Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období.

5. zasedání.

1583.

Návrh

poslanců Kopeckého, Hádka, Steinera a soudruhů

na vydání zákona o rozšíření okruhu závodů, na které se vztahuje zákon o závodních výborech ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne................,

o rozšířeni okruhu závodů, na které se vztahuje zákon o závodních výborech ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

V § 1. zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n. mění se první odstavec takto:

Závodní výbor zřizuje se pro každý samostatný závod výdělečně -činný, v němž je trvale (celoročně) zaměstnáno aspoň 30 zaměstnanců a jenž trvá aspoň půl roku od zahájení činnosti.

§ 2.

Tento zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení, nejpozději však dnem 1. března 1932. Tímto dnem pozbývají platnosti všechna ustanovení odporující.

Provedení ukládá se ministru sociální péče.

Odůvodnění.

Podle dosavadního znění § 1. zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n., zřizují se závodní výbory v závodech, jež - mimo jiné podmínky - trvají aspoň půl roku »od zahájení výroby«. Judikatura vyložila tuto formulaci restriktivně, tak aby okruh působnosti zákona byl pokud možno nejužší. Nejvyšší správní soud rozhodl, že povinnost zříditi závodní výbor existuje jen v podniku, jehož výdělečnou činností jest výroba a že se tedy prý zákon nemůže vztahovati na závody, jichž výdělečná činnost není výrobní. § 1. prováděcího vládního nařízení z 29. prosince 1921, pokud se jím vykládal pojem »výroby« jako »provoz«, prohlásil Nejvyšší správní soud za nezákonný a neplatný.

Tím byly vyloučeny z působnosti zákona na př. banky a pojišťovny a tak zaměstnancům těchto podniků nedostalo se ani onoho minima práv, které zákon dal průmyslovému dělnictvu a zaměstnanectvu.

Poválečný vývoj v ČSR. vedl k nebývalé koncentraci bankovnictví a ovládnutí ohromné, většiny všeho průmyslu velkými bankami. Jejich ředitelé dnes fakticky přímo rozhodují nejen o životní úrovni tisíců bankovních zaměstnanců samých, nýbrž i o osudech, o zaměstnanosti či nezaměstnanosti, mzdách a t. d. ohromného počtu dělnictva t. zv. koncernových podniků.

Koncentrace bank vedla k nebývalému soustředění bankovních zaměstnanců, takže. dnes ústředny velkobank se svými mnoha sty zaměstnanců, se zracionalisovaným, strojovým provozem a zrychleným pracovním tempem podobají se velikým továrnám. Skutečně také postavení bankovních zaměstnanců v důsledku fusí, racionalisace, zvláště mechanisace práce zavedením kancelářských strojů všeho druhu se neustále zhoršuje, jejich životní úroveň je ohrožena a vystavena útokům zaměstnavatelů, kteří vykonávají na ni soustavný tlak, přijímajíce na př. nové zaměstnance, t. zv. »pomocné síly« k práci za mzdy, často nepřesahující ani 300

Kč měsíčně, a zbavujíce se všemožně starších, lépe placených zaměstnanců. Zájmy celé veliké masy subalterních zaměstnanců bank a pojišťoven, zájmy, jichž základem jest stejný námezdní poměr, prodej pracovní síly, jako u ostatního proletariátu, jsou totožný se zájmy dělnictva a všeho ostatního zaměstnanectva. Má-li dělnictvo v továrnách zákonné právo hájiti svých sociálních zájmů pomocí závodních výborů, patří toto právo stejně všem ostatním námezdním zaměstnancům, tedy i v bankách a pojišťovnách.

Jiná je ovšem otázka, zdali dosavadní zákon o závodních výborech vyhovuje zájmům dělnictva a zaměstnanectva. Desetiletá zkušenost dokázala, že naprosto nevyhovuje. Vždyť již z dikce samotného zákona, na př. § 3 lit. f, kde se mluví o spolupůsobení závodního výboru při udržování kázně a pořádku v závodě a o tom, aby pečoval o dobrý poměr mezi správou závodu a zaměstnanci a zvláště pak z důvodové zprávy k němu vysvítá, že zákon vychází ze stanoviska třídního míru mezi proletariátem a kapitálem a že měl sloužiti ke konsolidaci kapitalistického podnikání a k »pacifikování« dělnictva. Ustanovení o počtu zaměstnanců (nejméně 30), o době trvání (nejméně půl roku, trvale, celoročně) vylučují z působnosti zákona všechny menší závody, dále sezónní a zvláště stavební zaměstnance, pravomoc výborů při přijímání a propouštění zaměstnanců je zákonem vymezena (čti okleštěná) tak, že v praksi se často rovná nule, není možnosti vybudování teritoriální soustavy závodních rad a t. d. To vše činí nutným, aby celý tento zákon byl nahrazen novým, který by skutečně vyhovoval dnešním potřebám zaměstnanců.

Podáváme-li dnes přesto prozatím návrh na pouhé rozšíření okruhu působnosti dosavadního naprosto nevyhovujícího zákona, je to především proto, že zejména vývoj poměrů v bankovnictví nesnese odkladu. Koncentrační proces v bankách není u konce, spíše naopak. Události v bankovním hospodářství v Ně-

mecku, Rakousku, Maďarsku a jinde ukazují, že i bankovním zaměstnancům u nás bezprostředně hrozí nebezpečí nových fusí a propouštění, nových útoků na jejich existence. Smyslem tohoto návrhu tedy jest poskytnouti ihned a bez odkladu zaměstnancům bank a pojišťoven aspoň onen minimální zákonný podklad k organisovanému hájení jejich sociálního postavení, který jim byl upřen judikaturou Nejvyššího správního soudu. Bude pak záviseti na třídní uvědomělosti a solidaritě těchto zaměstnanců, aby do té doby, pokud spolu s ostatním proletariátem nevybojují si nové závodní rady, v semknutém boji proti útokům zaměstnavatelů paralisovali fašistické prvky starého zákona o závodních výborech, využívajíce zároveň co nejšíře onoho minima práv, které jim poskytne.

Bankovní zaměstnanci domáhali se již od počátku na bezpočetných schůzích, projevech a demonstracích novelisace zákona o závodních výborech ve svůj prospěch. Strany sociálně-demokratické, česká i německá, jakož i strana čsl. národních socialistů již bezpočtukráte slíbily ústy svých poslanců zaměstnancům tuto t. zv. »malou novelu« zákona. Výmluva na »nedostatečnost« této novely smí dnes býti záminkou pro tyto strany, aby oddálením věci se opětně vyhnuly splnění těchto svých slibů.

Navrhovatelé zde výslovně zdůrazňují, že rozšíření okruhu působnosti starého

zákona není a nesmí býti na újmu společnému boji všeho proletariátu, dělnictva i ostatního zaměstnanectva, masovými akcemi a demonstracemi v závodech a mimo parlament vůbec za nové závodní rady. Právě naopak: až i zaměstnanci bank a pojišťoven přesvědčí se z vlastní zkušenosti o naprosté nedostatečnosti dosavadního zákona, pochopí tím spíše nutnost bojovného hnutí za rozšíření práv celé pracující třídy.

Nové závodní výbory musí pak skutečně odpovídati potřebám dělnictva a zaměstnanectva, tak jak vyrůstají z dnešní krise kapitalismu, jejíž zostření, hloubka a šíře vede k rozvratu a zhroucení celého kapitalistického řádu. Proletariát zbídačený touto krisí až k nejzazší mezi, musí se celou silou odporu své třídy postaviti proti kapitalistickému řešení krise a vynutiti si z ní své revoluční a socialistické východisko. V tomto boji bude hnutí závodních rad hráti velkou úlohu.

Důvodová zpráva k zákonu o závodních výborech prohlašovala významně: »Jméno závodním radám - v našem smyslu - dalo Rusko, ne však obsah. « Pouhým jménem měl proletariát býti oklamán. Cílem jeho boje bude však, aby jménu odpovídal také obsah a aby konečně po sovětském vzoru dostalo se závodním výborům (radám) také práv, která jim v dělnickém státě náležejí a jen v tomto náležeti mohou.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přidělen výboru sociálně-politickému k bezodkladnému projednání ve lhůtě 14 dnů.

Kopecký, Hádek, Steiner,

Babel, K. Procházka, Novotný, Barša, Kubač, Śliwka, Dvořák, Kliment, Tyll, Hodinová, Höhnel, dr. Stern, J. Svoboda, Hruška, Krosnář, Hrubý, Vallo, Török.