na Jejich životní zájmy. Dokáží
ohromným hromadným protestním hnutím, že dovedou tyto útoky odrazit. V závodech, na ulicích, protestními usneseními, demonstracemi, projevy a stávkami odpoví, neboť nebudou trpěti, aby byli spoutáni na rukou a nohou, - - - - aby na věky byli drženi v kapitalistickém otroctví.
Ptáme se vlády ČSR:
1. Je vláda ochotna neprodleně zrušiti zmíněná persekuční opatření proti Dělnické Pomoci a Rudé Pomoci?
2. Je ochotna okamžitě vrátiti všechny zabavené peníze a předměty?
3. Je ochotna bezodkladně uvolniti všechny uzavřené místností organisací?
V Praze, dne 30. března 1932.
Dvořák, dr. Stern, Steiner, Török, Śliwka,
Kubač, Tyll, K. Procházka, Russ, Zápotocký,
Kopecký, Krosnář, Štětka, Gottwald, Juran,
Vallo, Kliment, Hruška, Hrubý, Höhnel, Kuhn,
Čižinská, Hodinová.
1698/V.
Interpelace
poslance Kopeckého a soudruhů vládě ČSR
o válečných přípravách, prováděných v rámci všesokolského sletu.
Podali jsme v poslanecké sněmovně již mnoho důkazů o tom, že všesokolský slet připravovaný na měsíce červen a červenec t. r. je jedním z opatření buržoasie - - -. O tom svědčí také okolnost, že na slet má býti dirigováno československé vojsko, jihoslovanské vojsko (i generálové, plukovníci a pod. ), námořnictvo a poddůstojnická škola, vojsko rumunské, zmilitarisovaný polský a jugoslávský Sokol atd.
Nejvíce pobuřuje zpráva, že na slete mají také vystoupit vojenské formace bělogvardějců, kteří zcela veřejně hlásají, že se chystají k bezprostřednímu válečnému útoku na Sovětský Svaz. To vše se děje proti vůli pracujícího lidu, který pevně stojí za státem dělníků a rolníků. Ani prostí členově Sokola si neuvědomují, k jakým účelům Jsou používáni.
Ptáme se vlády ČSR:
Je ochotna zameziti účasti vojska na všesokolském sletu?
Je ochotna zameziti zejména - - vystoupení bělogvardějců, nenáviděných pracujícím lidem celého světa?
V Praze, dne 6. dubna 1932.
Kopecký.
Steiner, Babel, Dvořák, Gottwald, Kubač, Štětka,
Török. Russ, Barša, Kliment, Juran, Tyll, Hrubý,
Slivka, Vallo, Höhnel, Kuhn, K. Procházka, Či-
žinska, Hruška, Novotný, Hodinová.
1698/VI.
Interpelace
poslanců Štětky, Steinera a soudruhů
ministrovi spravedlnosti dru Meissnerovi
o konfiskaci brožury »Nyni je v Košutech pořádek a klid«.
Dne 24. listopadu dostavil se do sekretariátu ústředí Rudé Pomoci v Praze II., Hopfenštokova ulice 10 obvodní inspektor policejní Josef Šebl za asistence strážníka Jana Matějů a prohlásil, že na podkladě § 14/5 zákona na ochranu republiky je censurována brožura »Nyní je v Košutech pořádek a klid a že má rozkaz tuto brožuru zabavit. Provedl důkladnou prohlídku, při níž bylo nalezeno 38 výtisků této brožury, které okamžitě inspektor zabavil.
Protože tato brožura byla již déle jak 5 měsíců prodávána, je ku podivu, že pojednou úřady zjišťují její závadnost. Je charakteristické, že znovu propadl censuře výrok Romaina Rollanda, nejpřednějšího světového spisovatele a to toto místo:
čujeme výkřiky proti teroru a za spravedlivost nie iba z afrických a asijských kolonií Francuzska, ale i z tohoto centra Evropy.
Dále byla censurována tato charakteristická místa:
»Ale ani v popřevratových dějinách Slovenska netvoří Košuty žádnou mimořádnou zvláštnost. Země, která naposledy byla prosáklá krví tří mrtvých a pěti raněných dělníků v Košutech, promokala od let dvacátých krví dělníků v Krompaších, Ardenově, Hlohovci, Trenčíně, Zvoleni, Svaljavě, Kereškýně a jinde. Všude v těchto místech bylo usmrceno skoro třicet dělníků, »byli nuceni intervenující četníci v sebeobraně použíti zbraně. Všude »bylo na stráž z davu házeno kamením, všude »byl vyzván dav k rozchodu a když neuposlechl, ba dále hrozivě útočil všude »použilo četnictvo zbraně (strana 6).
Dále »Ale při košutské střelbě se spekulovalo na ten minimální ohlas, který doprovázel krom-
pašské, svaljavské, kereškýnské a jiné stříleni, kdy »se všechno urovnalo nenápadně, téměř s vyloučením veřejnosti. Nenápadně se pohřbily oběti střelby, nenápadně bylo odsouzeno několik dělníků »původců krveprolití«, nenápadně byli posláni do kriminálu komunističtí novináři, kteří pobuřovali nad případy, nenápadně byli zaopatřováni na několikaměsíční žalář komunističtí řečníci, kteří mluvili o případech, nenápadně byli povýšeni a na jiná místa přeloženi z místa srážky intervenující četníci... « (strana 7).
Dlouhý řetěz tragedií, začínající slovenskými Krompachy a končící českoněmeckým Duchcovem, nezkorigoval zahraniční názor, vyslovovaný zdejšími politiky, že Československo je zemí klidu a pořádku v středoevropském moři politických bouří a sociálních výbuchů. « Dojem idylly klidu a pořádku, demokracie a spokojenosti v zemích mezi Šumavou a Karpaty byl zvyšován - jak již poznamenáno - papírovými ideály lidskosti, filosofie a humanity, jejichž hlasatelé jsou také zevnějšími representanty tohoto ostrova klidu a pořádku.
A do tohoto dojmu, do tohoto názoru třesklv košutské rány. Lépe řečeno, do tohoto dojmu je prvně hozena zpráva o. jedné střelbě a jejích křiklavých okolnostech. Vždyť i muž takového rozhledu a vzdělání, jakým je Romain Rolland, když mu náš spolupracovník vyložil okolnosti košutské střelby, zeptal se překvapeně:... a co tomu říká president Masaryk?
Dále byla zabavena tato místa:
»Viem, že sa Československo vyvíjá zposobom velmi překvapujícím, a že stále častejšie čujeme výkřiky proti teroru a za spravedlivost nie iba z afrických a azijských kolonií Francuzska, ale i z tohoto centra Evropy. «
Zcensurovány byly většinou tedy opět tv pravdy, jejichž censurování již před časem přinesla našim úřadům tolik blamáže, pravdy, jich; skutečnost proletariát už dávno poznal a žádná censura mu je nevybílí z paměti. Mají-li úřady a hlavně ministerstvo vnitra v úmyslu tímto šikanováním činit překážky organisaci Rudé Pomoci, nechť berou odpovědnost také za důsledky, který jejich postup, přinese.
Ptáme se proto pana ministra spravedlnosti:
Jak odůvodní sám konfiskaci uvedených míst a konfiskaci brožury »Nyní je v Košutech pořádek a klid«?
V Praze, dne 5. prosince 1931.
Štětka, Steiner,
Jaru, Barša, Vallo, Kopecký, dr. Stern, Zápotocký, Hodinová, Čižinská, Babel, Kliment, Tyll, Dvořák, Gottwald, Novotný, Hrubý, Hruška, Śliwka, Krosnař, Kubač, Höhnel
1698/VII. (překlad).
Interpelace
poslance dra Sterna a soudruhů
ministrovi spravedlnosti
o - - dělnici - -.
Dne 30. března 1931 byla dělnice Marie Smichauová z Rochlic u Liberce při svém návratu z Ruska v Kraslicích zatčena. Byly jí odňaty četně předměty, které měla u sebe, zvláště drobné památky a dárky z Ruska, ale i předměty vlastní osobní potřeby, pohlednice, dřevěné vázičky, kalendář, několik odznaků, knihy, ba dokonce cigarety a doutníky a mezi jinými i šátek s obrazem pětiletky, ačkoliv tyto předměty byly řádně vycleny a zaplaceno za ně clo 24 Kč. Tyto předměty měly býti jistě důkazem, že byla v Rusku.
Bylo jí slíbeno, že se jí tyto předměty brzy vrátí. Dělnice byla odsouzena na 14 dní a tento trest odpykala. Ale odňaté věci nemohla přes několikeré naléhání dostati zpět. Vydala za ně 30 Kč a zaplatila 24 Kč cla, a to jsou peníze, které pro chudou dělnici velmi mnoho znamenají.
Mimo to byla na mstivé udání úřadů jejímu zaměstnavateli z podniku vyhozena a zbavena práce.
I opětované zákroky poslanců byly marné. Teprve dne 1. ledna 1932, tedy po % roku, oznámila ji liberecká policie, že všechny předměty ji odňaté byly zničeny až na krabičku cigaret, kterou dostala zpět. Nehledě k tomu, že takové zničeni nemůže býti ničím odůvodněno, neboť mezi odňatými a prý zničenými předměty jest na př. kartáč, krabice zasýpacího prášku, československý kapesní kalendář, lahvička kolínské vody. tedy jak zřejmo neobyčejně státu nebezpečné předměty, - - -. Jen tak lze si vysvětliti, proč se dělnice po % roku nemohla dověděti, co se stalo s předměty, které jí byly odňaty.
Tážeme se tedy pana ministra spravedlnosti:
Jest ochoten ihned naříditi přísné vyšetřování tohoto případu a dáti všechny vinníky co nejostřeji potrestati?
Jest ochoten naříditi, aby - - - dělnici škoda byla ihned nahrazena?
Co zamýšlí naříditi, aby podobné případy byly napříště znemožněny?
V Praze dne 16. února 1932.
Dr. Stern,
Hrubý, Novotný, J. Svoboda, Śliwka, Hádek,
Höhnel, Tyll, Juran, Dvořák, Gottwald, Babel,
Zápotocký, Steiner, Kuhn, Kliment, K. Procházka,
Török, Vallo, Čižinská, Hodinová,
Původní zněni ad 1698/VII.
Interpellation
des Abgeordneten Dr. Stern und Genossen
an den Justizminister, betreffend - - einer Arbeiterin
Am 30. März 1931 wurde die Arbeiterin Marie Smichau aus Rochlitz bei Reichenberg bei der Rückkehr aus Russland in Graslitz verhaftet. Eine ganze Reihe von Gegenständen, welche sie bei sich hatte, hauptsächlich kleine Andenken und Geschenke aus Russland, aber auch Gegenstände für den eigenen persönlichen Bedarf, Ansichtskarten, kleine Holzwasen, ein Kalender, einige Abzeichen, Bücher, sogar Zigaretten und Zigarren und unter anderem auch ein Tuch mit einer Darstellung des Fünfjahrplanes wurden ihr abgenommen, obwohl sie diese Gegenstände ordnungsgemäss verzollt und 24 Kc Zoll dafür bezahlt hatte. Diese Gegenstände sollten wohl als Beweis dafür dienen, dass sie in Russland gewesen war.
Es wurde ihr versprochen, dass sie die Gegenstände in kurzer Zeit zurückbekommen werde. Die Arbeiterin wurde zu 14 Tagen verurteilt und büsste diese Strafe ab. Aber die abgenommenen Sachen konnte sie trotz wiederholter Urgenzen nicht zurückbekommen. Sie hatte dafür 30 Kö ausgegeben und 24 Kö Zoll bezahlt, Beträge, welche für eine arme Arbeiterin sehr schwer ins Gewicht fallen.
Ueberdies wurde sie durch eine Racheanzeige der Behörden bei ihrem Unternehmer aus dem Betrieb hinausgeworfen und arbeitslos gemacht.
Auch wiederholte Interventionen von Abgeordenten blieben ohne Erfolg. Erst am 5. Jänner 1932 also nach % Jahren wurde sie durch die Reichenberger Polizei verständigt, dass alle ihr abgenommenen Gegenstände bis auf eine Schachtel Zigaretten, _ welche sie zurückerhielt, vernichtet worden seien. Abgesehen davon, dass eine solche Vernichtung durch nichts begründet werden kann, unter den angeblich vernichteten abgenommenen Gegenständen befindet sich z. B. eine Bürste, eine Dose Streupulver, ein tschechoschowakischer Taschenkalender, eine Flasche Kölnischwasser, also wie man sieht ausserordentlich staatsgefährliche Gegenstände, - - - -. Nur so ist es zu erklären, warum die Arbeiterin % Jahre lang über das Schicksal der ihr abgenommenen Gegenstände nichts erfahren konnte.
Wir fragen deshalb den Herrn Justizminister:
Ist er bereit, sofort eine strenge Untersuchung dieses Falles anzuordnen und alle Schuldigen schärfstens bestrafen zu lassen?
Ist er bereit zu veranlassen, dass der - - Arbeiterin der ihr zugefügte Schaden sofort ersetzt wird?
Was gedenkt er zu veranlassen, damit derar«tige Vorfälle in Zukunft unmöglich gemacht werden?
Prag, am 16. Februar 1932.
Dr. Stern,
Hruby, Novotny, J. Svoboda, Sllwka, Hadek,
Höhnel, Tyll, Juran, Dvofäk, Gottwald, Babel,
Zápotocky, Steiner, Kühn, Kliment, K. Prochäzka,
Török, Vallo, Clilnskä, flodlnova.