Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1952.

III. volební období.

S. zasedání.

1581.

Zpráva

výboru živnostensko-obchodního

a výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 1500),

kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednaná dne 25. listopadu 1931 v Paříži a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. prosince 1931, č. 178 Sb. z. a n.

I.

Živnostensko-obchodní výbor poslanecké sněmovny projednal předloženou dodatkovou dohodu k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednanou dne 25. listopadu 1931 v Paříži a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. prosince 1931, č. 178 Sb. z. a n. Podle ní upravují se nově celní sazby francouzské na obuv tím způsobem, že

bude vybíráno clo kusové, nejméně 25% ad valorem. Uzavření této dodatkové dohody předcházelo jednání mezi zástupci obuvnického průmyslu francouzského a československého, které skončilo dohodou, přijatou pak oběma vládami. Výbor živnostensko-obchodní doporučuje, aby poslanecká sněmovna dala souhlas k této dohodě přijetím návrhu schvalovacího usnesení ve znění vládním:

Národní shromáždění republiky Československé schvaluje dodatkovou dohodu k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednanou dne 25. listopadu 1931 v Paříži a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. prosince 1931, č. 178 Sb. z. a n.

V Praze dne 15. prosince 1931.

F. Pechman, v. r., předseda.

Inž. dr. Toušek, v. r.,

zpravodaj.

II.

Celní sazby na obuv vytčenou v položkách č. 481, 482 a), 482 b), 482 bis a 483 francouzského celního sazebníku smluveny byly při dovozu do Francie v obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928. Podle této smlouvy požívalo Československo při dovozu obuvi do Francie minimálních cel, která kolísala podle povahy a jakosti zboží mezi 12 až 18% z ceny.

Zostřená hospodářská krise ve všech evropských státech a spojený s tím úbytek dovozu do států nejvíce postižených měly za následek, že v roce 1930 a 1931 počala Francie, jakožto jediný snad stát s pevnou valutou a s pravidelnými kupními a platebními podmínkami, býti zaplavována zbožím všeho druhu, které jinde nemohlo nalézti odbytu. Jedním z těchto artiklů, který v posledních dvou létech v ohromných kvantech byl vrhán na francouzský trh, byla obuv, což nutně muselo míti za následek nejen zničení cen, nýbrž i ohrožení francouzské produkce obuvi. Jest přirozeno, že za tohoto stavu věci počaly se ozývati v průmyslových kruzích francouzských naléhavé hlasy, aby francouzská vláda vhodným opatřením tento příval cizího zboží omezila a zachránila tak vážně ohroženou obuvnickou produkci francouzskou.

Jako jediné dva prostředky k záchraně viděli francouzští průmyslníci bud značné zvýšení cel na obuv anebo kontingentování dovozu obuvi.

O těchto úmyslech vyrozuměla francouzská vláda vládu československou, navrhnuvši jí v prvé řadě, aby učiněn byl pokus, aby kritická situace byla odstraněna dohodou mezi súčastněnými průmysly obuvnickými obou zemí.

Československá vláda uznávajíc obtížnost francouzské situace a vědouc, že francouzská vláda nátlaku svých kruhů neodolá a určité opatření bude museti učiniti, rozhodla se podporovati navrženou dohodu mezi průmysly přesvědčena, že tímto způsobem a i za cenu zvýšení cel bude československý průmysl obuvnický při dovozu do Francie daleko účin-

něji ochráněn, než kdyby Francie musela sáhnouti k poslednímu prostředku, t. j. ke kontingentování dovozu.

Při stanovení kontingentu na veškeré zboží vychází totiž Francie ze zásady, že léta 1930 a 1931 neodpovídají normálnímu obchodu, a z toho důvodu stanoví jednotlivé kontingenty podle průměru let 1927-1929, která považuje za léta normální výměny zboží.

Přihlížíme-li však k vývozu československé obuvi do Francie v těchto t. zv. normálních třech letech 1927-1929 a k létům 1930-1931, vidíme, že československý dovoz obuvi do Francie stoupl v posledních dvou létech proti létům 1927-1929 čtyř- i pateronásobně. Zavedení kontingentů bylo by znamenalo, že Československu bylo by se dostalo částky odpovídající dovozu v létech 19271929, která však representuje sotva čtvrtinu nebo pětinu dovozu let minulých. Znamenalo tudíž zavedení kontingentu pro Československo téměř úplné zastavení dovozu československé obuvi do Francie.

Z toho důvodu snažila se československá vláda zavedení kontingentu na obuv ve Francii za každou cenu zabrániti.

Na poradách mezi zástupci průmyslu obuvnického francouzského i československého, konaných v Paříži v listopadu 1931, došlo skutečně k dohodě, podle které českoslovenští zástupci průmyslu obuvnického přistoupili na změnu hodnotného cla na clo kusové s tím, že toto musí obnášeti nejméně 25% z hodnoty.

Po uzavření dohody průmyslové obrátila se francouzská vláda na československou vládu o uzavření příslušné dohody mezi státy, což se také stalo předloženou dodatkovou dohodou z 25. listopadu 1931.

Touto dohodou podařilo se docíliti i toho dalšího ústupku, že francouzská vláda vázala v ní pro Československo nové smluvní sazby, ačkoliv původně o nové konsolidaci nechtěla vůbec jednati.

Prakticky tato dohoda znamená, že československý průmysl obuvnický při do-

vozu do Francie bude podroben poněkud vyšším clům, která jej však nikterak neohrožují, na druhé straně ale zabráněno bylo kontingentování obuvi, což by bývalo mělo za následek - při vyměření kontingentu podle dovozu let 1927-1929

- téměř úplné zastavení dovozu československé obuvi do Francie.

Z toho důvodu doporučuje výbor zahraniční poslanecké sněmovně předloženou dodatkovou dohodu ke schválení.

V Praze dne 22. ledna 1932.

Frant. Tomášek, v. r., předseda.

Ján Janček, v. r., zpravodaj.