Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období. 6. zasedání.
Překlad.
1687.
Návrh
poslance J. Geyera a druhů na novelováni zákona o dani z vodní síly.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne
jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 338
Sb. z. a n. o dani z vodní síly.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I. § l zákona zní takto:
§1.
Z vodní síly, použité k pohonu a měřené na hřídeli poháněcího zařízení podle § 2, platí se základní daň l h a přirážka 4 h za jednu koňskou sílu (ks. eff. ) a hodinu.
Vládě se ukládá, aby tuto přirážku snížila co nejdříve potud, aby zatížení koňské síly za jednu hodinu dani z vodní síly nebylo vyšší než zatížení kalorické energie dávkou z uhlí.
Článek II.
§ 9 zákona zní takto: §9.
Osvobozeny od daně jsou:
1. vodní síly, jejichž průměrný efektivní výkon je menší než 5 ks;
2. vodní síly, odvozené z vodní síly již zdaněné nebo z jiné energie, vyrobené pohonem, vyžadujícím spotřebu uhlí, minerálních olejů nebo jiných surovin, podléhajících státní dani spotřební;
3. vodní síly, kterých používají obce přímo z vodního díla k čerpání vody pro obyvatelstvo nebo družstva pro účely meliorační s vyloučením výdělečnosti;
4. vodní síly, které se zužitkují vodním dílem, které bylo zbudováno po 1. lednu 1919, a to v prvních 50 letech úplně, v následujících 5 letech do tří čtvrtin, v dalších 5 letech do poloviny a v posledním pětiletí do jedné čtvrtiny daně; totéž ustanovení platí pro úplné znovuzřízení nynějších vodních děl;
5. po 1. lednu 1919 rekonstruovaná nebo doplněná vodní díla v poměru provedené rekonstrukce nebo doplnění, nejméně však o počet ks., o které byla výkonnost vodního díla zvýšena, na táž období a ve stejných dílech daně jako nová díla;
6. vodní díla, užívaná k výrobě, obrábění nebo zpracování zboží na vývoz o připadající na ně část daně podle ustanovení prováděcího nařízeni;
7. vodní díla, užívaná k nějakým elektrochemickým účelům;
8. odpadní energie, kterou dodávají vodní elektrárny jiným elektrárnám podle ustanovení prováděcího nařízení.
Vodním dílům podle tohoto zákona od daně osvobozeným nevrátí se zaplacené daně, pokud tato vodní díla neměla nároku na osvobození podle ustanovení zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 338 Sb. z. a n.
Článek III. § 13 zákona zní:
§13.
Kdo užívá vodní síly k pohonu, je povinen finančnímu úřadu na jeho žádost poskytnouti požadované údaje o vodní síle.
Článek IV.
§§ 14-19 zákona č. 338/1921 Sb. z. a n. se ruší a nahrazují těmito ustanoveními:
§ 14.
Pokud jde o vymáhání a zajištění nezaplacených daní, o zatajení daně a opravné prostředky, užije se obdobně ustanovení platných pro přímé osobní daně.
§ 15.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provede jej ministr financí v dohodě s ministrem veřejných prací a ministrem zemědělství.
Odůvodněni.
Organisace mající zájem na vodním hospodářství, jakož i obchodní a živnostenské komory již před vydáním zákona
0 dani z vodní síly a také později stále poukazovaly, že tato daň jest národohospodářsky škodlivá, poněvadž postihuje pramen energie, tedy výrobu, v jejím počátečním stadiu a velmi ji zatěžuje. I bývalý ministr financí dr. Engliš několikrát prohlásil, že jakmile bude skončena reforma přímých daní, hodlá přikročiti ke snížení dopravních daní, které zvláště pro vývozní stát jsou velkou překážkou a k nimž počítal i daň z vodní síly. Také četné pamětní spisy a žádosti vypracované v této otázce hospodářskými sbory způsobily, že v obou sněmovnách Národního shromáždění byly několikráte podány návrhy, jimiž se žádalo snížení daně z vodní síly a jejího zrušení v souvislosti se zrušením daně z uhlí.
Sazba daně z vodní síly byla původně ustanovena základní částkou 4 n a přirážkou 4 h. Vláda ovšem nařízením č. 228/1923 Sb. z. a n. snížila přirážku na 2 h a nařízením č. 7/1926 Sb. z. a n. na
1 h za koňskou silu a hodinu a také poskytla určité úlevy pokud jde o podmínky osvobození.
Od té doby se však zákonitý stav týkající se daně z vodní síly změnil jen potud, a to v nepříznivém smyslu, že zákony č. 49/1931 a 50/1931 Sb. z. a n. o me-
lioračním fondu ministerstva zemědělství a o plavebním fondu ministerstva veřejných prací přikazují těmto fondům každému polovici výnosu daně z vodní síly jako pravidelný důchod, čímž změna zákona byla ztížena.
Podle důvodové zprávy k zákonu č. 338/1921 Sb. z. a n. měla býti daň z vodní síly konrelátem dávky z uhlí. Ale zatím co dávka uhlí během doby byla z původních 43% ceny uhlí snížena na 7% a ceny uhlí samy dnes činí asi jen polovici toho, co v roce 1921, základní částka daně z vodní síly zůstala vůbec beze změny, jak jsme se již zmínili a jen přirážka byla snížena na l h. Zatíženi hydraulické energie daní z vodní síly jest tedy několikráte vyšší než zatížení kalorické energie dávkou z uhlí.
Z těchto úvah vysvítá, že jest naléhavě nutno, aby základní částka daně byla co nejdříve snížena a aby se přikročilo k dalšímu snížení daně z vodní síly. Po této stránce lze upozorniti, že při projednávání návrhů zákonů o fondech vodního hospodářství v dopravním a rozpočtovém výboru senátu a poslanecké sněmovny byly přijaty resoluce, aby daň z vodní síly byla snížena v poměru ke sníženému zatížení kalorické energie dávkou z uhlí.
Oplné osvobození všech vodních děl, která průměrně neposkytují více než 5 ks, jest odůvodněno tím, že tyto podniky
(jde hlavně o menší mlýny) nesoutěží s kalorickými výrobnami síly a že tyto podniky dnes, jak známo, pokud již nezašly, mohou pracovati jen za velmi těžkých podmínek.
Aby se umožnilo vybudovati vodní díla, jest tedy ve veřejném zájmu zvlášť důležité, aby se podnikatelům, kteří chtějí zříditi nová vodní díla, nebo rozšířiti nebo přestavěti stará, poskytl právní nárok na osvobození a rozsah jakož i podmínky osvobození od daně byly rozšířeny a ulehčeny. Jest známo, že zamýšlené vybudování vodních děl se v Československé republice neprovedlo jen proto, poněvadž umoření vodních děl ve 30 letech jest většinou nemožné a pro nedostatečné podmínky osvobození jest vybudování vodních děl nevýnosné. Proto se i cizo-
zemský kapitál příležitostně vzdal účasti na takových podnicích a v četných případech projektované, ba dokonce již zahájené stavební práce k využití vodních sil byly pro nesnesitelné daňové zatížení zase zastaveny.
Ostatní návrhy týkající se možnosti osvobození vztahují se na takové průmyslové využití vodní síly (výroba vývozního zboží, užívání k elektrochemickým účelům, dodávání odpadní energie), při nichž výrobní náklady musejí býti co nejnižší a daň tedy jest nesnesitelným zatížením.
Úbytky státních příjmů způsobené snad tímto návrhem zákona buďtež vyrovnány vhodnými škrty z požadavků rozpočtu pro ministerstvo národní obrany a ministerstvo zahraničních věcí.
Po stránce formální se navrhuje, aby tento návrh byl přikázán výboru iniciativnímu a rozpočtovému.
V Praze dne 10. března 1932.
Geyer,
Inž. Jung, Schubert, Köhler, Krebs, dr. Schollich, Horpynka, dr. Mayr-Harting, Scharnagl, Oehlinger, dr. Petersilka, Bobek, inž. Kallina, dr. Hanreich, Knirsch, Kasper, Simm, dr. Keibl, dr. Hassold, Matzner, Krumpe, Fritscher, Greif.